pantokrator

Abnormální čurákovina pro dementy.

Spousta postav (hlavně ženských) má po ksichtě, na krku a podobně všelijaké bradavice, novotvary, masivní znaménka... Pomalu začínám chápat odpor Rakušáků k jaderné energii. Oni s tím musejí mít nějakou katastrofickou zkušenost.

Ne. Četl jsem knihu, respektive všecky tři, a skoro jsem se u toho pochcal smíchy. Tohle... Ne.

Dodnes fascinující.

Civilní herectví poloviny herců a herek strašlivě narušuje nesnesitelné přehrávání a idiotské pitvoření druhé poloviny. A nemyslím tím tentokrát jenom krále debilů Jedličku. Největší hodnotu má zde pro mě hudba mladičkého Jana Hammera, který se vzápětí proslavil v emigraci po boku největších hvězd jazzrocku i jako schopný skladatel filmové hudby. Mahavisnu Orchestra forever!

Mojí bejvalce se to líbilo. Mně nee.

V nějakém dalším pořadu ještě před revolucí přečetl Zdeněk Svěrák dotaz z dopisu. Pisatele zajimalo, proč když jsou oba proslulí každý z jiné autorské a bavičské dvojice, zakládali s Uhlířem ještě tuhletu. Podívali se na sebe a Svěrák se svou typickou smrtelně vážnou dikcí odpověděl něco jako: "My jsme dlouho přemýšleli a dohadovali se, jestli vám to řekneme. A já vám to tedy nakonec povím. My jsme to udělali proto, abychom vydělali ještě víc peněz."

Námět otřepaný, děj nesmyslný, scénář snad psalo desetileté dítě, dialogy na úrovni bolševických sci-fi z padesátých let (nekecám, dost jsem jich přečetl). Že to je ruský film jsem zjistil až dodatečně, takže nehodnotím na základě předsudků.

Byla by to bomba. Kdyby ovšem Burton v polovině neřekl "jdu na voběd, vemte to někdo za mě". Počínaje pátým dílem mé prvotní nadšení náhle mizí a ke konci přichází naprostá otrávenost. Finále na stokrát obehrané schéma, zkratkovité a nesmyslné, mix Viga z Krotitelů duchů 2, Fénixova řádu z Potěra a všech možných slabomyslností z Čarodějek. Strašná škoda.

Verbale, jednu funkci dirigent každopádně má: Komorní kvartet se bez dirigenta obejde. Ale při stohlavém orchestru by muzikanti na jednom konci neměli šanci slyšet co se hraje na druhým konci a nasynchronizovat se. Pravda, stačilo by nějaký blikající světlo nebo komíhající se tyč... Ve filmu totální mrtvo, kyselý ksichty, prázdný kecy, emoce parkovacího automatu. Všichni jsou mi lhostejní nebo protivní. Hudba nikde. Jdu si radši nějakou klasiku pustit. Odpad v mém žebříčku neznamená "špatný" film, ale film, který by pro mě nemusel existovat a který už nechci vidět znova.