Klajnik

Problémem tohoto filmu je, že není příliš funkční. Tvůrce může mít fajn nápad nebo fajn vizi, ale pokud ji nedokáže zdařile vyhotovit, tak to na výsledku nemusí být ani patrno. Kord pro lidi budoucnosti, kteří nemusí mít dobré povědomí Ve filmu se objevují ahistorické vsuvky (počítače, vrtulníky, lahve od coly...), které do dobového kontextu filmu nezapadají, ale označit film za nesmyslný guláš také není na místě. To je typická reakce: "nechápu, takže se naštvu, protože přeci nejsem žádný hlupák a film odsoudím, protože jím ve skutečnosti jsem". Tyto prvky ve filmu nejsou jen tak. Jejich snahou bylo poukázat na to, co se právě dělo v současnosti. Jelikož je to ale nesoustředěné a chaotické, tak si z toho divák už dnes moc nevezme. Film však byl propadákem i ve své době a nikdy nezískal kultovní status. Alex Cox tvrdil, že bojuje proti konvenčnímu vyprávění, pracuje v revoluční zemi a snažíme se natočit film, který je sám o sobě revoluční - podle mě ale nenatočil moc dobrý film, navzdory tomu, že Ed Harris je skvělý herec a dostal poměrně vděčný rozpočet, což jde dost vidět na kulisách. Podle mě by filmu by hodně pomohlo, kdyby Walkerův přerod z demokrata v tyrana byl prokresleněji vystavěný. Toho by se divák mohl docela dobře chytit a držet, jenže film nechce vyprávět nějaký psychologický či jiný příběh - spíše jen různými výkřiky poukázat na nějaké nekalosti doby jeho vzniku, což s odstupem času funguje jen hůře...

Tvůrcům bylo umožněno zaznamenávat průběh přijímacích zkoušek na pražské AVU a dokument nejlíp funguje jakožto bizárek, protože učitelé i uchazeči jsou fakt na pěst. Obzvlášť uchazeči působí jako netalentované sněhové vločky a divák se jim může leda tak vysmívat. Je to poněkud pokleslé, ale právě to vnímám jako hlavní sílu dokumentu. Já jsem přitom ze stejné generace a sám mám vestudovaný umělecký obor, zabývám se malbou a beru psychedelika. Takovej exot se ze mně ale nestal. Současně je ale třeba si uvědomit, že dokumentaristům bylo umožněno natáčet jen ve vybraných ateliérech, takže záběr je poměrně úzký a nepříliš vypovídající. Přesto docela dobře hraje divákovi na předsudky. Tvůrci také byli nařknuti z toho, že jen udělali z účinkujících debily, jenže oni je ze sebe spíše udělali sami a tvůrci prý vyřadili ty nejcitlivější momenty, aby toto nařčení co možná nejvíce zmírnili. Já bych ale ocenil, aby to pořádně vyhrotili, protože takhle jsem se docela nudil. Určitě bych také ocenil více montáží na portfólia, s nímiž uchažeči an zkoušky přicházeli.

Prvních 15-20 minut mě docela zaujalo, ale pak to začala být poměrně mdlá naháněčka, která paradoxně stála na místě - hlavně pocitově a tematicky. Nebyla totiž dost tematicky hutná, chytrá, vizuálně půvabná ani dynamická. Postavy se k ničemu nevyvinuly - jsou stále stejné, což by tolik nevadilo, kdyby ve své poloze byly výraznější, zábavnější nebo zajímavější. Nakonec mi tedy bylo úplně jedno, jak to celé dopadne.

Třetí díl je na stejné kvalitativní úrovni jako jednička. Rozdílu tu však jsou. První díl je vizuálně/esteticky působivější a signifikantnější, ale trojka příliš nezaostává, má lepší akci a je humornější díky výborné komediální chemii mezi otcem a synem/Connerym a Fordem. Po nesnesitelně otravné dvojce je toto opět návrat na vrchol. Škoda jen, že Indyho příběh nebyl završen v devadesátkách.

Dobrodružnej akčňák s osmdesátiletym dědkem samozřejmě nemůže fungovat. Jakmile se hrdina dá do pohybu, celá iluze se rozpadne (Irishman efekt). Nejlepším momentem tedy bylo, když 40 min před koncem lezl Indiana Jones po nějaký stěně a Ford rázem vypadl z role a prohlásil: "Co sakra dělám 40 stop vysoko, se špatnými rameny, zborceným obratlem, dlahou v jedný noze a šroubama v druhý." Jinak je to ale nevkusně digitální (závěr obzvlášť) a scénáristický ubohé. Scénáristé jako by nebyli obeznámeni se zdrojovým materiálem, když nechali Indyho prohlásit: “Nevěřím na magii," ačkoliv se s ní v minulých dílech opakovaně střetl. Tvůrci nejspíš ví, že nesesmolili nic pořádného, a tak se snaží divákovi pozornost udržet tím, že mu ve vhodný čas naservírují akční sekvenci bez ohledu na to, jestli podmět k ní dává vůbec smysl. Hlavní ženská postava (Indyho kmotřenka) v podání Phoebe Waller-Bridge je velmi nesympatická a otravná. Výsledkem toho všeho bylo, že jsem do dění na obrazovce nemohl být méně citově zainteresovaný. Svou absencí kvality nás to s bráchou vyloženě vyčerpalo. Pátej Indy je příkladem jednoho z těch nejhorších druhů projektů, které současný Hollywood produkuje. Trapnej patvar za 300 mega, kterej aby se zaplatil, musel by vydělat minimálně 600 mega. 2 měsíce po vydání však vydělal pouhých 380 mega a polovina z toho jde kinařům. To je ohromný finanční propadák a já ho přeji jak Kathleen Kennedy tak Robertu Igerovi.

První Bayovi Transformers jsou dobrej blockbuster s typickými klady i zápory. Dvojka byla furt fajn, ale byla narativně špatně vystavěná, protože vznikala během stávky scénáristů. Tyto Transky to stihly před nástupem další stávky scénáristů, ale není to znát. Navíc to vypadá hůř než jakejkoliv díl od Baye. Herci jsou marní, nevýrazní. Producent z Paramountu, kterej dal tomuhle projektu za 200 mega zelenou, musí být výjimečně debilní člověk. K dnešnímu dni vydělalo 340, půlka jde kinařům, takže 60 mega ztráta. Vážně to nešlo čekat? Šlo. Nikoho nezajímá reboot, který vypadá hůř než 16 let stará jednička a je součástí značky, jejíž poslední 3 nebo 4 filmy byly prakticky nekoukatelný. Hollywood se bude muset vzpamatovat. Patetickej digi-spektákl se už okoukal a ždímat značky nebo vytvářet universe z každýho prdu nelze věčně. Diváci jsou tím množstvím obsahu zahlcený. Všem by prospělo, kdyby se tvořilo méně - ale kvalitněji. Producenti namotávali diváky, což jim nějakou dobu vycházelo natolik, až si neuvědomili, že na ten přístup namotali i sami sebe a teď na to doplácí. Člověk by jim nejradši poradil, aby investovali jen do projektů, v nichž budou opravdu vidět smysl jak oni - tak tvůrci. Avšak vzhledem k tomu, že i takové skvosty jako Beau is Afraid nebo Babylon propadly, tak těžko říct… Ono to bude někde mezi. Projekt musí být dostatečně autorský, současně musí mít návaznost na něco, co lidé znají/do čeho jsou zainteresovaní, stopáž by v době TikToku neměla přesáhnout 2h a postava/y musí být dost výrazná/é, aby se propila/y do memes a ty opět strhávaly pozornost na film. Takovej Joker stál 50 mega a vydělal přes miliardu. Reboot Transek stál 200 a 50 mega prodělal :D Fast X stálo studio Universal přestřelených 340 a vydělalo pouhých 700 - to je 20 mega výdělek. Na další díl této čím dál tím méně výnosnější série bude muset vydělat něco jiného. Flash od studia WB se snaží tristní vizuální stránku zachraňovat camei, ale Keatonovi už je 70 let a proč by vůbec měl někoho zajímat otravnej Erza Miller ve filmu, kterej navazuje na již odpískaný SnyderVerse? Taky že to nikoho nezajímá. Studio na tom prodělá třeba 120 mega :D

Fakt, že tento film ve své době některé učitelky dějepisu pouštěly žákům na základkách vypovídá něco o jejich zápalu a kvalitě českého školství obecně. Nejedná se totiž o kulturně významný film ani o zábavnou formu výuky. Je to úsměvný bizárek, který spíše než děti ocení starší lidé, kteří vyrůstali na internetu. Pozitiva jsou dost relativní, ale já se poměrně bavil nad tou debilní animací a ohavným designem postaviček - v tomto směru mi to připomnělo Terkel má Problém. Ač byl film prodáván jako pohádka pro děti, tak obsahuje dost úchylných gagů, které jsou zábavné mírou svého nevkusu a pokleslosti (prsatá ženská schovávající mezi ňadry hřebíky, v kostele močící dítě, pohlavkování dětí, teplá hradní stráž, koza milenecky toužící po svém pánovi, oční bulva v polívce...). Za nejhodnotnější pozitivum lze považovat reflexi bezpečnostních pravidel stavby Karlova mostu ve 14. století, zhovadilosti lidu a pokrytectví církve - v tomto směru mi to trochu připomínalo Fimfárum, ač to je po všech stránkách podstatně kvalitnější dílo. NEGATIVA: Nezpochybnitelnou vadou je velmi špatný scénář. Celá výstavba děje a vývoj postav je naprosto o ničem. Výsledek postrádá smysl a působí velmi samoúčelně.____Nutno dodat, že druhý díl upustil od výše zmíněných pozitiv (bizáru), aby se více vyprofiloval jako pohádka a šel na ruku dětem. Výsledkem jest, že otravnější film jsem dlouho neviděl.

Dlouho jsem neviděl takhle otravnej film. Bizardní prvky jedničky (kterou považuji za směšnou) zmizely ve prospěch toho, aby se dvojka stala více pohádkovou a dětem vstřícnou. Tím se samozřejmě stala méně pozoruhodnou. Ve výsledku tam dvě děti, jedna koza a Široký, Vysoký a Bystrozraký jsou hledat rodiče těch dvou dětí a po cestě si zpívají, potkávají vodníky a čerty, kteří děj nijak tematicky nerozšiřují, pouze ukazují postavám, kam dále jít - to je lazy writing. Kvality scénáře (ani animace) se tedy nikterak nezlepšily a tu absenci bizarních aspektů jedničky ničím nevynahradily. Přibyly jen písničky, při kterých jsem si rozhryzal zápěstí.

Dle dělení westernových zápletek podle Willa Wrighta se zde jedná o příběh profesionálů: Hrdinové jsou profesionálové - zde je to ostatně i v názvu, kteří nyní nebojují za hodnoty společnosti jako v klasickém případě - ani nebojují proti společnosti jako v přechodovém tématu westernů 50. let. Zde je společnost poměrně nepodstatná a hrdinové bojují pro prachy nebo pro boj samotný, který generuje vlastní hodnoty a přátelství, kteréžto ospravedlňují jiné hanebnosti. ____Tento film mě však nijak zvlášť nezaujal svými postavami a jejich vzájemnými interakcemi. Právě na tom by však do značné míry měl tento typ příběhu stát. Další podstatnou rovinou filmu je již zmíněný boj - tedy akční sekvence. Ty však stojí za hovno, protože akce je právě tak mdlá, jak tomu v tu dobu ještě bylo. Postrádá vyobrazení násilí, dynamiku, styl, kvalitní choreografii - sice tam je destrukce, protože jedna z postav je expertem přes dynamit, ale i ta působí příliš vyumělkovaně, protože jde příliš vidět, jak byly výbuchy zinscenované tak, aby se samozřejmě nikomu nic nestalo. Film má ale přeci diváka přesvědčovat o tom, že se někomu něco stalo. Tvůrcům se nepodařilo příliš dobře se vypořádat s tímto problémem. Doporučuji se spíš podívat na Wild Bunch (1969), což je rovněž příběh profesionálů, ale má natolik kvalitní přestřelky, že se na něj i většina současných filmů nechytá. Nejstarší kvalitní akční sekvenci jsem dosud našel v epickém (a bohužel otravně idealizovaném) westernu How the West Was Won (1962), který má přes řadu nedokonalostí jednu geniální vlakovou sekvenci. Duety Leonových westernů nepovažuji zrovna za akci, ale mají styl, o kterém si Profesionálové mohou nechat zdát. Tenhle film by měl stát na postavách, jejich vzájemné interakcích, boji a to, co z něj vzejde - není však ani v jednom z těchto bojů příliš silný, takže ho chápu jako selhání. Nejzajímavější mi přišel tehdy, když se postavy bavili o revoluci, ale neslyšel jsem nic, co bych už dříve neslyšel - a ještě k tomu lépe.

Mám pocit, že Andersonovi nové filmy (French Dispatch, Asteroid City) jsou už poněkud odstřelované, protože jsou audiovizuálně plné/přeplácané (což je pro mnohé příliš unavující) a méně založené na charakteru nějaké postavy - tak jako je tomu zde nebo u Jak jsem balil paní učitelku. Zdá se, že nejlépe přijímané jsou ty jeho filmy, které stojí někde mezi (Fantastický pan Lišák, Grandhotel Budapešť a Psí Ostrov). ______Osobně mám nejradši právě ty jeho novější filmy - Anderson svůj styl se vybrousil, díky čemuž jednat ty jeho filmy ještě lépe vypadají, ale druhak je díky tomu schopen ještě účiněji nastřelovat charaktery svých postav. Není toliko potřeba věnovat se vývoji charakterů, protože ten vybroušený styl ony charaktery nastřelí dostatečně. Ostatně filmové médium není schopno pojmout lidský život v celé jeho šíři, tudíž je snahou pouze dobře nastřelit dojem, že se tak stalo. Právě tyto starší Andersonovy filmy na mě ale vůbec emocionálně nefungují, protože ta wesovská poťouchlost beztak znemožňuje dojít nějakého seriózního dramatického oblouku, o nějž se character-based filmy pokouší. Je to ale celé jedno, protože je to rozverná a neškodná pohádka. A pokud nám náš styl znemožňuje tvořit drama, pak musíme založit svá díla na něčem jiném - třeba na stylu, který zde není ještě tak vybroušený. Dle mého se tedy Anderson ubral dobrým směrem, protože nyní jsou jeho filmy audiovizuální bonboniérou, která svou důmyslnou strukturou zdařile vylíčí nějaký význam (složí třeba poctu starým novinovým reportážím) a vzhledem k tomu, jak efektivně je schopen načrtnou postavy, tak nevadí, že s nimi nemusím prožívat nějaké drama, které by stejně nejspíš dost dobře nefungovalo, protože Wesův styl drama znemožňuje... Dodám ještě, že to Wesovi filmy jsou hodně komediální, ale na mě v tomto směru nefungují, protože jsou takové neškodné a já má smysl pro humor smějící se bestie. Na druhou stranu to nejsou ani humory, které by mě otravovaly jako v případě marvelovek.