Pažóót

Filmové pexeso "Přiřaď k filmu režiséra". I bez popisků poměrně snadný úkol, neb rukopis jednotlivých režisérů se v nich nezapře. Povedená filmová prácička

Komorní drama kamarádek a spolubydlících z univerzitní koleje Otílie a Gabity, jejichž přátelství je podrobeno očistné kůře skrz Gabitino nechtěné těhotenství.

Někde na sídlišti, v jednom nejmenovaném městečku žil byl jeden chlapec. Chlapec měl trošku problém s šikanou svých vrstevníků. Agresi si vybíjí pouze ve svých představách, popřípadě na zástupném objektu šikanujících vrstevníků (viz. bodání nožem do stromu…). Ve stejném čase se na sídliště přistěhuje dívenka. Tato dívenka se zdá být úplně normální až na to, že ji nějak nedělají dobře sluneční paprsky, necítí chlad, a když vidí krev je k neudržení. Na pustém sídlišti se tak jednoho večera potkala tato dvojice společností vyloučených bytostí. Bytost, která si myslí, že by dokázala zabít, i když nemusí a bytost, která zabíjí, aby mohla žít. Tyto dvě osamělé duše však v sobě najdou zalíbení. Tento vztah je dán do kontrastu se vztahy a tolerancí lidí mezi sebou na sídlišti. Ve filmu je hezky ukázána anonymita přelidněného sídliště… Na odlehčení je ve filmu taky myšlenu, u scény s kočkami zůstane málokterý obličej vážný.

Tak jsem konečně zhlédl ten skvělými bájemi (recenzemi) opředený film The Pagan Queen. Film mě bavil od začátku do konce. Měl jsem pocit, že to město jehož sláva se bude hvězd dotýkat, staví někde hodně daleko. Protože za celý film jsem viděl pouze stromy a nějaké jeskyně. O tom, že je to zahrané tak, jako by všechny postavy byly obsazeny komparzem ani nemluvím. Ty jadrné dialogy, hrůzný střih, směsice kýče a laciné podbízivosti, no prostě dechberoucí. Hned v úvodu, možná se mě to jenom zdálo, jsem měl pocit, že se Kazi dívá přímo do kamery a to tak nějak z podhledu jako by si kontrolovala makeup v čočce kamery :). Takový dost divný záběr. Těch divných záběrů je tam fakt hodně, skoro bych aj řekl že jeden nestíhá střídat druhý, ale jeden bych přece jenom ještě vyzdvihl, To jak Přemysl Oráč přijede na Vyšehrad a slovy 2 strážcové tam odráží dav 4 rozzuřených rolníků. navíc mám pocit, že se ten komparz trochu opozdil v akci a ve střižně si toho nějak nevšimli :) fakt vtipné.

Nemohu jinak, než souhlasit se srovnáním filmu „Proč posedl amok pana R.“ s Hanekeho filmovou trilogií o smrti (viz. Komentář uživatele fauxthum). Mě se při sledování filmu vybavil film "Der Siebente Kontinent". Zatímco ve filmu "Der Siebente Kontinent" je více rozpracovaná část zabývající se vlastní přípravou sebevraždy (odstranění veškerých stop po vlastní existenci), finální hromadná sebevražda/vražda je už jen očekávaná událost, film „Proč posedl amok pana R.“ se zabývá více důvody vedoucí k hromadné vraždě/sebevraždě. V až groteskně vylíčených setkáních a plytkých hovorech pana R. s manželkou, rodiči, přáteli, sousedy, kolegy, při nostalgických vzpomínkách na časy dávno minulé, či v trapných chvílích mlčení se odehrává skutečná lidská tragédie. Pan R. si stále více uvědomuje tuto vnitřní nicotu, která vede k sice zkratovému nicméně stejně nevyhnutelnému konci.

Zablácenou cestou okolo kolem polorozbořených příbytků deštěm jsem šel, špínu a zmar všude jsem viděl. Vstříc novým, lepším zítřkům jsem naproti kráčel, však bláto a zmar všude jen potkával.

Další z filmů, u kterých se člověk sice nenudí a to i přes notoricky známý příběh, ale musí si položit otázku. Byl by tento film bez klasické hollywoodské okázalosti něčím výjimečný? Dosti bolestné jsou taky zbytečně pateticky vyhrocené pasáže podpořené tklivou hudbou a taky malá porce bizarnosti, na kterou jsme u Burtona zvyklí.

Čekal jsem málo, ale i tak jsem očekával přespříliš. Někdo si tu popletl romantiku s kýčem. Navíc celá filmová adaptace působí značně nekonzistentně a zmateně. Části Máje v kterých se skutečně něco hlubokého odehrává zůstali ve filmové podobě téměř opomenuty či značně schématicky vykresleny. Naopak částem které vlastní hloubku děje pouze dotváří byl dán až nebývale velký prostor. Netřeba psát více než snad jediné. Za 80 min času stráveného u této adaptace je lepší si tuto nádhernou báseň přečíst.... Trefný komentář má Blizzard, plně se s ním ztotožňuji.

Tak tohle bylo ještě horší, než jsem čekal. Pejsek a kočička točili film. Těžko to shrnout přesněji než Zette "Katastrofa". Doufám, že pro příště už tudy cesta nepovede...

Po zhlédnutí tohoto filmového počinu mě nezbývá než konstatovat, že Michael Haneke upevnil (pokud to vůbec ještě jde) svou neotřesitelnou pozici jednoho z nejlepších filmařů v oblasti sociologického a psychologického dramatu. Tentokrát zabrousil se svým dílem do období před 1. Světovou válkou. Jakožto živnou půdu svého dramatu si vybral více méně uzavřenou komunitu jednoho panství. Místo, kde se všichni navzájem znají, místo kde všichni prožívají společně své každodenní radosti i starosti. Téměř idylicky vypadající komunita, však pod povrchem živý kypící nenávist, podlost, závist a zradu. A to bez ohledu na společenské postavení, nečiníce rozdílu mezi dospělými či dětmi, v kterých se pouze odráží krutost svých rodičů. Tato krutost je však mnohem naturalističtější u dětí, které pouze dovádí krutost svých rodičů do dokonalosti. Každá menší či větší krutost však zapadne listím stejně rychle, jako vyrostla a je živnou půdou podezíravosti a touhy po odplatě v celé společnosti. Kam to až může dospět je ve filmu jen nepatrnými poznámkami připomenuto. Za zmínku určitě stojí i preciznost každičkého záběru, jež lahodí svojí fotografickou čistotou. Nádherný zážitek.