Lyncha

Bezesporu výborně natočený film. Ale naprosto všechny postavy mi byly od začátku nesympatické, takže jsem s nimi neměla žádný soucit. Těžko se mi takový film hodnotí.

Zpočátku trochu rozpačitý dojem - Panu učiteli s láskou, Mezi řádky atd. už po sté. Jen tentokrát nejsou v roli nezbedných žáků černoši, ani hispánci, ale Inuité. Ale má to být podle skutečné události, osudy reálných lidí v konkrétním místě. Tak si člověk řekne, proč ne. Proč nenatočit silný příběh o člověku/lidech, kteří se o něco zasloužili a odvedli pořádný kus práce, jen proto, že už na to téma někdo natočil hromadu jiných filmů. To by nebylo fér. Postupně počáteční rozpaky opadly, film mě vtáhnul do děje a na konci jsem byla nadšená. Ano, je to doják. Strašnej! Ale dostal mě. Film je částečně sebemrskačský, obsahuje několik narážek na internátní školy pro původní obyvatele Kanady, také pár fotek v úvodu z oněch škol. Musím se přiznat, že do této doby jsem o něčem podobném neměla tušení, takže jsem si vyhledala pár informací, o co šlo a jak školy fungovaly. Čekala bych existenci podobných zařízení někdy před maximálně 70 lety, ale že fungovaly až do roku 1998 a k jejich zavření došlo zřejmě jen díky tomu, že se nedařilo už dál tajit praktiky, které v nich probíhaly, to hlava nebere. A ještě v takové zemi, kterou mám za vzor mírumilovnosti a civilizovanosti. I tenhle fakt přispěl k oněm 5 hvězdičkám (šok umocnil dojem z filmu), jinak by to asi bylo spíš na 4.

Rozhodně zapamatovatelný film, který z člověka nevyprchá se závěrečnými titulky.

Film mohl zvítězit na Berlinale snad jen proto, že téma je poplatné době. Zřejmě tam jiný film na toto téma nebyl, tak neměli porotci na výběr. Jinak si to tedy neumím představit. Loni jsem ve Varech viděla film na stejné téma (Mediterranea), kterému Fuocoammare nesahá ani po kotníky. Pouze staví do kontrastu strastiplnný život uprchlíků na moři a poklidný život Italů, kteří řeší pouze malichernosti, pokud vůbec něco řeší a neužívají si. Co se s uprchlíky děje dál po té, co připlují na ostrov, se nedozvíme, na ulicích ostrova rozhoně vidět nejsou (ve filmu). Film je hrozně jednostranný, nepřináší žádné otázky na zamyšlení, ani nenaznačuje motivy uprchlíků, nic. Pusto a prázdno. Tak na krátký studentský film by to možná stačilo, ale 107 minut?

Další z těch mých "turistických" filmů - tedy těch, na které jdu se záměrem zjistit, jak to vypadá v končinách, kam se asi nikdy nepodívám. Po téhle stránce film naprosto nezklamal a 100% splnil očekávání.

Pro mě hlavně velká nostalgie po Brazílii. Bez toho by to bylo možná hodnocení trochu slabší.

Kangana Ranaut hrála dvojroli, ale přesvědčila mě, že bych jich zvládla zahrát i tisíc. Hlavně kvůli ní stojí film za vidění, příběh mě tolik nezaujal, ale možná jsem ho jen nestíhala vnímat.

Akčních tam bylo asi deset minut (naštěstí), zbytek byl neskutečný doják, ale krásný! Kapesníky s sebou.

Film, který se snaží být vtipný za každou cenu. Kdyby zůstala vtípků tak pětina a hlavně si ušetřili ten trapný zvracecí humor, mohlo to být o dost lepší.

Pokud vydržíte film sledovat 1 hodinu a 54 minut, které nejsou zrovna slavné (ale katastrofa to taky není), odměnou vám bude naprosto úžasných posledních 22 minut. A ty opravdu stojí za to! Nečekaný zvrat, zajímavé zpracování, hezká hudba (ale žádné tanečky se zpěvy nečekejte). Námět mi trochu připomněl Počátek (Inception, 2010). Určitě je to ten druh filmu, kterému opakované shlédnutí jen prospěje.