Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (1 346)

plakát

Potíže s Arizonou (1987) odpad!

Nevtipná komedie plná ztřeštěných a nadsazených postaviček, které jsou ve své karikaturnosti spíš otravné než cokoliv jiného. Podivné postavičky několika Coenovic filmů mě bavily, ale zde nikoli. V půlce jsem to už fakt chtěl vypnout. Je to vyumělkované, nahodilé a nucené; V montáži na začátku se nám představí problematický protagonista, který se zakouká do policajtky, která ho fotila před nástupem do basy. Rychle se splácá, že se do sebe z nějakého neexistujícího důvodu zakoukaj. Pak se vezmou, ale společnej život rychle zevšední a tak je muž donucen ukrást mimino, které bejvalá policajtka nemohla sama mít. Do toho se k nim nastěhujou dva uprchlý trestanci a současně po nich jde nějakej lovec lidí jak vystřiženej z Mad Maxe. Vzhledem k tomu, že postavy ani témata nejsou nijak zvlášť prokreslené, aby mě to zainteresovalo citově či intelektuálně ani to není dost lehké nebo naopak vyhrocené na to, aby mě to bavilo, tak mi to celé vyprávění bylo úplně u prdele. Pak se ovšem nabízí otázka, proč s takovým zbytečným filmem ztrácet čas? Já chtěl nakoukat celou ranou tvorbu bratrů Coenů, což jsem tedy tímto naplnil.

plakát

Lady Snowblood (1973) 

Inspirace tímto filmem pro Tarantinův Kill Bill 1 jde znát z mnoha ohledů. Kill Bill je ale lepší, což není příliš překvapivé, protože novější filmy (potažmo umění) stavá na dílech, která byla vytvořena dříve a vybrušují je. Ovšem netahej mě za slovo, neplatí to dogmaticky. Vím, že spousta nových filmů se poukouší svézt na úspěchu starších filmů, ale vůbec se jim to nedaří (viz. Rebel Moon vykrádající Star Wars a Sedm Samurajů/Statečných). Průměrná kvalita je ovšem vyšší. Průměrný film ze 60s je méně koukatelný než průměrný film dneška. Každopádně se můžeme shodnnout na tom, že ač Tarantino vykrádá, tak to dělá způsobem, díky němuž jeho filmy přesto působí velmi originálně - nikoli jako AI generated splácanina. Lady Snowblood jisté kvality má. Některé obrazy jsou působivé a taky je to výživně brutální. Když někdo někoho sekne, tak z rany stříká svítivě rudá krev (tyto komiksové stříkance krve QT převral a ještě více vyhrotil). Celkově je tento film ale méně působivé a nepříliš strhující. Protagonisčinu pomstu jsem vůbec neprožíval, protože to není dobře odvyprávěné. Abych do toho byl zainteresovaný tak, jak by bylo ideální, tak by do vyprávění muselo být včleněno to, co tam chybí. Takto mi její pomsta byla úplně volná, ačkoliv revenge stories by měly vybudit v divákovi pud pomstichtivosti. Toho lze docílit tak, že autor představí sympatickou postavu a pak jí nechá trýznit postavou, která je naopak nesympatická. Takto lze vypravěčsky zmanipulovat, aby byl divák/čtenář na stejné vlně se mstící se postavou. Tento film tento aspekt nepodchycuje.

plakát

Dokonalý trik (2006) 

Po letech jsem Prestige viděl znova. Už jsem ji neměl v natolik živé paměti a přemýšlel jsem, jestli to není jeden z nejlepších Nolanových filmů. Nyní vidím, že není - alespoň pro mě ne. Myslím, že Prestige funguje lépe napoprvé, když je divák strhnut tím dynamickým příběhem o rivalitě tvou kouzelníků a neodhalí ještě Nolanovy triky. Teď už jsem ale věděl, kam se koukat a když divák objeví, v čem tkví trik, tak kouzlo mizí. Můžeme se sice bavit, jestli by v hodnocení mělo hrát prim to, jak film funguje na první dobrou anebo to, jak film funguje při opakovaném shlédnutí... - To totiž odhaluje, že postavy nejsou příliš psychologizované a zajímavé na to, abych se k nim rád navracel. Když to srovnám s Klubem Rváčů (který má rovněž v závěru velké odhalení, jenž nám režisér celou dobu držel před nosem, aniž bychom ho prohlédli), který toliko neztrácí na kouzle při opakovaném shlédnutí, tak odhalíme jisté nedostatky tohoto filmu - potažmo mnoha Nolanových filmů. KR má psychologicky prokreslenější i zábavnější protagonisty, tudíž nás baví trávit s nimi čas. Nolanovi spíš postavy slouží k tomu, aby skrzeně nastavil a odhalil tajemnství, kterým chce své diváky dostat. To je prostě takový jeho trademark. Beru. KR je také stylově živější a stylizovanější dílo, čímž mě obrazově baví více. Nolanův realismus mu vždy zas tak dobře neslouží. V Temném Rytíři to žeru, protože to uzemňuje jinak poněkud přestřelené a směšné superhrdinství, ale jinde je to na mě trochu, no ano, obyčejné. <To jsou důvody, pro něž mě to podruhé nechalo už poměně chladným. ____Celý začátek filmu je poměrně uspěchaný; Nehoda nastane poměrně rychle a pak už si protagonisté dělaj naschvály. Pokud bychom setrvaly déle v období jejich přátelství a byly prokresleny vztahy mezi nimi, tak by následná nehoda mohla působit i tragicky a nebýt pouhou zápletkou k dalšímu ději. Vyprávění by mělo lépe fungovat, pokud bychom viděli, jak se vztah kouzelníků proměnil po této události. Můžeme si sice domyslet, jakými byli velkými přáteli a jak jeden z nich miloval svou ženu a jak její ztráta vedla k zášti k druhému a následně i prohloubení posedlosti v řemeslo, ale mou pointou je, že jestliže to není pořádně odvyprávěno, tak ani já nejsem pořádně "povozen" a spoustu věcí pak pro mě toliko nefunguje. Napadá mě ale, že pokud chtěl Nolan klást důraz na to, na co důraz kladl (tedy na ta odhalení, která měl ovšem divák - a to mu nutno přiznat - stále před očima), tak musel hodně sekat a spěchat, aby to divák neprohlédl dříve, než by autor chtěl. Jestliže už ale víme, kam se koukat a známe ty triky i postupku děje, tak nezbývá mnoho, nad čím by divák mohl rozjímat: Psychologickou složku děje Nolan příliš nezkoumá, protože se snaží ten bohatý děj narvat do 2h, což je poměně omezující stopáž pro takovouhle látku, která by si zasloužila minimálně o 30 minut více. Když pak Nolan v závěru promlouvá skrze umírajícího kouzelníka v podání Jackmana, tak říká, že tu show dělal vždycky pro diváky, pro jejich tváře a výrazy v nich... To působilo poněkud pateticky a uměle, jelikož do té doby v té postavě nebylo ani stopy po tomhle altruismu.

plakát

Železní bratři (2023) 

Z celého filmu mě bavil jenom krátký vyhrocený výstup Rica Flaira v telce (cca 2 minuty stopáže). To je málo. To je opravdu příliš málo. Proč mě nebavil zbytek? Je to docela jednoduché. Tvůrci zkrátka nebyli schopni naplnit potenciál látky. Namísto toho, aby to bylo pořádně vyhrocené, tak je to spíš takové utahané a postavy ani témata nejsou dostatečně prokreslené na to, aby mě to citově nebo intelektuálně zainteresovalo. Chápu, odkud kam tvůrce mířil; Chápu, že chtěl vyprávět o toxické maskulinitě, jejíž auru wrestling nese a ukázat, jak maligní to je. Bývalý wrestler a nynější otec od rodiny, Fritz von Erich, své syny učí, že musí být nejtvrdší z nejtvrdších, aby je svět nesemlel, ale přesto se mu takřka všichni zabili, protože tou výchovou byli psychicky rozjebaný. Iron Claw je taky dobrej název (distributor si to zjevně neuvědomil), protože železný spár je nejen signifikantním chvatem von Erichových, ale zrovna tak i onen otec drží svou rodinu v železném spáru. Sean Durkin to celé ale nebyl schopen dobře prokreslit a vystihnout, takže ač vidím, kam mířil, tak mě to nestrhlo a jeho film se v mém srdci fakt neudrží. Steroidama nateklýho Zaca Efrona si ale pamatovat budu! Sice vypadá hrozně, ale k tý postavě se to hodí. Hraje sice taky dobře, ale nutno dodat, že nemá moc co hrát, protože jeho Kevin je takovej hloupoučkej dobrák, kterej si nic moc neuvědomuje. ______Kdybych tu látku zpracovával já, zaměřil bych se jak na psychologické prokreslení postav, tak i na vyhrocenou stránku tý buranský show. Střídal bych frenetické pasáže toho uměle vyhrocenýho a nabubřelýho wrestlingu s pasážemi, které se noří do co možná největší hloubky vztahů a prožitků postav, na které těžce doléhá jejich prostředí stejně jako vliv jejich otce. Toho hraje Holt McCallany, kterého mám sice rád z Mindhuntera, ale s touhle rolí si moc neporadil. Působí sice jako přísnej a strohej otec, ale když se podíváme na skutečného Fritze von Ericha - a hlavně si ho poslechneme - tak si tu bestii, která má na svědomí vlastní syny, vidíme docela jasně. I to je dokladech mého tvrzení, že celý tenhle film, celé to pojetí látky, je příliš podvýživené a umírněné. Proto to není zajímavé ani příliš zábavné - teda až na ten 2min flex Rica Flaira, ale to bych se vracel na začátek...

plakát

Chungking Express (1994) odpad!

Naprosto nezaujalo. Měl jsem co dělat, abych se to donutil dokoukat. Tohle je třetí Kar-wai Wongův film, který jsem viděl a je z nich tím nejhorším; In the Mood for Love na mě trochu fungovalo a Fallen Angels mě sice taky sralo, ale bylo to aspoň vizuálně poutavější. Chungking Express však není dostatečně podmanivý vizuálně (ani svými postavami) na to, abych tomu prominul tu bezdějovost a vyprázdněnost. Mohl bych říct bezobsažnost, ale vím, že to není zcela o ničem. O něčem to zajisté je, ale není to odvyprávěno skrze dramatický děj. Film je to naopak velmi nedramatický a moc se toho v něm neděje. Skládá se to ze dvou "příběhů" (ten první končí ve 40 min) a v obou je protagonistou čerstvě opuštěný polda, který z popudu melancholie hledá nějakou blízkost a naváže v obou případech zvláštní vztah se zvláštní ženou. Ty nově navázané vztahy ale k ničemu pořádnému nevedou a pokud si film diváka nezíská svou atmosférou a nerozvibruje to v něm nějaké emoce, tak se obávám, že ho to bude jen nudit. Jestliže měl Kar-wai Wong nějaké bolístky, které si léčil skrze postavy opuštěných mužů hledající blízkost a nevědících, kde v životě stojí, stejně jako to neví celej amerikanizovanej Hongkong, kterej postrádá (stejně jako celá Čína vlivem čistek a opere tamní zkurvených komoušů) vlastní identitu, tak to měl říct skrze nějaký poutavější příběh a nemarnit můj čas nezajímavými postavami a neustálým vyhráváním California Dreaming. Nejspíš ale nemůže být příliš otevřený, protože by měl problémy s režimem, takže ač to tam je, tak je to slabé. Já jsem ale hodně zaměřenej na narativ a postavy a tenhle film mi absenci v těchto bodech ničím nevykompenzoval a tedy mi není ani dost málo dobrý. Samozřejmě, že existují řemeslně horší filmy, ale ve spoustě z nich bych si toho našel více, čímž by se mnou i déle zůstaly. Na tuhle prázdnotu jenom brzy zapomenu. ___Kdybych se neuráčil si o filmu něco přečíst, tak bych ho asi ani nerozšifroval, protože když film nudí, tak nepodmíní zájem a divák není motivován prostoupit do díla hlouběji a odhalit tím jeho úskalí.

plakát

Bratři (2023) odpad!

Když jsem se dozvěděl o bratrech Mašínech, napadlo mě, že jejich příběh je jak stvořený pro film. Je tam dost akce, aby to přitáhlo i širší publikum a přesah tkví v tom, že jejich jednání je shledáváno (nikoli mnou) za eticky problematické, kvůli čemuž do dnes vzbuzují kontroverzi. Jejich vzdálený příbuzný, Tomáš Mašín, se však nezmohl na víc než na vykostěný a mdlý, který naprosto nenaplňuje potenciál látky. Není to dobře vystavěné drama, protože film prakticky postrádá příběh; Postavy nedostaly žádnou příběhovou archu, žádná témata nejsou rozvíjeny. To by ovšem nemusel být takovej problém, kdyby postavy bavily takové, jaké jsou - jakože nebaví. Řemeslná/formální stránka je spíš podprůměrná (nasvícení, rámování, střih). Zkrátka to není krásné, zábavné ani intelektuálně stimulující. Není to umělecké dílo. Je to jenom sračka. Je mi záhadou, proč Česko zrovna tohle vyslalo na Oscary. Proč by tahle podoba látky měla někoho zajímat v zahraničí, když není důvod, aby někoho zajímala ani tady? Tvůrci se film snažili prodávat jako nezaujaté dílo, ale reálně cenzurují to "ošklivé" - to "morálně problematické" jednání Mašínů, aby divákovi nebylo zproblematizováno vnímat je jako hrdiny bojující proti útlaku režimu. Ukázat, jak surově podřízli nějakého neozbrojeného hlídače, by bylo asi moc. Přitom v té době mohl být svědek rozdílem mezi životem a smrtí, takže jeho problém, že pracoval pro režim. Mašíni s tím bezpráví bojovali na rozdíl od většiny posraných čecháčků, kteří nechali zemi rozkrádat komoušema a ještě na sebe práskali za drobné výhody. Tihle lidi si dovolí osočovat Mašíny z toho, že dělali bordel? Kdybych to točil já, necenzuroval bych. Pojal bych Mašíny jako hanebný pancharty, které sice bavilo mordovat komouše, ale to neubírá na významu jejich pozitivního vzoru. Kdyby si v té době ani ostatní nenechali srát na hlavu, tak by to zločinný režim oslabovalo a takhle by nezakořenil. Je zajímavé, že méně problematicky vnímáme Palachův typ vzdoru, protože ten přeci ublížil jen sám sobě. Upálení pro vyšší myšlenku sice může vytvořit symbol a probudit lidi z letargie, což se taky stalo, ale vzhledem k tomu, že do ni opět zase upadly, tak nejsem fanda tohohle typu vzdoru... Sebevražda ostatně není pozitivní vzor, ale Palach sám říkal, že každý má bojovat ten boj, na který stačí. Antikomunisti Mašíni byli synové protinacistického odbojáře, takže měli nějakou průpravu v boji a zmohli se tedy na víc. To jsem ovšem příliš odbočil, ale asi ti to nevadí, když jsi to dočetl až jsem...

plakát

Napoleon (2023) 

Jak natočit film o velkém muži v éře dekonstrukce velkých mužů? Ridley Scott říká, že Napoleon byl komplexní osobností s bohatým životem, a proto si pro film musel vybrat nějaký výsek. Přijde mi, že chtěl Napoleona rámovat Josefínou, což se může zdát zvláštním rozhodnutím, ale osobně nepotřebuji další oslavný film a taky si dovedu představit, že by to fungovat mohlo. Zprvu se zdá, že Napoleon válčil a dobýval Evropu, aby si vykompenzoval, že nemohl dobýt Josefínu, anebo že na ní chce dělat dojem svými úspěchy, zatímco ji to nechává poměrně chladnou, ale přesto ho hodlá využít jako prostředek k obnovení svého postavení, které s revolucí ztratila. V tomto zvláštním vztahu hraje Napoleon poněkud submisivní roli, což ho, zdá se, vzrušuje a mě to poměrně bavilo. Otázkou pak samozřejmě je, zda byl Napoleon opravdu takový simp...> Během prvního italského tažení začal Napoleon slýchat fámy, že mu byla Josephine v jeho nepřítomnosti nevěrná. Popíral tyto fámy dokonce i před sebou samým a jeho dopisy byly v reakci ještě vášnivější: 21. listopadu 1796 Jdu spát se srdcem plným tvého rozkošného obrazu... Nemůžu se dočkat, až ti dám důkazy své vroucí lásky... Jak bych byl šťastný, kdybych ti mohl pomoci při svlékání, malé pevné bílé ňadro, ta rozkošná tvářička, vlasy svázané do šátku a la kreolština. Víš, že nikdy nezapomenu na ty malé návštěvy, víš, ten malý černý les... Políbím ho tisíckrát a netrpělivě čekám, až v něm budu. Žít v Josephine znamená žít na Elysejských polích. Polibky na tvá ústa, oči, ňadra, všude, všude." Zatímco on hlásal, jak chce tisíckrát políbit její malý černý les, ona byla orána Chadem. Pokud chtěl Ridley pokračovat v britské tradici zesměšňování onoho velkého Francouze, tak já s tím principiálně nemám problém. V jeho podání vskutku je Napoleon za šaška, který by rád byl velikánem, ale občas mu to nějaký trapný moment zhatí a Phoenix opravdu umí skvěle zahrát nejistého mamlase (viz Beau is Afraid nebo I'm Still Here). Já se rád zasměju a ač film nabízí pár směšných momentů, tak není ani na tomto aspektu pořádně založený. Později má jejich soužití jinou podobu, oba k sobě naleznou nějakou cestu a ač ten vztah zůstává poněkud toxický, tak mu oba něco obětovali a Josefína s ním být, zdá se, chce. Tím ovšem poněkud odpadá onen směšný aspekt, což by nebyl takový problém, kdyby to bylo něčím kompenzováno, jenže vyprázdněnost filmu tkví v tom, že je příliš rozkročený mezi politiku/kariérní růst, válčení a milostný vztah, který ovšem moc nefunguje, protože postavy nejsou dostatečně psychologizované, oba herci mezi sebou nemají žádnou interesantní dynamiku a Vanessa Kirby nejspíš roli Josefíny dostat neměla, protože si s ní moc dobře neporadila. Přijde mi, jakoby Ridley Scott neměl jasnou vizi a nevěděl, co chce přesně odvyprávět. Film je příliš zkratkovitý a úsečný... RS ale možná věděl lépe, co chce odvyprávět, ale mnoho musel vystřihnout. Původně totiž říkal, že plánuje director's cut o 4h stopáži a diváci theatrical cutu vyčítali, že nejspíš příliš mnoho zůstalo na podlaze střižny a že film působí nedodělaně, což nyní potvrzuji, protože jsem si několikrát všiml, že postavy reagují na něco, co se mezi nimi odehrálo, ale my jsme to neviděli. Já dosud čekal na plnou verzi, ale 3,5 měsíce po kino premiéře již není o rozšířené verzi filmu řeč, ačkoliv film už vyšel i na Apple TV+. Tak jako tak je to špatně a RS si podle mě schovívavost nezaslouží. Buď si má lépe rozmyslet, o čem chce točit, anebo si má lépe rozvrhnout, jestli se mu kýžený obrázek vůbec vejde na plátno. Ve svých letech a po svých zkušenostech by v tom takhle selhávat nemusel. Mezi další vyčítaný ohled patří historická nepřesnost, což RS negoval tím, že mu to či ono slouží jako zkratka při vyprávění. Podle mě by ale schopný filmař byl schopen (kdyby chtěl) vyjádřit věc i jinak a nemusel by nám předestírat, jak Napoleon pálí na pyramidy, protože si myslí, že to bude vypadat hustě ve filmu. Z nás trochu znalých by snad nikdo nečekal, že Ridleyho historický film bude historicky přesný, ale možná že, když už si režisér bere nějakou historickou událost, osobnost nebo rovnou období, tak by se měl snažit, aby to, co ukazuje, odpovídalo pramenům - o to víc, když je film točený v poměrně realistickém stylu a má být reklamovaný jako "historický". Kdyby to bylo výrazně stylizované, více ujeté, tak by asi nikomu nevadilo, že to není historické přesné, protože by se snadno vycítilo, že autor si nebere historickou osobnost/událost/dobu proto, aby o ní vypověděl v co nejdůslednější přesnosti. RS ale točí v takovém stylu, že to lidi stále dráždí. Když se ale podíváme na nějaké rozhovory s Ridleym, tak je zřejmé, že he doesn't give a fuck a je to také součástí jeho osobního kouzla. Možná ale, že kdyby se víc staral, tak by na jeden jeho povedenej film nepřipadalo pět blbých. Myslím, že ti, kdo o Napoleonově životě nic neví, z toho filmu nic moc mít nebudou. Ti, kdo Napoleona obdivují, budou nejspíš frustrovaní a ti, kdo do té látky tak zainteresovaní nejsou, budou jenom neuspokojení nebo znudění.

plakát

Nebe a peklo (1963) 

Zatím jsem od Kurosawi viděl jen 6 filmů a dost se mi líbily jenom 2. Prvním byl RAN a druhým je právě High and Low. Kvality tohoto díla tkví jak ve vyprávění tak ve stylu. Ten širokoúhlý formát působí v kombinaci s přesnou kamerou a blockingem dost precizně. Není divu, že mnozí řadí tento film mezi nejlepší cinemascope. Kurosawa skvěle zaplňuje předsevzatý formát, což ovšem šlo čekat, protože skvělé kompozice byly kvalitou, kterou jsem docenil i v jiných jeho filmech, které mě ovšem nezaujaly svým vyprávěním a postavami. Zde mě však zaujaly i tyto aspekty, ačkoliv tam jisté mezery jsou. Myslím, že by to mohlo zasáhnout ještě silněji, kdyby postavy a motivy byly ještě víc prokresleny. Zajímavé je, že film začíná jako komorní drama obchodu (zasazení do poválečného a ekonomicky vzkvétajícího Japonska je skvělé) a soustředí se na otce od rodiny-obchodníka, kterému je v ten nejméně vhodný moment oznámeno, že mu byl unesen syn. Otec chce hned zaplatit požadované výkupné, ale poté zjistí, že nebyl unesen jeho syn, nýbrž kamarád jeho syna a najednou si vyplacením výkupného už tak jistý není. Tím se otvírají jistá morální témata, která ovšem nejsou tak do hloubky rozpitvávána, protože vyprávění se posune jinam. Otec-obchodník a detektivové řeší celou situaci a po uplynutí hodiny stopáže dochází k předání výkupného. Pak se vyprávění soustředí na detektivní práci (tudíž se z toho stává plnohodnotná detektivka), čímž se pozornost odvrátí od otce-obchodníka a jeho problémům a věnuje se jiným postavám. Jakmile detektivové vypátrají únosce, tak nastává působivá (asi 20 minut dlouhá) sledovačka, během níž zločinec hledá nějakou trosku, na níž by mohl vyzkoušet jed, který později chce použít na jiné lidi. Jakmile oběť najde a pomalu se k ní přibližuje, můžeme v odrazu jeho slunečních brýlích vidět odraz světla, což vzbuzuje dojem plížící se šelmy. Závěrečný face2face obchodníka se zločincem je krátký, ale velmi výřečný - je natolik skvělou pointou, že mi to přišlo instantně ikonické a plech, kterým se uzavře vhled do místnosti, působí jako spadlá opona. Tím film také končí. Jak říkám; je to přesná stará filmařina...

plakát

Vzpomínky na lásku (2004) 

Na mě trošku telenovela, ale nelze tomu upřít, že chemie mezi herci funguje a tedy je film schopen svézt diváka na své vlně a zainteresovat ho do toho, co mezi sebou postavy prožívají. Záleží ovšem i na tom, jak moc je divák přístupný kýči. Já moc ne. Nemám v oblibě romanťáky a cynismus ve mně vzbuzují ty, kde jeden z páru je stižen nemocí a druhý se o něj hodná starat přeze všechno s očekáváním, že láska hory přenáší. Něco podobného se odehraje i v Láska a jiné závislosti, což je taky ale furt jeden z těch lepších. Lidi jako já (schopenhauerovci a nietzschovci) si nad tím afektem udržují nějakej nadhled, ale tyhle filmy (stejně jako celá řada kapel nebo zpěváků) právě tenhle afekt adorují a chtějí mě v tom úplně vyválet.

plakát

Podezřelá (2022) 

Čchan-uk Pak je velmi schopný a vizuálně nápaditý režisér, ale tohle je v rámci jeho portfolia poměrně slabý kousek. V jiné jeho filmech na mě fungovaly po stránce vyprávění. Zápletkou Podezřelé však je, že umře muž-horolezec a detektiv řeší, jestli jde o nehodu, sebevraždu nebo vraždu. Podezření padne na jeho manželku, do které se detektiv zakouká, později zamiluje a ač se zprvu ukáže, že je nevinná, tak později (v půlce filmu) musí vyjít najevo, že právě ona za tím stojí. Následuje patetický projev detektiva, který je rozerván city. Ve druhé půlce se pak rozvíjí další vražda a opět se ukázuje, že za tím stojí tatáž žena, která se opět stává podezřelou. Pokud divák nepropadne té romanci ústřední dvojice, tak ho film bude nejspíš ztrácet a nudit. Bohužel právě chemie mezi dvojicí moc nestrhává a detektiv-protagonista se furt tváří hrozně ublíženě. To je problém, protože právě na tom ten film stojí. Linka vyšetřování mě taky nijak zvlášť nebavila, protože mi bylo úplně fuk kdo zabil horolezce, k němuž jsem neměl žádný divácký vztah a jestli typka je vražedkyně, jsem nutně taky neviděl jako problém. Linky vyšetřování se mi také zdály trochu matoucí, protože mi Asiati připadají navzájem podobní, stejně jako mi podobně zní korejská jména. Naštěstí jsem si to mohlo přetáčet zpět, takže jsem se udržel, ale nešlo to zrovna hladce. Já osobně jsem se do filmu dost nutil, protože chci nakoukat režisérova klíčová díla a zajímal mě i jeho dosud nejnovější.