decouble

Geniální námět "Idiocracy" by dovolil tvůrcům rozehrát mnohem vtipnější a satiričtější komedii než jaká byla ve výsledku natočena, ale když se podívám na procentuální průměr na csfd, mám dojem, že si přece jenom zaslouží vyšší hodnocení. Protože v "Idiocracy" je dostatek vydařených vtípků a i když byste některé mohli označit za hloupé, při troše přemýšlení dojdete k závěru, že...radši popřemýšlejte sami, aby to tu v budoucnu nevypadalo jako v téhle zábavné komedii;-D

Action Jackson je takový podivný muzeum machismu 80. let, kdy dva chlapi v místnosti promluví jen, aby se nějak vtipně urazili (a záporák je superzlej slizoun, kterej ze dvou možností vždy volí tu karikaturně násilnější). Ale snaha za každou cenu hláškovat se strašně nehodí k tomu, jak je to vlastně dost brutální (byť samozřejmě pitomý/dějově jednoduchý) krimi. Ale pár momentů to má (jako třeba když Jackson vyskočí na taxík). Ale to je tak všechno, pár slušnejch momentů v rámci osmdesátkovýho akčňáku. 5/10.

Ono to sice vypadá jako parodie na Jamese Bonda, ale když zapátráte na csfd, tak zjistíte, že Francouzi natočili několik filmů s postavou agenta OSS 117 už v 60. letech... Na samotném filmu je dobré to, jak si dělá srandu z typického obrázku arogantního sebestředného Francouze - ignoranta, který si navíc bláhově myslí, že jeho země má ještě šanci si udržet status koloniální mocnosti. Když mu Larmina s pohrdáním říká: "Jste typický Francouz," odpoví jí sebevědomě: "Děkuji." Kromě této sebereflexe toho už Agent 117 příliš nenabízí, jen pár povedených vtipů a k tomu bohužel hodně křečovitosti. 5/10.

Hrozně moc mi tu chybí důslednější vysvětlení historického kontextu, který je evidentně důležitý. Proč film obsahuje kupříkladu scénu z politického zákulisí s Idou Aminem, když se nedozvíme její význam. Podobných nejasností by se ale našlo více. Proto před zhlédnutím doporučuji alespoň zběžné nahlédnutí do Aliho životopisu nebo si něco přečíst o důležitých historických událostech 60. a 70. let. 7/10.

V téhle fiktivní šedivé realitě jindy slunného Portugalska pořád prší a prší a prší... Otec hledá svou ztracenou dceru metodou hledání jehly v kupce sena. Neexistují žádná vodítka, která by divákovi mohla napomoci v utvoření hypotézy toho, co se v další části filmu (potažmo na konci) stane. Stejně tak není jasné, jak jej žánrové zařadit, nedochází k žádným vztahovým interakcím či k zobrazení procesu vyrovnávání se se ztrátou dcery (drama?), pátraní po dceři není napínavé (thriller?) ani strukturované nějakou logickou detektivní činností (detektivka?). A nezdá se ani, že by film nějak záměrně reflektoval všudypřítomný kamerový systém moderních měst, byť je to zakomponováno do stylu filmu a to tak, že opakující se záběry s dlouhou ohniskovou vzdáleností jsou skoro až otravné. Film je tak spíše než o osamělosti o absurdním plýtvání času.

Ne že by ten film byl emocionálně úplně chladný, ale protože nemáme možnost nahlédnout do nitra hlavní postavy a víme, že jeho počínání nemá v reálném světě šanci dopadnou dobře, tak nám může být ukradené, jak to s ním nakonec dopadne. À l'origine navíc postrádá i nějaký dílčí moment překvapení (to že "Philippe" ve městě zůstane je zřejmé už z názvu) a tak nám zbývá poněkud odměřená, ale velmi pěkně nasnímaná etuda o podvodníčkově boji s větrnými mlýny. Ovšem to je nakonec lepší než laciné ždímání diváckých emocí. 7/10.

Vzdechy a hekání. Baví mě ten vizuální styl plný detailů a malých zoomů, ale bez děje (a zápletky), tedy v bodě, kdy už to překračuje krátkometrážní délku, to brzy začne být ubíjející. Jejich novější film "Nechte mrtvoly chytat bronz" mě bavil mnohem víc. A zajímalo by mě, jak by vypadalo kdyby tihle dva dostali šanci dělat nějaký víc mainstreamový film nebo něco hodně dějového. Jejich styl by určitě dokázali oživit lecjaký fádní scénář.

Nemyslím si, že by ten film chtěl být samoúčelně šokující. Ba naopak mám občas pocit, že tam, kde by se mohl odvázat a ukázat více explicitního násilí, tam film "uhne". Spíš si myslím, že Americké psycho nebylo mnohými pochopeno. protože to je velice chladný film. Ale takový je jeho hlavní hrdina, který nenabízí možnost identifikace jako podobně odcizená postava Jacka - Tylera Durdena z "Klubu Rváčů", a proto je Baleův Bateman tak málo podmanivý. Neschopnost citových projevů si hlavní postava kompenzuje emocionální náloží cajdáků z 80. let a vytvářením podrobným znalostí o nich. Agresivitu tlumí představami o zabíjení, které ho však záhy příliš pohltí. Objednávka míst v luxusních restauracích a fetišismus porovnávání vizitek jsou největšími událostmi dne. Kdo by se z této prázdnoty nezbláznil? 7/10.

"Ninjové! Do prdele! Byli jste na ostrově a koukali po místních holkách, že jo?" U prvního dílu jsem z nostalgie (a kvůli srandě, kterou jsme při "projekci" s kámarády zažili) dobrovolně přestřelil na 4*. U druhého dílu už však otevřu obě oči. Ale přesto tu stupiditu musím ocenit. Postava Dudikoffova kámoše Jacksona je totiž klasický prototyp béčkovýho hrdiny 80.let: dost komickej drsňák, kterej hláškuje o stošest, miluje bitky a nezapomíná si při nich sundat triko:-D

Nepřesvědčivý skoro v každým ohledu. 1) Politicky - Cooper vidí v televizi útok z 11. září zosnovaný Bin Ladinem, toho času v Afghánistánu – Střih – Cooper jede bojovat do Iráku, aby chránil USA před teroristy z Afghánistnu? (hodně hloupá zkratka a žádný pochyby či ambivalence smyslu týhle války) 2) Psychologicky - Eastwood Eastwood totálně selhává ve vykreslení válečných traumat, zkuste to porovnat s "vietnamskou trilogií" Olivera Stonea (či Lovcem jelenů atp.), kdy si mladí kluci projdou bojovým peklem a pak se těžko zpětně asimilují do společnosti. Tady Cooper párkrát vystřelí z pušky, umřou mu dva kamarádi a pak kvůli tomu doma napadne psa. 3) Nahodilostmi - Cooper už nevydrží sedět ve svym sniperskym hnízdečku, a tak jde pomoc klukům do terénu, jakmile vejde do prvního domu, hned má stopu po velkým kápovi, v dalšim baráku za chvilku najde sklad zbraní. Kdyby armáda Coopera nechala prohledat všechny domy, tak má válku vyhranou za měsíc!