cheyene

Historická hodnota tohoto filmu je ve své podstatě nevyčíslitelná, neboť bez příkras a v ryze originální a autentické podobě přináší neopakovatelné, impozantní záběry na již zrozené zlo, z něhož vzešlo nejhrůznější válečné běsnění s naprosto nehumánními zločiny, které snad co do svého rozměru a ničivého rozsahu nemají v dějinách obdobu. Z některých záběrů až mrazí v zádech, když divák vidí ty statisícové davy, jak jednohlasně odpovídají, zpívají, křičí, zdraví vůdce a jiné pohlaváry, rezignují na vlastní úsudek a plně se podřizují davovému instinktu. Není nutné se rozepisovat o atmosféře, která je podtržená právě autenticitou a tehdejší hudbou. Díky titulkům je pořádně rozumět každému slovu slavných proslovů. Filmařské umění Leni Riefenstahlové je potřeba také ocenit, líbilo se mi např. prolínání obrazu, efekt, kdy heilujícího Hitlera postupně překrývá záběr na pochodující armádní složky, scény v noci či záběry na davy. Triumf vůle je unikátní film a je jedině dobře, že Hitler po Riefenstahlové chtěl, aby jej natočila. Jde o výjimečný důkaz propagandy, zfanatizování národa od starých po děti a.. "triumfu vůle".

Ke čtvrté hvězdě nechybí moc. Umberto D. je poměrně citlivě nasnímaný film, který poukazuje na to, jak se lidská společnost staví k penzistovi, jenž ze svého důchodu stěží zaplatí nájem své domácí, která jej kdysi nazývala dědečkem, ale nyní se ho snaží za každou cenu vyštípat ze skromného pokoje. Pana Umberta zužuje nemoc a starosti o to, jak sežene peníze a jídlo pro sebe a svého psa Flicka, jediného věrného přítele. S blížícím se koncem začíná být zřejmé, jakým způsobem se senior rozhodne své problémy řešit a tím se snímek posouvá do napínavější a emotivnější roviny, která mě svádí ke zmíněné 4. hvězdičce. Pochválit mohu také herectví hlavního hrdiny, stejně jako psího hrdiny, ale také půvabné Maria-Pia Casilio.

Z toho, co jsem dosud od bratří Coenů viděl, musím zkrátka konstatovat, že mají cit pro film a dokazují mi to i v cynickém thrilleru Fargo. Záběry na zasněžené pláně, vybudovaná atmosféra, noční policejní kontrola, předání peněz na parkovišti nebo závěr, to jsou scény, které jsou precizně natočeny a zůstanou divákovi na nějaký čas v paměti. Steve Buscemi je podle mého po herecké stránce nejlepším článkem snímku. Fargo je ve své podstatě velmi drsný, syrový a mrazivě chladný, což je umocněno tím, že se příběh zakládá na skutečné události.

City Lights je snímek natočený na truc zvukovému filmu, jemuž Charlie Chaplin nedával velkou budoucnost. Zmýlil se a buďme za to rádi. Přesto nám však němá éra zanechala řadu skvostných děl. Světla velkoměsta jsou hodně dobrá chaplinovka, kultovní záležitost, která kdyby měla o 10-15 minut méně, bylo by to u mě na 5*. Takto se tu občas objevují nudnější pasáže, ovšem svým námětem, svoji myšlenkou, je tento Chaplinův snímek stojící na pomezí grotesky a romantického dramatu vynikající a místy má tendenci být emotivní. Tak jako vždy, tak i zde Charlie předvádí perfektní herecký výkon za tónů parádní hudby, scény jsou nápadité a často komické, jak jsme u grotesek z tohoto období zvyklí.

Pane bože, to byl masakr. Velmi krvavý, brutální, naturalistický a syrový válčený film, jehož zpracování dává diváku pocit, že sleduje válku v přímém přenosu. Bez hlubších znalostí Rusko-čečenských vztahů a konfliktů počínajících již v dávné historii, nemá cenu rozebírat, kdo je v právu a kdo ne. Tento snímek ukazuje hrůzy války a nelidské zacházení s protivníky, ať už živými či mrtvými, poukazuje na sadismus a bestialitu, kterou v lidech probouzí válečný konflikt. Ironií historie je, že po první, ale i druhé světové válce padlo tolik krásných vět o tom, že právě ukončená válka musí být tou poslední v dějinách. Vidíme ale, že zůstalo pouze u slov, neboť i dnes, v tuto chvíli, je na světě nespočet válečných konfliktů a to i na starém kontinentu. Co si matně pamatuji z přednášek o soudobých válečných konfliktech, konkrétně Čečensko-ruských válek, je, že Rusové poslali do Grozného mladou, nezkušenou a ne příliš dobře vybavenou armádu a jejich plán, že město získají za 3 dny, se protáhl na tři měsíce a po jeho dobytí začali úřadovat čečenští ostřelovači... ale dost probírání toho, co a jak bylo. Tomuto snímku dávám 5*, ale ne pro jeho historickou kvalitu (musel bych mít hlubší znalosti ohledně tohoto konfliktu), nýbrž pro jeho naturalistické zpracování, které zanechává znatelnou stopu i díky doslova apokalyptické hudbě podporující už tak syrovou a hutnou atmosféru.

Místy napínavý krimi thriller, který se nese ve zvláštním tempu, takovém poklidném, kde je spousta času na sex, romantiku, ale rovněž vraždy nebo boj o život. Donald Sutherland nepatří zrovna mezi mé oblíbence a snad i proto se mi do této role nehodil. Mnohem lépe jsem si vedle půvabné Jane Fonda dokázal představit Paula Newmana, Steve McQueena či Jamese Coburna. Klute není rozhodně špatný film, ale na seznam 1001 filmů bych ho já asi nezařadil.

Alzheimer je hrozná nemoc a kdo se s ní nesetkal, tak těžko pochopí, jaké je soužití s takto nemocným člověkem a už vůbec nepochopí, co pacient pociťuje. Still Alice částečně ukazuje, jaké to je v začátku a jak se onemocnění zhoršuje a postupně degraduje lidskou osobnost v běžném životě. Hlavní hrdinka měla možná to štěstí, že se o své chorobě včas dozvěděla a snažila se s ní alespoň trochu bojovat, dokud to bylo možné. Konce, které Alzheimer přináší, tu neuvidíme, což je možná dobře, neboť by byl snímek značně depresivní. Chválím herecké výkony Julianne Moore, ale líbila se mi i Kristen Stewart a Alec Baldwin. Kdyby měl film konec, který jsem očekával, tedy tragický, dal bych 5*, protože by vyznění bylo možná ještě silnější, avšak prvoplánovější a snad i lacinější, těžko říct.

Od začátku do konce horor s vynikající atmosférou, podpořenou perfektní kamerou a bezchybnou hudbou. Je tu sice řada nelogičností, ale jako celek v rámci žánru tento snímek funguje a chválím absenci laciných lekaček. Jen ten závěr mohl být méně přitažený za vlasy.

Zpočátku jsem neměl pocit, že bych tomuto snímku mohl dát více než 3*, ale čím déle film trval, tím se moje hodnocení zvedalo. Střihoruký Edward je v podstatě něco jako pohádka, ale zároveň drama a romantická fantasy podívaná, které dominuje Johnny Depp v hlavní roli a opět potvrdil, jak je skvělý herec. Winona Ryder také znovu příjemně potěšila a čím jsem se jako divák kochal, bylo celkové zpracování - kamera, prostředí, hudba, ale také nápaditost. Opomenout však nelze ani síla ústřední myšlenky, která ukazuje, kolik citu a dobrých vlastností v sobě může mít umělý výtvor a kolik falešnosti je vlastní normálním lidem. Tim Burton dokázal do filmu vměstnat i emoce, což se cení, zvlášť, když se netlačí na pilu. Silná scéna je například ta, kdy si Edward uvědomí, že i jeho nejněžnější dotek způsobuje bolest a krvavé šrámy. Ačkoliv jsem to zpočátku nečekal, nemohu hodnotit jinak.

Možná, že to není na čistých 5*, ale za debutování Mádla v režii i scénáristice, které dopadlo takto výborně, nejde jít níž. Pojedeme k moři je snímek, který svoji formou v české kinematografii chyběl. Je zábavný, odpočinkový, má spád i napětí, dojemnější momenty se střídají s těmi úsměvnými a komickými. Herecké výkony dětských herců jsou parádní a Ondřej Vetchý potvrzuje své kvality. Pro mě vskutku velmi milé překvapení, na které bych se někdy v budoucnu s chutí podíval znovu.