asinus

Dexter si návratem po osmi letech ostudu tak tak neuřízl, za tu štrapáci ale tenhle comeback nestál. Michael C. Hall je pořád naprosto senzační. Bohužel už někde od šesté/sedmé série to bylo v podstatě jediné pozitivum seriálu a platí to i nadále. Až do konce jsem doufal, že za myšlenkou na Novou krev stál nějaký slušný nápad, jak napravit hořkokyselé rozuzlení osmé série. No, nebyl. A troufnu si říct, že ani na papíře to tak nemohlo vypadat. Celý děj apendixu pohání příliš neuvěřitelné náhody a příliš idiotské chování protagonistů. A úplně ve stejném duchu tvůrci v tentokrát už definitivně poslední epizodě tak nějak bez výrazu vyškytnou také definitivně poslední hřebíček do rakve kdysi sympaticky provokativního seriálového počinu. Jestli je to lepší než předchozí zakončení, tak jenom o vlásek. 50 % z nostalgie.

Za mě nejlepší transformeří film? Nebo dokonce jediný? Provokuju a nemůžu to říct s jistotou, ale... Jedničku od Baye jsem viděl, uznávám technické kvality, na svou dobu neuvěřitelný. Ale strašně prázdný, místy dokonce otravný, kromě asi dvou eye-super-candy momentů nic opravdu zajímavýho. Dvojku a trojku jsem si odpustil. Čtyřku jsem absolvoval, recenzoval, strašný peklo. Tuším, že na konci tam byli robodinosauři, klidně bych z toho vzal jenom tuhle pasáž a dal jí malej palec, protože pětiletej kluk ve mě to trochu vidět chtěl. Ale jenom trochu a za tu dvouhodinovou "expozici" to fakt nestálo. Bumblebee je v porovnání s tím plnohodnotný dobrodružství se sympatickou hlavní hrdinkou a dokonce i nějakou roboemocí. Po měsíci si z toho nepamatuju nic, ale byl to pohodově investovanej čas.

Moje "proroctví" o tom, že Promethea lidi časem docení, sice bylo úplně mimo, ale já si film užil i "napodruhé". Pokračování je to trochu slabší, nedotažených motivů ještě více, než posledně, navíc občas zahapruje i obrazotvornost (jako by Scott ke konci předával kormidlo nějakému béčkaři) ale přes to všechno mě atmosféra znovu chytla a třetí díl bych si dal v kině bez rozmýšlení. Kéž by taková snaha posouvat původní koncept vládla sequelovému světu. (P.S. Znovu se směju, kolika lidem v daném žánru vadí nelogičnost chování postav, já si vždycky myslel, že to je jeden z pilířů hororových klasik, původní Vetřelce nevyjímaje.)

Spáchal jsem na sobě experiment a po pěti letech to viděl podruhý. Přiznávám, že jsem podlehl tlaku internetů, heštegu snyderverse apod. Zároveň Muže z oceli mám dost rád, Snyder podle mě marnej není (nebo nebejval), takže - třeba to tehdy v kině nebylo tak špatný, jak si to pamatuju? Třeba se nakonec s chutí podívám na všechny verze všech navazujících filmů? No... spíš ne. Bohužel to bylo i napodruhé scénáristicky i charakterně extrémně dutý, obrazově tmavý a nepřehledný, plný nápadů - to zas jo - který ale z půlky nebyly nikdy dobrý, a z půlky se je nepodařilo natočit tak dobře, jak asi zněly na papíře. Na ten mizerný příběh jsem byl připravený, tolerance na maximu. Ale že to většinu času během akčních scén vypadá jako béčko s mizernými triky (nebo 15 let starý videoherní intro), to jsem už zapomněl a hlava mi to nebere. Jediný, co bylo fajn, určitě obsazení. Včetně toho Eisenberga. Ale co ho tam donutili pronášet za moudra... Celkově byly v dialozích evidentní ambice přechytračit nebe i peklo, v tom smyslu právě třeba Muž z oceli docela bodoval, ale evidentně stačí jeden Nolanův producentský úkrok zpět, a na plátno se dostal tenhle průjem. Thanos, sám o sobě dost hloupej, je proti tomu filosofická osobnost desetiletí. "Objektivně" si to 20 % nezaslouží, ale nic objektivního neexistuje a mě ten film prostě i tentokrát otrávil. Moje blbost. Asi si dám od té DC snydervize zase aspoň pět let klid.

Ze začátku originální, mile absurdní, nadopované sympatickou dvojkou Bell-Harper. Ústřední nápad i potenciál protagonistů se bohužel brzy vyčerpají, inovace jsou čím dál stupidnější a v závěru první série (kterou jsem dotrpěl jen díky příslibu zajímavého závěrečného zvratu, který je... když se o něm moc nepřemýšlí celkem fajn) už je "eskalace" dění vyloženě otravná. Nemluvě o tom, že 3 z 5 hlavních postav jsou čím dál víc na pěst. Nebrat.

Buď, anebo. Buď dvouhvězdičkový vrchol scenáristické bezradnosti v překrásném a technicky dokonalém přebalu, nebo pětihvězdičkový režisérův výsměch právě oné bondovské neschopnosti najít svou tvář a zároveň všem, co jsou o bondově pozici a významu v současné (pop)kultuře schopni v dalekosáhlých textech zasvěceně rozumovat. Vlastně jsem si to dokonale užil jako parodii, kterou Mendes před producenty solidně dokázal ukormidlovat, aby si ještě za šílený prachy natočil kus obrázkově krásné filmařiny. Ne že by výsledný produkt dával dohromady nějaký smysl a ne že by přinášel všehomíru něco zvlášť pozitivního, ale co už s tím dělat jiného, než si takovou koninu užít?

Tak otevřeně absurdní barvičková sračka, že si ten lepší průměr zaslouží. Webb se o nic jiného nesnaží a jeho upřímnost říznutou líbivou a místy i intenzivní akcí tímto oceňuji. Subžánrově v jednom šuplíčku s Batmanem a Robinem, přesto koukatelné. Takhle nějak bych si představoval lepší komiksové filmy, kdybych znal jen komiksy, animáky a tušil, že film je něco jako animák s živými herci. Proč ne, ale další díl mě v kině opět zajímat nebude.

Smysl okopírovaní deset let starého filmu mi opravdu uniká. Nevídaně zbytečná recyklace Okrsku 13, o nic lepší, možná trošku uhlazenější, určitě výrazně více směšná, to když se scenáristi frantíci přesunuli z Paříže do Detroitu a pustili se do gansta speaku. Paul Walker se naštěstí doopravdy rozloučí ve svém Rychle a zběsile, tenhle remake proto klidně může upadnout v zapomnění.

+ hutnost, atmosféra, nekompromisní podřízení lidstva gigantickým živlům, pár vymazlených obrázků. /// – natahování expozice, nesmyslné dějové kličky, vlastně trochu dost nuda. O trochu víc plusů než mínusů, o trochu víc zajímavý pokus o něco nového než další řadová slátanina.

Po sedmi letech jsem našel odvahu a osm let po znechuceném opouštění kinosálu z projekce s Drakem Šmakem jsem se znovu podíval do nové Jacksonovy Středozemě (v té staré dobré jsem i v mezidobí nějaký čas strávil). Prvotní hodnocení docela smířlivé, byť s menším odstupem mi došlo, že bylo dané pouze očekáváním na bodu mrazu. Nejsměšnější momenty už mi xkrát propálili kamarádi, a při představě, že je vidím bez přípravy, možná bych poslal Bitvu pěti armád hystericky přímo do odpadu (hned úvodní pasáž s drakem tam patří beze sporu, i vizuálně je to prostě hnus). Takhle s klidem stárnoucího fanouška LOTRa tam přecejen dílčí kvality vidím. Příběh, emoce, výprava, a atmosféra sice za nula, ale Bilbo a Gandalf jsou fajn a některé velké momenty prostě stály za můj čas. Tak bombastické atrakce s trpaslíky, elfy, skřety a čaroději zkrátka jinde vzniknout nemohly.