skipi

skipi

Česko

1 bod

Můj deníček

  • 1.10.2017 v 09:57

    Hudba

    https://www.youtube.com/watch?v=_eLU5W1vc8Y

    https://www.youtube.com/watch?v=cgb-v6FUXug

    https://www.youtube.com/watch?v=mEmyZLaaRWc

    https://www.youtube.com/watch?v=syGctcIbIv4

    https://www.youtube.com/watch?v=Xk9walOQI44

    https://www.youtube.com/watch?v=qqbBSxX228I

    https://www.youtube.com/watch?v=qMuKw1NYpjs

    https://www.youtube.com/watch?v=kAYDptPFgg4

    https://www.youtube.com/watch?v=I1nbl0YJLyw

    https://www.youtube.com/watch?v=fhjsM7ONudA

    https://www.youtube.com/watch?v=F_rY7fpzNC0

  • 9.7.2017 v 13:14

    Alžběta I.

    Výraz džentlmen je všeobecně znám. V angličtině gentleman. Slyšeli jste někdy gentlewomen? Jedná se o ženský důvtip a mravní lekci udělovanou zpravidla mužům.

     

    Jistý barvíř jménem Boys vytáhl z Temže ženu. Dvakrát jí kopl do zadnice, protože sám se napil, nachladil a navíc byl březen. Nazval ji pitomou krávou. Není divu. Na břehu zůstaly dva důlky od kolen a složená čepice. Ta byla ve své době znamením ženské nevinnosti. Boys se odebral do hostince, kde mu nebyl účtován poplatek za sušení u krbu, neboť přítomné bavil svou historkou o tom, jak při hledání prostitutky spadl do Temže a zdvihl tak DPH lokálu.

     

    Představila se mu jako Alžběta, poté mu rozškrábala obličej, kopla do rozkroku a nazvala jej sviní. Nejednalo se o prostitutku. Žena utekla k Temži, aby se u ní naposledy pomodlila a poté v ní skočila svou životní pouť. Boys byl hrdinou lokálu, ale netušil, že toho dne zde má v lokále službu Alžbětina policie. Ta nikoho nezatýkala. Sbírala pouze informace a jednoho krásného dne se na Alžbětině stole objevila zpráva, kde hlavní hrdina vyhrožoval Alžbětě. Jednalo se o naprosto banální pokus o sebevraždu. Jenže tato Regina Rex vydala příkaz. Vše, co se týká jejího jména a ctnosti, chce na svůj stůl. O jejím životě nebudou rozhodovat lordové! A taky to tam našla.

     

    Barvíř byl identifikován, označen a pozván ke královskému dvoru pod záminkou, že bude prezentovat své voňavky. Někteří barvíři v té době se takto živili.

     

    Když došlo k setkání, byl na pokraji nervového zhroucení. Do královského paláce se musel dostavit pět hodin před tím. Prošel tvrdou kontrolou, kdy jeho oblečení bylo označeno za nedůstojné. Boys se musel převléci. Jeho doprovod byl označen za nedůstojný. Byl nahrazen lidmi, které Boys jaktěživ neviděl, ale údajně u něj sloužili přes 14 let. Jeho voňavky odneseny pryč, prozkoumány a vráceno mu byly lahvičky, o jejichž původu nic netušil. A tak se vůbec nedivme, že se Boys vůbec necítil ve své kůži. Jako bývalý voják neměl žádný zájem o Řád svatého Olova. Toto vyznamenání uděluje zpravidla šestičlenná komise na vzdálenost třiceti kroků, přičemž vyznamenaný má svázané ruce a zakryté oči. První čtvrthodinu mlčel a Alžběta z něj dolovala dotazy jako z ukrajinského Donbasu. Proti sobě stáli dva inteligentní lidé a Boys nakonec svojí historkou o prostitutce v Temži kapituloval. Byla to Alžběta, kdo pochopil, že Boys zachránil ženu v duševním rozpoložení. Alžběta vždy, když jednala soukromě, mimo korunu, jednala jménem fiktivní dvorní dámy se svým křestním jménem.

     

    Jejím jménem obdržel Boys objednávku na devět parfémů a později dopis.

     

    "Vážený pane, omlouvám se, že s Vámi dodaných parfémů, jsem nepoužila ani jeden. Ne, že by byly příšerné, či já měla jiné věci na starosti. Měsíce jsem se vaším zbožím chlubila a věřte mi, že je to věru krátká doba. Postarala jsem se, aby vaše parfémy skončily v nejvýznamnějších ložnicích Velké Británie. Od čeho má člověk tajnou službu, že. Odtud budou vychváleny do jiných významných míst. Slýchávám, že cesta k vašemu domu je najednou úzká a musíte ji dát rozšířit. Také svítíte dlouho do noci, aby vás návštěvy neminuly. Přeji vaší rodině šťastnou budoucnost a prosím vás o jedno pane. Nepoužívejte výraz, že žena je pitomá kráva!"

     

                                                                                                                                                       S úctou Alžběta Sorrow

  • 9.11.2015 v 06:22

    k filmu SLEČNA LILLY

    Natáčení filmu se pojí s nedávnou historií. Pro představu, jak vypadalo pronásledování během nacistické vlády:

     

    SLEČNA LILLY je rakouský film a začal jej točit režisér Hans Behrendt, který z rasových důvodů utekl po roce 1933 z Německa. Později uprchl z Rakouska do Bruselu, odkud byl po obsazení německou armádou deportován do Osvětimi, kam přišel 14. srpna 1942, kde zemřel.

     

    Po Behrendtovi pracoval na filmu Max Neufeld, který utekl v roce 1938 přes Itálii do Španělska. Válku přežil. 

     

    Třetím režisérem v pořadí, který film dokončil, byl Robert Wohlmuth. V roce 1938 emigroval do USA a zemřel 29. dubna 1987 v Lake Worthu. 

     

    Představitel hlavní mužské role Hans Jaray, který hrál Fredyho Scotta emigroval po anšlusu Rakouska do USA a vrátil se do Vídně v roce 1948. 

     

    Szöke Szakall, který hrál prokuristu Seidla uprchl v roce 1939 a o rok později hrál již v hollywoodském IT'S A DATE. 

     

    Hlavní ženskou roli Lilli ztvárnila Franziska Gaalová, taktéž židovka. V roce 1937 emigrovala do Států. V roce 1941 ji umírala maminka a Gaalová se vrátila do Maďarska. Válku přežila na březích Balatonu.

     

    Scénárista Siegfried Geyer utekl v roce 1938 do Maďarska, kde byl internován Horthyho režimem. Počátkem roku 1945 byl zastřelen na slovensko-maďarských hranicích při pokusu o útěk. 

     

    Produkční Oskar Glück utekl přes Francii do USA, v roce 1946 získal americké občanství. Později se do Německa vrátil a zemřel roku 1966 v Mnichově. 

     

    Při dokončování filmu emigroval do Španělska autor hudby Artur Guttmann, kde si vyřídil pozvání od společnosti Metro-Goldwyn-Mayer. Následně emigroval do Států, kde 3. září 1945 zemřel. 

     

    Práci po něm převzal Hans J. Salter, který emigroval v roce 1937 do Států, kde zemřel 23.6. 1994 v Los Angeles. 

     

    Třetím autorem hudby byl Fritz Spielmann, ten emigroval na podzim 1939 přes Francii a Kubu do USA, kde 21. března 1997 zemřel v New Yorku. 

     

    Kameraman filmu Willy Goldberger emigroval nejprve v roce 1933 z Německa do Švédska. Protože se mu Švédsko nezdálo bezpečné, odešel asi roku 1935 do Rakouska. Po anšlusu Rakouska utekl do Portugalska a po ukončení občanské války do Španělska. Zde se jako kameraman podílel na vzniku 28 filmů a je v této zemi považován za španělského kameramana. Poslední film GOODBYE SEVILLA natočil roku 1955. 

     

    Druhým kameramanem filmu byl Ernst Mühlrad, který zahynul 10. září 1942 v Osvětimi. 

     

    Střihač Ladislaus Vidor se narodil v Bratislavě do židovské rodiny. Na konci března 1938 uprchl i s bratrem přes Anglii a Kanadu do USA a v roce 1965 zemřel v Mexiku. 

     

    Posledním byl Karl Paryla, který hrál Jonnyho. Emigroval v roce 1938 do Švýcarska z politických důvodů. Byl totiž od roku 1927 členem Revolutionäre Gewerkschafts-Opposition, což byla de fakto komunistická strana.

     

    Nejmenuji dalších 12 členů štábu, kteří emigrovali, nebo později zahynuli v koncentračních táborech.

  • 13.6.2015 v 08:28

    Německý Stern uveřejnil 13. Juni 2001 v rubrice "Co dnes dělají", rozhovor s manželkou Curda Jürgense.

    Vyučená fotografka, narozená v dnešním Kaliningradu, se stala roku 1978 pátou ženou Curda Jürgense, který v roce 1982 zemřel ve věku nedožitých 66 let. Margie Jürgensová, rozená Knitzschová bydlí ve svém domě v St-Paulde-Vence, ležícím mezi Nizzou a Cannes, a také na Bahamách. Tvořila s Curdem Jürgensem nejsledovanější filmový pár.

     

    Stern: S Curdem Jürgensem jste byli pár, který vzbuzoval zájem veřejnosti. Byli už tenkrát něco, jako paparazzi?
    Jürgensová: Ne, ne tak jako dnes. Curd se choval k novinářům s respektem, sám jako novinář začínal. Věděl, že když se postaví na zadní, k ničemu to nepovede.

     

    Stern: Tisk se po jeho smrti v roce 1982 zajímal o vaši novou známost - nešlo vám to na nervy?
    Jürgensová: Ano, a jak! Ale říkala jsem vám, že žiji sama.

     

    Stern: Curd vám říkával "Kleene". Byla to narážka na váš více než 24-letý věkový rozdíl?
    Jürgensová: Curdovi uteklo mládí, zůstaly mu vzpomínky, a když mě potkal, byla jsem tou vzpomínkou. Já vyrůstala bez otce, padl ve válce a hledala jsem mužskou autoritu. A když potkáte tak milého člověka, jako Curd, pak je to terno.

     

    Stern: Jak jste se seznámili?
    Jürgensová: Znali jsme se už od roku 1964, kdy nás na Syltu seznámili naši společní přátelé. Oba jsme dále žili ve svých manželstvích, když se později rozpadla, zkusili jsme to a klaplo nám to.

     

    Stern: V roce 1978 jste se vzali na Bahamách.
    Jürgensová: Což jsme původně nechtěli, ale donutily nás k tomu okolnosti. Nemohla jsem se například zúčastnil premiéry Jamese Bonda, protože hostem byla anglická královna a my jsme nebyli manželé. Později mne na salzburských slavnostech označili za jeho konkubínu a to už bylo vrchol.

     

    Stern: Pořád bydlíte ve svém domě v St- Paul-de-Vence, kde jste společně žili. Změnilo se tam něco od té doby?
    Jürgensová: Ne. Zařizovali jsme vše společně, nechala jsem vše tak. Mám to tak ráda.

     

    Stern: Předala jste některé fotografie, scénáře a dopisy vašeho muže Německému filmovému muzeu ve Frankfurtu, kde nyní probíhá výstava.
    Jürgensová: Ano, iniciativa uspořádat výstavu vzešla od bývalého Curdova právníka Guntera Fetta. Curd je prezentován velmi hezky a jeho věci museu už zůstanou.

     

    Stern: Jaký byl Curd Jürgens v osobním životě?
    Jürgensová: Nahlížel na lidi a situace jako senzibil. V 17 letech ležel rok v nemocnici. Osud si s ním nepěkně zahrál. Měli ze švagrem autonehodu. Curd měl těžké poranění břicha a nevědělo se, jestli přežije. Přežil, ale nemohl mít děti.

     

    Stern: Byl divadelní a filmová hvězda. Která role byla jeho nejoblíbenější?
    Jürgensová: Těžko říct, při 160 filmech. Myslím, že DES TEUFELS GENERAL, to byla taková srdeční záležitost, ale raději měl jeviště. Ale filmování mu zase přinášelo peníze.

     

    Stern: Máte nějakého oblíbeného herce?
    Jürgensová: Když se mne na to tak ptáte, strašně milý je Richard Gere.

     

    Stern: Jste původně fotografka. Přemýšlela jste, že se k povolání vrátíte?
    Jürgensová: Ne, dlouho jsem to nedělala, navíc mám přátele po celém světe, za dcerou jezdím do Londýna, k tomu dům mám na Bahamách. Už je toho moc. Navíc běhání po úřadech atd.

     

    Stern: V jednom rozhovoru pro tisk jste parodovala Margret Dünserovou.
    Jürgensová: To byla tenkrát taková legrace. Mám velký respekt k ženám, které pronikly do mužských sfér.

     

    Stern: Jste stále zvaná na společenská setkání?
    Jürgensová: No, vlastně spíše navštěvuji soukromé slavnosti.

     

    Stern: Curd Jürgens jednou řekl: "Motorem mého života je smích.", jaký je Váš názor na smích?
    Jürgensová: Víte, když zaplatím naší služebné čtyři zuby, aby se mohla líp smát, taky mi to udělá radost.

  • 6.3.2015 v 08:12

    Ernst Deutsch...Po válce patřil k těm, kteří uposlechli výzvy úřadů a návrat do Evropy odložil...

    Především Američané apelovaly na navrátilce aby svůj návrat do Evropy odložily. Pro laickou veřejnost uvádím málo známý fakt. Po ukončení války dochází k epidemiím. Americko - britský scénář počítal v nejhorší variantě s 680 milióny nemocných a 135 miliónem zemřelých v období podzim 1945 - jaro 1947. Nepodařilo se mi dohledat, platí-li tento údaj pro Evropu, nebo celý svět. K pandemii tohoto rozsahu však díky očkování a antibiotik nikdy nedošlo. 

  • 26.9.2014 v 14:22

    Začátky TV vysílání v nacistickém Německu.

    V biografii Horsta Preuskera a Carla Froelicha jsem zmínil začátky TV vysílání v nacistickém Německu. Ukázku najdete na http://www.youtube.com/watch?v=2t9ur7bs890

  • 8.3.2014 v 09:59

    Slavný herec v šedesátosm prohlásil:

    „Svět se zbláznil. Do noci jsem se šprtal monolog Kupce hrůzy. Ráno na poštu pro rekomando. Paní vyžadovala neoblomně občanský průkaz. Tak jsem se jedním, na jméno Svatopluk Beneš vystaveným, prokázal. V jedenáct zkouška v divadle. To jsem byl ředitel ocelárny Sergej Smirnov. Boženka mi po obědě říká „Karlíku, pupíku". Odpoledne do Karlína na zkoušku milovníka Aleše-kokty. Pak do televize, pořád hraji Lukáše. Večer přivýdělek v kabaretu pod uměleckým jménem Mr. Vizio. V sobotu rozhlas, v pohádce jako sultán Mehmet. A k tomu ti soudruzi od StB. Jestli si krycí jméno zvolím sám, nebo mi nějaké přidělí. Dyť já už nevěděl, ani jak se jmenuji !"

  • 8.3.2014 v 09:52

    Proč měl Svatpluk Beneš šťastné manželství.

    Svatopluk Beneš si zamluvil v horském penziónu dvě místa. Druhé bylo pro Lídu Baarovou. Dvojice si užívala zimních a milostných radovánek, dokud se nepohádali. Uražený Beneš začal koketovat s jinou ženou. Ta jeho návrhy opětovala. Lída Baarová dělala, jako že nic. V noci si stoupla Baarová k Sváťově hlavě. Rozpřáhla se... (držela Ottův slovník naučný, písmeno N-Q, asi 1,8 kg) ...a vší silou praštila.

     

    Beneš musel být ošetřen lékařem pro zvracení a poruchy rovnováhy. Incident řešilo četnictvo. Baarová prohlásila: "Šla jsem se vyčůrat a upadla..."

     

    Vyšetřovatel vznesl otázku, zda-li paní Baarová považujete za normální chodit čůrat s těžkou, mokrou knihou.

     

    Bůh pomsty do protokolu uvedl: "Já, nebohá, bezbranná, přepadení bojíc se a po matce čest svou chránic si, často z domu i ze sekyrou vycházím! Ančto sekyry na světničce nenalezajíc, knihou vyzbrojena, netušíc, že v tmě tmoucí na lože milovaného upadnu."

     

    Proti Baarové nebylo vzneseno žádné obvinění z úmyslného trestného činu. Navíc Beneš byl džentlmen. Začal vše rychle „žehlit".

     

    Jenže holky si vše řeknou. Později, když se ženatý Beneš hádal s manželkou, ta jej uzemnila slovy: „Počkej, až usneš!"