waits

Syrové a depresivní dílko s ponurou pointou a celkem slušným Vyskočilovým výkonem. Bočanovi se daří v některých scénách vyvolávat nepříjemně mrazivé napětí a atmosféra postupně houstne až k fatálnímu konci. Na druhé straně Sloup a Krampol, i když ve svých rolích působiví (z Krampola jde doopravdy strach) , věru na mladistvé chovance nevypadají a Klusákova hudba mi k filmu vůbec neseděla. Jinak snímek vhodný ke shlédnutí zejména pro nepoučitelné humanisty a zastánce neštastníků na šikmé ploše.

Prototyp lehké komedie na deštivou neděli, taková půl třetí odpoledne. Některé momenty vtipné nebyly, ale některé jo. Williams nic nezkazil a Travolta dovede být zabavný i s průměrně vtipným scénářem.

Jo, copak Otakar, ten uměl točit filmy a taky věděl, co to znamená být pragmatikem. Občan Brych není tupá agitka, nýbrž psychologicky nahozená agitka, takže nevzbuzuje smích, nýbrž mírné mrazení. Při pohledu na soudruhy křičící na majitele továrny "Už nás to omrzelo pracovat na vás, vydělávat vám peníze", nemůže člověka nenapadnout, že takových se potká dnes v hospodě pořád dost. A majiteli by to rádi vysvětlili podobně. Jsou i momenty, pět let před tím ve filmu nemyslitelné (""Jsem proti každému násilí. To už jsem zažil za protektorátu..."Nedá se svobodně diskutovat".. na to soudruh: "S nepřítelem se nediskutuje. Ostatně poctiví lidé nemí mít žádný strach"). Brych váhá, váhá, ale závěr je všem jasný (bodejt ne, točeno v 58) a ostatni postavy jsou schématické, jak vyžadováno. Takže asi tak: nebylo všechno bez chyb, soudruzi, ale progresivní a poctivá inteligence šla nakonec za námi a těm boháčům to nakonec patřilo,no ne? Tak se snad tolik nestalo, že jo...Herci (Hoger, Štěpánek) za podívání stojí.

Komedie se sympatickym nadhledem. Wesley Snipes jakoby vypadl z pozdnich osmdesatych a Bullock je spravne naivni. Jen Hawthorna mam holt zafixovaneho jako ministerskeho urednika.

Lehce nahozená črta ze života hollywoodského producenta. Nastíněné problémy vypadají poněkud obskurně, ale co já vím, třeba se takovéhle věci s plnovousem Bruce Willice fakt takhle řeší. Pointě zápletky se zastřeleným psem bych moc nevěřil, ale zase byla zábavná, tak co. Zajímavé bylo rozvržení postav, zatímco chlapi byli zdrojem humoru, hroutili se, ač úspěšní a topili se většinou v pracovních problémech, ženy kolem de Nira byly bud afektované (dcera) nebo nepříjemné potvory (bývalé manželky), všechny pak nepříjemné na druhou. Dobré bylo sezení u terapeuta, to jako zdroj humoru málokdy zklame..

Na tenhle muzikál se dá dívat i dnes. Julia Andrews je jako kouzelná chůva skvělá (Oscar 64, Zlatý Globus 64, Bafta 64), děti přijatelně roztomilé a písně chytlavé (i když je jich trochu mnoho). Přesto mám raději knihu, ve které je Mary Poppins mrzutá, přísná a drží si odstup. Tahkle ovšem mohli v anglickou předlohu do amerického muzikálu adaptovat v šedesátých letech jen těžko, to uznávám. Ovšem kdyby se toho dnes chopil třeba Tim Burton..

Pokračování Absolventa? Ale no tak...BTW Costner vypadá opravdu unaveně.

Tak nesympaticke hlavni postavy se jen tak nevidi. A hlavni hrdina, chlačecek s účesem jak z 50.let me drazdil od první minuty.

Ten film není špatný, ale předloha je prostě lepší. Na Kačera i Drahokoupilovou jsem si musel chvilku zvykat, měl jsem ty postavy v hlavě postavené po přečtení jinak. Oči měla ale tahle filmová slečna Stříbrná krásné, jen co je pravda a Kačer je konečně nepříjemně povrchním děvkařem, tak jak ho Škoverecký vytvořil . Jirásková je naproti tomu taková, jakou jsem si ji představoval. Jak řečeno, film není špatný, ale jestli někde v knihovně Lvíče zahlédnete, vyberte si spíš knihu, je skvělá.

No tak nedejte pet, to je u koncertu byvalych Beatlu temer samozrejme, jen u Ringa to nejde (opravdu, kouknete na nejaky a pak jsou tady taky ty okamziky, kde Lennona podkresluje avantgardni sopran Yoko Ono..Mc Cartney je na svuj vek ve skvele forme, i kdyz uz od jeho prazskeho koncertu pred cca 7 lety vime, ze nevyzpiva vsechno jako za mlada. Nevadi, podivana je to i tal znamenita, a je jedno jestli si McCartney strihne neco ze solovych alb nebo z casu Beatles. Mel jsem u toho koncertu v tv stejnou radost jako newyorske obecenstvo. A oni ji meli velikou, to bylo jasne videt!