Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Akční
  • Horor

Recenze (573)

plakát

Ford vs Holden (2023) 

Vcelku dynamický dokument zaměřený na soupeření obou automobilek na australském kontinentu. Má to slušné tempo dané zaměřením na jejich vzájemné soupeření zejména skrze legendární závod Bathurst, navíc podkreslený údernou hudbou, slušnou část stopáže zabírají dobové reklamy, negativní tránkou tohoto přístupu je určitá povrchnost, kdy potenciálně zajímavé témata jako například nástup japonských automobilek na trh jsou redukovány na letmé zmínky a jejich destruktivní vliv na obě automobilky si tak jeden musí spíše odvodit. Viděno při letu do Washingtonu.

plakát

Ginsberg's Karma (2021) 

Vzhledem k zde i na imdb uvedené délce předpokládám, že pod to spadá nejen samotný, zhruba 25 minut dlouhý dokument o Ginsbergovi v Indii, nýbrž též i 35 minut dlouhé video Allen Ginsberg's Legacy and Life in India. A zatímco první část nepostrádá zajímavost a přináší i vcelku přínosné informace, co pomáhají jednomu konstruovat si přesnější obraz toho, kým Allen asi tak zhruba mohl být, druhá a delší část není nic jiného než prachsprosté žvanění nad otázkami jako "Co by Allenovi vadilo na Covidu nejvíc" či "Jaké emaily by Allen psal". Jak zbytečné.

plakát

Mandy - Kult pomsty (2018) 

Psychedelie, barvičky, apokalyptičtí motorkáři na špatném tripu a zkrvavený Cage ve slipech a tričku s tygříkem. A taky na férovku s motorovkami, kde na velikosti nezáleží. Či čedar goblin, co se vám na hlavu vyzvrací. Aneb Pink Floyd meets exploitation a já se bavil jako dlouho ne. Nejlepší revenge movie za dlouhé roky!

plakát

Milda (2017) 

Nejsem si jistý, zda bych spíše neměl použít hodnocení z opačného spektra, jelikož natočit portrét Jakeše, který působí hloupěji než on, představuje svým způsobem obdivuhodné umění...

plakát

Aaaaaaaah! (2015) 

Vzhledem k odchodu ze sálu po zhruba 40 minutách nehodnoceno. Pro mě osobně něco jako Jackass, tedy způsob zábavy mně zcela nepřístupný. Ke glose kohosi z obecenstva, že "něco takového může vidět člověk pouze ve Varech" (volná parafráze), můžu dodat jen: "I to je moc."

plakát

Non non bijori - Repeat (2015) (série) 

Na pokračování Non non biyori se dá vcelku s úspěchem aplikovat yennův komentář k minulé sérii s dodatkem, že vzhledem k repetitivnosti určitých témat či vtipů se do seriálu v určitých momentech vkradla nepříjemná monotónnost. Z toho důvodu by se při hodnocení dalo jít i níž. Ovšem na druhou stranu, kdo by mohl být přísný na dílo, kde má jedna z postav roztomilého shiba-inu?

plakát

X-Rated: The Greatest Adult Movies of All Time (2015) (TV film) 

Bez rozpoznatelného klíče sebraný seznam lechtivých filmů, k nimž se na minimální ploše vyjadřují různé tu více, tu méně zainteresované osoby. Jediné pamětihodné postřehy se objeví u snímků ze 70. a možná ještě tak z první poloviny 80. let (holící scéna z Deep Throat jako prapůvod trendu vyholování intimních partií?), naopak cokoli novějšího je komentováno způsobem "to byl čupr nápad" a "byla to super spolupráce". Souvislost s glosou, že porno bylo před více než 30 lety mnohem svobodomyslnější a tvořivější než dnes, a tím, že tehdější zainteresované osoby působí jako výrazně vzdělanější a zajímavější lidě, je vcelku jasně rozpoznatelná.

plakát

Bill the Galactic Hero (2014) 

Nepřátelská ještěrka: "Why do you Homo Sapiens fights wars?" Bill: "Fights wars? We like to, I guess." Studentský film pod taktovkou Alexe Coxe, financovaný díky kickstarter kampani, na motivy postarší satirické antimilitaristické scifi, to zní podezřele. A animovaný úvod je i dost děsivý, odporná animace a náznaky velmi lacině působícího humoru mě málem i donutily film vypnout. Ovšem má zarputilost byla odměněna ve výsledku vcelku vtipným snímkem, kde hlavní hrdina projde tradiční cestou "go from zero to hero" a zpět a průběžně si tu trefněji, tu méně zatne kritický drápek do vojenského prostředí a též PR v asi nejvtipnější scéně audience u císaře. Omezení daná nízkým rozpočtem jsou citelná, co však filmu musím uznat, jsou rozličné vtipné detaily (příď vesmírné lodi v podobě lebky, automaty na pití, čepka režiséra audience aj), které tomu dodávají půvab a mnohdy vyloženě zachraňují film od vkrádající se nudy. Ta se nakonec projeví v závěru odehrávajícím se na vězeňské planetě, kdy s výjimkou rozhovoru s nepřátelskou ještěrkou byla tvůrčí nápaditost již zjevně vyčerpána a najednou to celé působí nepříjemně sterilně. Bez ohledu na to jsem si to ve výsledku vcelku solidně užil a Alex Cox si u mě tudíž vysloužil zařazení mezi tvůrce, co by si zasloužili větší pozornost.

plakát

Ojuju aneb Čadit a kadit (2014) 

Stejně jako End of the Wicked, který ostatně také šel v rámci Otrlého diváka, Ojuju trpí přílišnou roztahaností, která nebohého diváka ubíjí. Sestříhat to minimálně o třetinu by dopadu na diváka silně prospělo. Jinak je to dílo méně exotické, více poplatné tradičnímu západnímu zombie subžánru, od kterého se to až tak neliší. A pro jednou mě invence titulkářů festivalu poněkud iritovala, přece jen jsem měl neblahý pocit, že se zbytečně snaží o komičtější tón, než měli tvůrci v úmyslu.

plakát

Batesův motel (2013) (seriál) 

Bates Motel funguje na principu „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. Celý koncept seriálu má vycházet ze slibné a i mně atraktivně znějící premisy, že se zde divák dozví origin jednoho z nejpodstatnějších filmových padouchů . Nalákán na tuto vizi jsem se do seriálu s gustem pustí a pak už jen nevěřícně sledoval celou tu nesmyslně vážně pojatou, nepřehlednou a vzhledem k (údajnému) tématu hlavně zcela nepotřebnou hromadu brakových témat předložených bez větší tvůrčí invence. Tvůrci zjevně trpí utkvělou ideou, že čím více motivů do děje podstrčí, tím víc bude divák hýkat blahem. A tak se tu obchoduje s asiatkami, mrtvoly plné formaldehydu se strkají do postele místo koňské hlavy a městečko má postavenou ekonomiku na políčkách s trávou. To vše se tak nějak proplétá, kupí, tu někdo umře a tu se někdo v ději vynoří a stejně je to člověku po chvilce jedno a jen tak ze zvědavosti čeká, s čím na něho zase ti neumětelové vyrukují. Samotný Norman, o němž by to především mělo být, tu představuje pouze povrchně načrtlou figurku zmítanou okolnostmi a postrádající jakýkoli větší psychologický vývoj, což je ostatně charakteristika platná na většinu postav s výjimkou samotné matky. Ta jako jediná funguje jako skutečná plnohodnotná postava, jejíž peripetie a snahu o udržení křehkého snu o životním štěstí svou zajímavostí vyčnívají ze zbylého marastu jako diamant a pouze díky tomu jsem dokázal dosledovat celou první sérii se skřípěním zubů až do konce. Další se ovšem vyhnu, ono ostatně co, stejně vím, jak to dopadne…