Lyncha

Když jsem byla malá a budila se v noci strachem ze smrti (v mých představách to znamenalo, že budu opravdu hodně dlouho muset ležet v dřevěné truhle, kde se nebudu moct pohnout), přiběhla vždycky máma ke mně a vyprávěla mi tohle: Naše tělo se rozpadne a kousek po kousku odvane všemi směry. Z kousku tebe vyroste tráva, z kousku strom, ty třeba sní kráva, tu člověk, jiný kousek zůstane v půdě, další odplaví řeka a z kousku tebe bude ryba.... Na tohle jsem si vzpomněla, když jsem ve Fontáně viděla, jak z Tomase po požití mléka stromu věčného života raší kytky, až celý splyne s půdou okolo stromu (což mi zase připomíná jednu písničku od Radůzy - Vše je jedním, ale to už bych odbočovala opravdu daleko). Pro mě nesmrtelnost a věčný život opravdu existuje, ale hledám ho asi úplně jinde, něž většina lidí, kteří v něj věří. A tenhle film mě v mé víře ještě utvrdil.

Poloviční podíl na tom, že jsem z filmu odcházela naprosto emocionálně vyždímaná, má hudba. Rozhodně se vyplatí tenhle film vidět na velkém plátně v dobře ozvučeném sále.