Qualdezar

Pro mě nejlepší díl - z celé serie nejvíce rozvíjí jak se Luke stáva rytířem Jedi pod vedením zenového mista Jody a zjištuje podstatu vesmíru stojícím na metafyzické dualitě temné a světlé strany síly s níž je jeho osud spojen dávným proroctvím (komu to prosím vás zní jako sci-fi? :-) - viz žánrová odbočka níže... Starou trilogii ale jinak beru jako celek a jako celek je mojí nejoblíbenější filmovou záležitost celého mého života. Čím jsem starší, tím více si Star Wars cením. Příbeh archetypálně nadčasový, vliv Cambelova studia mýtů a archetypů je zde vidět krásně, stejně jako vliv pulpu (Pricezna z Marsu a jakékoliv Sword and Planet anyone?). Já miluji fantasy pulp a analytickou psychologii, která má tolik co říct k významu mýtů (z jejichž archetýpů Cambel vycházel) a tento film tyto prvky krásně spoluje v romantický a atmosférický celek jako žádne jiné dílo. Vliv na kulturu i moderní kinematografii nesporný, což jen potvrzuje jak nadčasové mýtické archetypy zachycené v tomto filmu jsou, jedno jestli formovali příběhy před tisící lety nebo je zformovali ve 20. století. Žánrová odbočka: Pokud se někdo dohaduje jestli je to sci-fi nebo fantasy, odpověd zní, jedná se mýtus vyprávěný moderním jazykem (v rovině sci-fi x fantasy tedy spíše fantasy - jak se vyvolený prosťáček skrze souboj dobra a zla stane hrdinou a naplní svůj osud, neřeší se tu žádné společnské dopady technologického vývoje na společnost, ani nic podobného, vesmír, kosmické lodě atd. jsou jen kulisy, které určite neurčují žánr ).

Neakční, klasické sci-fi k zamyšlení. Vypráví o příchodu mimozemšťanů, kteří se opravdu nepodobají lidem nejen vzhledem ale i způsobem uvažování a řečí. Jak s nimi navázat kontakt, aby lidstvo přislo na to, proč přišli a zda jsou pro nás nebezpeční. Jak něco takového zjistíte, když druhá strana třeba koncept nebezpečí ve svém uvažování nemá. Celá pointa filmu vychází z lingvistické teorie, podle které jakýkoliv jazyk odráží způsob myšlení společnosti, která jej stvořila. Jakýkoliv jazyk, který se učíme, přeprogramovává náš mozek takovým způsobem, že způsob myšlení, který je v něm obsažen, se stává součástí myšlení člověka, který jej opravdu ovládl. Kdo jiný by mohl problém vyřešit, než lingvista. Spoiler: Celý tento motiv filmu chytře vyjadřuje ve formě palidnromu (v jazykovědě je palindrom forma slova nebo slovního psojení, které se zepředu i zezadu čte stejně) - film se na princip palindormu přímo odkazuje když hrdinka mluví o jménu své dcery, která zároveň symbolizuje prvni náznak prolinání minulosti a budoucnosti. Jelikož pro mimozemšťany neexistuje lineární čas a jelikož se snaží hlavní hrdinka naučit jejich jazyk, musí zákonitě s ním i příjmout jejich způsob uvažovaní (časově nelineární) a tak se celá dějová linie nakonec stane palindromem, kde minulost a budoucnost splyne a příčina se stává následkem a naopak. Velmi chytré :-)

Rozhodně jeden z nejlepších a nejchytřejších filmů poslední doby. Je to tak dobrý, chytrý a fungující koktejl, že si obhájí svou volnou interpretaci originálního mýtu před nenáročným divákem i intelektuálem (pokud divákův postoj zůstane otevřený, prostý předsudků a povrchního snobismu - ano, film neodpovídá původní předloze, ale když se člověk zamyslí proč, zjistí že to není z neschopnosti autora, ale vědomě s hlubším záměrem)... Temné fantasy, které spojuje atmosferické mýtické vyobrazení dobra a zla v duchu nejlepšího a ponurého sword and sorcery s postmoderním překračováním žánru. Podobně jako podceňovaný Sucker Punch, na první pohled vypadá jako prvoplánová akčňárna bez hlubšího uměleckého nebo příběhového přesahu. A i na této úrovní dokáže nadprůměrně pobavit. Ve hloubce však velmi inteligentní a koncepčně promyšlený film, který navzdory sve gangsta formě prokazuje úctu svému zrdojovému materiálnu, ač ji projevuje moderním jazykem.... Rychlost střihu odděluje evropské a americké pojetí filmu již dlouhou dobu. Je hodně režisérů jdoucích cestou rychlého střihu, ale jen málo z nich jej dokáže využít nějakým sofistikovanějším způsobem aby to bylo i něco více než jen snaha udržet pozornost moderního diváka tím nejpřímočařejším způsobem. Guy Ritchie je v tomto mistr a spojil používání střihu kreativním způsobem se svým osobitým rukopisem. Střih v jeho pojetí spoluvytváří originální způsob vyprávění a není pouze adrenalinovou dávkou pro pozornost diváka. Paradoxně spojíte-li tuto stylovou rovinu s experimetnálním vyprávěnám mýtu heistovým způsobem, opřeným o flashbacky a místy polospolehlivého vypravěče (přesto však s mýticko okoltní symbolikou a zároveň dokážete rychlými střihy v akčních dialozích vykreslovat psychologické hloubky mýtického boje dobra a zla klasického křesťanského mýtu), vznikne koláž tak osobitá, originální a přesto funkční, že svou inovativností jasně obhajuje své právo zdrojový materiál vyprávět postmoderním způsobem.

Tak mě to v těch chmurných dnech docela povzbudilo a připomenulo mi, nejen jak důležitá osoba to byla a zároveň lidská, ale i jak důležité jsou některé principy, navzdory tomu jaké klišé nebo trivialitu se z ncih mnozí snaží udělat a jak nebezpečné pro každého z nás je, když se o tom byť jen z části necháme přesvědčit. Vyčítat dokumentu adoraci je trochu zcestné, to je jako vyčítat adoraci zmínkám o Masarykovi a jiných osobnostech, všichni jsme jen lidé, ale někteří z nás to lidství opravdu probouzejí nejen v sobě, ale i v ostatních a opravdu za něj bojují, jen o něm nemluví a to si určitěla poctu zaslouží. Nicméně jak některá místa v posledních dnech ukazují: je těžké být prorokem ve vlastní vlasti.

Postmoderní, pop-artová (nebo přesněji geek-artová), videoherní alegorie dynamiky vznikání vztahu a jeho souvislost s dospíváním (kdy vnitřní boj o vysněnou lásku začíná bojem s odvahou, pokračuje pomyslným bojem hocha který nemá rád konflikty s "bývalými", aby nakonec opavdu vyrostl, stal se sám sebou). Navíc v hávu unikátního stylu, který už i formálně naznačuje, že budoucím popem se stává to, co dříve bylo záležitostí nerdů a geeků (jak už obsahově předznamenal třeba The Big Bang Theory). Jedinou výtku bych měl čistě filosofickou, kdyby si Scott nakonec vybral Knives a nikoliv Ramonu, byl by film v mých očích dospělejší. Ale nikde není napsáno, že je to film o dospělé lásce, Scott Pilgrim i tak udělal velký krok a málokdo udělá hned dva po sobě. O tom už jsou i tak jiné filmy.

Po Southland Tales další potvrzení toho, že i v Hollywoodu může vznikat sofistikovanější postmoderní umění. Abstraktní, metaforická, psychologická studie zneužívání v "MTV-pulp" kulisách s blockbusterovým rozpočtem a teoretická žánrová studie v jednom. Snyder roste do hloubky a dav nudně zíve a dává přednost transformerům (nic proti nim jinak) - polská terapie na ně tedy nezabrala a film dostává svému názvu (ještě paradoxnější je pouze to, když tomu dá někdo 5* kvůli skvělé vizuální podívané o sexy holkách s katanama :-)) Kdyby takhle vypadal Hollywood častěji...podle mě to je cesta která má smysl. Jeden z rozhodovrů se Snyderem třeba zde. Vedle Valhalla Rising, Nightwatching nebo Southland Tales jeden z nejvíce nedoceněných a nejméně pochopených filmů na CSFD. Geniální dílo.

Ačkoliv lidstvo je do morku kosti špatné (a tedy i svět, který vytváří) a pouze melancholický pohled na něj (vyvolávající oprávněné deprese), je jediný realistický, až prozřetelný, přesto si svůj nemilosrdný poslední soud zaslouží prožít v iracionální kouzelné jeskyni a nikoliv realisticky, na záchodě. A to i přesto, že je třeba jediným reprezentatem myslícího života ve vesmíru a tedy mělo jedinečnou možnost vytvořit něco "dobrého". O to smutnější jeho konec je. "Nemuselo to takhle dopadnout" ale dopadlo. Esteticky a psyhologicky dokonalý snímek, který z katastrofického žánru vytváří mnohovrstevné dílo, rámujíci subjektivně racionální, filosoficko-morální skepsy a její psychologickou sondu do esteticky zidealizovaného a místy až hypnotického hávu.

Ač jsem čekal velkou dávku filozofie, rozhodně jsem nečekal, že nakonec Solaris pro mě bude nejvíce meditativní film od Tarkovského: Hledání pravdy a boj s větrnými mlýny. "....neznalost toho data nás činí nesmrtelnými" (kdo máš uši k slyšení, slyš) Božský oceán a jeho znovuzrozující se emnace v lidském těle, která je člověkem. X "Milujeme jen to, o co můžeme přijít." Oběť která zahanbuje lidstvo, protože není z jeho strany. Asketická samota vesmíru - "najdu si nové zajímavosti, nové znalosti. Ale nebudu schopen se jim oddat celý"... - Vše je nakonec Oceán.

Konečně inteligentní komedie. Dlouho jsem na něco takového čekal. Tak chytrá, že je na první podívání i chytřejěí než já :-) Pro mě to je něco mezi Tarantinem a Lynchem. Multižává meta komedie, anarchistický, formalistický pulp a konspirační puzzle satira v jednom. Nebo nevim jak to jinak popsat :-)

Jeden kamarád řekl, že se tam pořád souloží. A opravdu, je to taková soulož dvou forem. Filmem nakreslené obrazy jak vystřižené z plátna a z těch obrazů potom posládaný intelektuálně hravý film. Film o lásce, fikci, lásce k fikci, iluzi a opravdovosti, metaforách, mnohoznačných výkladech a tedy i o interpretaci (tohle je možná ta moje slabina, vždy mám radši než filmy, které člověk musí interpretovat, filmy, které čloěk musí interpretovat a zároveň jsou sami o interpretaci). "Vaše obrazy jsou plné hreců, pózujících a kráčejících..." X "Ale vy jste předstíral, že lidi na vašem plátně nikdo nesleduje, to je definice herce..." (Nightwatching). Greenewayovo Jméno růže, kde jsou místo mnichů malíři. varování: mé okolí během filmu usínalo, v půlce se velmi podivilo, že děj vyvrcholil a film vesele pokračuje dál.