strougy

strougy

Lubomír Štrougal

Česko
Samorost

homepage

71 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
    • 3.7.2016  14:31
    Aaaaaaaah! (2015)

    Vzhledem k odchodu ze sálu po zhruba 40 minutách nehodnoceno. Pro mě osobně něco jako Jackass, tedy způsob zábavy mně zcela nepřístupný. Ke glose kohosi z obecenstva, že "něco takového může vidět člověk pouze ve Varech" (volná parafráze), můžu dodat jen: "I to je moc."

    • 26.11.2015  14:47
    Non non bijori: Repeat (TV seriál) (2015)
    ***

    Na pokračování Non non biyori se dá vcelku s úspěchem aplikovat yennův komentář k minulé sérii s dodatkem, že vzhledem k repetitivnosti určitých témat či vtipů se do seriálu v určitých momentech vkradla nepříjemná monotónnost. Z toho důvodu by se při hodnocení dalo jít i níž. Ovšem na druhou stranu, kdo by mohl být přísný na dílo, kde má jedna z postav roztomilého shiba-inu?

    • 4.3.2015  11:37

    Stejně jako End of the Wicked, který ostatně také šel v rámci Otrlého diváka, Ojuju trpí přílišnou roztahaností, která nebohého diváka ubíjí. Sestříhat to minimálně o třetinu by dopadu na diváka silně prospělo. Jinak je to dílo méně exotické, více poplatné tradičnímu západnímu zombie subžánru, od kterého se to až tak neliší. A pro jednou mě invence titulkářů festivalu poněkud iritovala, přece jen jsem měl neblahý pocit, že se zbytečně snaží o komičtější tón, než měli tvůrci v úmyslu.

    • 18.7.2013  15:14
    Batesův motel (TV seriál) (2013)
    **

    Bates Motel funguje na principu „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. Celý koncept seriálu má vycházet ze slibné a i mně atraktivně znějící premisy, že se zde divák dozví origin jednoho z nejpodstatnějších filmových padouchů . Nalákán na tuto vizi jsem se do seriálu s gustem pustí a pak už jen nevěřícně sledoval celou tu nesmyslně vážně pojatou, nepřehlednou a vzhledem k (údajnému) tématu hlavně zcela nepotřebnou hromadu brakových témat předložených bez větší tvůrčí invence. Tvůrci zjevně trpí utkvělou ideou, že čím více motivů do děje podstrčí, tím víc bude divák hýkat blahem. A tak se tu obchoduje s asiatkami, mrtvoly plné formaldehydu se strkají do postele místo koňské hlavy a městečko má postavenou ekonomiku na políčkách s trávou. To vše se tak nějak proplétá, kupí, tu někdo umře a tu se někdo v ději vynoří a stejně je to člověku po chvilce jedno a jen tak ze zvědavosti čeká, s čím na něho zase ti neumětelové vyrukují. Samotný Norman, o němž by to především mělo být, tu představuje pouze povrchně načrtlou figurku zmítanou okolnostmi a postrádající jakýkoli větší psychologický vývoj, což je ostatně charakteristika platná na většinu postav s výjimkou samotné matky. Ta jako jediná funguje jako skutečná plnohodnotná postava, jejíž peripetie a snahu o udržení křehkého snu o životním štěstí svou zajímavostí vyčnívají ze zbylého marastu jako diamant a pouze díky tomu jsem dokázal dosledovat celou první sérii se skřípěním zubů až do konce. Další se ovšem vyhnu, ono ostatně co, stejně vím, jak to dopadne…

    • 29.4.2014  13:04
    Coppelion (TV seriál) (2013)
    *

    Pro záchranu lidí uvězněných ve městě prosyceném spadem po výbuchu jaderné elektrárny jsou „vypěstovány“ speciálně odolné bytosti zvané Coppelion. Ty nosí šatičky alá školačky, jedna je odvážná a chrabrá vůdkyně, druhá stydlivá brýlatá vědkyně se slabostí pro zvířátka a poslední hodně fňuká, papá a je to takové to ztřeštěné trdlo. Přijde vám to přitažené za vlasy? Mně taky. Ovšem to ještě není nic proti tomu, co za úžasné „zvraty“ se později v ději objeví. A vadí vám, když se v anime stále pláče kvůli přátelům i nepřátelům, postavy se v dlouhých záběrech doprovázených sentimentální hudbou odvážně obětují pro dobro ostatních a záporáci se nakonec pod vlivem „mouder“ hlavní hrdinky mění v klaďase, jelikož byli vlastně celou dobu čestní a hodní a odvážní, jen maličko deprimovaní? Pak na Coppelion nekoukejte, protože přesně tohle je jeho podstatou. Hnus, který by mi snad dokázal i celou oblast anime znechutit.

    • 21.3.2013  07:13
    Jama no susume (TV seriál) (2013)
    ***

    Tradiční slice of life se všemi žánrovými ingrediencemi doplněný o edukativní rovinu týkající se horské turistiky. Samo o sobě to příliš výjimečné není, ale díky krátké stopáži a vlastní loňské zkušenosti s přechodem hor spojené s nulovou znalostí potřebného vybavení (existence věcí stylu Camel Bag a podobných mi byla do té doby utajena), díky které jsem zde názorněné problémy dobře chápal, jsem si sledování eskapád Aoi a jejich kamarádek vcelku užil.

    • 13.4.2016  17:47

    Hravá animace překonala problém, který konverzační dokumenty v rámci vizuální stránky často sužují, o to víc pak zamrzí banálnost většiny toho, co zde zazní. A přitom by stačilo tak málo, třeba zaměřit se pouze na určitou stránku Chomského působnosti, například na jeho politický aktivismus, případně na jeho lingvistické teorie (zde by se dalo využít i občasné Gondryho nejistoty v používání angličtiny), či a zejména kdyby se aspoň zbavil přehnané uctivosti tváří v tvář silné osobnosti a pustil se v libovolných tématech hlouběji než zůstat u pouhého nikam nesměrujícího a ve výsledku tudíž nic neříkajícího tlachání.

    • 20.3.2014  12:32
    Ospalá díra (TV seriál) (2013)
    *

    Důvod obliby vaření dortu Pejska a Kočičky mezi současnými tvůrci seriálů mi není jasný, ale jinak si jejich lásku k patlání všeho možného do jednoho celku vysvětlit nedokážu. Motivů se zde vystřídá, že by to člověk nespočítal, vykradlo se zjevně všechno, co jim zrovna přelítlo před nosem, takže tu jsou démoni, čarodějnice, zombie George Washington (že oni četli novou sérii Deadpoola, ha), Moloch, duchové, Smrt či třeba Golem. To vše je porůznu vkládáno do jinak konzistentní struktury jednotlivých epizod, od úvodních čas od času i trefných glos reflektujících současnou společnost, přes zjevení netvora, který bude soupeřem dnes, a postupné hledání klíče k jeho zničení spojené se zjišťováním, čím jsou oba hlavní hrdinové propojení, až k závěrečné likvidaci nepřítele provedené nesmírně laciným způsobem (vrchol je zneškodnění Smrtě, za to by tvůrce poslal do pekla i jeho jinak nejsympatičtější obraz) a následnému mudrování nad tím, že potřebují Katrinu. A aby se divák náhodou nenudil, tak celé je to přeplněno množstvím patosu a „mouder“ obvykle pronášených Abbie, co následně nahodí svůj asi jediný herecký výraz a to „drsný“ pohled s „cool“ sevřenými rty. Jediný klad, co mi to ve výsledku přineslo, bylo vzpomenutí si na knihu Zrození očistce, kterou si už dlouho chci přečíst. Děkuju!

    • 4.11.2013  17:21
    Tamajura: More Aggressive (TV seriál) (2013)
    *

    Jen málokdy se vidí takový kvalitativní sešup, jaký nabídla nová sezóna příběhů vášnivé fotografky Fuu od minulého setkání. Ze sympatického slice of life zanechávajícího na duši milý pocit a na tváři přiblble spokojený úsměv se stalo odporně uslzené a otravné nic, které dokoukat až do posledního dílu bylo vyloženým utrpením. Na vině je zejména to, že ostatní dívenky, obklopující hlavní slečnu, byly z ničeho nic odsunuty na okraj, nijak se nevyvíjejí a stávají se pouhými vedlejšími figurkami, co občas rozněžněně slzí nad odhodláním dvou hlavních hrdinek. Kromě Fuu se tu totiž zjeví i druhá dívenka se slabostí pro cvakání foťáčkem, Mitani Kanae, jež je, světě div se, stydlivá stejně jako Fuu a spolu se tak neustále stydí a stydí a stydí a občas taky dojatě pláčou, to když zrovna překonají stud a vykonají nějakou odvážnou akci. Což obvykle znamená, že něco vyfotí. A pak si všichni chválí fotečky, dojímají se nad jejich krásou a v dlouhých záběrech slzí. Toť vše, nic jiného tu není. Pokud by se náhodou tvůrci vytasili s dalšími příběhy, tak už to bude beze mě. Obávám se, že tolik slziček a dojetí totiž skutečně nejsem schopen přežít bez újmy na psychickém zdraví...

    • 30.12.2012  22:47
    Arrow (TV seriál) (2012)

    V pozadí se odehrává zajímavá zápletka, jejíž rozuzlení by možná mohlo být interesantní, akční scény jsou slušně provedeny a některé postavy působí sympaticky a jejich osudy bych i třeba rád sledoval. Ovšem to by nesměl být seriál přeplněný vzletnými slovy pronášenými při každé příležitosti i frustrujícím pitváním se v rodinných vztazích, jež dosahují úrovně bravíčkovských fotoseriálů. Navíc stylizace Olivera do jakéhosi mladičkého Batmana, co vnáší do srdcí zlosynů strach démonickým šepotem, působí značně otravně. Končím po 4. epizodě, neb se mi nechce zbytečně plýtvat drahocenným časem na něco, co za to ani omylem nestojí.

    • 21.8.2017  12:14

    Pokud vnímám hodnocení u snímků podobného typu jako vyjádření množství zábavy, kterou mi jejich nekvalita dopřeje, nikoli jako odraz nějaké opravdové filmařské kvality, pak pro mě představuje Return of Attacking Shrews takřka ideálního představitele. Veškeré pokleslé atributy jsou tu dotaženy ad absurdum: blonďatá slečna je monstrózně tupá, padouch, stylová variace na Krysaře z Hamelnu, šílený až běda, triky na úrovni Birdemic, chování postav svou hloupostí a schopností ignorovat veškeré dění až takřka bolí, režisér bojuje se svou hlavní hvězdou o to, kdo z nich bude sebestřednější, s logikou si to hlavu neláme, humor atakuje veškeré roviny trapnosti (i když úrovně legendární The Underground Comedy Movie to zdalekla nedosahuje), v ultimátním závěrečném souboji se pak utkají dva geronti snažící se o ránu pěstí. Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, samotné natáčení reality-show ve filmu navíc představuje vtipný komentář k tvorbě současných pořadů či možná přímo sarkastický posměch tvůrců snímku ze sama sebe. Kdyby se tvůrci nebáli a zapracovali výrazněji i odhalování ženských těl, podstatnou to položku každého patřičně špatného filmu, pak bych snad neváhal jít i na maximum.

    • 21.8.2017  12:14
    Přízrak z lesa strachu (TV film) (2012)
    **

    Zdlouhavá expozice příznačná pro podobný typ filmů chybí, monstrum se do destrukce a teroru pustí hned od prvních minut, i tak to ovšem působí zoufale utahaně. Hvězda navíc za stylové zakopnutí Alice Coopera, to mě upřímně rozesmálo.

    • 30.8.2017  22:43
    The Battery (2012)
    ****

    Sice se to ze začátku až moc stylizuje do "indie nezávisláku pro hipstery" v tom nejotravnějším slova smyslu, určité momenty mě iritovaly až běda, ale vem to čert, minimálně ten konec v autě je zábavný totálně. A soundtrack to má navíc skvělý, ne že ne.

    • 27.6.2011  13:27
    A Channel: The Animation (TV seriál) (2011)
    ****

    Ano, Subjektivova výtka vztahující se k repetitivnosti a z toho plynoucí podobnosti seriálů alá A Channel je nepochybně legitimní, přesto pro mě není v tomto případě nijak důležitá. Podstatné pro mě bylo, že jsem si všechny postavy a jejich vzájemné blbnutí hned od počátku zamiloval a prožíval jejich drobné starosti a každodenní střetávání s úsměvem na rtech a zvědavým očekáváním toho, co mi přinese další díl. Možná za to může má slabost pro slice of anime, možná má prozatimní neznalost v komentářích často zmiňovaného Sketchbooku či Azumangy, ale já byl po celou dobu spokojen a klidně bych přivítal i další pokračování.

    • 1.10.2011  01:38
    Alois Nebel (2011)
    **

    Držet se snímek atmosféry scén z Hlavního nádraží plných melancholie, smutku a beznadějného doufání v lepší zítřky, pak bych byl spokojen. Bohužel se tvůrci po celý film nejsou schopni rozhodnout, o čem vlastně chtějí vyprávět a přeskakují z jednoho nedořečeného tématu na druhé, a tak i má pozornost se po čase vytratila a ani v rámci českého filmu zajímavá forma ji nedokázala připoutat zpět na plátno. Škoda, potenciál pro nezapomenutelný zážitek tu byl. Silné 2*.

    • 18.10.2013  09:01
    Černé zrcadlo (TV seriál) (2011)

    The National Anthem - Bezesporu vynalézavé a v určité rovině i podnětné, ale přestřelená závěrečná část i určité logické nedostatky mi výsledný dojem dost kazí. Ovšem reakce "prostého" lidu mi přišla vystižená dokonale... 3/5

    • 23.10.2012  16:55
    Faust (2011)
    ***

    Přílišná afektovanost hereckých projevů a "ukecanost" mi zkazily intenzivnější prožití bezesporu netradiční a v mnoha ohledech i podnětné adaptace klasické legendy o Faustovi. Přijde mi to o to víc smutné, že mě jinak snímek svým pojetím vyloženě nadchnul a v mnoha ohledech i fascinoval, zejména co se týče postavy ďábla. Ten je zde vylíčen v podstatě jako obyčejný člověk z masa a kostí, co ovládá své okolí zneužíváním jeho strastí a našeptáváním z pozadí, jako intrikán, co díky absenci tradičního morálního cítění zneužívá slabostí okolí a sám přitom zůstává nepoznán v pozadí. Samotný Faust naproti tomu nemá podobu tradičního vzdělance, ale hladového, žíznícího otrhance, co by vědomosti zaměnil za trochu žvance a nějaké to laskání od roztomilé Markétky. Oni ty základní pudy přece jen mají obvykle před vzděláním přednost... I jiné body filmu mají aktuální dosah a tak nějak předpokládám, že po dalším zhlédnutí budou prozatimní silné 3* zvýšeny.

    • 26.2.2011  12:01

    Dívčiny se zářivě barevnými vlásky (přeliv hlavní hrdinky je nikterak překvapivě růžový) tu lítají na košťatech a pomáhají těžko popsatelné modré kouli chránit kusy jeho vesmírné loďi před zlem, co vlastně nakonec ani zlo není. Díky krátké stopáži (4 epizody po 5 minutách) je to vcelku svižné a nemá to tudíž čas na to, aby mě to výrazně otrávilo, vzhledem k otevřenému konci se ovšem obávám, že se jedná pouze o úvod k nějaké plánované sérii. A taková představa mi přijde poněkud děsivá...

    • 21.12.2011  16:07
    Kyōsōgiga (2011)
    ****

    Velmi praštěné, velmi bizarní, velmi barevné. Tři sourozenci pátrají ve snaze zmizet z podivné variace na Kyoto po zvláštním králíkovi, přičemž do toho zasahují tři vládci tohoto světa, mnich, kněz a démon. Odkazy na Alenku v říši divů jsou zjevné, potenciál na delší sérii a epileptický záchvat by tu byl, takže se snad někdy dočkám.

    • 10.4.2013  08:07

    Sice poněkud nadhodnocuju, ale i přes zjevnou idealizaci a občas nepříjemné hraní na city (a také otravné a hlavně zbytečné zdůrazňování multikulturalismu) mě prosté hrdinství Mustafa Jahice a dalších zaměstnanců Gazi Husrav Beg Library, kteří i přes okolní válečné šílenství dokázali zachránit tisíce vzácných tisků, dokázalo jednoduše dojmout a vyvolat ve mně absolutní obdiv k těmto lidem. A navíc osobně dávám přednost "malým" příběhům, ve kterých se šílenství války manifestuje daleko výrazněji než ve velkých filmových produkcích. "The books are as important as people."

    • 7.12.2017  13:33

    Prolínání tržních světů má sice potenciál a přesvědčování potenciálních investorů pro nákup prozatím neexistujících parcel v zahraničí svůj poněkud bizarní půvab, zdlouhavost jednotlivých sekvencí to ovšem celé poněkud zabíjí. K nezaplacení jsou ovšem scény, kdy hromada manažerů v náboženském vytržení sleduje jiné manažery, co z pódia či plátna deklamují nezvratné životní pravdy jejich kasty. Odhodlání! Vize! Nasazení! A každému z nich z rozzářených oček sálá pouze jedna jediná touha. Být jednou, aspoň jednou v životě v pozici těch, co podobnou partu kravaťáků přivádí k vrcholné extázi...

    • 30.3.2012  16:33

    The Moth Diares představuje unikátní ukázku postmoderního díla přímo vybízejícího diváka k několikerému "čtení" a hlubšímu zamyšlení se nad nabízenými symboly, které jsou tu více, tu méně explicitně předkládány. Na první, jednoduchý pohled je nám prezentována moderní variace na klasické gotické příběhy, což je nám autory potměšile podbízeno hned v úvodu a prezentováno skrze jednoduše čitelné aluze (budova školy, postava Lucy vystupující zde stejně jako v Draculovi v roli oběti atd). Ovšem již zde se objeví první autorská zlomyslnost, kdy se sice základní syžet jakoby drží Stokerova románu, ale drze ho mísí s prvky přejatými z jiného tradičního upírského díla, Carmilly, a známé situace tak v rámci nového kontextu dostávají nový rozměr. Tak jako v Carmille, i zde jsou mužské postavy upozaděny na úkor ženských a jejich případné vynoření se v ději je doprovázeno pocitem zrady, ať už se jedná o otce, který zradí svou dceru sebevraždou, o milence, který dívce ublíží při sexu či učitele, který se místo rady pokusí s dívkou vyspat. Radikální feministické přenesení biblické zrady je nejlépe patrné právě u posledně jmenovaného, jenž zde manifestuje rozklad tradiční role autorit, které se již déle nedá věřit, ale člověk je nucen spolehát se pouze sám na sebe a vzít řešení do vlastních rukou. To lze chápat nejen jako morální stanovisko ve smyslu filosofie Ayn Randové, ale také jako symbolickou nutnost odpoutat se od nezodpovědného dětství a konečně dospět. Ostatně celý film se dá vnímat jako výpověď o problematickém dospívání, kdy hlavní hrdinka trpící otcovou sebevraždou se bojí překročit práh oddělující dětství od dospělosti a přijmout zodpovědnost, kterou to přináší. Chorobná fixace hlavní hrdinky na Lucy by pak nebyla způsobená milostným citem, ale touhou po návratu do bezpečných časů nevinného mládí, kdy se ještě "hrálo" na nejlepší přítelkyně stojící proti celému světu, špitání do ouška a spaní v jedné posteli postrádající sebemenší sexuální náboj. Lucy, nedotčena podobnou ztrátou, ovšem práh překročit chce a Ernessa, nevědoma si narušeného psychického stavu Rebeccy, se tak nevědomky stává pouze nastrčenou obětí, postavenou jako zeď před čím dál nebezpečnější dívku, která si jí pod vlivem "špatné" literatury a psychotropních látek začne postupně démonizovat. Neschopna následně odlišit snové sekvence od reality začne ohrožovat i své okolí, avšak ani přes podvědomé tušení, že špatně jedná ona a ne Ernessa (viz můry vynořující se v jejích snech, jejichž význam snář charakterizuje jako "Máte, vážení, černé svědomí! Nejspíš jste udělali nějakou nefér věc, někomu jste tak trochu podrazili nohy a teď vás za to mučí vaše podvědomí. To je to, co vám sedí za krkem!"), není schopna až do závěrečné katarze sama se sebou nic udělat. Pokud by si člověk udělal čas, dalo by se toto dílo demontovat a reinterpretovat v rámci mnoha stejně legitimních teorií, vždyť díky Barthesovi je dnes autor mrtvý a jedinou jistotou tudíž zůstává nejistota... A teď něco o kvalitě snímku. Je to sračka.

    • 10.10.2011  12:00
    Ničidžó (TV seriál) (2011)
    ***

    Jeden z případů, kdy tvůrci hrubě neodhadli potenciál svého díla a zbytečně tak přesunuli původně výtečný seriál do oblasti šedého průměru. Koncept postavený na absurdních skečích, u kterých se člověku chce radostně volat, že dadaismus neskončil na konferenci ve Výmaru, ale stále žije, prostě není schopen utáhnout více než úvodních 13 epizod a prvotní nadšení se tak postupně mění v nezájem a otrávené zívání doprovázené oprávněným pocitem, že podobný vtip už se dříve objevil v lepší podobě. Vrchol zmaru pak přináší závěrečné epizody, kdy se v několika případech autoři snaží zahrát na vážnější notu, která k charakteru seriálu ale vůbec nesedí. Naštěstí se i v druhé polovině objevují povedené momenty a tudíž mohu ponechat hodnocení na lepších 3* s tím, že kdyby Nichijou skončilo 13. dílem, uvažoval bych i o maximálním počtu.

    • 21.3.2011  17:12

    Poněkud zmateně působící nultý díl předcházející připravované sérii. Dva ze tří zde se nacházejících příběhů pojednávaly o dvou povahově odlišných školačkách a žánrově by se daly zařadit někam do oblasti komediálního slice of life, což by i přes přehnanou upištěnost mohlo být slibné. Ale proč se v prostředním příběhu objevuje mluvící kočka? A proč má ta chůva či co to bylo na zádech klíček alá natahovací panenka? Nu což, snad se to v sérii později smysluplně vysvětlí, jinak se obávám, že budu nucen sledovat další špatné anime. Slabé 3*. EDIT: Ano, v sérii se mé otázky vysvětlily a jedná se nakonec o jedno z nejlepších anime současné sezóny.

    • 16.2.2013  00:07
    Obraz (2011)
    ***

    Vizuálně zajímavá pohádka, jež kromě jiných témat, o která se povrchně otře (totalitární moc a její působení na davy či třeba sociální stratifikace s viditelnou oblibou střední třídy), prezentuje hlavně stále populární ideu multikulturalismu. Ovšem vtipný konec s přesahem do jiných končin hodně pobavil a zaplašil tak nepříjemnou pachuť po naivním směřováním předchozích minut . Silné 3*

    • 9.6.2011  20:35

    Krátké anime o neustále umírajícím učiteli jménem Spelunker, jenž je svou poetikou a stylem humoru celkem podobné v současné době vycházejícímu Nichijou. Děj se skládá z kraťoučkých, vzájemně nesouvisejících skečů, které jsou tu více, tu méně vtipné (častější případ) a točících se povětšinou kolem opakujících se učitelových úmrtí a následných ožití. To vše je zaobaleno v dosti podprůměrné animaci a doplněno o velmi odpornou píseň k openingu (zato ending je celkem povedený). Slušné 2*.

    • 25.2.2015  10:27

    Začátek je výtečný, což o to. Zkrvavená dívka se potácí lesem, záběry tekoucí bystřiny kontrastují s hnijícími rybami vyplavenými na břeh a děsivě se usmívající žena v červeném působí hrozivěji než většina běžných hororových strašících prostředků. Dojem dotváří vtíravě tepající hudba. Býti to ukončeno určitou scénou po příchodu do osamělého městečka, neměl bych námitek a nadšeně bych opěvoval stylový kraťas. Místo toho si hlavní hrdinka chytí stop v podobě funícího tlusťocha a od toho momentu se veškerá atmosféra vytratí pod náporem zdánlivě symbolických obrazů postrádajích spojující prvek, bez něhož to postrádá smyslu, a opakujících se zjevení ženy v červeném, která s každým dalším příchodem ztrácí na děsivosti. S trochou snahy by člověk nějakou možnou interpretaci pro veškerý ten chaos našel, ale proč se s tím namáhat, když to celé působí tak příšerně samoúčelně? A navíc mě irituje bezradnost tvůrců, kteří bez minimální snahy o vysvětlení zvolí pro závěr jednu ze dvou nejzbabělejších možností a tím mě otráví absolutně. Zjevně to většině rádobyumělců nedochází, ale ono se i to umění musí umět, kapišto?

    • 11.8.2014  17:38

    Pod nánosem příliš mnoha zbytečných frází a jedné až moc okaté dějové berličky, která odstartuje a v závěru i eskaluje události, se skrývá kvalitní posmutnělý příběh o tom, jak těžké je udělat první krok, překonat strach a změnit tak život, co už jednoho tíží až k zalknutí. Chtělo to trochu víc vyčistit od nadbytečných dějových momentů, co kazí divákovi plnější souznění s příběhem, vymanit některé postavy z jednoduchých typologických škatulek a mohlo to být i za víc než za slušné 3*.

    • 21.7.2017  23:36
    Vinou lásky (2011)
    **

    Jak nepatrný je rozdíl mezi tím, kdy to eklektiku Sonovi funguje (viz Jisatsu sākuru), a kdy to naopak celé přes zábavnost určitých pasáží působí jako otravná póza...

    • 25.2.2016  17:15

    Obsah zde přebraný od festivalu Jeden svět je poněkud zavádějící, jelikož z něj implicitně vychází posouzení generálových činů. Avšak ze samotného filmu to zdaleka tak jednoznačné není, a právě to neustálé pnutí mezi uvěřitelností přerodu a možností pouhého předstírání je to, v čem je dílo nejsilnější. K tomu je třeba připočíst neustálé přehodnocování konání hlavní postavy ve světle nových událostí, v kontextu jednání druhých (viz například pro mě děsivé vystoupení Prince Yormie Johnsona) i v rámci nejistoty, zda se za samotným jednáním a vyjadřováním jeho i ostatních osob skrývá skutečná upřímnost nebo se jedná o přehrávání dané vědomím, že jsou zaznamenáváni na film, či množství otázek z toho všeho vyplývajících, na které se těžko hledají jednoduché odpovědi, a vychází mi z toho jeden z nejzajímavějších snímků, co jsem za velmi dlouhou dobu viděl.

<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace