Katzenklo

Lotyšské filmové ceny Lielais Kristaps 2018: nejlepší film (celkem 9 nominací). Adaptace první části série autobiografických románů uznávané lotyšské autorky Vizmy Belševici. Nesmírně dojemné a lidské drama o životě mladé dívky z chudých poměrů, o její fantazii, touhách a snech. Film zachycující jak rozkošné momenty dětské naivity, tak emotivní prožitky trpkého zklamání. Nechybí ani náznaky politického kontextu třicátých let a odkazy na osobnost prezidenta Kārlise Ulmanise. Snímek bohužel postrádá výrazný závěr, přesto však zanechává krásné vzpomínky na dětský svět, do něhož po vykročení již v pozdějším životě není návratu. (projekce: Kino Lucerna, Praha - 6. 4. 2019)

Lotyšské filmové ceny Lielais Kristaps 2018: nejlepší scénář, nejlepší herec ve vedlejší roli (Andris Daugaviņš), cena čtenářů Delfi (celkem 6 nominací). Film, který v Lotyšsku krátce po uvedení vzbudil nebývalý rozruch. Absurdní kriminální komedie plná brutálního násilí a bizarních postaviček byla pro mnohé naprostým zjevením. Velice povedený je mimo jiné soundtrack, složený (s nadsázkou řečeno) z klenotů lotyšské populární hudby. Film nesedne zdaleka každému, ale pokud je divák alespoň trochu zvrácený, měl by v něm nalézt zalíbení. Tato geniální společenská satira má ambice zaujmout daleko za hranicemi Latvijas galvaspilsēty. Upozorňuji akorát na nepřesnost v popisku: film se rozhodně odehrává v devadesátkách, protože "za dob těžkého socialismu" by se sotva dal vykrást McDonald's :D (projekce: Forum Cinemas Riga - 8. 9. 2018)

Lotyšské filmové ceny Lielais Kristaps 2018: nejlepší kostýmy, cena diváků (celkem 13 nominací). Adaptace románu Anšlavse Eglītise, který sleduje kariérní vzestup mladého umělce v lotyšské Rize krátce před druhou světovou válkou, byla na podzim 2018 snad nejpropagovanějším filmem v zemi. Dojmy z něj jsou však poněkud rozpačité, neboť v oblasti humoru film příliš tlačí na pilu a vtipy působí značně nuceně. Dobové kostýmy i historické kulisy jsou přesvědčivé, nicméně namísto historického dramatu očekávejte spíše ztřeštěnou situační komedii. Film nabízí také emotivnější pasáže jakož i chmurné scény, na hodnotě mu však nikterak nepřidávají. Největším přínosem dle mého soudu je, že snímek nabízí divákům solidní přehlídku klasických děl lotyšského výtvarného umění z meziválečného období. (projekce: Kino Bize, Riga - 19. 1. 2019)

Aneesh Chaganty, prakticky neznámý filmař, dokázal roku 2018 natočit naprosto dechberoucí debut. Těžko říci, zda se inspiroval starším projektem Stream.cz Semestr, nicméně forma zpracování Searching se tomuto seriálu výrazně podobá. To nic nemění na tom, že ve světovém měřítku se jedná o nesmírně svěží a originální snímek. Budování zápletky je dokonalé, film intenzivně graduje a divák setrvává v nejistotě až do samotného rozuzlení. Za jediné negativum považuji, že film je v některých momentech příliš patetický; přesto ve mně však zanechal silný dojem. Zbývá jen klást si otázku, proč snímek zcela chybí v české kinodistribuci, která nám místo toho nabízí mnohé výrazně podřadnější kusy. (projekce: Forum Cinemas Riga, Lotyšsko - 23. 9. 2018)

Fenomén Twin Peaks mne zastihl snad v nejlepší možný čas, díky čemuž mi bylo po zhlédnutí původního seriálu a doprovodných filmů umožněn plynulý přechod k sérii třetí. Dosáhnuv samotného závěru Lynchova mistrovského opusu, jsem nucen konstatovat, že ačkoli mám za sebou spoustu audiovizuálních zážitků na vysoké kvalitativní úrovni, mysteriózní klenot ze státu Washington je hned o několik dimenzí převyšuje. Nepoznal jsem dosud jiného seriálu, jenž by byl schopen tak plynule měnit atmosféru a kombinovat žánry jako krimi, drama, thriller, komedie, romance a horor, aniž by pozbýval přirozenosti či atraktivity. Nelze vynachválit precizní herecké obsazení, jelikož snad všechny postavy představují nesmírně osobitý charakter, přičemž každý z herců dokázal tento charakter dokonale vystihnout. Veškeré prvky daly ve spojení s kultovním soundtrackem vzniknout dílu neskutečně originálnímu, záhadnému a těžce uchopitelnému. Člověk si na konci uvědomí, že si vůbec nemůže být jist tím, co viděl - nelze rozeznat pravdu a skutečnost od pouhého snu...

První české animované filmy vznikaly za účelem propagace určitého výrobku. Jak jest uvedeno v synopsi, zdejším objektem se stal margarin Sana. Sledujeme příběh dvou chlapců a psa, jenž jim ukradl, pokud si správně vzpomínám, uzeninu. V závěru filmu se jinoši odeberou do podniku, kde se nasytí a ztloustnou, pročež následuje závěrečný slogan. Celý němý snímek je prokládán různými veršovanými komentáři, díky nimž je pro diváka snadnější orientovat se v ději. Kvalita díla není nijak závratná, snímky na sebe nenavazují příliš plynule. Přesto je zajímavé si uvědomit, že právě toto je pravděpodobně nejstarší dochovaný kreslený film z naší země.

"Koko fuj!" Jiří Brdečka se zde vymanil ze stínu dodnes známějšího kolegy, Jiřího Trnky, aby dokázal, že je sám schopen stvořit důstojný animovaný film, jenž kvality neztrácí ani po padesáti letech. Postavy zde sice promlouvají prapodivnou kombinací češtiny, ruštiny a svahilštiny, jíž nikdo nemá šanci porozumět, dialogy v tomto díle ovšem nejsou podstatné. Důležitá je chvála svobody, kreativity, kubismu a především bezbřehé fantazie, jež dává vzniknout skvostnému umění, které se dočká uznání až po počátečním vlažně kritickém přijetí. Kvalita Vaší kresby může být objevena až časem.

Celkem zábavná, obstojně zpracovaná vyvražďovačka pěti sympatických hlemýžďů (když měli ulity, tak to snad nebyli slimáci). Příběh bohužel postrádá jakékoli překvapení či oslňující konkluzi.

"You're not dead?" - "No. I just upgraded." Z Terminátora jsem měl slušné obavy, neboť trailer působil absurdně trapným dojmem nevydařené taškařice. Večerní návštěvy Slovanské chajdy ovšem nelituji, jelikož jsem si projekci nad očekávání užil. Samozřejmě je to jenom bezduchý popcornový výplach, který z uměleckého hlediska může zaujmout nanejvýš dechberoucími efekty. Není zde dotažená kauzalita ani smysluplnost kompozice celého příběhu, ale mně se to přesto líbilo. Zatímco předchozí Terminátory lze považovat za vcelku vážná akční sci-fi, tento snímek je především komediální. Jde o odlehčenou, nikoli urážlivou jednorázovku pro pobavení. Nemám důvod si stěžovat; byl tam Arnold, Daenerys, J. K. Simmons, a dokonce Doctor Who. Ve výsledku snad o chlup lepší než Jurský svět.

Na svou dobu dobře odvedený dokument. Po stručném představení samotného Armstronga následuje záznam několika písní z koncertu v Lucerně, záběry z autogramiády i ukázka ze Semaforu, kam Armstrong přijal pozvání na jazzovou improvizaci. Pro mě to stačí, abych si o jeho návštěvě v Praze udělal svou představu. Nezbývá mi, než závidět svým prarodičům, kterým se dostalo cti se tohoto koncertu osobně zúčastnit.