Vironey

Ostrava měla skvělou atmosféru, uvěřitelný charaktery a dobrý příběhy. ČeBu měla pohodovou atmosféru, sympatický charaktery a výbornou hudbu. Plzeň má hovno. Pár podivnejch retardérů, co se toporně klátí, trousí křečovitý repliky a do toho kamera debilně skáče, asi jakože hrozně umělecky. Hnůj. A podezřívám z toho Hřebejka a Bezoušku - v obou ostatních mutacích jejich "umělecký výraz" naředili trochu schopnější lidi, tady to měli na hrbu čistě oni a takhle to dopadlo.

Taková holčičí pipkiáda ve stylu našich Žen v běhu, jen v italském pojetí. Občas je to i vtipné, místy trapné, většinou jen takové úsměvné. Doják na konec to trochu vyhodil z konceptu (a běžné lidské logiky), ale kol a kolem je to docela fajn oddechovka.

Hlavní myšlenka animáku s divnými "je-to-poník-je-to-pokémon-?" draky je asi taková: lidé by si měli navzájem slepě věřit a dávat stále nové a nové šance i těm podlým pamrdům, který je zradili už několikrát. Aneb stokrát nic umořilo osla. Nebo tak nějak. Když se někdo chová jako zmrd a vrazí mi kudlu do zad, tak mu dáreček ani láskyplné objetí nevěnuju, ale mudrlanti z Hollywoodu tvrdí, že bych měla. Někdo v tom vidí velice osvícený a přehluboký morální postoj, já v tom vidím typickou dnešní amorální manýru: "anything goes, nikdo nenese důsledky za svá rozhodnutí, nikdo nemá za nic zodpovědnost, prostě c´est la vie, poserte se, saláti, já si žiju svůj diskopříběh a po mně potopa a všichni si tohle zmrdství musíme navzájem tolerovat." Nu, asi to vidím příliš cynicky, ale trochu mě to vyznění celého příběhu oprudilo.

Pohádka o Jiřině a dračici je sice správně netflixově multikulturní a feministická, ale kupodivu to tlačí na trapnost až ke konci, takže většinu filmu si tak člověk vcelku spokojeně bublá. Drak se jim povedl, připomíná opravdu hnusnou zaklínačskou wyvernu, žádný okřídlený ťuťu pokémon se vyjímečně nekoná. Příběhový oblouk vývoje postavy je spíš takový hodně krkolomný kotrmelec oplácané školačky, ale aspoň to není über machna hned od začátku jako v jiných zMarvelných girl boss počinech. Za mě pohodová taškařice, takový holčičí Meresjev pro dorostence.

Slovy klasika: moje prdel poznala středověk. Ale musím uznat, že to bylo ve finále spíše příšerným maloměstským kinem než nezáživností snímku. Vizuálně je to totiž opravdu nádherné: působivé záběry na krajinu jak Arrakisu, tak i ostatních planet (zajímavý nápad s desaturací barev na planetě Harkonnenů); zvěčněné budovy připomínající dávné starobylé chrámy, které děsí i přitahují; dokonalá hra se světlem (i když interiéry jsou někdy příliš tmavé a vizuálně zahuhlané); efektní výstřižky zadumaných a podmračených xichtů jak z videoklipu k dramatické rockové baladě - no prostě na pokoukání fakt boží. Problém s Dunou trochu nastává, když ty xichty začnou mluvit a snaží se plodit jakože velké emoce (obsadit Zendayu byl fakt naprostej fail). To k Duně prostě nepatří. Duna je tíživá, epická, filozofická, osudová, ale zároveň velmi cynická a pragmatická. Ta tíživost a chlad, které se na diváka z plátna plíživě přelévají, dotváří atmosféru přesně té Duny, kterou si fanoušci předlohy zaslouží. Za to režisérovi patří uznání. Ale ta snaha vztáhnout to emočně k obyčejnému Pepíkovi tomuhle příběhu vyloženě škodí. Proto zatím nemůžu dát plnej počet, třeba se mi to rozleží. Každopádně na Dunu 3 se už třesu.

Ano, vlezlá tchýně (složenina ze slov tchoř a svině) je opravdu horror se vším všudy. A ještě když proti ní postavíte dvě pražský změkčilý sračky, který si nedokážou vymezit ani základní hranice, tak máte o "zábavu" postaráno. První 2/3 filmu celkem ucházející (zvláště pro postižené podobnou tchýní), dialogy a situace působí jakž takž realisticky, nicméně poslední třetina je totálně o hovně a pointa naprosto nulová. Na konci filmu jsme byli já i drahý manžel naprosto nasraný a frustrovaný, drahý manžel prohlásil "tyvole, co je to za zkurvenou píčovinu!!!", sundal špinavou ponožku z nohy a mrsknul ji po mně. No fakt. Takže tohle už nikdy víc.

Naprostá šílenost, u které nevím, jestli dát odpad nebo 5... Hlavní ženská akční hrdinka je zrzavá brambora přes 40, která má kočku v baťůžku. Ze začátku jsem si říkala, že to bude takové milé, legrační a ujeté, kdy je také projednou dán prostor i jinému ženskému druhu než tomu modelkovitému, vykoštěnému, čůzovitému. Na druhou stranu, když dojde na zlaté róby a tanečky, tak mi regulérně poklesla čelist, jestli jako vážně toto. Ale sranda byla, ne že ne. Jen to asi málokdo skousne, protože mezi vtipností a trapností je velmi tenká hranice, zde bych řekla, že hranice občas neexistující. Scénáristicky to působí velmi překotně, chaoticky a nelogicky, ale v závěru se jednotlivé rozprsknuté linky sejdou a sjednotí, takže jakýs takýs smysl to dává, ale je tam mnoho velkých ale... Táhne to hlavně charismatem Sam Rockwell, který sem ani nemusel propašovávat ty svoje tanečky - tady mají neomezený prostor. Od Hvězdného prachu se režisér posunul hodně mimo - jeho rozpustilý, mírně ujetý humor se utrhl ze řetězu, možná by neškodilo tu bestii trochu zkrotit a ubrat plyn.

Taková nenáročná jednohubka, která neurazí, nenadchne, nedonutí ublinkávat nad politickou propagandou (světlá výjimka léta páně 2023!) - takové blahosklonné v tom dobrém slova smyslu, občas i vtipné.

Asi jsem s věkem cyničtější a cyničtější, ale z původních 4 stahuju na ušmudlané 2. Po letech jsem si to pustila k vánočnímu žehlení utěrek (no fakt) s vizí něčeho pro tu pravou vánoční náladu, na co se nemusím nijak soustředit... A nestačila jsem žasnout. Takovou uslintanou, lacinou a vztahově toxickou (sic!) slátaninu že jsem měla v šuflíčku jako príma vánoční romantiku? No fuj, hanba mi a vám všem, co jste to tu taky tak přepálili!

Taškařice konzervativních žido-pravičáků z Dailywire je zábavná do té míry, do jaké (ne)znáte soudobý levičácký progresivismus. Poměrně realistické skeče americké woke kultury jsou sice prezentované jako legrační bizár dohnaný ad absurdum, ale (mrk mrk) víme pár skutečných případů, na které se to chlupatě odkazuje, že. Cameo střídá cameo, pokud sledujete podcasty reportérů z dailywire, získá to ještě další humorný rozměr (nakonec přijde i kouzelník Jordan Peterson). Srandovní a mrazivě zlověstné zároveň. Objektivně jsou to ale takové neherecké, poslepované epizodky, které dohromady úplně opravdický film zrovna nedají. Mno, kdybych nebyla taková fašistická dezolátská mrdka (prej), tak by to bylo za 3, ale jelikož mě ty levičácký chudáčci tak točí, tak jim tu mrvu k přemílání hodím.