mrx.friend

Jako asi chápu, co tím chtěl básník říct a jaká témata předložit k celospolečenské diskuzi (svoboda projevu, kvalita současného vzdělávání, vypisování grantových projektů, tlak na okamžitou aplikovatelnost výsledků vědeckýho bádání atd.), ale výsledek je takový vágní. Jeden při závěrečných titulcích ani moc netuší, kam to všechno vlastně spělo. Mam pocit, že už v samotný anotaci filmu je položena spousta zásadních otázek, ale přitom na ně ve snímku ani jednou nedostaneme žádnou odpověď. Což je docela škoda, protože Masaryčka si určitě ke svýmu kulatýmu výročí nějakej vydařenej dokument zaslouží. Vadou na kráse taky budiž např. chybějící popisky v obraze u jednotlivých fakult - já si sice můžu zavzpomínat, jak jsem vedle ESF chodil na tělocvik, do univerzitního kampusu na víkendový obědy, dvorek svý almy mater taky poznam bezpečně, ale co ti ostatní, kteří na MU neštudovali? Historický záběry jsou taky tak trochu šroubovaný, komentáře a rozhovory s odborníkama na ně často vůbec ani nenavazujou, takže vyšumí do prázdna. Tohle prostě pan Bystřičan spíchnul horkou jehlou. Nezbývá než doufat, že chystaný dokument Univerzity a svoboda v tomhle směru obstojí mnohem lépe.

Fajn medailonek, ve kterym je během 15 minut řečeno vše podstatný: je stručně nastíněn chlapcův život i jádro pudla a do toho všeho pak kraťas mimoděk háže k zamyšlení témata jako jsou sociální nerovnost a nespravedlnost, životní úroveň obyvatel nebo devastace životního prostředí. Co nakonec trochu zamrzí, je, že neni alespoň formou závěrečnýho titulku divákovi prozrazeno, jak celý ten příběh vlastně dopadnul.

Dokument, na kterém se podepsal zub času. Dneska už prostě chcete vidět zemi ohně a ledu i z pouhých televizních obrazovek v daleko lepších záběrech, než v těch VHSkově zašedlých. Na druhou stranu si dovedu představit, že čtvrt století zpátky to mohla bejt dostatečně zábavná půlhodinka, která vlastně ve stručnosti mapuje o tomhle ostrově všechno podstatné. Jak už tu stojí, doprovodný komentář pod obrazem na výbornou, osobně jsem ale čekal, kdy se vyprávění přesmýkne do rozhlasový nahrávky jedné z povídek Edgara Allana Poea, se kterými mám hlas Oty Brouska poslední dobou spojeného nejvíc O:)

Konečně nějaký dokument, který je schopný ohledně aktuálního stavu celosvětových pralesů vlít do žil trochu optimismu, a který (do/u)kazuje, že když se chce, tak to jde - bez keců a ještě takovým způsobem, že z nastolené rovnováhy mohou těžit všichni (jak dřevařské společnosti, tak domorodí obyvatelé lesů a v neposlední řadě a v jistém slova smyslu i sama příroda). Český distribuční název "Tajný život lesů" bohužel trochu zavádí (sem bych taky směřoval svoji jedinou výtku v hodnocení) a jednoho nejspíš podvědomě naláká na abecedu přírodopisných zajímavostí o floře a fauně daných lesů. Tyto informace tu samozřejmě divák najde taky, ale rozhodně nejsou cílem dokumentu (v překladu by tedy bylo lepší vycházet z klíčového hesla "reinventing" a držet se jej). Cyklus se totiž soustředí především na možná alternativní řešení, metody, projekty, jak se vypořádat s ničením lesů, přičemž každý díl je věnován jinému, specifickému, druhu lesa (nekejsne se jenom v tropech). Výklad je navíc kolikrát doplňovaný o ilustrační záběry pro jeho lepší pochopení. No, a nemluvě o tom, že je to všechno nádherně natočený.

Nahodile strukturovaný dokument (taková menší promenáda spících zvířat, která je zajímavá snad jenom kuriozitami typu, kolik toho denně naspí, v jaké poloze atp.), který pokládá víc otázek než jich zodpovídá. Což vlastně není ani tak překvapující, protože ohledně spánku a snění obecně se toho pořád v odborných kruzích ví prostě strašně málo. Byl bych tedy ve filmu s určitými soudy opatrnější (např. šelmy sní o tom, ptáci o tom apod.), protože z mého pohledu tyto troufalé verdikty pořád zůstávají spíš hypotézami (organismy "pod námi" nejsou vybaveny jazykem a řečí, takže nám o svých případných snech mohou těžko vypovědět a věda ještě nepřišla na způsoby, jakými by se obsahu a podobám zvířecích snů mohla dopátrat). S jistotou můžeme říct jedině to, že spíme, protože jsme ospalí. Je potřeba nejdřív porozumět tomu, proč nám příroda vlastně funkci spánku vůbec nadělila a teprve pak se můžeme dobírat zbytku.

Obavy z natahování první (celkem uzavřené) série se ukázaly jako oprávněné. Příběh je prakticky ten samej, akorát Matta Dillona vystřídal Jason Patrick a už víme, co je Wayward Pines přesně zač. Žádnej extra posun dopředu se nekoná, stejně tak žádná inovace, twisty nebo cliffhangery, který by vás přiměly pustit si příští epizodu. Sem tam nějakej flashback jedný významný postavy, jinak invaze mutantů a připitomělý "who's in charge?" diskuze a to všechno se vleče na poli deseti dílů. Dost nuda oproti jedničce, která měla spád a neustále něčím překvapovala. Tvůrci tentokrát jasně nemají co říct, akorát pokrucujou reputaci výborně načatému seriálu.

Po stránce originality nic průkopnického (již několikrát v komentářích zmiňovaná inspirace, až spíš adaptace Záhady Blair Witch), slabší herecké výkony všech před kamerou, přisprostlé a navzájem se obviňující dialogy, na které v tu chvíli holky podle mě ještě nemají nárok (působí tu spíš na efekt, než aby psychologicky odpovídaly pozvolna se stupňujícím událostem). Po audiovizuální stránce dokonalost, kdy např. scéna v JéZéDé určitě patří k silnějším momentům kraťase. Takže ve výsledku takový průměr - na české a hlavně středoškolské poměry však kvalitní.

Ve vší počestnosti napříč všemi šesti sezónami "pouze a jen" pohodový seriál - smíchy zrovna neslzíte, ale s "partou z konce ulice" je vám vždycky těch 20 minut prostě fajn :)

Skvělej film, kterej vás po celou dobu drží v napětí, protože vaše přirozená zvídavost prostě prahne po tom společně s hlavními hrdiny rozlousknout onen purpose příchozích. Postupem času se ale myšlenkama začnete vracet na začátek a začnete přemítat nad úvodní scénou, protože už máte zkušenosti z podobných šablon scénářů s tím, že autoři s ní neotevírají příběh jenom tak a dřív nebo pozdějc se to všechno bude nejspíš nějak propojovat. Tím pádem je trochu zklamáním, že se ke konci dostává do popředí osobní linka lingvistky a méně prostoru dostávají samotní mimozemšťané. Ale to je dost možná otázka přístupu, kdo k filmu zaujme jaká očekávání. Ještě jednou opakuju, že kvality snímek má - např. při scéně, kdy poprvé vstupujeme do vesmírné lodě, se mi vyloženě tajil dech.

Tvl, o tomhle se dá máloco napsat, tohle se prostě musí vidět. I mně se kolikrát při těch zpomalených, mistrovsky úchvatných a vysoce rozlišených záběrech podbarvených finským (hudebním) folklórem a rozvážným komentářem Vladislava Beneše zpomalil tep a dech, uklidnil jsem se a pro tu chvíli, podobně jako autor, našel svojí vnitřní harmonii. Pro milovníky přírody, obzvlášť té severské, je tenhle dokumentární cyklus povinnost.