DrifterSoul

Začátek trochu nemastný/neslaný. Pak to nějak vtáhne do vrstevnatého děje, kdy s mladým géniem člověk sympatizuje, ale jeho "metamorfovaná" seniorská podoba, plná vzteku a zla,  je mu nesympatická. V každém případě, zajímavý, informativní pohled na úseky ze života LvB  a mravy tehdejší  doby.  V tom je film  obohacující. A konečně, ať už byl Beethoven jakýkoliv, vytvořil úctyhodné dílo. Tedy přinejmenším, jeho "Óda na radost" z Deváté symfonie, má nám Evropanům,  skutečně co říci...

Po pěti letech a shlédnutí 4. řady jen znovu opakuji plus dodávám: Napínavé, strhující, úžasná dobová atmosféra. Všichni si užívají, netušíc, kdo a co za pár let přijde.... Cenné vylíčení politické situace v tehdejším Německu/Výmarské republice. Nějak při tom všem běhá až mráz po zádech. Paralely se při pohledu na naše současné bezstarostné žití a bytí, jaksi sami nabízejí....  A myslím, že epizodní členění děje do různých  postav z odlišných prostředí, vzájemně osudem více či méně propojených, nebylo na závadu. Tato koncepce umožnila tvůrcům postihnout vrstevnatým způsobem tragickou situaci Německa, blížícího se postupně ke katastrofě, do níž strhne celý svět a která ho i nakonec samotné zničí.  Opakuji, nežijeme dnes v obdobné situaci, kdy slabé demokratické státy se nejsou schopny vypořádat s ambiciózními lháři & fanatiky, diktátory, extrémisty a teroristy všech barev a odstínů?

Výjimečný film.  Přiznám se, že děj mne zcela pohltil.... Proč? Fascinující vhled do atmosféry Amsterdamu (a vlastně celého NL) v XVII. století se spoustou detailních reálií. Samotný příběh je velice neotřelý, plný zvratů a napětí; zároveň i odlehčený občasným situačním humorem.  A ač člověk podvědomě doufá, že ta celá story, vlastně několik vzájemně propletených linek příběhu, musí asi nakonec dobře dopadnout, výsledek přece jen není až do samého konce tak úplně jasný. A jako bonus - kvalitní herecké obsazení. Zkrátka, parádní film pro ty, kteří se zajímají o evropskou historii, mají rádi napětí a vztahy naservírované inteligentním způsobem, šarmantně a (na druhé straně), mávnou rukou nad občasnými momenty, kdy shoda dějových náhod "na plátně" (tedy spíše dnes na PC or TV screens) není příliš pravděpodobná.

Inteligentní story, uhrančivá hudba. Film o něčem.....  Bobby Long/J.T. zde hraje úžasně a Pursy/mladá Scarlett J. sem přinesla potřebnou nádheru. Velkým bonusem je i pomalé tempo děje umožňující přemítat o smyslu, krásách i zákrutách života.

Magický film v pomalém tempu, vyvolávající pocit uvolnění, relaxace. Stejný, jako pokud se někdo příjemně, lehce dotýká vaší pokožky..... Pod jeho povrchem se však skrývají dvě vážná poselství: (1) osamělost a smutek člověka, který musel opustit svou zemi - ať už z jakýchkoliv důvodů; (2) osamělost a vyprahlost všech nás, žijících v relativním blahobytu, obklopeni "vymoženostmi" moderní, přetechnizované civilizace. Film je zážitkem pro všechny, kteří mají schopnost hluboké empatie a přemítání o souvislostech dnešního světa. Dovoluji si připojit úryvek z jedné UK recenze k filmu, který je, myslím,  velmi výstižný: "This is one for film lovers who (like me) enjoy a story that takes its time in the telling, and it will leave you pinching yourself at the end to check that you've not been dreaming."

Skvělé. Napínavé, strhující drama o vztazích. Ponuré, tmavé... rozhodně neservírované "black and white".  A dokonalá Anna Mouglalis, která dokázala jen pohledem, či úklonem hlavy nebo pouhým pohybem rtů, vyjádřit vše podstatné. Do jaké míry je děj jen románovou fikcí či reálným příběhem setkání obou osobností lze (alespoň částečně) najít ve Wiki.

Absurdní, docela mile přihlouplé, občas vtipné a dělající si legraci z mentality Francouzů i lidových mas obecně.  Pokud se na tenhle bizarní film člověk mentálně předem připraví, dá se na to koukat. Pro občasné satirické vtípky, a zejména pro vznešenou a krásnou Ingrid Bergman.  Taková byla i v reálném životě.

Velmi citlivé drama o každém z nás, o obyčejných lidských bytostech.  O našich radostech, bolestech, touhách. Dosažených cílech i nezdarech. Natočeno úsporným, nenápadným stylem. A přece tolik strhujícím, pokud má člověk patřičnou dávku empatie....

Už jsem to tu někde napsal. Mám rád filmy, jež diváka seznamují s historií a osobnostmi daných dob, které jakýmkoliv způsobem ovlivnili tok dějin (v politice, umění, vědě...).  A pokud kromě "rozšíření obzorů" nabídnou i příjemnou, inteligentní, vtipnou podívanou (zde navíc "kostýmní" pastvu pro oči), pak potěší i duši.  A to je přesně daný případ.... Note: pěkný komentář napsal FireTight v 2010; oceňuji :-).

Tenhle film, jehož síla stojí na brilantních výkonech Anthony Hopkinse a  úžasné herečky, paní Emmy Thompson, má dvě zásadní roviny. Ta hlavní, osobní, je dokonalým příkladem toho, co se děje s člověkem, pokud beze zbytku preferuje svou práci, profesi, kariéru a učiní-li ji jediným smyslem svého života. Připraví se o vše podstatné a krásné. O zdravý rozum a cit, o empatii .....  Druhá rovina, politická, je neméně důležitá a dnes (bohužel) velmi aktuální. Mírotvorná snaha o dohodu a smír s diktátorem/diktátory je nejen naivní, ale i nebezpečná.  Jim nelze ustupovat, nejsou to partneři pro jakoukoliv fair play.  Jinak to vede do pekel.....