Qualdezar

Pro mě nejlepší díl - z celé serie nejvíce rozvíjí jak se Luke stáva rytířem Jedi pod vedením zenového mista Jody a zjištuje podstatu vesmíru stojícím na metafyzické dualitě temné a světlé strany síly s níž je jeho osud spojen dávným proroctvím (komu to prosím vás zní jako sci-fi? :-) - viz žánrová odbočka níže... Starou trilogii ale jinak beru jako celek a jako celek je mojí nejoblíbenější filmovou záležitost celého mého života. Čím jsem starší, tím více si Star Wars cením. Příbeh archetypálně nadčasový, vliv Cambelova studia mýtů a archetypů je zde vidět krásně, stejně jako vliv pulpu (Pricezna z Marsu a jakékoliv Sword and Planet anyone?). Já miluji fantasy pulp a analytickou psychologii, která má tolik co říct k významu mýtů (z jejichž archetýpů Cambel vycházel) a tento film tyto prvky krásně spoluje v romantický a atmosférický celek jako žádne jiné dílo. Vliv na kulturu i moderní kinematografii nesporný, což jen potvrzuje jak nadčasové mýtické archetypy zachycené v tomto filmu jsou, jedno jestli formovali příběhy před tisící lety nebo je zformovali ve 20. století. Žánrová odbočka: Pokud se někdo dohaduje jestli je to sci-fi nebo fantasy, odpověd zní, jedná se mýtus vyprávěný moderním jazykem (v rovině sci-fi x fantasy tedy spíše fantasy - jak se vyvolený prosťáček skrze souboj dobra a zla stane hrdinou a naplní svůj osud, neřeší se tu žádné společnské dopady technologického vývoje na společnost, ani nic podobného, vesmír, kosmické lodě atd. jsou jen kulisy, které určite neurčují žánr ).

Neakční, klasické sci-fi k zamyšlení. Vypráví o příchodu mimozemšťanů, kteří se opravdu nepodobají lidem nejen vzhledem ale i způsobem uvažování a řečí. Jak s nimi navázat kontakt, aby lidstvo přislo na to, proč přišli a zda jsou pro nás nebezpeční. Jak něco takového zjistíte, když druhá strana třeba koncept nebezpečí ve svém uvažování nemá. Celá pointa filmu vychází z lingvistické teorie, podle které jakýkoliv jazyk odráží způsob myšlení společnosti, která jej stvořila. Jakýkoliv jazyk, který se učíme, přeprogramovává náš mozek takovým způsobem, že způsob myšlení, který je v něm obsažen, se stává součástí myšlení člověka, který jej opravdu ovládl. Kdo jiný by mohl problém vyřešit, než lingvista. Spoiler: Celý tento motiv filmu chytře vyjadřuje ve formě palidnromu (v jazykovědě je palindrom forma slova nebo slovního psojení, které se zepředu i zezadu čte stejně) - film se na princip palindormu přímo odkazuje když hrdinka mluví o jménu své dcery, která zároveň symbolizuje prvni náznak prolinání minulosti a budoucnosti. Jelikož pro mimozemšťany neexistuje lineární čas a jelikož se snaží hlavní hrdinka naučit jejich jazyk, musí zákonitě s ním i příjmout jejich způsob uvažovaní (časově nelineární) a tak se celá dějová linie nakonec stane palindromem, kde minulost a budoucnost splyne a příčina se stává následkem a naopak. Velmi chytré :-)

Myšlenka je jako virus“ …. a svět imaginace je její nejúrodnější půda. Prvotní dojem velmi dobrý, snažil jsem se sledovat děj i film jako celek, ale budu se na to muset podívat ještě jednou. Některé scény působily fakt až ikonicky a naštěstí nejen řemeslná stránka filmu mě silně oslovila. Inception se řídí pevnými pravidly a co mohu po prvním shlédnutí říci, zdá se že je dokáže dodržet. Dosud můj nejsilnější filmový zážitek roku. Velmi typický Nolan, film o snu, který podle mě v mnoha ohledech opravdu působí jako sen. Sporným místem může být otázka, do jaké míry je možné emocionálně působit, pokud divák ví, že se jedná o sen. Vše je tedy jakoby jen v uvozovkách. Postavy sice jsou ohroženy pádem do limba, ale závěr filmu to jako smrtelné riziko vyloženě neukáže. Na druhou stranu, i přesto Nolen dokáže s napětím a překvapením tak dobře pracovat, že toto potenciálně nejslabší místo filmu vyváží. Další věc je, že na někoho asi Inception může působit i v té rovině intelektuálního, chladnokrevného, na milimetry vypiplaného kalkulu, se světem sna a jeho neomezenými možnostmi. Tento argument může být do jisté míry oprávněný, nicméně pro Nolana mluví fakt, že na začátku nastavil pevná pravidla, kterými se jeho svět řídí, což vytváří uzavřený rámec, ve kterém se může pohybovat jen podle předem daných pravidel. Nemůže vlastně dosáhnout ničeho konkrétního, pokud předtím nenaplní danou podmínku. A to podle mě Nolan, aspoň co jsem stíhal, dodržel, a navíc z toho vymáčkl skvělý příběh a zajímavé myšlenky. Za sebe musím říct (ač i sám Nolan se tvářil, že si máme film v prvé řadě užijít a pokud v něm zahlédneme i nějaké myšlenky, tím lépe), že pro mě ta puzzle rovina příběhu bylo mnohem zajímavější rovinou než ta rovina heist (samotná loupež), i když obě sehráli důležitou roli. S názory že je to v prvé řadě dobrý akční film se zajímavými kulisami, ale nic víc, nesouhlasím, pro mě osobně ze všech Matrixů, K-Paxů nebo Dark Citů nejzajímavější, nejpropracovanější a nejhlubší. Nafouknutá bublina to podle mě není, i když možná po druhé projekci třeba změním názor, ale v detailech je ďábel a Nolan si v nich podle mě ďábelsky vyhrál, takže po de konstrukci zůstane něco více než jen film o snech, kde se může stát cokoliv. Bublina to bude podle mě jen v případě (spoiler), že konečná interpretace filmu vyjde jako: může to být sen ale i nemusí, indície ve filmu to jednoznačně neříkají. Bude potřeba minimálně ještě jedno shlédnutí, ale momentálně jej považuji za mistrovské dílo které dělá to o čem je. (skvělých 5/5)

Zcela zásadní film polského režiséra Krzysztofa Kieslowskeho. Musím říci, že alespoň podle mě je chvála, kterou jsem na tento film slyšel, více než oprávněná, stejně jako cena pro hl. ženskou roli udělené na Cannes 91. Příběh je celkem jednoduchý, přesto hluboký a svou výpovědí mysticky přesahuje záhadnou hranici čehosi tajemného a přitom tolik povědomého. Skvěle promyšlený a natočený (jemně narušuje obvyklé narativní zvyklosti a hranici mezi dvěma postavami). (SPOILER!) Film vypráví o životě dvou dívek, ve Franci a Polsku, které mají společný nejen vzhled a nadání pro hudbu. Kdykoliv jedna něco zažije, ta druhá se poučí a neudělá tu stejnou chybu (protože jakoby ví, jaké to bude mít následky). Pro mě je to jeden z těch filmu, který vás absolutně usadí a vy koukáte s "otevřenou pusou" až do konce. Na konci si řeknete: "no páni!". Přitom celou dobu nevybočí z velmi komorního přístupu. A veškeré kvality vám začnou dobíhat až po skončení filmu a skutečně ho celý doceníte až nějakou dobu po shlédnutí. Aspoň u mě to byl jedna z těch mála filmů, co postupně dozrávali po shlédnutí (což je pro mě jedna z charakteristik mistrovského díla). Je to ale intimní, melancholické a poetické drama, takže to asi není šálek kávy úplně pro každého. Nicméně, minimálně výkon Irène Jacob za shlédnutí stojí, stejně jako silně osobitá, intimní atmosféra, podtržená barevnými filtry a precizní kamerou . A to nemluvím o hudbě. Každopádně tohle je jeden z těch filmů, co mě OPRAVDU dostal, závěrečný dojem úžasu po skončení filmu se stupňoval několik dní a ani po opakovaném shlédnutí nevybledl. Jeden z filmů, který spoluvytvářel mou lásku k artovým filmům a formoval můj pohled na film. Mistrovské dílo. (skvělých 5/5)

Nebýt tohoto filmu, asi bych se na CSFD nikdy nezaregistroval a možná bych dodnes bral film jako čistě konzumní zábavu. Tento film donutí diváka nad filmem přemýšlet, podobně jako všechny filmy od Davida Lynche. Můžete pouštět pořád dokola a přemýšlet, hledat další indície které se skrývají všude možně a kousek po kousíčku poskládat celý obraz, který podle mě opravdu existuje. Ve filmu podle mě není nic zbytečně (obsahově ani formálně) a každý prvek má svůj význam nebo symboliku. Takže i když se člověk prokouše k jádru pudla (nebo si to aspoň myslí), může film dál pouštět dokola a objevovat nové, přesně zapadající detaily, které předtím neviděl a žasnout nad tou genialitou. Ale to není jediná zajímavá rovina filmu. Film je specifický tajuplnou, snovou atmosférou nočního holywoodu, plného bizarních postav, absurdity, kontrastů a neuchopitelné, přesto zřejmé intenzity, která plíživě prosakuje z každého obrazu. Nad vším jako by se vznášela aura tajemna, která však ukrývá cosi důležitého a zřejmého. Vše je opravdu jak ve snu a i když mohou být sny bizarní a tajemné, jsou někdy pořád lepší než skutečnost. Minimálně k nám většinou mluví o něčem důležitém (a možná jsme to vlastně my samotní, kdo skrze ně mluví) a přesně tak funguje i tenhle film a je to podle mě jeden z klíčů k jeho rozluštění. (skvělých 5/5)

Ač jsem čekal velkou dávku filozofie, rozhodně jsem nečekal, že nakonec Solaris pro mě bude nejvíce meditativní film od Tarkovského: Hledání pravdy a boj s větrnými mlýny. "....neznalost toho data nás činí nesmrtelnými" (kdo máš uši k slyšení, slyš) Božský oceán a jeho znovuzrozující se emnace v lidském těle, která je člověkem. X "Milujeme jen to, o co můžeme přijít." Oběť která zahanbuje lidstvo, protože není z jeho strany. Asketická samota vesmíru - "najdu si nové zajímavosti, nové znalosti. Ale nebudu schopen se jim oddat celý"... - Vše je nakonec Oceán.

Jeden z nejúžasnějších filmů, které jsem viděl. Pravděpodobně mám slabost pro minimalismus a nezvyklé formální postupy (nulová výprava a pouze schematické kulisy, divadelní dělení na akty, atd...). Nicméně Dogville nabízí něco více než jen divadelní zaměření výhradně na postavy. Nabízí silný příběh na velmi zajímavou etickou otázku: „Na kolik je tolerance vůči slabostem ostatních ctnostná?“ A dostává se nám klasické Trierovské odpovědi, kdy autor dokáže najít tmu i v těch zdánlivě nejsvětlejších místech: “Nejen že není ctnostná, ale něco takového je naopak nesmírně pyšné a nebezpečné“. Vše zabalte do velmi krutého hávu, divadelního minimalsimu, skvělých hereckých výkonů a přidejte gradace, která si nebere servítky. Další z Trierových filmů, který překračuje hranice lidskosti, což celé vyznění otázky tolerance a odpuštění ještě podtrhne. Závěrečný trest je jedno z nejlepších a nejemotivnějších filmových finále co jsem viděl. Možná že se filmu podařilo zahrát přesně na mou strunu, ale film, ač v jádru velmi zlý a krutý, je pro mě neskutečně krásný a hluboký, až bych se toho možná mohl děsit. (skvělých 5/5)

Jeden kamarád řekl, že se tam pořád souloží. A opravdu, je to taková soulož dvou forem. Filmem nakreslené obrazy jak vystřižené z plátna a z těch obrazů potom posládaný intelektuálně hravý film. Film o lásce, fikci, lásce k fikci, iluzi a opravdovosti, metaforách, mnohoznačných výkladech a tedy i o interpretaci (tohle je možná ta moje slabina, vždy mám radši než filmy, které člověk musí interpretovat, filmy, které čloěk musí interpretovat a zároveň jsou sami o interpretaci). "Vaše obrazy jsou plné hreců, pózujících a kráčejících..." X "Ale vy jste předstíral, že lidi na vašem plátně nikdo nesleduje, to je definice herce..." (Nightwatching). Greenewayovo Jméno růže, kde jsou místo mnichů malíři. varování: mé okolí během filmu usínalo, v půlce se velmi podivilo, že děj vyvrcholil a film vesele pokračuje dál.

Rozhodně jeden z nejlepších a nejchytřejších filmů poslední doby. Je to tak dobrý, chytrý a fungující koktejl, že si obhájí svou volnou interpretaci originálního mýtu před nenáročným divákem i intelektuálem (pokud divákův postoj zůstane otevřený, prostý předsudků a povrchního snobismu - ano, film neodpovídá původní předloze, ale když se člověk zamyslí proč, zjistí že to není z neschopnosti autora, ale vědomě s hlubším záměrem)... Temné fantasy, které spojuje atmosferické mýtické vyobrazení dobra a zla v duchu nejlepšího a ponurého sword and sorcery s postmoderním překračováním žánru. Podobně jako podceňovaný Sucker Punch, na první pohled vypadá jako prvoplánová akčňárna bez hlubšího uměleckého nebo příběhového přesahu. A i na této úrovní dokáže nadprůměrně pobavit. Ve hloubce však velmi inteligentní a koncepčně promyšlený film, který navzdory sve gangsta formě prokazuje úctu svému zrdojovému materiálnu, ač ji projevuje moderním jazykem.... Rychlost střihu odděluje evropské a americké pojetí filmu již dlouhou dobu. Je hodně režisérů jdoucích cestou rychlého střihu, ale jen málo z nich jej dokáže využít nějakým sofistikovanějším způsobem aby to bylo i něco více než jen snaha udržet pozornost moderního diváka tím nejpřímočařejším způsobem. Guy Ritchie je v tomto mistr a spojil používání střihu kreativním způsobem se svým osobitým rukopisem. Střih v jeho pojetí spoluvytváří originální způsob vyprávění a není pouze adrenalinovou dávkou pro pozornost diváka. Paradoxně spojíte-li tuto stylovou rovinu s experimetnálním vyprávěnám mýtu heistovým způsobem, opřeným o flashbacky a místy polospolehlivého vypravěče (přesto však s mýticko okoltní symbolikou a zároveň dokážete rychlými střihy v akčních dialozích vykreslovat psychologické hloubky mýtického boje dobra a zla klasického křesťanského mýtu), vznikne koláž tak osobitá, originální a přesto funkční, že svou inovativností jasně obhajuje své právo zdrojový materiál vyprávět postmoderním způsobem.

Po Southland Tales další potvrzení toho, že i v Hollywoodu může vznikat sofistikovanější postmoderní umění. Abstraktní, metaforická, psychologická studie zneužívání v "MTV-pulp" kulisách s blockbusterovým rozpočtem a teoretická žánrová studie v jednom. Snyder roste do hloubky a dav nudně zíve a dává přednost transformerům (nic proti nim jinak) - polská terapie na ně tedy nezabrala a film dostává svému názvu (ještě paradoxnější je pouze to, když tomu dá někdo 5* kvůli skvělé vizuální podívané o sexy holkách s katanama :-)) Kdyby takhle vypadal Hollywood častěji...podle mě to je cesta která má smysl. Jeden z rozhodovrů se Snyderem třeba zde. Vedle Valhalla Rising, Nightwatching nebo Southland Tales jeden z nejvíce nedoceněných a nejméně pochopených filmů na CSFD. Geniální dílo.