mrx.friend

mrx.friend

Filip Landkamr

okres Plzeň
školní psycholog, lektor primární prevence, trancer, ekolog


17 bodů

Moje oblíbené seriály

  • poster

    Akta X (TV seriál) (1993)

    Mulder a Scullyová-- kdo by je neznal...už třeba jenom proto, kolikrát se stali terčem všemožných parodií a odkazů... vsadim své boty na to, že každý z vás viděl alespoň jeden díl, byť to bylo jenom nedopatřením... jako v každém seriálu, existují vynikající epizody, které znám nazpaměť a mohl bych se na ně dívat znovu a znovu (jejich seznam tu asi raději zveřejňovat nebudu - hádám totiž, že by nebyl nejkratší), a potom ty slabší, které snadno zapomenete - nicméně nejde označit nějakou, o které byste mohli s plným vědomím říct, že jde o čistý odpad, protože většinou šlo spíše o takové díly, kde se přílišně experimentovalo a dopadlo to pod úroveň (tady bych se odvolal hlavně na sedmou sérii)... znám snad všechny názvy jednotlivých příběhů včetně jejich českých ekvivalentů, což snad hovoří o všem - propadnul jsem tomuto seriálu zkrátka naplno a to už v dětských letech, kdy jsem některé podzimní a zimní potemnělé večery byl odkázán na to zůstávat sám doma před obrazovkou... matně si vzpomínám na epizody Shapes, Darkness Falls a Excelsis Dei, které obzvláště v mém tehdejším věku působily více než strašidelně... vrcholem potom byl mytologický dvojdíl Nisei a 731, který vyšel na videokazetách pod názvem 82517 - z postav malomocných, kteří zde vystupovaly, jsem měl posléze přes noc opravdu hysterické noční můry... sám jsem si tak vybudoval od našich přezdívku "Máldr" (zřejmě i proto, že jsem si často hrával s kapslíkovym revolverem, který jsem držel v rukou s plátěnými rukavicemi, a honil po pokoji různé zločince nebo právě přízraky)... nasbíral jsem nespočet různých výstřižků z časopisů, s nima vylepil x sešitů,-- prostě se ze mě stal Úchyl-X... :-D ale přece tu nejsem, abych "komentoval" část svého života, ale seriál - vděčím Chrisi Carterovi, hlavě projektu, který s tím vším přišel, a za jeho zásahy do dění vyprávění v několika epizodách a především za rozvoj tzv. mytologie - kostry seriálu, kdy se Mulder se Scullyovou snaží odhalit snahy americké vlády tajit fakta před veškerou veřejností ohledně mimozemské civilizace, což s sebou přináší hned několik zásadních událostí a zvratů v seriálu (např. jak šalamounsky je vyřešena absence protagonistiky Scullyové, Gillian Anderson, kvůli jejímu těhotenství na začátku druhé série - zřejmě ani Chris sám nepočítal s tím, že se vše stane pilířem pro následující dění)...také on vtisknul postavě Muldera ten jeho sarkazmus a nepředstavitelnou touhu po poznání pravdy, která leckdy hraničila až s paranoiou a Scullyové její skepticizmus a pevné přesvědčení v to, že i pro paranormální věci má věda nějaké své rozumné vysvětlení...jak už známe, protiklady se přitahují a ti dva si mezi sebou vytvořili tak silné pouto, které se shledá u lidí i v tom reálném životě dost málo (toto pouto však nebylo založeno na milostném nebo sexuálním vztahu, jak si mnoho fanoušků i nefanoušků přálo, a za to patří další dík Chrisovi, který veškeré náznaky, které by k tomuto směřovaly, ve scénářích škrtal a držel tak charaktery svých postav "na uzdě" - i když: ti, kteří došli až na konec seriálu, vědí, jak to nakonec dopadlo), ba co víc - nebylo komu důvěřovat... postupem času seriál získával samozřejmě i vedlejší postavy, které jsou opravdu jedinečné - parchanty (Alex Krycek, Kuřák) i souputníky (Skinner) prostě musíte milovat...já si dosti oblíbil postavu Mimozemského lovce, vždy mne potěšil jeho návrat, protože je Brianem Thompsonem zahraná vskutku věrohodně a nevím, jestli to dělají ty jeho svaly a mimika, která opravdu působí jako z jiného světa, nebo za to může doopravdy jeho talent... :-D Jak stojí v několika přítomných komentářích, Akta skutečně ovlivnila svůj žánr a kdo má novodobé mysteriózní a sci-fi seriály rád, tak je dost možné, že by se bez X-Files prostě asi kopal do zadku...Pravda je někde tam venku!

  • poster

    Přátelé (TV seriál) (1994)

    Tohle snad ani nepotřebuje komentář. Tohle je prostě můj lék na smutek, na chvíle, kdy je mi nejhůř, protože mě zaručeně pokaždé rozesměje, i když už jednotlivé scénky a hlášky znam třeba nazpaměť. A samozřejmě - Chandler vede... ;-)

  • poster

    24 hodin (TV seriál) (2001)

    Nesnášim a miluju zároveň závěry jednotlivých epizod - jakmile se začně obrazovka rozbíhat do několik oken, aby nám naposledy v doprovodu hodin dala najevo, v jakém srabu jsou jednotlivé postavy, rozbuší se mi srdce a tělem se mi prolije andrenalin. Vynikající herecký výkon Kiefera, stále efektivní zvraty, nečekaný spád, hudba Seana Calleryho, bez které by byla 24ka ničím,...prostě jedna radost se dívat... 8-) // Den první: 100% První sezóna ve mně vyvolává stále jistou melancholii, protože se pyšní originalitou a formátem, který jsem dlouho u žádného seriálu neshledal a vyvrcholením, se kterým asi nepočítal nikdo z nás. Jinak jde v porovnání se zbytkem seriálu o takové baby, řada se totiž ještě snaží vypadat reálně, věrohodně, pracuje jakž takž s logikou, řeší potřeby spánku a jídla a Jack se taky drží hodně zkrátka, prostě v roli milujícího taťky. Některé epizody, respektive pasáže, s postupem času přestávají bavit, ba dokonce nudit, ale celkový dojem je prostě jednoznačný. // Den druhý: 100% ačkoli šlo leckdy možná o přetažení za vlasy, sezóna napěchovaná akcí a zvraty, které mě nenechaly vydechnout. // Den třetí: 80% i tady je na co vzpomínat - scény, které se zaryly do paměti, protože byly skutečně ojedinělé. // Den čtvrtý: 70% samá akce, docela nuda, přehlídka mučících technik, ale poslední díly si napravily reputaci - nikdy nezapomenu na scénu, kdy Jack prakticky obětoval Paulův život ve prospěch milionů lidí, to jsem si prostě musel přehrát několikrát za sebou. // Den pátý: 100% Asi jako ostatní, co došli (né-li dál) až na konec pátého dne, nemám slov. Uznávam, že scénáře jdou lecky do až těžko uvěřitelných extrémů, ale v rámci televizní zábavy to prostě nemá chybu. Vrchol je pro mě závěr dvanáctého dílu, ještě nikdy jsem u obrazovky neměl takové pocity - mísilo se mi tam tolik napětí a když potom přišla smrt hlavního hrdiny, podlomil jsem se jako malé děcko a jeho ztrátu v seriálu náležitě oplakal. Odhalení hlavního tahouna veškerých nekalých činů tohoto dne mě docela zklamalo, od samého začátku jsem mu fandil, oblíbil jsem si tuhle postavu a následný zvrat mi přišel až moc krkolomný, zvlášť potom, jak se předchozí půlku dne projevoval. // Den šestý: 70% Z Jacka se opět ustavičně dělá obětní beránek a grázl zároveň. Opět neuposlouchává příkazy svých nadřízených, kteří mu jdou nemilosrdně po krku. Opět mu PTO věnuje veškerou svoji pozornost, aby se vzápětí přesvědčilo, že mělo jednat podle jeho uvážení a prokázat mu důvěru. A opět Jack na samém konci dne spolkne hořkou pilulku, kterou se nespravedlivě shodí o další třídu na největšího odpadlíka v Americe. Sezóna opět (v tom lepším případě) ukončuje jednotlivé zápletky, aby hned na to mohla rozehrát nové, opět se z původně divákovi nesympatických postav v průběhu děje vykreslují postavy sympatické (a naopak), opět leckdy pro scénáristické potřeby nesedí časové přesuny a příběh je opět mnohokrát překombinovaný. No, a společně s již předtím použitými hlavními motivy (atomová bomba, přepadení na konzulátu, povýšení viceprezidenta na hlavu státu kvůli předešlému atentátu, impeachment,...) se ze šestky vlastně stává taková "Best Ofka" z doposud viděného, která má neskutečně epické finále. Když se Jack zastavil na terase a vyhlížel na moře, úplně jsem soucítil, jak hluboce se chce nadechnout... // Den sedmý: 80% Šestka jako by s předchozími sériemi uzavírala trilogii a v souvislosti ke zkouknuté sedmičce mě jako její výstižná charakteristika napadají pouze tato slova: Svěží vítr. Jako by 24ka začínala úplně nanovo. Dochází ke změně prostředí, PTO je zrušeno a k Jackovi se přidává kopa nových postav. To vše přináší zcela nové možnosti, jak zásadním způsobem měnit děj. Obával jsem se, jak nám scénáristé objasní návrat Tonyho, se kterým jsme se "rozloučili" v průběhu napínavého pátého dne, nakonec musím uznat, že se s tím pisatelé vypořádali pravděpodobně nejlíp, jak v seriálu mohli. Avšak to, jak mu bylo připsaný ambivalentní (houpačkovité) chování, už by bylo trochu na delší diskuzi. Ale jde o 24ku, že? Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem na konci 18. dílu nebyl řádně šokován, když se opět promíchají karty a divák je podruhé stavěn do pozice, že neví, na čí straně vlastně tento bývalý agent stojí. Postava Renee Walkerové se stala snad tou nejsympatičtější z celé série a její společné přestřelky s Jackem tím nejzajímavějším, protože byly nabízeny z jiného úhlu pohledu - konfrontace postavené hlavně na rejpání do Jackovy minulosti a na zkoumání jeho až citové otupělosti ze strany parťáka v terénu ženského pohlaví jsme předtím přece ještě neměli šanci vidět. Jako největší scénáristickej švík (ve smyslu šlápnutí vedle) bych označil obětování se Billa Buchanana - naprosto zbytečný úmrtí další oblíbené postavy seriálu, jako by tvůrci chtěli pokračovat v jakési už zajeté šabloně likvidování hlavních postav a říkali si "Tak, koho odkráglujem' teďka?". Tentokrát tady ale chyběl ten emoční náboj, díky kterýmu bych byl odrovnanej a prožíval to stejně jako kdykoli jindy předtím. Bohužel, první půlka dne, než se setmí, opět odsejpá daleko svižněji a nabízí daleko více originality a bravurních okamžiků, druhá polovina už potom spíše sekunduje, ale jako vždy doplňuje celek a výsledný dojem dne, který je v mém případě (očividně na rozdíl od odstatních uživatelů) více než pozitivní. // Den osmý: 80% A jdeme do konce! Musím ale říct, že první půlka je poměrně hodně velkým zklamáním, kromě takových závěrečných momentů jako třeba snaha zabránit atentátu v jedoucí koloně, přívoz elektromagnetické pulzní bomby na PTO nebo pozdní příchod v záchranné misi, která měla zabránit prezidentově popravě. Scénáristé dobře odvedli pozornost počáteční dějovou linkou Dany Walshové od její opravdové úlohy. Co mě však bilo přímo do očí od samého začátku, byl způsob, jakým byl vykreslován vztah mezi Jackem a Renee. Okamžitě se dalo vytušit, že se dřív nebo později bude hrát silně na city. A taky že jo. Víc než kdy jindy mi přišlo, že tvůrci si postavy a děj píšou vyloženě tak, jak se jim to zrovna hodí: přesun z místa A do B trvá půl hodiny, ta samá cesta nazpátek najednou 10 minut, když je Jack pobodán poprvé od Renee, zbytek dne se to nijak neřeší, jakmile je Jack pobodán podruhé od ostrahy, dramatizuje se riziko, že zemře, vrací se bez jakéhokoli odůvodnění Charles Logan (promiňte, ale já myslel, že nám v šestce v té sanitce zemřel), zabití Renee je strašně hektický a udělaný tak na rychlo, jako by chtěli tvůrci mít tohle téma z krku do konce daného dílu, takže se divák s touhle postavou nemůže ani pořádně rozloučit, podezřelá je taky pozdější Jackova předvídatelnost a umění bejt vždycky o krok napřed, atd. Tak jako tak zbytek dne skutečně spěje skvělým tempem a gradováním do finále, které se se seriálem loučí více než decentně. Příval slz se zaručeně dostavil. Stejně jako pocit, že scénáristi nám z Bauera udělali fakt novodobýho Supermana, protože si nedovedu představit, jak člověk ustojí dohromady takový psychický krizovky jako vražda manželky lidmi z vlastních řad, zástavu srdce, závislost na drogách, fingovanou sebevraždu a následné schovávání se před světem, odloučení od dcery, několikaměsíční mučení, zákaz vídat se s milovanou osobou, smrt potenciální přítelkyně a následné znovu-ukrývání se. Ale děkuji 24ce za všechno, přece jenom je to seriál a já si náležitě užil každou jeho epizodu a charakter. Není důvod, abych se netěšil, až prožiju další den!

  • poster

    Melrose Place (TV seriál) (1992)

    Jako malej jsem to sledoval s našima v odpoledních nedělních hodinách až jsem přešel do fáze, že jsem na tomhle seriálu začal ujíždět víc jak máma... :-D tenhle seriál je opravdu americký - v jednom díle se toho odehraje tolik, co by snad běžnému člověku ani ne za celý týden, ale mně tyhle intriky, spletě, vztahy,... prostě bavily a to je to hlavní. Nejlepší jsou ty dramatické konce, které vás prostě přinutí se dívat příště znovu... O:-)

  • poster

    Simpsonovi (TV seriál) (1989)

    Taky jeden z těch seriálů, co zkrátka nepotřebuje komentáře - je fakt, že cca od 13. série nám trochu klesá kvalita, protože vtipy, témata a chování jednotlivých postav začínají bejt docela oplzlý a vulgární a Homerovo klasickej záklon hlavy s přívalem slin na všechno, co by mohlo bejt jenom trochu k snědku, společně s ustavičným škrcením Barta se slovy 'Ty jeden mrňavej!', se stává taky nechutně ohraným, ale celkově ten seriál pořád neztrácí na originalitě a každej díl mě přece jenom odbourá nějakou tou kritickou poznámkou nebo hláškou; navíc díly z deváté až jedenácté řady znam snad nazpaměť, protože jsem je měl jako malej nahraný na spoustě VHSek, což je taky možná důvod, proč tohle období považuju u Simpsonů za to nejlepší - i tentokrát si neodpustim těch pár slov k dabingu - ten je jedinečnej a nedovedu si představit, že bych někdy poslouchal tenhle seriál v originále, kterej neuvěřitelně trhá uši. Snad jen škoda, že jsme se museli rozloučit s panem Bedrnou, protože Homerovy hlášky v jeho ústech byly bezkonkurenční, i když se Vlasta Zavřel taky snaží a dá se na něj časem zvyknout... :-)

  • poster

    Specialisté na vraždy (TV seriál) (1998)

    Tak především nechápu a apeluju na ty, co si tady tomuhle seriálu dovolili dát odpad!... Copak, jednotlivé epizody na vás byly příliš složité a vy jste nepochopili jejich obsah...? Nebo jste jenom usoudili, že jde o další produkt zpod německé etikety, takže si vyšší hodnocení snad ani nezaslouží....? Přitom Specialisté na vraždy jsou naopak snad první německou tvorbou, která si na nic nehraje, nepřidává do svého díla žádné logické nesmysly, ale představuje nám, jak taková práce kriminálního psychologa (potažmo profilitika), doktora Dominika Borna, chodí ve skutečnosti, že je přednostní uvažovat jako vrah, pokusit se odhalit, co se mu právě honí hlavou, zkrátka nemyslet ze strany oběti, a to vše na základě praxe a dlouhodobého studia psychologie. Tato práce však později nezůstane bez různých nešvarů, neboť člověk, který celý svůj život nahlíží do nemocných duší ostatních, začne být sám psychicky na dně, což během seriálu pozorujeme u Dominika několikrát - od špatných nálad, kdy se mu přímo před očima pachatel sám zabije, po vystavování nebezpečí své rodiny, která se od něho následně odlučuje co nejdál a on se tak musí vypořádávat s takřka omezeným vídáním svého milovaného syna až po zaručeně nejdepresivnější období, které nastane ve čtvrté sérii, kdy propadne alkoholické závislosti kvůli již zmíněnému důvodu, ke kterému se -aby toho nebylo málo- přidá smrt jeho dlouholeté kolegyně zrovna ve chvíli, kdy si oba uvědomí, že se milují a prakticky jeden bez toho druhého nemůže být. Chápu, že šlo o rafinovaný scénáristický tah, nicméně zapůsobil více než efektivně. Dál tak nezbývá sledovat, jak se postupně vyvíjí vztahy mezi ním a jeho dalšími dvěma kolegyněmi, a že každý z nich nabízí úplně něco jiného, např. odlišnou vzájemnou chemii mezi hlavními hrdiny. Návraty starších postav byly podle mne leckdy povedenější, než jejich osudy v původních příbězích (viz. Lore Limmerová nebo Felix Nachtigal). Já jsem opravdu rád, že jsem si tento seriál mohl znovu kompletně zopakovat, k mému osobnímu nastávajícímu studiu psychologie je to více než dobrý doplněk. A nejoblíbenější nebo nejzajímavější epizody? Šachista (Schach der Dame), Poslední kapitola (Der letzte Kapitel), Starosti jedné matky (Sorgen einer Mutter), Dvojčata (Zwillinge), Born a ženy (Born und die Frauen), dvojdíly Tajemství vlků (Der Kannibale / Das Geheimnis der Wölfe) a Děti (Kinder)... 8-)

  • poster

    V odborné péči (TV seriál) (2008)

    Zpočátku jsem byl skeptický, že byl do hlavní úlohy obsazen šedesátník Byrne, ale nakonec musim uznat, že do seriálu zapadnul a své role jednoho amerického cvokaře s irskými kořeny, kterého už život přece jenom trochu naučil, se zhostil bravurně. I přes větší počet dílů se dá seriál díky jednotlivé stopáži krásně zkouknout během nějakého toho týdne, pokud vás už ze začátku alespoň trochu chytne a pohltí. Předtím, než se nějak výjádřím k jednotlivým řadám, bych rád ještě vyzdvihnul něco extra a to je opět hudba - jindy to snad ani nedělám, ale tady jsem si každou epizodu vychutnal včetně závěrečných titulků, kdy vždy doznívala klavírní melodie, která byla složena k dokonalému podbarvení a umocnění nálady a atmosféry posledních vteřin sezení - někdy šlo o dojemné, smutné instrumentálky, a jindy zase pěkně brnkaly na nervy a byly obestřeny určitou tajuplností. První sezóna: Vskutku ojedinělý nápad přivést takový projekt na televizní obrazovky a já jsem za to vděčný, konečně i psychologie začíná mít tu možnost získat si i televizní diváky. S postupem času jsem se v Paulově pracovně (nebo snad v křesle?) začínal cítit jako doma, resp. jako bych jednotlivé terapie sledoval přímo z místa. Chronologická oblíbenost pacientů: Laura (ta ženská je prostě ďábelská!), Sophie (mající asi nejvýraznější známky pokroku v terapii - moc se mi líbilo, jaký vztah si s Paulem postupně budovala a jakým stylem se s ním při posledních sezeních loučila), Jake & Amy a až na konec zřejmě Alex. Sedánky s Ginou jsou tématem samo pro sebe, pravděpodobně to nejzajímavější, co pokaždé vlastně konec týdne nabídnul, protože teprve tehdy jsme i my mohli Paula lépe poznat a i se dozvědět, co skutečně si o svých pacientech myslí. Druhá sezóna: Jelikož jsem s druhou sérií začal hned po dokončení té první, nešlo se ubránit letmému šoku, který pro nás scénáristé přichystali v mezeře před jejím započetím - tak především pana Gabriela ostříhali :D, děj zasadili pro dopad jistých událostí do nového prostředí (chybí mi Paulova pracovna, kde se jedněmi dveřmi chodívalo na sezení a těmi druhými se zase odcházelo), čímž se samozřejmě radikálně mění život samotného terapeuta. Navíc se ve vzduchu víří jedna soudní žaloba na naše triko a nevyřízené záležitosti se svým otcem, které zásadním způsobem ovlivňují naši práci. Ale chtělo to jako vždy dát tomu trocha času a zvyk splnil své účely. A oblíbenost pacientů tentokrát? Oliver (ten kluk byl prostě kouzelnej, sám bych si ho vzal nejraději zfleku domů a dělal pro něj, co bych mu na očích viděl - ve finále mi tím pádem opět vlhly oči), těsně v závěsu April, potom Mia a nakonec Walter. Třetí sezóna: Zatím v procesu průběžného sledování, ale vypadá slušně našlápnutě - Ind, který si zoufale přeje návrat své zesnulé ženy; herečka, která trpí výpadkami textu při divadelních představeních; promiskuitní gay, který stojí před rozhodnutím poznat svoji biologickou matku; terapeutovy problémy s usínáním, pravděpodobnost přítomnosti prvních stádií Parkinsonovy choroby na základě dědičnosti, vlastní sezení s doktorkou, která možná ještě neposbírala tolik zkušeností, zjištění, že dlouholetá přítelkyně a naše terapeutka zároveň s největším uvážením náš chaotický život využila jako předlohu pro její momentální best-seller, péče o vlastního syna, který utekl od matky, protože se mu nezamlouval otčím,-- to vypadá na pořádné drama, no ne? Každý máme své problémy - naučme se o nich mluvit, stejně jako o našich pocitech a myšlenkách, naučme se jim dávat jméno, volný průchod a uvědomovat si, že jsou naše!

  • poster

    Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990)

    Diano, tak tohle bylo zřejmě moje první a určitě poslední ucelené setkání s Lynchem, kterého normálně nezkousnu. Seriál umí být chvílemi roztomilý a komický, chvílemi zase tajemným a plným strachu. Dýchá z něho taková atmosféra, jako byste měli pocit, že se v Twin Peaks právě sami nacházíte a ačkoli ve vyprávění narazíte na nespočet postav, s každou se ztotožníte a prožíváte její příběh. Vyzdvihovat tu Kyla MacLachlana za to, jak svůj charakter Dalea Coopera herecky vypiloval, by bylo nošením dříví do lesa, stejně jako se tu chvástat Badalamentiho soundtrackem. Svým kukučem a rozplýváním se, kdykoli je Cooperovi před nos podstrčena čerstvá ranní káva s třešňovým koláčem nebo ve chvíli, kdy se v posledních epizodách zamiluje do servírky, sice připomíná pětileté dítě, nicméně mě napadá pouze slůvko 'kouzelný'. Vše pak vyvažuje jeho čestnost, bystrost, důvtip a zdravý rozum a mne nezbývá, než citovat Audrey Horneovou: "S vámi je jeden problém. Jste dokonalý." Žil jsem v domnění, že seriál se až do té poslední epizody zaobírá vyšetřováním ohledně vraždy Laury Palmerové, což jsem však byl vyveden v omyl ještě před polovinou druhé série. Pro mě pravděpodobně největší kámen úrazu celého tohoto díla - rozehrání nové dějové linie. Přicházíme na to, že cosi na předchozím pátrání probíhalo špatně, bylo dopuštěno jistých chyb, do toho se začnou ozývat Cooperovy rány z minulosti, zmizí major Briggs,...vyprávění je stále zajímavé, jenže se vydalo novým směrem, ale skoro až nudným a zbytečným. Cooperův původně plánovaný odchod z městečka a rozloučení se s místním policejním sborem, který mu byl celou tu dobu věrným souputníkem, byl snad ten nejsilnější okamžik seriálu - dojímavé. Ale setrval jsem až do finále, zřejmě pro to, aby mi poslední vteřiny ukázaly závěrečný (teď se omlouvám za použité slovo, ale momentálně se sem hodí nejlíp) jebanec. Udělil bych hvězd pět, kdyby byl seriál završen (přinejhorším) otevřeným koncem po odhalení Lauřina vraha, že v lesích Twin Peaks nadále přebývá Zlo, o kterém nikdo z nás nemá ani potuchy (mimochodem, oceňuju také hlavní myšlenku, pointu a ztvárnění tohoto tématu) - takhle pouze konstatuji, že nelituji, ba jsem až dokonce poctěn, že jsem tento kult konečně zkouknul i já a svým způsobem si tak prošel cestou k bílému vigvamu... :) // A ještě jedna technická: téměř všude se uvádí, že seriál vzniknul coby konkurence "melodramatům" Beverly Hills 90210 a Melrose Place, jenže když vezmeme v úvahu, že Beverly bylo sotva v začátcích a Melrose vzniklo až o rok dva později, tak proti čemu Twin Peaks v televizi vlastně bojovalo?

  • poster

    Anatomie lži (TV seriál) (2009)

  • poster

    Můj přítel Monk (TV seriál) (2002)