strougy

Zábavné pouze v detailech či určitých scénách (třeba velmi vtipná pohřební scéna), nefungující ovšem jako celek. Na to je to celé příliš rozhárané, motivy se tu vrší na sebe bez jasné koncepce, tu je něco vyneseno na povrch a tu to znenadání zmizí v propadlišti děje. Hravost mládí je hezká věc, osobně však dávám přednost promyšlenějšímu sdělení.

Buď hypnotické, nebo epileptické. Nemohu se rozhodnout. Chtělo to ovšem patřičný hudební doprovod. Třeba Nurse with Wounds nebo Throbbing Gristle.

A Message from the Deep Sea (Jim Goddard): Kdyby tu místo Dr. Thorndykea a jeho asistenta Jervise vystupoval tradičně Holmes a Watson, nebylo by vlastně výrazně nutné měnit scénář. Až tak moc se to drží tradičního mustru, kdy titulní hrdina vše na chlup přesně vydedukuje, však stačí se okolo sebe pozorně dívat, okolí se diví a on se mu s arogantním výrazem posmívá. Leč případ není nějak zajímavě vystavený a závěrečné odhalení působí stejně lacině jako příliš televizně vypadající výprava, takže začátek série mě příliš o své životaschopnosti nepřesvědčil. 2/5. The Missing Witness Sensation (Jonathan Alwyn): Výrazně lepší, nejen díky chytře rozbitému alibi padoucha, nýbrž i díky zcela rozdílnému pojetí od minulého dílu i od základního vzoru. Použít jako hlavního hrdinu slepce má v detektivním příběhu zajímavý potenciál. 4/5. The Affair of the Avalanche Bicycle & Tyre Co. Ltd. (Jim Goddard): Velmi špatná epizoda o chamtivém detektivovi, co se nachomýtne k nekalým rejdům v prostředí cyklistických závodů. Zaujmou tak maximálně úsměvy, které si vyměňuje ze sekretářem podniku, co vyvolávají na podobný typ příběhů prazvláštní konotace. 1/5. The Duchess of Wiltshire's Diamonds (Kim Mills): Vzhledem k zaměření seriálu mě tenhle díl překvapil, jelikož svým zaměřením hlavní hrdina nepatří k možným rivalům SH, nýbrž na druhou stranu barikády. Což o to, díl to je vcelku podařený a zápletka i díky absurdnosti určitých momentů pobaví, ale i tak to prostě sem tak nějak nepasuje. 3/5. The Horse of the Invisible (Alan Cooke): Tématicky to opět překvapilo, nadpřirozeno samo o sobě nepatřilo zrovna do portfolia SH. Jedna z nejlepších epizod, kdy jednak se tu dobře využívá klišoidní "méně je někdy více", jednak tu v hlavní roli je Donald Pleasence a jeho stylové ksichtíky. 4/5. The Case of the Mirror of Portugal (Mike Vardy): Zařadit Horace Dorringtona, arogantního zloděje, co připomíná vypaseného čuníka tak moc, až jeden čeká, kdy začne chrochtat a kmitat ocáskem, po bok SH, to mě uráží skoro tak moc, jak moc je samotná epizoda špatná. Absolutně. 1/5. Madame Sara (Piers Haggard): Slušná epizodka s příjemně rovnocennou dvojicí detektivů, co poněkud sráží silně nevýrazný konec. Plus to rozuzlení mi bylo extrémně povědomé a určitě jsem se s ním už minimálně jednou setkal. 3/5

Film s podmanivou atmosférou tak krásně vystihující pocit z momentu na pomezí probuzenosti a snění, že jsem se tím i přes nepříjemně televizní vzhled a hlavního hrdinu připomínajícího zarostlého Petra z S čerty nejsou žerty nechal pohltit. A nejednoznačnost konce tomu na kvalitě jen přidává. Slušné 4*.

Sice se to ze začátku až moc stylizuje do "indie nezávisláku pro hipstery" v tom nejotravnějším slova smyslu, určité momenty mě iritovaly až běda, ale vem to čert, minimálně ten konec v autě je zábavný totálně. A soundtrack to má navíc skvělý, ne že ne.

Zdlouhavá expozice příznačná pro podobný typ filmů chybí, monstrum se do destrukce a teroru pustí hned od prvních minut, i tak to ovšem působí zoufale utahaně. Hvězda navíc za stylové zakopnutí Alice Coopera, to mě upřímně rozesmálo.

Pokud vnímám hodnocení u snímků podobného typu jako vyjádření množství zábavy, kterou mi jejich nekvalita dopřeje, nikoli jako odraz nějaké opravdové filmařské kvality, pak pro mě představuje Return of Attacking Shrews takřka ideálního představitele. Veškeré pokleslé atributy jsou tu dotaženy ad absurdum: blonďatá slečna je monstrózně tupá, padouch, stylová variace na Krysaře z Hamelnu, šílený až běda, triky na úrovni Birdemic, chování postav svou hloupostí a schopností ignorovat veškeré dění až takřka bolí, režisér bojuje se svou hlavní hvězdou o to, kdo z nich bude sebestřednější, s logikou si to hlavu neláme, humor atakuje veškeré roviny trapnosti (i když úrovně legendární The Underground Comedy Movie to zdalekla nedosahuje), v ultimátním závěrečném souboji se pak utkají dva geronti snažící se o ránu pěstí. Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, samotné natáčení reality-show ve filmu navíc představuje vtipný komentář k tvorbě současných pořadů či možná přímo sarkastický posměch tvůrců snímku ze sama sebe. Kdyby se tvůrci nebáli a zapracovali výrazněji i odhalování ženských těl, podstatnou to položku každého patřičně špatného filmu, pak bych snad neváhal jít i na maximum.

Kdyby to nebylo tak plytké a úmorně se to nesnažilo tlačit na linii o vyrovnávání se starého chlípného ochmelky s vlastní smrtelností, kdyby se to více pokusilo využít nejistoty okolo (ne)reálnosti zobrazených událostí či kdyby to alespoň více pracovalo s děsivými elementy, které tu jsou trestuhodně minimalizovány na jednu působivější scénu evokující Evil Dead, pak by to mohlo být i zábavné. Takhle to pouze nudí, což je škoda o to větší, že hlavní hrdina mi byl svým určitým způsobem sympatický a tak nějak jsem ho chápal. A pro promarněnou šanci splnit si celoživotní fantazii i litoval.

Jak nepatrný je rozdíl mezi tím, kdy to eklektiku Sonovi funguje (viz Jisatsu sākuru), a kdy to naopak celé přes zábavnost určitých pasáží působí jako otravná póza...

„The whole thing was a nightmare, wasn´t it, Atan? Worse! It was science fiction!“ V daleké budoucnosti představuje loď Orion pod vedením kapitána Cliffa Allistera McLanea mnohdy to jediné, co stojí mezi lidstvem a jeho zničením ze strany zlovolných mimozemšťanů zvaných „Žabáci“. V mezičase se špičkují, užívají si rozmařilého života a s obzvlášť velkou oblibou se věnují bizarním tancům. Což nebylo to jediné, co mě jako diváka na tomto obstarožním kousku bavilo, jelikož i přes silnou naivitu zde není vše tak jednoduše černobílé, jak na první pohled vypadá, a mnohdy Orion udivil zajímavějším postřehem či myšlenkou. A obzvlášť mě bavilo pohrávání si s mými očekáváními v podobě různých zlosyny nenadále zmařených plánů prezentovaných mi jako jimi nepostřehnuté. Slabší 4*.