strougy

strougy

Lubomír Štrougal

Česko
Samorost

homepage

71 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 25.11.2014  13:55

    Kam se na tohle turecké „scifi“ hrabe slavný Robot Monster, ten oproti tomu působí jako umělecký a technologický skvost. Krátký záběr leteckého talíře vypadá směšně i ve srovnání s Plan 9 from Outer Space, vědecké kapacity se odposlouchávají jedině zpod obstarožního stolu, přičemž se k tomu ukusuje chleba s cibulí, mimozemšťanky touží po poznání pravého muže, což dle jejich přístroje jsou dva hamižní rádobynovináři, a na zmatení zloděje nápoje pro tisíciletou krásu a mládí jest potřeba ho sázkou donutit pít flašky vína na ex. A polovinu času se na plátně průběžně vrtí jakési nevzhledné matrony v pokusu o břišní tanec, z nichž jedna má představovat frivolní Marilyn Monroe. Chudák, tu to muselo urazit. Navždy mi asi v hlavě zůstane vrtat otázka, zda se dobové turecké publikum při projekci smálo. Jaksi si to neumím dobře představit...

    • 24.11.2014  11:15

    Příliš mnoho témat, divákova smrt. Vedle sebe se tu řadí, prolíná a vzájemně o sebe tříští vyprávění o životě hlavní hrdinky spojené s hledáním ztraceného času po prvním návratu na rodnou hroudu od války, proces překladu v akci, nahození zajímavých, leč více nerozvinutých témat z oblasti překladatelství, úvahy o Dostojevském, a k tomu jedna aktuální rodinná tragédie. Každé téma v sobě nese potenciál k tomu být zajímavé a nosné, ovšem po kupě to celé působí až příliš rozháraně, než aby to mohlo silněji zarezonovat. Slabší 3*.

    • 14.11.2014  13:39

    Chvíli jsem uvažoval, jak bych tenhle paskvil nejvýstižněji okomentoval, ale on už to jeden mně neznámý uživatel ze SM udělal dokonale: "Another ungodly awful Andy Milligan movie, featuring the titular "mad monk," a hunchback named Igor and a blood-crazed mistress. This movie alters the fabric of time: It's only 56 minutes long, but it seems like weeks."

    • 12.11.2014  10:40

    Ďábelský záporák Paul Wegener a nudný všetečný novinář Harald Paulsen jako spojnice několika tradičních strašidelných příběhů od Poea či Stevensona. Při své honitbě si projdou voskové muzeum plné historických záporných postav, naleznou zavražděnou ženu díky mňoukání černé kočky, navštíví tajemný klub sebevrahů či blázinec s poněkud netradičním personálem. Dohromady je to vše spojeno překvapivě solidně, celé to má vcelku slušné tempo, občas se vyloupne i povedený nápad, bohužel to ale postrádá to určité nedefinovatelné cosi, díky čemuž jsou třeba starší německé filmy z doby expresionismu ještě dnes tak působivé. A ten otravně moralizující závěr též zamrzí... Slušné 3*.

    • 7.11.2014  17:16

    Cirkus jako místo přátelství, teplého lidského kontaktu a naděje, kde lživost představení slouží čistě k potěše publika. V opozici stojí svět okolo, místo plné nepřátelství, zneužívání slabých a beznaděje, kde lež slouží jen k podvedení druhého. Dvě cesty, do nichž se rozdělí osud dvou bratří, jenž strávili mládí v cirkuse a každý následně své schopnosti obelhávat okolí využil po svém. Komorní snímek, který zahalen v pošmourném černobílem balení nabízí příjemný zážitek lehce pošramocený vstupem mafie na scénu, jež tak poněkud naruší konzistentnost vyprávění a svým následným směřováním mi lehce poničila požitek. Zůstat pouze u načrtnutí dvou rozdílných pólů lži, byl bych spokojenější. Silné 3*.

    • 22.10.2014  12:22

    V tom všem třeštění, pitvoření a pištění se občas vyloupne překvapivě podařený vtip (skvělá reakce na blížící se hryznutí od upířího zlosyna), avšak je jich příliš málo na to, aby to tuhle přitroublou historku o upíry pronásledované policejní stanici udělalo snesitelnější. Slabé 2*.

    • 15.10.2014  11:36
    Obřad (1971)
    ****

    Zvláštní, jak málo se v komentářích ostatních objevuje zmínka o tom, jak moc veškeré dění a dávkování informací o jednotlivých postavách určuje struktura filmu v podobě čistého střídání velkých událostí v podobě různých obřadů a z toho plynoucí takřka úplná ignorace každodenního „bezčasí“ mezi tím. O tom, co se stalo mezi jednotlivými oslavami, to, o čem se následně mezi sebou postavy baví, hádají a co je vnitřně užírá, o tom se divák dozvídá pomálu pouze z komentáře hlavního hrdiny, tedy toho již třeba Bluntmanem zmíněného „nespolehlivého“ vypravěče příběhu. Právě tohle šikovné dávkování informací bylo tím, co mě na filmu bavilo nejvíce, to množství příběhů, které jsou pouze načrtnuty a následně zmizí bez objasnění, osudy, jenž by mohly být zajímavé i sami o sobě, ale zde hrajou pouze druhé housle v pozadí a brzy jsou vyplonkovány mimo dění, jelikož nepatří mezi to důležité, co by hlavní hrdina chtěl vyprávět, přesně to mě bavilo sledovat a to jsem si užíval velice. Škoda, že samotná hlavní propojující dějová linie sklouzne časem k rušivé teatrálnosti, což mě podobně jako uživatele stuba v závěru lehce iritovalo. A mimochodem, označení komedie, proti němuž se tu mnozí ohrazují, bych se použít nebál, celá svatba bez nevěsty je komická až běda, ač je to teda humor značně zlý a potměšilý...

    • 9.10.2014  09:25

    Jaksi mě nebaví sledovat filmy, kde arogantní budižkničemu tak dlouho sleduje své okolí s opovržením a pocitem nadřazenosti, aby postupně dospěl k poznání, že vlastně není o nic lepší, možná je dokonce míra jeho životního ztroskotání ještě hlubší. A nic na tom nemění fakt, že mi jeho naštvanost na lidskou tupost byla vnitřně blízká. Plusové body to získává za depresivní vyznění, kdy film na konci nenabídne žádnou hlubší proměnu titulní postavy, nýbrž ji nechá nadále rochnit se v bahně vlastní neschopnosti. Slušné 2*.

    • 3.10.2014  10:08

    Podařená gangsterka zahalená do nostalgického oparu z laciné pašované whisky, kvalitního jazzu a vzpomínání na staré dobré časy Yakuzy, kdy se před hierarchicky řízenou organizací plně podřízenou svému cíli dávalo přednost osobním vazbám založených na cti a věrnosti. Celé se to nese v rychlém, nikoli však zběsilém tempu, spíše než heroické a patosu plné gangsterky od Wooa a jiných to připomíná klasické samurajské filmy, avšak plné drsných hochů, co na sebe hází zavilé pohledy skrze sluneční brýle a spojenectví zakládají spíše na instinktivní příchylnosti k tomu, kdo má stejně velké „koule“, než na nějaké pragmatické úvaze. Což mně osobně ke spokojenosti stačí. Slušné 4*.

    • 2.9.2014  10:49

    Podtitul by mohl znít "Aneb jak nemá vypadat dokument". Celé to je o tom, že v neměnícím se postupu se chvilku nechá plkat milá umělkyně s kolegy o čemkoli, co může, ale nemusí mít společného s konkrétním projektem, následně se nám ukáže, jak na tom tvrdě dřou, takže mudrují nad kvalitou koberců, tahají krabice či točí nahatou rusovlasou slečnu válet se po poli, na řadu přijde samotná vernisáž, z které je nám nabídnuto pár zcela nesouvislých obrazů, a na závěr se tam na sebe všichni zubí, hlaholí superlativy na adresu Pipilotti a voalá, jede se znovu. Za celou dobu zhruba tak osmkrát dokola, kdo se s tím měl počítat. Žádná snaha o hlubší vhled do její tvorby, žádná snaha o nějaké zajímavější představení čehokoli, jako jediné velké informace jsem si odnesl, že ona má šik žlutou pletěnou čapku, snahu na každé vernisáži všechny okolo sebe zout a ráda s kolegy jí, jelikož "A teď jdeme na jídlo" bylo nejčastější větou dokumentu...

    • 26.8.2014  12:10
    Sledztwo (TV film) (1974)
    ****

    Mé první setkání s tvorbou Stanislawa Lema se nekonalo v oblasti literární, nýbrž filmové, a nedopadlo vůbec špatně. Dlouho mi to náladou a stylem připomínalo Raye Bradburyho, kdy jsem si vyloženě říkal, že by to krásně zapadlo do jeho The Ray Bradbury Theater, ovšem v závěru se to celé překlopilo do zvláštní filosofické nálady, u které se stále nejsem schopen rozhodnout, zda se pod tou fasádou opravdu skrývá nějaká hluboká myšlenka, u níž mi chybí jen kousíček, malinký krok k jejímu definování a převedení z pouhého dojmu do slov, nebo se pod tím nachází prázdno a ten můj pocit je jen pozérstvím člověka, co chce machrovat s tím, že viděl něco, co jiní ne, a teď může dělat chytrýho. Vem to však čert, minimálně za tu podmanivou atmosféru a skvělou jazzovou hudbu si to vysoké hodnocení zaslouží, ať už to myšlenku má či ne.

    • 20.8.2014  17:40

    Kousek bezesporu raritní a z pohledu japonské filmové historie podstatný, ovšem pro mě dnes už těžko stravitelný, jelikož jsem nebyl schopen rozšifrovat ani základní děj, natož pochopit návaznost jednotlivých scén. Tudíž si to netroufnu nijak hodnotit bez ohledu na to, že určité body filmu mi následně aspoň lehce osvětlil tento komentář od japonského filmového historika Fumiko Tsuneishi: "One of the very few surviving films featuring Matsunosuke Onoe (1875-1926), the first movie star in Japan, who starred in more than 1,000 films. It is based on the fantastic tale of Jiraiya, the hero of a ninja novel adapted from a famous Chinese story which was so popular that from 1839 onwards it was serialized for over 30 years, and then became a staple of kabuki theatre. Jiraiya had the ability to fly, to vanish, and to transform himself into a toad at will, and it wasn’t until his filmic incarnation that his character finally found the perfect medium for the visualization of his magic powers. Matsunosuke’s popularity was by this time firmly established, and the film’s success was due both to his superb performance and the innovative ideas of director Shozo Makino (1878-1929), known as 'the father of Japanese cinema'. This film marks the end of the very last phase of their collaboration."

    • 20.8.2014  11:38

    Mladá Brigitte Bardot byla nádherná ženská, o tom netřeba vést žádnou polemiku, tudíž vášně strhávající zdejší mužské osazenstvo člověk naprosto chápe, taky by podlehl, zvlášť když v území mezi benzínkou a hospodou není nic pořádného k zabavení. V prvních dvou třetinách snímku se tvůrcům v pomalém tempu daří výstižně zachytit stoupání napětí mezi všemi účastníky, manželství spadající do krize, rostoucí zalíbení a žárlivost a vztek z filmu přímo sálá a vše funguje, jak má. Pak ale zřejmě nutnost vejít se do omezené stopáže donutila veškeré vášně rozjitřit až příliš rychle, tak najednou, že veškeré charakterové proměny ztrácely uvěřitelnost a spolu s nesmyslným epilogem nastiňujícím budoucnost postav to vcelku spolehlivě zlikvidovalo vybudovanou atmosféru. Což je škoda, mělo to nakročeno výše, aspoň že vzpomínka na odhalený zadeček milé Brigitte mi v paměti zůstane už nadobro.

    • 11.8.2014  17:38

    Pod nánosem příliš mnoha zbytečných frází a jedné až moc okaté dějové berličky, která odstartuje a v závěru i eskaluje události, se skrývá kvalitní posmutnělý příběh o tom, jak těžké je udělat první krok, překonat strach a změnit tak život, co už jednoho tíží až k zalknutí. Chtělo to trochu víc vyčistit od nadbytečných dějových momentů, co kazí divákovi plnější souznění s příběhem, vymanit některé postavy z jednoduchých typologických škatulek a mohlo to být i za víc než za slušné 3*.

    • 30.7.2014  16:43
    Mekk Elek az ezermester (TV seriál) (1980)
    ****

    Uživatel teltri má zjevně na mysli jiný seriál, v Mekk Elek az erermester se vše točí okolo kozla "všeuměla", co se díl co díl za pomoci propagace svého věrného papouška snaží prorazit v určitém řemeslném oboru. Jednou jako zedník, jindy jako holič, tu jako mlynář, tuhle jako kuchař. A vždy se stejným výsledkem, což je dáno jak jeho nešikovností, tak jeho ohromující arogantností. Ovšem nejedná se o seriál čistě epizodický, jeho konání má své následky a jeho reputace ho čím dál více předchází, což je i hlavní dvojicí vydařeně reflektováno. A ač by to jeden nečekal, i morální ponaučení se tu v závěru nalezne. Velmi povedená záležitost, která mě osobně bavila mnohem více než naši slavní Pat a Mat, na něž to občas upomíná. Prostě Mekk-mekk-mekk!

    • 29.7.2014  17:57
    Jungle Woman (1926)
    **

    Utahaný pokus o dobrodružný snímek, kde to skřípe už od samotného názvu. Žena, či přesněji ženy dvě, které zde hrají významnější roli, jsou totiž přece jen v pozadí za hlavní hrdinnou dvojicí představovanou dobrodruhy, co se za pomoci staré mapy vydávají hledat do džungle zlato a jsou zajati zdejšími lovci lebek. Zajetí samo je nejvtipnější sekvencí filmu, jelikož dva odvážní bílí muži stojící u stanu jak trubky tu a tam vystřelí z pistole do davu domorodců, co se kolem nich tak nějak vlní, pokukují a čas od času, nejspíše nedopatřením, po nich vrhnou oštěp. Děj se pak drží tradičních klišé podobných snímků, natočit to v 80. letech v Itálii, bylo by to představení plné násilí a krve, zde se to nakonec promění v akčnější červenou knihovnu, na níž mě nejvíce potěšilo ujištění, že knírek jako vždy představuje spolehlivý indikátor záporné postavy. A závěrečný útěk pojatý ve stylu malý zálesák ukazuje správné techniky přežití v divoké přírodě taky vcelku pobavil. Slabé 2*.

    • 16.7.2014  11:59
    Joyuu-rei (1996)
    ****

    Už v počátcích své tvorby ukázal Hideo Nakata, že má cit pro momenty, které vyděsí diváka natolik, že se bojí i jen vystrčit prstík z gauče, aby si rozsvítil v pokoji světlo a zahnal nepříjemně fyzický pocit strachu, který se mu během filmu usadil v oblasti okolo žaludku. Je tu sice znát, že ještě nemá v malíku ty správné postupy a film tak občas na své cestě maličko škobrtá, tu pádí příliš rychle a tu se zase naopak trochu vleče, chtělo by to navíc lépe vykreslit postavy, aby vzájemně nesplývaly, ale celkový výsledek je natolik působivý, že mi nedělá problém všechny zmíněné neduhy omluvit. Ale chtělo to pro správný efekt ukončit dřív, závěrečné cca dvě minuty byly navíc, sice ponechají příběhu patřičně tajuplné pozadí, ale závěr mohl diváka přece jen vyděsit ještě o něco víc.

    • 15.7.2014  11:50

    Závěrečný díl trilogie přinesl změnu na režisérském křesle, kdy Kendži Misumiho vystřídal Kazuo Mori, žádný výraznější posun ve stylu filmu to ovšem nepřineslo. Pravda, zjevení jedné humorné scény na začátku filmu mě překvapilo, stejně jako je tu určitý větší důraz na pestrost kostýmů, jinak se to ale nese v duchu předchozích dílů. A bohužel se tu (opět) odehraje charakterová změna u Ryunosukeho, který dlouho kráčí po cestě pokání tak, jak logicky plynulo z minulého dílu, aby byl z ničeho nic přeměněn opět na zápornou postavu a dodal tak oprávnění Utsugiho cestě za pomstou. Což je velká škoda, jelikož do tohoto zlomu to mělo sympaticky nejednoznačné vyznění a mnohé momenty přesahovaly kvalitou minulé díly. Závěrečná třetina ale svou nekvalitou táhne celou sérii dolů, kdy tomu nepomůže ani úplný závěr, který postrádá patřičnou katarzi, která by divákovi měla být po tak dlouhé době rozhodně poskytnuta...

    • 10.7.2014  08:05
    Ubožáci (1982)
    **

    Vzít monumentální bichli rozměrů Bídníků a převést ji na filmové plátno tak, že se podaří vystihnout jejího ducha, to je umění. Uměním, ač jiného druhu, je také vykuchat z ní veškeré důležité dějové body a přitom se k ní nepřiblížit ani na píď. Síla knihy netkví v dějové linii ani v nějaké té kritice nespravedlivého společenského řádu, její skutečná síla leží v odbočkách od děje, v zdánlivě nepodstatných líčení alá popis bitvy u Waterloo, v mnoha vedlejších postavách, jejichž vliv na hlavní příběh je minimální, v makabrózních pasážích, které s uličnictvím brakové literatury pomrkávají na čtenáře a připomínají mu, že čtení je taky (nebo hlavně?) o zábavě. Nic z toho se zde nenachází, místo toho se Hossein puntičkářsky soustředil na to, aby vynechal co nejméně zastávek Valjeana na cestě z galejí až k závěrečnému konci a to stylem, že většina filmu spíš připomíná ilustraci k vydání určenému pro žáčky prvního stupně základní školy. Většinu doby to navíc šustí papírem takovým způsobem, že jakoukoli scénu, která k vyprávění používá vyloženě filmových prostředků (třeba stylově neoriginální bitva na barikádách), jsem hltal s nenasytností alkoholika, co si dává své první ranní pivo. Jest vtipné, že to, co se tak Hosseinovi podařilo vystihnout nejlépe, byla unylost Cosetty (zlatá Eponina, ta je v kontrastu s ní čistou esencí pořádné ženské a dal bych ji před C. přednost tisíckrát), otravnost Maria a vůbec unylost celé jejich milostné linie, což je ovšem nejspíš nějaké dobové klišé, jelikož při nedávném čtení Hraběte Monte Crista jsem na podobnou uvzdychanou lásku narazil taktéž. To je ovšem na podobně ambiciózní dílo poněkud málo a jako takové vidím jeho účel pouze v tom, že nějaká uvědomělá a líná paní učitelka tím může zabít pár vyučovacích hodin, kdy to pustí žákům místo toho, aby jim musela o Bídnících vykládat s vědomím, že většina z nich se ke knize nepřiblíží ani omylem.

    • 20.6.2014  12:40

    Nepříliš zajímavá, značně utahaná adaptace povídky Nájemné od ducha od Henry Jamese. Pomalost vyprávění může být v určitých momentech kladem (první vstup hlavního hrdiny do tajemného domu), brzo však začne diváka ubíjet vědomí, že kdyby se to celé prostříhalo a zkrátilo zhruba na polovinu či ještě o kapku více, mohl být strašidelný efekt mnohem, ale mnohem silnější... Slabé 2*.

    • 12.6.2014  09:27

    Pokračování Daibosatsu tôge si i přes určitý posun ve vyznění udrželo klady a bohužel i zápory prvního dílu. Zdařila se změna ve vykreslení Ryunosukeho, který se zde postupně vydává na cestu pokání a není už uměle tlačen do zápornosti, nepovedli se okolní postavy, které opět na jeho úkor dostávají příliš mnoho prostoru a stále zůstávají pouhými nezajímavými figurkami bez silnější osobnosti. Nejvíc na celém filmu zamrzí to, že veškeré akční scény, které jsou kvalitativně o třídu výše než zbytek snímku, dostávají minimum prostoru a nemají tak možnost překlopit můj postoj k filmu více směrem ke kladným hodnotám. Slušné 3*.

    • 5.6.2014  11:16

    Slušná chambara, která má tu smůlu, že stejné téma v roce 1966 uchopil Kihači Okamoto a natočil brilantní The Sword of Doom. Oproti němu ztrácí Misumiho verze na tempu i sevřenosti a nedokáže člověka tak výrazně vtáhnout do děje. Na vině je jednak pojetí hlavní postavy, kdy se přímo nabízí jeho vykreslení jako muže, co není sám schopen vyrovnat se s nátlakem společnosti a vědomím, že i přes jeho nesporný talent, vymaňující ho z průměru okolí, se tu vždy najde lepší a okolím respektovanější samuraj. To by pak krásně dodávalo většího smyslu asi nejpůsobivější scéně snímku, kdy Ryunosuke šokovaně sleduje, jak vinou omylu se s kolegy pokusí zabít muže, který mu byl celé mládí vlastním otcem prezentován jako vzor a viditelně cítí, že on se mu zdaleka nevyrovná. Místo toho je nám ale tvůrci prezentován jako záporná postava, což je ovšem možné jen díky scénám, které jsou sami o sobě zbytečné a v kontextu jeho chování ve zbytku filmu i vlastně postrádající smysl, viz hned v úvodu nesmyslná vražda budhistického mnicha. Druhým problémem je pak množství času věnovaného jiným postavám, ať už dceři právě zmíněného mnicha či Utsugi Hyamatovi, mladšímu bratru muže, kterého Ryunosuke zabil v souboji, z něhož se má vyklubat jeho celoživotní nemesis. Prostoru mají totiž příliš málo, aby se z nich stali skutečně plnohodnotné postavy a ne pouhé skici, a naopak příliš mnoho na to, aby jejich peripetie bavilo člověka sledovat. Což zejména u Utsugiho vzhledem k důležitosti role, jíž má vůči Ryunosukemu v budoucnu zastat, vyloženě zamrzí. Mimo to se jedná o slušně natočený film, který určitě potěší srdce každého milovníka samurajské tématiky.

    • 27.5.2014  14:14
    Tigre reale (1916)
    **

    Němý film je pro červenou knihovnu díky časté afektovanosti hereckých výkonů ideální forma. V něm všechny ty unylé zamilované pohledy, vášnivá lamentování spojená s lomením paží nad ohavným to osudem a vzletná zvolání v dopisech ve stylu „Mé srdce touží jen po tobě“ či „Chci zemřít v tvém náručí“ krásně vyniknou a působí takřka přirozeně. Díky tomu se na osudovou lásku mezi mladým atašé a tajemnou ruskou hraběnkou stíhanou přízrakem dávné tragické lásky dá koukat bez většího utrpení a určité momenty si dokonce i vychutnat. Kdyby navíc byl pár postaven před nějakou složitější morální otázku či byl příběh vyprávěn alespoň maličko nestandartně, možná bych šel s hodnocením výše. Takhle zůstanu na silných 2* a budu si marně lámat hlavu, proč hlavní hrdina místo mdlé hraběnky nezvolil raději veselou a usměvavou dceru bohatého kupce.

    • 23.5.2014  22:57
    The Outer Limits (TV seriál) (1963)
    ***

    The Galaxy Being (Leslie Stevens): Stylový návštěvník z jiné planety je hlavní devizou prvního dílu legendární série, jelikož svým impozantním zjevem funguje v mnoha směrech lépe než mnohá moderní počítači stvořená monstra. A jeho chvilkové řádění má šmrnc, se zlomyslnou radostí jsem doufal, že městečko srovná se zemí celé. Jinak je to ovšem utahané nic s křečovitou snahou o poselství, jenž nemá nic dalšího zajímavého k nabídnutí. 2/5. The Hundred Days of the Dragon (Byron Haskin): Škoda velké naivity závěru, který mi zpětně trochu zkazil pohled na předchozí děj, jelikož samotné téma je zajímavě rozvinuté a vzhledem k moderním technologiím i stále aktuální. Jako možný návod pro současné diktátory, teroristy či obchodníky bez skrupulí k nezaplacení. 3/5. The Architects of Fear (Byron Haskin): Cha, tak odsuď čerpal Moore inspiraci při psaní Watchmen, vykuk jeden. Myšlenka fajn, samotné "monstrum" v závěru šmakózní, škoda jen přílišného prostoru věnovaného manželce, která je příliš zbytečná a vyloženě mě svou přítomností iritovala. Nahradit ji podrobnějším zobrazením transformace hlavního hrdiny by bylo jen ku prospěchu, kultovnímu statusu epizody se však přesto nedivím. 4/5. The Man with the Power (Laszlo Benedek): Freud a temná strana síly se mísí v Donaldu Pleasencem a ukazuje se, že podceňovat malého človíčka se může ukázat značně pošetilým tahem, obzvlášť v momentě, kdy dostane možnost kontrolovat magnetické síly nevídaného rozsahu. Závěr se nese v poněkud ne úplně sympaticky moralistickém duchu, přesto však se jedná o stále kvalitně fungující epizodu. 4/5. The Sixth Finger (James Goldstone): Ušatá podoba hlavnímu hrdinovi sluší, jeho glosování současné úrovně světa má také něco do sebe, morální podtón tu není příliš dotěrný, ale herdek, to závěrečné sobecké rozhodnutí tupounké slečny a jeho kladné zhodnocení mi to zpětně tak otrávilo, že to dobře hodnotit nemohu. Já bych ji za to zabil... 2/5. The Man Who Was Never Born (Leonard Horn): Zajímavá premisa se bohužel brzo zvrhne v otravné fňukání hlavní postavy a závěrečné vyjadřování citečků mě pak dorazilo úplně. Velmi špatná epizoda. 1/5. O.B.I.T. (Gerd Oswald): Konečně zase skutečně kvalitní epizoda, která v závěrečné řeči překvapivě přesně předpoví nárust obliby reality show či bulvárního praní soukromých afér rádoby hvězdiček. Lidská touha po slídění v špinavém prádle svých bližních je tak krásně zneužitelná... 4/5. The Human Factor (Abner Biberman): Osamělá základna v Grónsku, přístroj umožňující v lepším případě číst myšlenky, v horším prohodit osobnosti, a jeden vinou sžíraný důstojník toužící vyhodit to tam celé do vzduchu. Premisa zajímavá, chvilku i vcelku solidně rozvíjená, ve výsledku ovšem vyprchá do nezajímavého poselství, že stroje samy o sobě nejsou nebezpečné a "sexy" mozek vám může zachránit život. 2/5. Corpus Earthling (Gerd Oswald): Ucházející variace na Invazi zlodějů těl a rčení "To, že jste paranoik, ještě neznamená, že po Vás někdo nejde!". Jen škoda, že se tvůrci nepokusili diváka znejistit ohledně toho, zda vidí skutečnost či se jedná pouze o představy hlavního hrdiny, a vše mu naservírovali hezky až pod nos. 3/5. Nightmare (John Erman): Výtečná epizoda, kde i minimalistické kulisy slouží k dotvoření patřičně paranoidní atmosféry. Prozatimní vrchol seriálu. 5/5. It Crawled Out of the Woodwork (Gerd Oswald): Otravná epizoda tradičně varující před nezodpovědností vědců, co v posedlé touze po poznání nehledí na mrtvoly. Mohlo by to být snesitelnější nebýt dua ufňukaných postav v podobě traumatizovaného bratříčka a unylé profesorky. 1/5. The Borderland (Leslie Stevens): 40 minut zajímavého budování napětí vyšumí v nebývale odfláklém konci. Škoda. 2/5. Tourist Attraction (Laslo Benedek): Moralizuje se tu až běda a závěrečný přerod bezcitného magnáta mě silně otrávil, avšak monstra jsou až tak ňuňu a pulpovost z toho tak krásně čiší, že to pro jednou odpustím. 3/5. The Zanti Misfits (Leonard Horn): Roztomilá epizoda ve stylu scifi hororů z 50. let, kde se nám rojí "děsivá" monstra z vesmíru, chrabrý historik zachraňuje ženu v nebezpečí, co se chová jak extrémní husa, má to vtipnou pointu a na závěr to v divákovi zanechá hlodavou otázku. Jak se hernajs takové množství potvor vešlo do tak mrňavé rakety? 4/5. The Mice (Alan Crosland jr.): Ucházející epizodka, na které více než samotný děj či oslizlý mimozemšťan zaujmula sukně Diany Sands. Vypadala nebezpečně krátká na to, že se zamykala sama v místnosti s odsouzeným vrahem. 3/5. Controlled Experiment (Leslie Stevens): Pokus dvou marťanů o vědecké uchopení konceptu vraždy končí motýlím efektem a vzhledem k zbabělosti tvůrců dovést to až k patřičně radikálnímu konci se v ten moment ztratí i zábavnost epizody. Škoda. 3/5. Don't Open Till Doomsday (Gerd Oswald): Zlomyslný dárek daný z pomsty způsobí po letech jednomu mladému páru nečekané komplikace... Nemohu se nyní rozhodnout, zda mi babizna z domu přišla děsivá nebo mi jí spíše bylo líto, jistě však vím, že byla mnohem zajímavější než to lejno s okem v roli padoucha. 3/5. ZZZZZ (John Brahm): Z včel jsou sice velmi půvabné ženy, o tom žádná, ale jinak je to celé až nebývale nevzrušivé až do nevýrazného konce. 2/5. The Invisibles (Gerd Oswald): Atmosférickou první polovinu a stylovou ohavnost potvůrek bohužel trochu ruší předvídatelnost dějových zvratů a zbabělost závěru, i tak se ale jedná o kvalitnější epizodu. 3/5. The Bellero Shield (John Brahm): Zaměření se více na lidské postavy místo na nevýrazné monstrum potěšilo, silná mravokárnost naopak těžce nakrkla. Nejvíc zaujalo, jak moc děsivé umí být ženy, když jsou v podrůčí všepohlcující chamtivosti. Průměrná epizoda. 2/5. The Children of Spider County (Leonard Horn): Zajímavě rozjeté dění a posmutněle a netradičně nevyhraněně působící postava "tatínka" i přes přítomnost v rámci seriálu tradiční iracionální husičky naznačovala kvalitní epizodu. Žel, náhlé jasné znegativnění "tatínka" a s tím související sklouznutí do nudně klišoidního vývoje kvalitu srazí a k dovršení všeho ji pak ještě zabije příšernými projevy hlavní postavy v závěru, kdy logika dostala takovou ránu do čumáku, že už se z ní nezpamatovala. Zatím jednoznačně nejhorší díl. 1/5. Specimen: Unknown (Gerd Oswald): Slušně nastavený příběh stylu "kterak nás mimozemská rostlina všechny vyhubí" naprosto zabitý z prstu vycucaným koncem. Podobné "zvraty" se prostě nedělají! 2/5. Second Chance (Paul Stanley): Vydařené, byť lehce depresivní nahlédnutí na člověka a jeho neobyčejnou schopnost býti pokrytcem. 4/5. Moonstone (Robert Florey): Samo o sobě by si to vysoké hodnocení nezasloužilo, s výjimkou ultra ňuňu mimozemšťanů to ničím výrazněji nevyniká, ale za to prosazování nemilosrdně pragmatického pohledu na svět na úkor přehnaně idealistického si to palce nahoru zaslouží. 4/5. The Mutant (Alan Crosland Jr.): Kde v tom vykutali to morální poselství v závěru netuším, jinak v celém tom průměrném balastu byly nejzajímavější kukadla hlavního "padoucha". Což je vševypovídající. 2/5. The Guests (Paul Stanley): Stylový úvod je následně zabit otravně sentimentální romancí a doveden k závěrečné, velmi banální pointě. Škoda. 2/5. Fun and Games (Gerd Oswald): Více boje o přežití proti gumovým monstrům, více sarkastického moderátora, méně fňukání a mudrování a byla by to pecka. 3/5. The Special One (Gerd Oswald): Velmi nudná historka o tom, kterak si mimozemská rasa chce připravit půdu pro invazi brainwashingem myslí talentovaných dětí. Není těžké odhadnout, jak podobná iniciativa může dopadnout. 1/5. A Feasibility Study (Byron Haskin): Chvilkami utahaný a závěr příliš patetický, ale jako óda na lidskou statečnost tváří v tvář možnému zotročení to funguje solidně. 3/5. Production and Decay of Strange Particles (Leslie Stevens): Hysterie a Krajní meze, to by mohla být slušná dizertačka. Jinak ucházející epizoda s v první půli kvalitně bezvýchodnou atmosférou a zdařilým výbuchem v závěru. 3/5. The Chameleon (Gerd Oswald): Že by inspirační zdroj pro Face Off Johna Woo? Optimismus závěru poněkud dost zhatil působivost, do té doby to byla nepříjemně děsivá epizoda s výborným mladým Duvallem v hlavní roli. 3/5. The Forms of Things Unknown (Gerd Oswald): Další hysterická žena, jaké to překvapení... Mimo to ovšem na poměry seriálu nebývale děsivá epizoda se silnou atmosférou. Časový stroj hlavního hrdiny byl skutečně velmi stylový. Velmi vydařený závěr první série. 5/5. Soldier (Gerd Oswald): Není divu, že Harlan Ellison se soudil ohledně plagiátorství u Terminátora, mě ta podobnost při sledování trkla taky. A i zde už to má velkou působivost, ovšem ne vždy úplně využitý potenciál, přece jen určité zvraty jsou tu příliš náhlé a vyplynuvší jako by z ničeho, než aby to fungovalo naplno. 4/5

    • 23.5.2014  17:23

    Sterilní a bez života jak byt zhýralého fyzika po jarním úklidu. Nejpamětihodnějším okamžikem tak pro mě zůstane odseknutí staříka upíjejícího nějakou kořalku na adresu moralizujícího Dvořáka: "Víte, každý marodění je od zadrženýho pití." Svatá pravda, dědo, svatá pravda.

    • 22.5.2014  11:30
    Mikreh Isha (1970)
    ***

    La Nouvelle Vague meets hippies. Rozverné, lehce anarchistické, vnitřně nesourodé a co se týče nějaké výpovědi, tak i dosti zmatené. Občas to ze sebe vydoluje vtipnou glosu („Ženy si pamatují pouze ty muže, se kterými spaly“), čas od času i nějaký ten vtípek a to vše podbarvuje výtečná psychedelická hudba od The Churchills. A hlavní hrdinka je kočka, vrr.

    • 3.5.2014  22:48

    Já si nemůžu pomoct, ale mně milý hrobník hrozně připomíná Ladislava Klímu...

    • 2.5.2014  13:20

    (Varování, jelikož komentář je výhradně drobným zabrbláním věčně nespokojeného starého mrzouta, tak je to v podstatě jeden velký SPOILER). Je to ironie, že film, co po většinu času spíše mlčí než mluví, v závěru srazí na kolena banálnosti příliš mnoho slov. Ukončit to po monologu Travise, kdy poodkryje roušku tajemna zahalujícího předchozí děj, dokázal bych v pohnutí nad jejich osudem odpustit snímku i určitě zbytečné drobnosti, co mi i tak silný požitek lehce kalily. Avšak následná melodramatičnost proslovu Jane a zbytečně doslovné setkání celou sílu závěru zbortí a místo krásného smutku zanechá pocit uplakanosti vystřižené ze slabé harlequinky. A to je škoda, Wime, převeliká škoda...

    • 29.4.2014  13:04
    Coppelion (TV seriál) (2013)
    *

    Pro záchranu lidí uvězněných ve městě prosyceném spadem po výbuchu jaderné elektrárny jsou „vypěstovány“ speciálně odolné bytosti zvané Coppelion. Ty nosí šatičky alá školačky, jedna je odvážná a chrabrá vůdkyně, druhá stydlivá brýlatá vědkyně se slabostí pro zvířátka a poslední hodně fňuká, papá a je to takové to ztřeštěné trdlo. Přijde vám to přitažené za vlasy? Mně taky. Ovšem to ještě není nic proti tomu, co za úžasné „zvraty“ se později v ději objeví. A vadí vám, když se v anime stále pláče kvůli přátelům i nepřátelům, postavy se v dlouhých záběrech doprovázených sentimentální hudbou odvážně obětují pro dobro ostatních a záporáci se nakonec pod vlivem „mouder“ hlavní hrdinky mění v klaďase, jelikož byli vlastně celou dobu čestní a hodní a odvážní, jen maličko deprimovaní? Pak na Coppelion nekoukejte, protože přesně tohle je jeho podstatou. Hnus, který by mi snad dokázal i celou oblast anime znechutit.

    • 25.4.2014  10:58
    Przemiany (2003)
    **

    Przemiany jsou prodchnuty zatrpklostí, nenávistí a zlobou. Nic jiného film divákovi nenabídne, každá jednotlivá scéna tím je prosáklá až na kůži. Ovšem pro patřičně silné zapůsobení by byla potřeba i kapka kladných emocí, v jejichž odrazu by všechna ta hořkost vynikla a správně zarezonovala. Možná by pak film zanechal na duši diváka výraznější šrám než pouhou vzpomínku na pěkná ňadra hlavní hrdinky.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace