Binne

8 let čekám na to, až budu schopna náležitě zhodnotit tento geniální počin. Uklidňuje mě fakt, že se k mé recenzi nikdy nikdo nedostane. Počínaje prvním dílem jsem se do tohoto skvostu přímo zamilovala. Je to jako nahlídnutí do duše jinému člověku a přesto nedojdeme k pochopení. Každý den a každá minuta života nás posouvá do jiných míst a přesně tak to dělá i Lynch. Není možné uchopit jednu konkrétní myšlenku, které se držet, není ani možné vytvořit si jasný názor. Můžeme se nechat unášet atmosférou a náladou jednotlivých scén, poezií jednotlivých postav a stejně nedojdeme k rozuzlení. Je to jako určitá pyramida, kdy v první řadě leží výborný melancholický děj odehrávající se kolem vraždy jedné zajímavé středoškolačky, druhá řada nám nabízí pohled na hutnou atmosféru malého a tísnivého města, které je vše, jen ne prosté. Skrývá mnoho záhad a někde tam i velké zlo. Další řada nám odhaluje všechnu tu nehmatatelnost, která se za jednotlivými postavami ukrývá, předobraz toho zla i velkého světla těsně vedle, obrazy smrti a místa, kde leží. Do poslední řady dle mého názoru dohlédne jen pan Lynch.

Seriálová adaptace filmu z roku 1945 nám nabízí mnohem vytříbenější a doslova barvitější vhled do života ženy, která se pouze usilovně snaží. Pakliže bychom hlavní hrdinku vykreslili jako ambiciózní podnikatelku, definice by byla nepřesná a zcestná. Hlavní hrdinka je primárně matka, která přišla o jednu dceru a snaží se udělat vše, co může pro tu druhou. Minisérie nám odpoví na velké množství otázek, které vyplouvají z filmu (1945), kde není dostatečně propracovaný ten základní mateřský vztah. Seriál je v tomhle nekompromisní, je evidentní, že matka si neumí poradit s labilní povahou své krásné dcery, zároveň ale její instinkty radí, aby dělala to nejlepší co může, pro její štěstí. Nevylučuje to fakt, že jako podnikatelka může být žádaná a úspěšná ve svém oboru - to je naopak krásný kontrast mezi obětavostí pro druhé a osobním seberozvojem, do něhož není třeba vkládat takové množství emocí. Hlavní hrdinka jedná zkrátka tak, aby všechny aspekty jejího života byly v rovnováze. Problém nastává, když do jejího života přichází element muže, který je povahově vzdálen oběma polaritám. Ač se to některým divákům nezdá, Mildred jak ve filmu tak minisérii několikrát prokáže svůj intelekt a rozvahu, kterou je schopná využívat ve vypjatých situacích a nenechat se strhnout tlakem okolí, zároveň si po celou dobu nechá svou lidskost a empatii. Zda jedná správně či špatně je na pováženou, ale minimálně v tomto případě jsem schopna pochopit mnohé.

"Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijí zvony, déšť ti smývá ze rtů růž" Můj nejmilejší jih, na který se po čase zase vracíme. Trochu slámy za botami, vlajky konfederace v oknech, zemědělství v rozpuku a občas nějaká mrtvolka malé holčičky, to vše v kombinaci s neuvěřitelným hudebním výběrem, skvělou kamerou a krásným prostředím amerického jihu. Mladá (možná mladá = u téhle herečky je těžké to odhadnout, ale na tom nezáleží) se vrací do rodného městečka aby napsala kvalitní článek a vraždách (zatím) dvou dívek. V průběhu prvního dílu se dozvíme, že návrat se neobejde bez otevření starých ran, kterých má ústřední hrdinka poněkud velké množství. Naštěstí má skvělou matku, která své dceři vždy ráda připomene, jak velký problém a ohrožení jejich poklidného způsobu života představuje. Kombinace přízraků minulosti, přítomnosti a touha po dosažení spravedlnosti vedou hlavní aktérku na scestí, kde musí volit mezi pudem sebezáchovy a dobrovolnou sebedestrukcí - proto si stačí zvolit jeden z mnoha důvodů. Každopádně, příběh nám graduje, v hlavní roli máme údajně velmi přitažlivého detektiva, maminku - neurotickou psychopatku, tatínka - emocionálního otroka a jednoho velmi pokřiveného a labilního spratka. Další příjemné a milé postavy v seriálu netřeba zmiňovat více jak jednou větou: "Abych zapomněl, že žiju, tak piju." Vizuálně je seriál velmi povedený, každá epizoda začíná jinou písní a všechny jsou velmi dobře zvolené, epizody zároveň nesou název emocí, které jsou hluboko pod kůží ústřední hrdinky. Seriál plyne rychlým tempem (rozhodně rychlejší než tenhle můj komentář) a má velmi překvapivý závěr. Jo a mimochodem...Oni v seriálu slaví Calhounův den! Den Johna C. Calhouna!

Ocitáme se na krásném místě, v prostorném domě a kolem nás jsou samé krásné děti. Matka je charismatická a inteligentní, oplývá sensitivitou a jemností. Otec je šikovný kutil, který je milujícím manželem a vzorem svým synům. Každé z dětí je nějakým způsobem výjimečné. Některé cítí více než druhé, jiné má bujnější fantazii a další je inteligentnější. Dům má ale jedno velké tajemství, má osobnost. Cítí každého, kdo do něho vstoupí a nehodlá se jej jen tak vzdát. Vlivem několika velmi tragických událostí dochází k náhlému odstěhování rodiny, která již navždy bude tímto domem poznamenána. Přesouváme se do budoucnosti, v nichž by se mohlo zdát, že život začal být krásným místem a věci se staly stabilními. Není tomu tak. Každý ze členů této rodiny totiž ve skutečnosti zůstává uvězněn v tom domě, v té jedné noci, kdy jejich životy popadaly jako domek z karet. Hororový seriál plný nejrůznějších forem traumat a vyrovnáváním se s nimi. Každý z hlavních hrdinů nahlíží na život jiným úhlem pohledu a každý úhel je do detailu popsaný především jejich vztahem ke svému okolí. Některá místa jsou hlubší než jiná, seriál je smutný a ponurý. Umí ale také zahřát, proto se k němu ráda vracím.

Už Isaac Asimov věrně popsal ducha ve stroji a tím započal novou kapitolu teorií o umělé inteligenci. Ta od té doby lidstvo nepřestala fascinovat, děsit i bavit. V podstatě se jedná o dokonalou formu "života", která nepodléhá zubu času ani nebezpečím, která skýtá prostý cit. Cit je prostoupený každým konáním lidské bytosti z prostého důvodu, bez něho nelze oddělovat různé protipóly. Bez citu je lidský život šeď, která nemá volbu ani možnosti. Ať už se nacházíme ve vesmíru Orwella nebo Bradburyho jsme stále obklopování příběhy o budoucnosti bez emocí, taková budoucnost totiž neskýtá riziko bolesti, války, vzpoury a čehokoli negativního. Zároveň jsme ale ochuzeni o protipól všeho negativního, což z nás sice dělá bytosti bez identity, nicméně není nic, co by nás oslabovalo. Umělá inteligence nás fascinuje proto, protože byla vytvořená bez schopnosti cítit a vnímat lidské bytí. I proto se nyní nacházíme v paralelní přítomnosti Británie. Nadnárodní korporace zaměřená na výrobu umělé inteligence začala dodávat své výrobky do domácností střední třídy - ale také s podporou státu těm, kteří jsou sociálně slabí. My pozorujeme průměrnou rodiny ze střední třídy, která vlivem dočasné nepřítomnosti matky koupí androida, v podobě velmi půvabné ženy. Tato umělá inteligence je ale výjimečná, jelikož je jednou z prvních vůbec vytvořených v takové podobě. Její minulost je stejně komplexní jako minulost každého běžného smrtelníka a navzdory systémovému nastavení se v ní její lidská část ozývá velmi hlasitě. Po dobu tří sezón máme možnost sledovat příběh této rodiny a jednotlivců mezi androidy, kteří začínají cítit. Mít vědomí. Seriál není zajímavý pouze vývojem a postupným učením se citu jednotlivých androidů, je i zajímavým vhledem do lidského smýšlení a jeho chování. Do chování vůči někomu, kdo je mu téměř identicky podobný ale je mu odosobněn. Je to zajímavý zdroj psychologického vhledu do našeho chování vůči někomu, koho považujeme za nižší formu čehokoli, za něco méně, než jsme my. I kdyby se jednalo o pouhou věc. Jako vždy, 1. a 3. série jsou nejlepší, 2. série funguje jako univerzální můstek, který nám má příběh spojit - což se podaří velmi dobře. Každá postava je sympatická a chová se velmi realisticky. Děj příběhu není předvídatelný a o emoce není nouze. Protože i my jsme jen duch ve stroji. 

Poetika a zároveň krvelačnost Francouzských hororových seriálů je bezbřehá. Počínaje ZONE Blanche, i zde se ocitáme na malém Francouzském městě, které žije svým relativně pomalým tempem. Několik událostí dohromady přivádí mladou ale velmi úspěšnou spisovatelku hororové série zpět na toto místo, kde se narodila. Spolu s ní ale přichází i její démoni, na které se v šumu velkoměsta rychle zapomíná a v šeru barových stoliček nejsou tak viditelní. Ani ona sama netuší, že její démoni jsou skuteční, a že její příchod zpět do rodné vesnice ovlivní život každému, kdo si na Marianne důvěrně pamatuje. Některé scény jsou skutečně nepříjemné, závratnou vypovídající hodnotu bych v tom nehledala - snad kromě svědomí hlavní hrdinky, která jej pod vlivem některých situací objevuje a zase jej ztrácí. Není to pouze boj proti tajemné čarodějnici, je to boj proti všemu špatnému, co představuje - Marianne dokáže využít každé temnoty, která se v nás nachází, sledujeme tedy pouze ustavičný boj s minulostí, se kterou jsme nebyli schopni se vyrovnat. Vyjma bizarních dílů, které slouží jako prostředník k dalšímu, ne tolik povrchnímu dílu, je série neuvěřitelně komplexní a propracovaná. Každá postava je zajímavá a jsou velmi dobře vyprofilovaní - a ač je Marianne pouze přízrakem, i ona má svou osobnost, díky které nabývá na své hrůze.

K seriálu jsem se dostala díky knize od Maria Puza "Rodina", který velmi dobrým způsobem mapuje život a postupné stoupání na vrchol hlavy této rodiny. V seriálu se přesouváme do Říma, kde o moc bojuje snad každý, kdo chce něco znamenat. Na obrazovce se nám postupně představuje každý jednotlivec z rodiny Borgiů a každý z nich vyrůstal v realitě 15. století, kdy nebylo možné žít na vrcholu bez ustavičného boje. Nejen, že tento počin je výborným prostředkem k pochopení tehdejšího fungování Vatikánu, také relativně dobře mapuje tehdejší politické prostředí a mentalitu společnosti, jejichž jediným zdrojem pravdy bylo právě náboženství. Setkáme se s problematikou vztahů mezi jednotlivými zeměmi, ale také s nelehkou pozicí rodiny (původem ze Španělska) v rámci sňatkové politiky. Setkáme se s několika dnes již významnými malíři, sochaři i vynálezci a s rodinou podstoupíme nejedno krveprolití a různé zrady. Jedná se v podstatě o lepší formu historické telenovely, která se stále opírá o neověřená fakta historie, lpí na dobových drbech a domněnkách a přikládá velkou váhu mileneckým vztahům spíše, než politice.

Historický seriál, který poměrně bulvárně představuje své pojetí historie anglického dvora za vlády Jindřicha VIII. Tudora. Tato historická osobnost nebyla pouze hýřivým panovníkem, který měl rád ženy a zábavu. Byla to v mnoha aspektech přelomová persona anglické historie, která se postarala o velké množství legislativních změn, podpory objevů i kultury a především o nový přístup k náboženství. Jindřich VIII. byl panovníkem, který se postaral o odklon Anglie od Vatikánu, prosazoval do té doby nemyslitelné a kacířské myšlenky a větší část svého života byl téměř neotřesitelný na svém trůnu. Vedle těchto skutečností měl také velmi pestrý osobní život, který byl ovlivněný jeho věčnou touhou po mužském dědici. Vlivem několika faktorů tak v ústraní a chudobě končí jeho první žena, druhá královna končí na popravišti a mužského dědice se dočká až od té třetí, která velmi záhy po porodu umírá. Celý seriál se snaží zachytit fascinující a velmi obsáhlý život tohoto vladaře - od počátku jeho vlády až do konce jeho dní. Seriál je příliš uhlazený na 16. století, snaží se být líbivý a jedná se na můj vkus až příliš o bulvární historii.