Psychor

Psychor

Tlustý Tony

okres Karlovy Vary
- hororový režisér a zdejší hlavní hororový expert

193 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
    • 16.5.2020  09:51
    Koronavirus – máme jasno (TV seriál) (2020)
    odpad!

    Strach umrtvuje naše vědomí, otupuje kritické myšlení a udržuje nás v poslušnosti a pasivitě vůči těm, kteří jsou u moci. Jakožto zdejší hororový expert jsem se s touto mocnou silou pochopitelně naučil pracovat, díky čemuž jsem se stal imunní vůči jakékoliv formě manipulace. Pokud se dokážete odpoutat od svých obav, začnete vnímat realitu jasněji a ruku v ruce s tím získáte přístup k mimořádným vědomostem o sobě samých, společnosti, přírodě či kosmu. Nehodlám zde investovat energii do probouzení ostatních, jelikož jen hrstka může v tomto životě procitnout. Kdo je ochoten naslouchat, nechť se seznámí s prací Davida Ickeho, který tento koronavirový podvod zcela komplexně osvětluje, cenzuře navzdory.

    • 12.5.2020  00:59

    Dobrý trip, špatný trip... Netflix se snaží popularizovat užívání psychedelik formou, která snižuje jejich význam, o čemž svědčí i použitá terminologie. Pokud někdo považuje LSD, houby či peyotl za halucinogeny a obsah prožívaný pod jejich vlivem za halušky, tak tím naznačuje, že veškeré prozření, poznání sebe sama a objevené pravdy jsou pouhou smyšlenkou, která nemá žádnou hlubší hodnotu. Podobný úhel pohledu zastávalo hned několik vystupujících, zatímco těch skutečně obohacujících zkušeností bylo k vidění pramálo. Edukativní vsuvky rovněž nepřinesly nic objevného, takže mě dokument ve výsledku ani příliš nezaujal. Snímku Have a Good Trip: Adventures in Psychedelics uděluji tři slabší hvězdy.

    • 9.5.2020  07:29
    Awoken (2019)
    **

    Ustrašený debut. Místo toho, aby se Daniel J. Phillips pokusil diváka zaujmout nějakou osobitou vizí, tak se pouze bázlivě schovává za nánosem žánrových klišé. Jakožto zdejší hororový expert musím před takovým přístupem důrazně varovat, jelikož vede k umělecké stagnaci a pro začínajícího tvůrce může mít fatalní následky. Awoken bych sice neoznačil za vyložený propadák, jelikož dokáže udržet divákovu pozornost, ale zkušeného fanouška žánru v žádném případě nenadchne. Spíše otráví ledabylým scénářem a místy nesmyslně předimenzovanými ruchy, které vás donutí zeslabit hlasitost. Snímku Awoken tak uděluji dvě slabší hvězdy.

    • 2.5.2020  11:10
    The Wretched (2019)
    ****

    Stále častěji se na mě někteří uživatelé obracejí s otázkou, zda-li je hororová odbornost odvozena od množství zhlédnutých hororů? Takovou představu považuji za neskutečně naivní. Hororový expert musí chápat širší kontext, v kterém dílo funguje, čehož nelze dosáhnout bez perfektní znalosti psychologie, literatury, mytologie, religionistiky, folkloristiky a vlastně téměř každé oblasti moderní kultury. I proto dokážu u snímku The Wretched zcela bez problému identifikovat předobraz antagonisty. Tvůrci se nepochybně inspirovali Černou Annis, čarodějnou bytostí z anglického folkloru, a také hrůznou Boo Hag, která straší příslušníky etnické skupiny Gullah na americkém pobřeží. Syntézou zmíněných entit vznikla The Wretch, postava s opravdu děsivým vzezřením, kterou jsem si okamžitě oblíbil. Režisérské dvojici se vyplatila sázka na praktické efekty a neokoukaný příběh. Její práci tak hodnotím pozitivně, a to i přesto, že se mi během snímku až nečekaně dobře dýchalo a že mám určité výhrady k poněkud kvapnému závěru. The Wretched ode mě získává čtyři slabší hvězdy.

    • 27.4.2020  21:02
    Půlnoční evangelium (TV seriál) (2020)
    *****

    The Midnight Gospel se zcela vymyká standardům seriálové tvorby. Zaobírá se souvislostmi transcendentního významu, což může být intelektuálně podnětné nebo inspirativní, ale skutečné pochopení je v těchto záležitostech možné pouze přímým osobním zážitkem. Percepční náročnost je poté umocněna nebývale imaginativní animací, která tříští pozornost publika tím, že se mnohdy pouze samovolně odvíjí na pozadí bez zjevné relevance k diskutovaným tématům. Mainstreamový divák, který si seriál pustí v očekávání oddechové zábavy, hned po úvodní epizodě vyklidí pole s výrazem vyorané myši. Já byl naopak tímto projektem bezvýhradně uchvácen a hodnotím prostřednictvím pěti slabších hvězd.

    • 18.4.2020  00:00

    Pobyt ve tmě nás může za určitých okolností přenést až k dalekému břehu osvícení, ale velká část duchovně hledajících bohužel netuší, jak tuto metodu záměrně a účelově používat. Jakožto zdejší hororový expert jsem s temnotou pochopitelně konfrontován neustále a za takových okolností zkrátka nemáte jinou možnost, než temnotu přijmout a vyrovnat se s ní bez předsudků a citových vazeb, ať už pozitivních či negativních. To je klíč k nalezení světla a k tomu, abychom přijali to, co čeká na druhé straně. Pan Dušek v této náročné zkoušce obstál na výbornou a já tak dokumentu Zrcadlení tmy uděluji plných pět hvězd.

    • 14.4.2020  08:32

    Pokud by mi student na FAMU promítl snímek W lesie dziś nie zaśnie nikt během klauzurní projekce, tak ho bez milosti vyrazím. Jak může někdo točit horor bez pevného režijního záměru? Bartosz M. Kowalski vaří z vody a ještě v průběhu natáčení evidentně netuší, jakými prostředky hodlá diváka strašit. Kolem dvacáté minuty na nás kupříkladu vyrukuje se záběrem na tajuplný pařát, čímž se otevře a zároveň i uzavře celá duchařská linie snímku. Na scéně se místo toho objevují mutanti, kterým se z hrdla linou chrčivé zvuky o síle, jež by probudila i mrtvého, a přece se vždy dokážou ke své lidské kořisti připlížit tišeji než stín. Jakožto zdejší hororový expert jsem už dlouho neviděl snímek, který by podobným způsobem dehonestoval královský filmový žánr a urážel inteligenci publika, v důsledku čehož nemám jinou možnost, než snímku W lesie dziś nie zaśnie nikt udělit zasloužený odpad.

    • 11.4.2020  06:30
    Shadowed (2020)
    *

    Sandberg opět recykluje sebe samého. Jakožto zdejší hororový expert rozhodně tento zoufale neinovativní a neatmosferický kraťas nemohu doporučit k projekci a uděluji mu prachbídnou jednu hvězdu.

    • 11.4.2020  05:40
    In the Trap (2019)
    *****

    Alessio Liguori zcela odmítá roli pasivního publika, které se přichází do kina bavit, a místo toho ho napadá a pobízí k angažovanosti. V rámci současné hororové produkce vskutku ojedinělý počin, který co do efektu navazuje na to nejlepší z hnutí new french extremity, aniž by se však režisér musel uchylovat k používání násilí a sexu za účelem překračování hranic pozorovaného či šokování publika. Neočekávejte trpělivé budování atmosféry, protože In the Trap přichází hned v úvodu s úderným strašením, které i za pomoci neustálých smyčcových výkřiků přispívá k postupné dezorientaci diváka, a vrcholí opravdu intenzivním psychickým nátlakem. Jakožto zdejší hororový expert křičím bravissimo a uděluji snímku In the Trap slabších pět hvězd.

    • 4.3.2020  08:41
    The Turning (2020)
    *****

    Konečně horor podle gusta náročného diváka, ve kterém se zlo drží v povzdálí. Je neurčité a nepoznané, přesto však permanentně citelné, takže můžeme zažívat stále vzrůstající tíseň a nepříjemný, neodbytný dojem, že "tohle nedopadne dobře." Floria Sigismondi dosud neměla s královským filmovým žánrem prakticky žádné zkušenosti, ale svůj hororový debut zvládla s bravurou, která mi vyrazila dech. Marně vzpomínám, kdy naposledy hororový snímek nabídl takovou porci psychologického pnutí. Mainstreamové publikum však bude nepochybně zaskočeno skutečností, že ho scénáristé nevedou za ručičku a všechno mu polopatě nevysvětlují (zvláště v závěru). Já musím naopak náročnost dané látky ocenit a mile rád porovnám svou vlastní odbornou interpretaci díla s významy, které v The Turning odhalili ostatní. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku slabších pět hvězd a již nyní mohu autoritativně konstatovat, že půjde o největší překvapení letošní sezony.

    • 1.3.2020  09:50
    Neviditelný (2020)
    **

    Scénáristické fiasko. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně dokážu vnímat detaily, které obyčejný návštěvník kina nepostřehne, ale rozhodně nemám ve zvyku pranýřovat scénáristy kvůli každé malichernosti. Pokud není narušena koheze posuzovaného díla a tedy i zásadně znehodnocena moje výsledná divácká zkušenost, tak zůstávám vůči jejich pokleskům poměrně benevolentní. Bohužel v případě snímku The Invisible Man už Leigh Whannell překročil únosnou mez a jako scénárista dočista selhal. Nefunguje zde absolutně nic. Prominul bych mu ohranou zápletku, ale nikoliv kumulaci nevěrohodné interakce postav, jejich nesmyslného rozhodování, absenci kontinuity důsledků konání a logiky, atd. Velká škoda, protože se jinak mohlo jednat o vskutku znamenitý hororový (techno-)thriller. Už během samotné expozice režisér velmi umně buduje napětí, přičemž se následně opírá o rafinované záběrování prázdného prostoru a výborný zvukový design. Film nicméně doplácí na předlouhou stopáž, která neumožňuje napětí efektivně gradovat. Mimo jiné i proto, že se pan Neviditelný až překvapivě rychle stává viditelnou variací marvelovského superpadoucha. Whannell mě ohromně zklamal a já tak snímku The Invisible Man mohu udělit pouhé dvě hvězdy.

    • 4.1.2020  01:08
    1917 (2019)
    odpad!

    Progresivnější divák, kterého otravuje průměrnost a nezanícenost pro věc, by za normálních okolností jistě ocenil režisérovu snahu o ohýbání žánrových konvencí, avšak v případě Mendesova 1917 rozhodně nemůžeme hovořit o promyšlené inovaci. Jakožto zdejší hororový expert si netroufám fušovat do řemesla odborníkům na válečný film, ale přesto si dovolím tvrdit, že 1917 jako válečný film jednoduše neobstojí. Úkolem režiséra bylo, aby se pokusil o evokaci válečného traumatu a přenesl na nás náladu panující na frontě a vojenského života vůbec. Když však sleduji Deakinsovu poetickou kameru založenou na širokoúhlém záběrování a ladném proplouvání bitevním prostorem, tak si říkám, co vlastně bylo Mendesovým skutečným cílem? Proč se snaží navodit dojem, že se celý snímek odvíjí v jediném nepřetržitém záběru kamery, když tuto iluzi každý zkušenější divák nepochybně prohlédne během několika minut? Mám pocit, že Mendesovi nezáleželo na objektivní kvalitě snímku, ale především na tom, aby zapůsobil na akademiky, kteří budou rozhodovat o přiklepnutí Oscara, a vzhledem k tomu nemám jinou možnost, než této vykalkulované exhibici udělit odpad.

    • 2.1.2020  01:36
    Nenávist (2020)
    *

    Na exkluzivní předpremiéru snímku The Grudge byl pozván každý, kdo v hororovém světě něco znamená, a já, coby zdejší žánrový expert, na této události pochopitelně nemohl chybět. Přestože filmy Nicolase Pesceho zřejmě nikdy nebudou atakovat čelní místa v žebříčku nejlepších hororů roku, tak mi jeho svébytný autorský přístup dosud velmi konvenoval. V případě snímku The Grudge však bohužel zůstalo u tupé mainstreamové zábavy, která žánr akorát devalvuje a činí ho široce přijatelným pro masové publikum. Režisér diváka nestraší, nýbrž pouze dosti předvídatelně leká prostřednictvím množství agresivních audiovizuálních podnětů. Navíc toto hororové torzo ještě rozmělňuje tím, že ho promíchává s prvky detektivky a psychologického dramatu, čímž nás vrací v čase někam hluboko do devadesátých let dvacátého století. Nalejme si čistého vína. Jedná se o ohromné fiasko, kterému mohu udělit nanejvýš jednu hvězdu. Nezbývá než doufat, že podobných "hororů" uvidíme v roce 2020 co nejméně.

    • 19.12.2019  16:49

    Dlouho nepamatuji, aby někdo zpracoval téma krize vlastní identity takto suchopárným způsobem (po audiovizuální i obsahové stránce). Místo toho, aby snímek dostál svému psychedelickému názvu a divák se společně s Lucy vznášel v prostoru, kde by režisér bombardoval jeho vědomí podívanou na Zemi, kosmos a veškeré bytí, tak se velmi rychle vracíme do normality všedního dne. A přestože Lucy z vesmíru odlétá s určitým transpersonálním prožitkem, v důsledku kterého u ní dochází ke změnám v názorovém či hodnotovém systému, tak se nejedná o nic, co by zásadněji narušilo její každodenní prožívání. Očekával jsem, že Lucy začne mít problémy s rozlišováním vnitřní a vnější reality, že se u ní objeví hlasy, vize, příval nesrozumitelných emocí, kolísání nálad, atd. Režisér bohužel nevytěžil z nebývale atraktivního námětu zhola nic a po technické stránce se vzmohl pouze na nepochopitelné střídání formátu obrazu. S přimhouřením oka tak snímku Lucy in the Sky uděluji slabší dvě hvězdy.

    • 7.11.2019  22:12

    Očekával jsem, že Mike Flanagan vtiskne snímku Doctor Sleep vlastního ducha a znovu učaruje publiku svým uměleckým mistrovstvím. Režisér se vypracoval do pozice jednoho z nejuznávanějších tvůrců současnosti i díky své schopnosti zadaptovat knižní předlohu (Gerald's Game či The Haunting) způsobem, který ji vybrousí k dokonalosti, čehož dosahuje důmyslnou volbou žádoucích motivů a jejich následným převyprávěním ve vlastních intencích. Rozhodně se nejedná o otrocké adaptace, takže mě pobuřoval český název, který jméno Stephena Kinga zdánlivě nesmyslně akcentuje. Bohužel však musím dát distributorovi za pravdu. Flanagan zaujímá neskutečně submisivní postavení a kolem Kingovy předlohy i Kubrickova The Shining našlapuje s velkou opatrností. Stává se sluhou dvou pánů a vytváří hororově nefunkční hybrid, který má mnohem blíže do temné fantasy. Audiovizuálně zajímavé, ale scénáristicky mdlé a příliš doslovné, což se zvláště patrně projevuje při přesunu do hotelu Overlook, kde se Flanagan snaží skládat poctu Kubrickovi, aniž by zároveň reflektoval mnohovrstevnatou a na první pohled nečitelnou symboliku The Shining. Jakožto zdejší hororový expert a přední evropský kubrickolog tak snímku Doctor Sleep uděluji slabší tři hvězdy a označuji ho za největší zklamání posledních let.

    • 2.11.2019  00:09
    Stáhni a zemřeš (2019)
    odpad!

    Další z řady hororů bez ofenzivního potenciálu, který slouží jako pouhé odreagování pro mládež. Na FAMU bych za horory typu Countdown vyhazoval od státnic, protože studentům od prvního ročníku vtloukám do hlavy, že režisér královského filmového žánru tu není od toho, aby točil levnou a výdělečnou zábavu, která má do kin přilákat co nejširší publikum. Justin Dec se diváky pokouší strašit navýsost amatérsky, prostřednictvím předimenzovaných ruchů a prudkých střihů, přičemž tyto uměle konstruované lekací scény ani nedokáže obstojně variovat. Obdobně tragicky si počíná i v roli scénáristy. Jedná se o dezorientované motání v kruhu; oslavu repetitivnosti, kdy hlavní postava pokaždé zvolí řešení, které se hned záhy ukáže jako nefunkční. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Countdown nemohu udělit nic jiného než odpad.

    • 26.10.2019  01:36

    The Babadook je filmovými odborníky, mnou nevyjímaje, považován za nejlepší snímek roku 2014, avšak svou skutečnou velikost prokázala Jennifer Kent až v následné zkoušce charakteru, kdy se odmítla vzdát tvůrčí svobody a vyrazila se zástupci Marvelu dveře. Mnoho progresivních režisérů se bohužel nechalo zlákat lukrativní nabídkou ze zámoří a přizpůsobilo se požadavkům velké produkce. Můj dobrý přítel Xavier Gens, jeden z ústředních představitelů hnutí cinéma du corps, dokonce označuje své hollywoodské angažmá za životní chybu. Jakožto zdejší hororový expert nyní musím obyčejné diváky upozornit na skutečnost, že se The Nightingale nedrží zkonvencionalizovaných pravidel rape and revenge filmů, takže s ním budou mít ohromné potíže. Snímek nás pobízí k empatickému prožívání a soucítění se stavem Clare, která je paralyzována svým postavením v přísně hierarchizované koloniální společnosti, čehož režisérka dosahuje syrovými close-up záběry či sázkou na akademický formát [1,375:1]. Oceňuji psychologickou hloubku snímku, propracovanost postav i perfektní herecké výkony. Jennifer Kent pozvedá subžánr do vyšších sfér a ukazuje nám, že lze dané téma uchopit i jiným, podnětnějším způsobem. Čtyři silnější hvězdy.

    • 21.10.2019  01:56

    Kde jsou ty časy, kdy Balagueró otřásl královským filmovým žánrem v základech a prostřednictvím dnes již kanonického REC donutil mnoho filmových teoretiků k redefinici vztahu mezi objektem a subjektem. Vzpomeňme na tu sugestivní tísnivou atmosféru plnou děsu a bravurně zvládnutou gradaci napětí vrcholící půdní scénou, ze které mi stále běhá mráz po zádech. Jak v této konfrontaci obstojí Zombieland: Double Tap? Balaguerův snímek byl z hlediska hororového žánru natolik důležitým, že kromě rozmachu metody found footage zapříčinil i boom zombie hororů, což se bohužel zásadně podepsalo na kvalitě daného subžánru a vyústilo v jeho současnou agonii. Producenti zavětřili možný komerční úspěch a studia začala chrlit jeden zoufale neoriginální zombie produkt za druhým, přičemž se v lepším případě jednalo o bezduchou brokovnicovou akci, v tom horším o bezduchou brokovnicovou akci s přídavkem infantilního humoru. Pokud máte alespoň elementární povědomí o historii žánru a chápete tedy širší kontext, tak zkrátka nemůžete snímku Zombieland: Double Tap udělit nic jiného než odpad.

    • 18.10.2019  21:57
    Rány (2019)
    *****

    Babak Anvari opět potvrzuje svůj ohromný talent, kdy se vymezuje vůči stereotypnosti masové žánrové produkce a mainstreamového diváka zahání do úzkých. Živě si představuji to neskutečné zděšení v očích obyčejného návštěvníka kina, který při sledování daného hororu zažívá pocit, že se s ním něco děje, ale zároveň si ho není schopen naplno vychutnat, protože ani přesně nechápe, o co se vlastně jedná. A místo toho, aby následoval hlavní postavu a propracovával se temnotou, tak se zážitek snaží zastavit, vzdorovat mu a prchnout zpět do bezpečí iluzí a pochybných jistot. Jakožto zdejší hororový expert tedy doporučuji Wounds k projekci výhradně žánrovým fajnšmekrům, kteří dokážou adekvátně pracovat i s takto ultranáročnou látkou, a uděluji mu plných pět hvězd.

    • 15.10.2019  08:12
    Pod vlivem (2019)
    *****

    Jakožto zdejší hororový expert hned v úvodu podotýkám, že se jedná o divácky obtížněji stravitelný snímek, který stojí na pomalém, zato však precizním budování hutné atmosféry. Pokud tedy hledáte pouhé odreagování v očekávání dalšího bezduchého krváku plného zběsilé akce, tak na tento van Boekholtův znamenitý debut raději neplýtvejte svým popkornem. Od prvních minut tušíme, že se stane něco zlého, avšak La influencia si dává s explicitním strašením načas, a místo toho se trpělivě a velmi chytře soustředí na posilování dané předtuchy, čímž si připravuje půdu pro nervydrásající finále. Divák je permanentně zneklidňován řadou sluchových (plicní ventilátor) či zrakových (magické předměty) podnětů a stále hmatatelněji cítí přítomnost kostlivců v rodinné skříni. V závěrečné části začne tempo velmi rychle nabývat na intenzitě a ke slovu přichází i mnoho naturalisticky laděných scén či umně konstruovaných lekaček. Velká pochvala režisérovi a jasný důkaz toho, že španělská kinematografie stále představuje absolutní garanci hororové kvality. Závěrem nemohu nezmínit vynikající herecké výkony a obzvláště pochválit casting Claudie Placer, která plně využila své nevzhlednosti a ztvárněním transformované Nory vytvořila jednu z nejhrůznějších dětských postav v historii žánru. La influencia ode mě získává slabších pět hvězd, čímž se zároveň stává dosavadním top hororem letošního roku.

    • 12.10.2019  21:40
    Little Monsters (2019)
    odpad!

    Pokud by měl Abe Forsythe alespoň základní povědomí o historii královského filmového žánru a jeho zdravém fungování, tak by nikdy nemohl natočit Little Monsters tímto navýsost diletantským způsobem. Režisér se nejspíše domníval, že s pomocí několika desítek zombies automaticky vytvoří horor, ale takhle jednoduše to opravdu nefunguje. Kvalitní horor se snaží vyrušit publikum v jeho komfortních zónách, zatímco Forsythe činí přesný opak a pokouší se nás bavit. Kdo by však stál o tuto krajně nenáročnou zábavu? Obávám se, že snímek zaboduje pouze u předškoláků, kteří si budou s nadšením pobrukovat známé dětské písničky a možná se i zasmějí u Teddyho groteskních pádů, které svou trapností vyvolávají reminiscence na němé slapsticky ze dvacátých let minulého století. Jakožto zdejší hororový expert uděluji Little Monsters odpad.

    • 4.10.2019  04:05
    3 from Hell (2019)
    *

    Po zhlédnutí snímku jsem nad Zombiem definitivně zlomil hůl, jelikož se jedná o umělecky stagnujícího režiséra, který si evidentně nedokáže uvědomit svou zacyklenost. Pokud patříte k vyzrálejším fanouškům žánru a nepoměřujete tedy kvalitu hororů skrze množství prolité krve, tak vás tato zoufale nenápaditá předělávka The Devil's Rejects těžko může uspokojit. Zombie údajně celý scénář několikrát přepisoval, aby ho vyladil k dokonalosti, leč při pohledu na výsledný produkt pojímám podezření, že se mu jednotlivé verze smíchaly dohromady. Už po deseti minutách například přichází zcela nesmyslný rodinný twist, kdy Zombie nechává zemřít kapitána Spauldinga, ikonického zloducha, který celou sérii de facto táhl, a nahrazuje ho jakýmsi ztraceným příbuzným, o jehož existenci dosud nikdo z Fireflyů ani netušil. Snímek postrádá napětí, místy působí nezáživně a objektivně vzato vůbec nejde o horor. Kdyby se v závěru na scéně znenadání objevil Rambo, tak bych se ani příliš nedivil. Jakožto zdejší žánrový expert tudíž nemohu 3 from Hell doporučit k projekci a uděluji mu prachbídnou jednu hvězdu.

    • 30.9.2019  02:02
    Slunovrat (2019)
    *****

    Trpělivost růže přináší a já si tak snímek po dvou měsících konečně vychutnal ve svém moderním domácím kině a s bonusem v podobě režisérského sestřihu. Nedovedu si představit, že bych Midsommar sledoval v kinosále za asistence omezených etnocentriků, kteří by se hloupě hihňali u každé scény, jež by je vytrhávala z jejich jistot a sklonů ke konformitě. Aster se snaží lišit a šokovat, leč jako horor působí snímek až příliš konejšivě. Folkhorory obvykle kladou velký důraz na nevlídnou atmosféru spojenou s přírodní krajinou, avšak v Midsommaru se na nás ustavičně směje sluníčko. Pokud se však na snímek nedívám optikou hororového experta, nýbrž lektora pohybové terapie a amatérského antropologa, tak zůstávám tímto umným propojením etnografie s audiovizuálnem naprosto unešen. Aster dokázal vytvořit osobitou fungující kulturu, jejíž barvité rituály a zvyky rozpracovává s obdivuhodnou technickou i estetickou grácií. Dočista mě pohltila transcendující taneční soutěž, během které Dani ztrácí pocit hranic své individuality, splývá se skupinou a začíná mluvit švédsky. A scénou zobrazující sdílenou expresi emocí jsem pak byl přiveden ke katarzi. Midsommar nesplňuje parametry špičkového hororu, ale přesto se do diváka zaryje a zanechá hlubokou stopu. Slabších pět hvězd.

    • 27.9.2019  19:13
    Prey (2019)
    odpad!

    Domníval jsem se, že po fiasku jménem Amityville: The Awakening už o Khalfounovi nikdy neuslyšíme, ale zdá se, že moje odborná kritika nepadla na úrodnou půdu. Ocenil bych, kdyby se Jason Blum konečně vzpamatoval a začal naslouchat hlasu expertů, jelikož v opačném případě dovede své studio k brzkému krachu. Khalfounův předchozí snímek jen horko těžko naplňoval standardy neškodné žánrové zábavy a Prey už se dokonce zdráhám označit za horor, jelikož má mnohem blíže do brakové teen fantasy jako vystřižené z odpoledního programu TV Barrandov. Filmu uděluji odpad a fanouškům žánru závazně doporučuji, aby s podobnými počiny nemarnili čas.

    • 22.9.2019  13:05
    Haunt (2019)
    *

    S takto plochými a nevýraznými postavami se snad nesetkáme ani u marvelovských výplachů. Copak tvůrci neabsolvovali kurs scénáristiky či tvůrčího psaní? Jak si divák může k postavám vytvořit nějaký vztah, když kromě Harper o žádné z nich prakticky nic neví? Proč se postavy nevyvíjejí a jsou stále stejné jako na začátku? A jaká je motivace záporných postav? Žádný div, že Haunt diváka nedokáže vtáhnout do děje a celou tu bídu dokoná nezvládnutým střihem, kdy ve vyprávění naprosto zmatečně přeskakuje od jedné skupiny postav k druhé, což zcela logicky neumožní budovat napětí. Místo toho, abych netrpělivě vyhlížel závěrečné rozuzlení, tak jsem jen otráveně pokukoval po hodinkách a modlil se za brzký konec. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Haunt uděluji jednu slabší hvězdu a v žádném případě ho nemohu doporučit k projekci.

    • 21.9.2019  07:07
    Marianne (TV seriál) (2019)
    *****

    Kvalitativní revoluce pokračuje a hororový žánr se pomalu, ale jistě stává absolutním hegemonem i na poli seriálové tvorby. Po loňském The Haunting nám Netflix předkládá další mistrovské dílo, které sice nedosahuje Flanaganovy víceúrovňové komplexity, avšak zanechává mnohem hlubší emocionální vryp. Hned úvodní díl (Your Dreams) patří k tomu nejlepšímu, co bylo v dějinách hororového žánru natočeno. Hutná a téměř fyzicky nepříjemná atmosféra vygraduje do úderného závěru, jenž se vyznačuje rychlým sledem nejrůznějších vjemů. Samuel Bodin nám zde servíruje unikátní mix napětí, bizarnosti, děsu či lekání, který je co do diváckého prožitku srovnatelný třeba s Mother! či Ghostland. V následujících epizodách tempo seriálu lehce opadne a my tak v němém úžasu pozorujeme Bodinův obdivuhodný talent, kdy dokáže s neuvěřitelnou lehkostí nečekaně akcelerovat na nejvyšší strašící stupeň i z hororově antiklimatických situací. Navíc poté přichází epizoda číslo pět (You Left Her) a další ukázka hororové virtuozity. Návrat do dětských let přináší důležitý příběhový background zakončený vysoce sugestivní scénou posednutí, která nemá v historii žánru obdoby. K naprosté dokonalosti by Marianne potřebovala asi jen vyšší míru zralosti, jelikož se místy nedokázála vyvarovat občasných "cringe" momentů. Drobná vada na kráse. Potěšil mě otevřený konec s možností další série a coby zdejší hororový expert tak tomuto seriálovému počinu roku logicky uděluji pět hvězd.

    • 19.9.2019  10:57
    Rambo: Poslední krev (2019)
    odpad!

    Divácky nenáročné snímky, které cílí zejména na milovníky sladkého popkornu, logicky nemohou hororového experta jakkoliv oslovit, avšak každý máme nějaké to své guilty pleasure. Loučení s ikonickým zabijákem bohužel vyústilo v pouhé guilty, jelikož ostříhaný John Rambo zde připomíná kultovního hrdinu asi jen svým jménem. Vzhled patří k důležitému rysu postavy a každá výraznější změna může mít fatální dopady na vyznění celého filmu. Byla by například Samara Morgan děsivá i bez svých dlouhých vlasů spuštěných do tváře? Pochopitelně nikoliv. Koneckonců již biblický Samson nám ukazuje, že vlasy jsou ukazatelem životní síly, a tak není divu, že charismatického Johna Ramba nahradil jakýsi nevitální dědula, který na nás po celých sto minut tupě zírá prostřednictvím neměnného výrazu á la Kristen Stewart. Tvůrci si evidentně nebyli jisti, zda za těchto okolností vůbec dokážeme hlavní postavu správně identifikovat, a tak nám v průběhu snímku pro jistotu ukážou i její občanský průkaz. Rambo: Last Blood nabízí klišoidní zápletku, dle očekávání předvídatelnou snad již už od úvodních titulků, kdy zároveň upevňuje stereotypní představy o Mexičanech, kteří jsou zde téměř do jednoho vyobrazeni jako bohapustí násilníci. Většinu času jsem se nudil a nic na tom nezměnilo ani bezzubé finále, které bylo točeno vyloženě na efekt. Nemám tedy jinou možnost, než snímek ohodnotit odpadem.

    • 3.9.2019  22:42
    The Furies (2019)
    *

    Výtečný Killing Ground z roku 2016 naznačil směr, kterým by se mělo australské ozploitation v budoucnu ubírat, leč D'Aquinovy fúrie ztratily stopu již po několika metrech. Režisér následuje odkazu Fulciho a ignoruje jednu ze základních pouček hororové teorie, která říká, že gore a násilí mohou představovat cestu, ale nikoliv cíl samotný. Snímek vyniká kvalitou zvláštních maskérských efektů a prací s protetickým make-upem, avšak jako celek působí velice nekompaktně. Nebyl jsem znechucen mírou přítomné brutality, nýbrž dezorganizovaným dějem, prkennými hereckými výkony, nesympatickými postavami, nucenými dialogy či absentující atmosférou. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku The Furies uděluji jednu silnější hvězdu.

    • 30.8.2019  19:34
    Temný krystal: Věk vzdoru (TV seriál) (2019)
    *

    Přestože se tento výtvarný experiment hrubě nezdařil, jsem nucen ocenit alespoň samotnou snahu o nevšední zpracování. Jakožto zdejší hororový expert totiž dobře vím, že pro posun vpřed musíme mnohdy prozkoumat nejednu slepou uličku. Tvůrci vsadili na loutkový svět, který, ač detailisticky propracovaný, postrádá rozměr autenticity. Podrobíme-li pohyb postav důkladnějšímu zkoumání, velmi rychle v něm odhalíme jistou neplynulost a anatomickou nevěrohodnost. Stejně tak zarazí i permanentně neměnný výraz postav, v důsledku čehož nedokážou přesvědčivě projevovat své emoce. Diváky nepochybně odradí i banalita celého příběhu, který navíc v úvodních epizodách podstatně zápolí s narací. Doufal jsem, že The Dark Crystal: Age of Resistance dostojí svému jménu a dostane se i na decentní strašení, ale to by rasa Skeksiů nesměla připomínat úsměvné příšery z osmdesátkových hororových komedií. Seriál bych doporučil k projekci leda dětskému publiku a pouze z hluboké úcty, kterou chovám k půvabné Anye Taylor-Joy a jejímu svůdnému hlasu, neudělím odpad.

    • 26.8.2019  17:05

    Čirá bezradnost. In Fabric selhává nejen jako giallo horor, ale překvapivě neobstojí ani coby celovečerní film. Přestože režisér správně klade důraz na iracionální výjevy, barevnou stylizaci či erotický podtext, to nejdůležitější mu uniká - atmosféra. Pohybuji se v akademickém prostředí, a tak velmi dobře vím, že obdobný způsob tvorby je zcela typický pro studenty FAMU, kteří v prvním ročníku veškeré teoretické poznatky zpravidla aplikují čistě mechanicky. Od Stricklanda bych už přeci jen očekával vyšší level. Pozorný divák si navíc začne pokládat otázku, proč se zde vyskytuje množství scén, které děj vůbec nikam neposouvají a spíše jej naopak zahlcují. Odpověď přichází záhy. Režisér hraje o čas, jelikož není schopen příběh smysluplně rozvíjet. Nakonec vše vyřeší piruetou, za kterou by se nemusel stydět ani legendární Ed Wood. Zhruba po hodině klikne na tlačítko reset a stopáž se tak natáhne na požadovanou délku rebootem původního příběhu. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně nemohu tuto odstrašující ukázku amatérství ocenit jinak než odpadem.

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15