Lyncha

Spíš než o lidských právech Afghánců mi přijde, že je to o tom, že většinou mají rodiče pravdu, ale nikde na světě je jejich děti neposlechnou a dělají si, co chtějí. Že rodiče měli pravdu, zjistí, až když je pozdě. Ne, že já bych kdy byla jiná. Nevím, jestli tyhle filmy dokážu hodnotit objektivně, myslím tím filmy z jiného kulturního prostředí a z koutů světa, kde jsem nikdy nebyla a pravděpodobně se tam ani nikdy nepodívám. Zajímá mě všechno - jak vypadají města, krajina, co lidé nosí na sobě, jaká mají gesta, jak mluví, jak se chovají, jaké mají zvyky, co jedí. A o tomhle všem jsem se toho z filmu dozvěděla hodně. I když jsem většinu filmu měla chuť Mahi nařezat na zadek, na konci jsem uronila i kroupu. Ponurou náladu celého příběhu dokresluje jednoduchá melancholická melodie.

Skoro celý film jsem se současně smála i brečela a ještě k tomu stíhala držet palce hlavní dvojici.

Z mého pohledu jednoznačně lepší než původní švédská verze. I když se film od knihy v některých věcech odchyluje (hlavně na konci), není to vůbec na škodu. Fincherovi se podařilo naměstnat do stejné stopáže nesrovnatelně víc informací, přitom diváka nezahltí a film díky tomu získal mnohem víc smysluplnosti a všechno do sebe zapadá. Žádná postava tu nevyzní hluše, jak to bylo ve verzi starší. Temná atmosféra je trochu naředěná černým humorem, což mi taky sedělo. A jako aperitiv jsem dostala skvělé úvodní titulky, jaké jsem ve filmu snad ještě neviděla :-) Už se těším na další díly!

Ve srovnání s knihou hrozně ploché, o dost méně zajímavé a napínavé. Trilogie Milénium mě úplně pohltila, těch asi 1800 stran jsem zhltala během necelého měsíce, takže na film jsem se dost těšila, ale zklamal mě. Řadu postav bych si taky představovala jinak, to je sice můj problém, ale alespoň hlavní hrdina, který má poměr minimálně se třemi ženami najednou, by měl vypadat aspoň trochu k světu.

Asi už opravdu stárnu. Zatímco dřív jsem tento film hodnotila jednoznačně jako "odpad!" Teď jsem si ho dokonce pořídila domů a občas si ho pustím jako velmi silnou oddechovku. A funguje to.

Už dlouho se mi indický film tak nelíbil! Místo tradičních bolly songů jsou scény proložené krásnými meditativními básničkami. Tři kamarádi jsou fakt týpci k pohledání, samá legrace, občas jsem smíchy brečela a občas zas naprosto nečekaně brečela opravdu. A to road movie není normálně můj styl. Tady to bylo perfektní.

Trochu rozpruplná očekávání před sledováním filmu - nemám ráda Hrithika Roshana a nemám ráda filmy o postižených lidech (tedy ne, že bych proti nim něco měla, ale spíš proti tvůrcům většiny z těch filmů, protože při jejich sledování mívám pocit permanentního citového vydírání). Na druhou stranu mám ráda Aishwaryu Rai. Po shlédnutí musím říct, že jsem si opravila mínění o Hrithikovi a naprosto mě dostala nádherná hudba, pro indické filmy dost netypická, řekla bych. Hlavně díky ní ta čtvrtá hvězdička. Dokonce se ve fimu objevilo i pár překvapivých momentů z minulosti (nebudu dál napovídat) a celý film je zahalený takovým pohádkovým výtvarným závojem. Krásně se na to koukalo.

Film, který si utahuje z klasických bolly love stories, aby se na konci stal jejich pomníkem. Stačí znalost několika klasik jako jsou Devdas, Dilwale Dulhania Le Jayenge, Kal Ho Naa Ho a dalších podobných a můžete si krátit čas při sledování filmu hádáním, který záběr a která melodie jsou z jakého filmu. V úvodu jsou dokonce použity i krátké ukázky z originálů. Hlavní mužský hrdina Joey, alias J, jak si rád přezdívá, je jako indická kopie Joeyho z Přátel. Nejen, že jsou si Imran Khan a Matt LeBlanc neuvěřitelně podobní (když si odmyslíme ta kila, co Joey během všech těch sezón nabral), ale jsou to oba stejní lehkovážní vtipálkové, kteří svedou každou sukni. Oba se ochomýtají kolem filmu, ale žádná hvězda z nich nikdy nebude. Celý film se nese v duchu toho, co slyšíme skeptika Jaye říkat hned na začátku: "Všechno už bylo řečeno, všechno už se někdy stalo. Nikdo už nevymyslí nic nového." Každý si tak může vybrat, jestli bude film sledovat jako komedii-parodii na bolly slaďáky, nebo jestli se už po sté ponoří do sledování téhož dramatu a na konci uroní i nějakou tu kroupu.

V Brazíli jsem strávila nějaký ten čas a v hotelu na pláži to tedy nebylo. Viděla jsem favely na vlastní oči, i když jen z okna autobudu, slyšela střílení na ulicích, kdy se lidé ani nezastavili nebo nevykoukli z okna, aby se podívali, co se děje. Loupeže jsou tu denním chlebem, auta po desáté večer ani nezastavují na křižovatce na červenou a taxikáři odmítají vystoupit a otvírat kufr auta a při výstupu kasírují ještě za jízdy. Heslo pro přežití zní: Vždy musíš mít u sebe něco, o co tě můžou okrást, aby tě neobrali o to nejcennější - o život. A to jsem nebyla v Riu, kde je to prý všecho ještě mnohem horší. A najednou je tu film, ze kterého se dozvím, že v Brazílii existují favely s chudými a drogovými dealery a zkorumpovaná policie, která s nimi obchoduje, a elitní jednotka, která vše řeší jen násilím. Takže nic nového, objevného. Takový film bych čekala od cizinců, ale od Brazilců samých by mě spíš zajímalo nějaké hlubší zamyšlení, proč se to všechno děje, chtěla bych se dozvědet prostě víc, než může vidět každý, kdo se tam projde po ulicích. Proč někdo vstoupí do BOPA? Možná má čestné úmysly, ale dost možná je to taky jedna z mála příležitostí, jak mít řádné zaměstnání v zemi, kde miliony lidí žijí v bídě. A dost možná, že takový člověk neriskuje ani o moc ví, než každý běžný občan, na rozdíl od nich má aspoň výcvik a zbraň. A proč jsou favely plné kriminálníků? Víme my, co bychom udělali, kdybychom neměli ani na pitnou vodu, antibiotika, když jsme nemocní, nebo na cokoli dalšího, co my považujeme za naprosté samozřejmosti? Těžko srovnávat stený čin v našich podmínkách a v rozvojových zemích. Ale třeba se taky pletu, třeba je to všechno jinak. Proto marně čekám na brazilský film od Brazilců, kteří mi třeba vysvětlí víc. Ale určitě se do Brazílie jeďte podívat! Stačí dodržet pár pravidel a zažijete krásnou dovolenou ;-)

Taková sága rodu. Do děje mě to moc nevtáhlo a zdlouhavé umírání otce a patetické vzdychání a pofňukávání jeho syna mě vysloveně iritovalo.