cheyene

Určitě nejsem zklamaný, protože jsem neměl přehnaná očekávání. V podstatě jsem vyhlížel podívanou, která bude jako první díl, jen v bledě modrém. A to se i stalo. Příjemná dobrodružná oddechovka, nenáročná a pohodová, slušně zpracovaná. Jedinou vadou pro mě bylo prohození postav s herními charaktery proti prvnímu filmu. Měl jsem v tom chvíli zmatek, ale brzy jsem si zvykl, navíc v tomto "levelu" byla možnost i záměny.

Vcelku příjemná epizoda pořadu, který jinak více nesleduji. Jakožto paleograf jsem však poměrně s chutí či spíše se zvědavostí, co tvůrci přinesou, zabředl do této části, jež se zabývá jedním z nejpozoruhodnějších rukopisů. Již v minulosti jsem o něm četl spoustu zajímavých článků, takže tentokrát jsem byl zvědav, zda se dozvím něco nového. Teorie Arnošta Vašíčka jsou sice zajímavé, to se musí nechat, ale nakolik se blíží realitě (kterou logicky neznáme a dost možná nikdy znát nebudeme), to je dosti těžké posoudit. Informací tu mohlo být podáno více a celý počin by tak dosáhl kvalitativně vyšší úrovně. Svým pojetím je tak pouze jakýmsi popularizačním až konzumním a nenáročným exposé, které mi zrovna padlo do nálady. Průvodce pořadem mi ani trochu nepasoval k tomuto typu dokumentu.

Mafiánské filmy z období prohibice mají kouzlo a Masakr na sv. Valentýna není výjimkou. Podíl na tom má nejen celkové zpracování, ale též skvělý Robards v roli Al Caponeho (podobnost mezi hercem a skutečným Scarface je však skoro nulová). Chválím také komentáře doplňující dílčí scény, čímž je divák obohacen o cenné historické informace.

Vizuálně krásné, ne že ne! Příběh jednoduchý a průhledný, herci pro mě nezajímaví a fádní. Od filmu jsem příliš nečekal a také jsem toho příliš nedostal, takže za tuto souměrnost a rovnováhu mohu dát 3*. Jako pohádka pro starší děti to může fungovat.

Nečetl jsem ani Kingovo Osvícení, ani předlohu pro tento snímek, takže mohu hodnotit výhradně jako filmy. Kubrickův počin mne zaujal hned od samého počátku a přestože mi nijak nedokázal vysvětlit, proč se jmenuje Osvícení či The Shining (co to vlastně je?), zapůsobil na mě měrou vrchovatou a dodnes je celá řada scén nezapomenutelných, staly se ikonickými a kultovními (např. Nicholsonova hlava v rozsekaných dveřích - to mám i na tričku - či Danny na tříkolce, Redrum, sezení na baru, holčičky v šatech, krev valící se po chodbě, žena ve vaně,...) i skrze brilantní hudbu vycházející z chorálu Dies irae. Proti tomu Doktor Spánek se snaží více rozkrýt onu záhadu "osvícení", což kvituji s povděkem, ale na druhou stranu mě tohle vysvětlení příliš neoslnilo a popravdě ani nebavilo, neděsilo,..zkrátka mě nechalo tak nějak chladným a nezúčastněným. Největší radost na filmu mi tedy udělaly odkazy na Kubricka a návrat do hotelu Overlook, kde to konečně mělo atmosféru. Scéna, která však také fungovala, což je nutné podotknout ku chvále Flanaganova počinu, byla střílečka v lese.

Stojí na kopcích, štíhlé a vznešené, a shlíží dolů do krajiny. Staví se jen v dobách hlubokého míru a za jediným účelem; povznést člověka a jeho ducha alespoň na chvíli nad povrch země... Rozhledny. Turisty přitahují jako magnet střelku kompasu, rodinám poskytují cíl procházek, milencům soukromí, putujícím romantikům nezapomenutelné zážitky, avšak dohromady možnost vystoupat na vrchol a získat tak nadhled nad krajinou, nad lidmi, nad životem a nad smrtí. Z trojice Ludvíkových cyklů, pomyslného triptychu (Rozhledny, Stromy, Prameny), jsem se do putování za rozhlednami pustil až po zhlédnutí předešlých počinů. Navzdory názorům většiny ostatních uživatelů, pro mě byl tento pořad nejslabším. Upřímně musím přiznat, že většina dílů mě nebavila, protože kraje, v nichž se rozhledny vyskytují, byly natolik vzdáleny moji domovině a nikdy jsem je ani nenavštívil, že to zkrátka nezafungovalo. Podstatnou roli v tom sehrál asi i fakt, že zatímco Stromy a Prameny jsou ryze přírodní záležitostí, rozhledny jsou dílem člověka, což mě nezaujalo tolik, jako něco, co stvořila příroda. Za povedené epizody považuji mimo úvodní části zejména ty z horských oblastí, obzvláště Jeseníky. Z dílčích mě zaujaly ty rozhledny, které jsem po republice sám navštívil, např. Blaník či Jarník v Písku. Chválím však tradičně průvodce pořadem, Luďka Munzara, námět a přínosnost pořadu (takový počin tu dosud chyběl) a pochopitelně Ludvíkovu parádní hudbu. Vzhůru na rozhledny. Jasná jitra, pěkný výhled. Rozhlédni se, člověče, než ti život mezi prsty uteče. Opusť svoji rodnou pec a vydej se s námi někam na kopec. Všechny tvoje problémy, strasti, žaly, migrény, ti vyřeší jen rozhledny.

Obávám se, že v dnešní době by už takto skvělý film u nás natočen nebyl. Úvodní scéna nemá chybu, temná, atmosferická, mysteriózní. Pominu-li historické nepřesnosti, tak mohu směle konstatovat, že se po všech stránkách jedná o precizní snímek. Velmi působivě je zpracován 21. červen 1621. Co mi však drásalo oči, jsou svitky pergamenu/papíru (herci samozřejmě nepracují s opravdovým pergamenem). V ani jednom případě by totiž písemnosti tohoto rozsahu nebyly stáčeny, ale skládány. Obecně pergamen (i papír) se skládal (papyrus byl zpravidla svíjen) a jen výjimečně vznikaly dlouhé svitky.

Dobrý námět a tradičně skvělý Jack Lemmon. Není důvod si tuhle komedii nepustit.

Když jsem se dozvěděl, že Kirk Douglas v úctyhodném věku opustil tento svět, začal jsem okamžitě pátrat po snímku, kterým bych tuto hereckou legendu osamotě uctil. "Výběrové řízení" vyhráli Vikingové a rozhodně jsem nelitoval. Na dobu svého vzniku jde o počin s výbornou výpravou i solidním dějem, jehož akční scény dokáží potěšit i dnes. Být film o něco kratší, přidalo by to na údernosti.

Atmosféra gangsterek 30. let má prakticky vždy něco do sebe. V případě Malého Cézara tomu není jinak, ale mohlo zde být o kapku více akce. Chvílemi mi přišlo, že snímek neměl ten pravý spád, což jiné, obdobně staré mafiánské filmy, mají.