Morien

Morien

Dagmar Pokorná

okres Třebíč
Mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska

homepage
Skype: MorienHithwen
MSN: -
Yahoo: -

171 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
    • 21.8.2017  00:14

    Poušť je tak vyprahlá, noc je tak tmavá, Meekova zkratka je bezva. ♥♥♥ Kdo by to byl řekl, že se dožiji perfektně nenápadně manipulované westernové existenciální alegorie, kde Bruce Greenwood hraje zarostlého mručícího stopaře a zálesáka.

    • 20.8.2017  23:20
    Moonlight (2016)
    **

    (1001) Během počátečních pár minut jsem byla šťastná jako blecha a věřila, že opravdu bude následovat nejlepší film roku. Velký muž přichází zkontrolovat svého podřízeného. Vymění si pár zdánlivě přátelských slov. Tušíme za nimi komplexní podtext a jasnou hierarchii. Muž pokrytý vředy a boláky se na nich dožaduje milosti a je zároveň uboze zoufalý a závisle apatický. Cestu jim přeběhne malý chlapec, kterého bezeslovně pronásledují šikanizéři a hazejí po něm kamení. Chlapec se schová ve vybydleném domě, je tam sám, ve tmě, slyší jenom rány a dunění. Dvě silné ruce vytrhnou desku zabedňující okno. Velký muž přišel vytáhnout chlapce na vzduch a do světla. Dynamika této úvodní sekvence je tak strhující a svůdná, až to bolí. A to také proto, že se jí (až na pár kraťoučkých chvílí) už nic jiného ve filmu ani nepřiblíží, natož abych se dočkala ještě gradace. Místo silného příběhu přichází obvyklé potíže filmů s pasivním protagonistou, rozmělněné navíc mezi tři herecké představitele. Jedinou konstantou v pravém slova smyslu je Naomie Harris a ta dostává tak málo času a je tak izolovaná od hrdinova života, že vůbec nemá prostor rozhodit svá kouzla. A můj osobní problém je, že když už jsem si jakžtakž zvykla na pomalé rozhoupávání k bolestivým pointám prvního a druhého aktu a přijala ten postup jako normu, tak přišel akt třetí, který byl úplně jiný a já ho nepochopila až do té míry, že nijak neovlivnil můj zážitek z filmu. Musím se jít znovu podívat na Štastni spolu.

    • 18.8.2017  23:36
    District 9 (2009)
    ****

    (1001) Hm, tak se mi od 3. 10. 2009, kdy jsem tento film viděla poprvé, vážně změnil pohled. Měla jsem takové podezření. Nápovědou mi byl původní komentář, nejenže obsahující slova zakončená nespisovnými koncovkami, ale i spojení jako "slibný námět zprasit", "absolutně nepřesvědčivý", "proč je civilní náhled zakončen bezhlavou střílečkou" a "ne, prostě ne". Dnes mi stačí podívat se na krevetího tatínka, který miluje svého krevetího synka, a hned mé kamenné srdce pookřeje a jsem schopna zamyslet se nad tím, o čem film chce vyprávět a jak toho dosahuje. Na to, aby se mi doopravdy zapsal do srdíčka, se mi film i nyní zdá dost hlasitý, ukřičený a výbuchovitý, ale kdo já jsem, abych někomu vyčítala postmoderní křížení žánrů a bezhlavé střílečky, pokud je používá k objektivně posouditelnému filmovému dobru, a dost možná dokonce i chytrému a chytře? Velký posun nastal také v tom, že jsem právě omylem místo posun napsala psoun a že se mi nyní Sharlto Copley zdá roztomilý a respektuji ho jako protagonistu, i když by se mi přece jenom víc líbilo, kdyby dospěl k nějakému charakternímu posunu dřív než na úplně možnou poslední chvíli. Závěrem se tedy omlouvám za svou dřívější předpojatost a jestli někdy natočíte to pokračování, děcka, tak nevyvádějte blbosti.

    • 16.8.2017  22:46
    Viktor Frankenstein (2015)
    odpad!

    Tyjo, když jsem viděla klaunsky nalíčeného Daniela s dlouhými vlasy a hrbem, měla jsem okamžitě pocit, že mě čeká nesmírně zábavný film. Bohužel jsem neměla pravdu.

    • 16.8.2017  19:54

    (1001) "Nein, es ist für mich." ♥♥♥ Snažím se přijít na to, jestli bych tento film obdivovala až tak moc, jak ho obdivuji teď, kdyby v něm hlavní part nehrály největší a nejemotivnější oči v dějinách vesmíru, tzn. oči Ulricha Müheho. Film je chladný a odtažitý, ale při pohledu z dálky to vypadá jako přesnost a suverénnost. Když se k tomu přidá tiché vnitřní burácení hlavních herců v čele právě s ultimátně charismatickým Mühem, tak mě nenapadá nic, co bych filmu vyčetla nebo co bych si v ideálním světě představovala jinak. Je to typický "oscarový" (a tím automaticky doslovný) film, ale zároveň má i některé pohádkové kvality a konečně i povznášející vyznění, takže brečím a díky a budiž vám země lehká, pane Mühe.

    • 16.8.2017  13:22
    Ruby Sparks (2012)
    **

    Roztomilý příběh o mladém muži, který se ze všech sil snaží přestat být hipsterem, ale nakonec stejně jenom vymění psací stroj za MacBook. Chtěla bych, aby to natočil a napsal Chan-wook Park, tak jako natočil a napsal Žízeň. Tzn. aby Ruby Sparks používala své žánry podvratně, aby k ní nehrála tak lehkomyslná, po srsti hudba, aby se nebála zatáhnout každou situaci do extrému a tím pádem dokázala zajít dál než k hranici jednoduchého formálního cvičení. Zoe s Paulem jsou skvělí, ale přijde mi zkrátka škoda, že celkový záměr nebyl víc brutální a dech beroucí.

    • 15.8.2017  14:42

    Je fakt, že v rámci žánru by asi mohlo být i mnohem, mnohem hůř. Hlavní postavy jsou mi celkem ukradené a ta love story je přesně tak tuctová, jak by to člověk u high school prom night flicku čekal, ale nejlepší kamarádi jsou dost zábavní na to, abych vydržela koukat až do konce a dokonce se snad i sem tam mírně bavila. Kromě toho jsem měla rozpracovanou teorii, že Chris Marquette a Paul Dano jsou prakticky stejný člověk, a tady se mi to potvrdilo. A aspoň že těm třem je sedmnáct a osmnáct, když hrají středoškoláky, a ne třicet, jak bývá ve filmech zvykem. Ale stejně si ti filmaři představují dospívání jako Hurvínek válku, řekla bych.

    • 15.8.2017  00:21

    -"Pozoruji, Antoníne, že se vám mění povaha. Zdá se mi, že jste se právě vyjádřil pro básnictví." -"To snad ne, proboha. No to snad ne!"

    • 14.8.2017  13:03
    Švýcarák (2016)
    ***

    Slovy Bernarda Blacka: "You will cry, you will laugh, it'll change your life." Ale je nutno říci, že to platí jenom o tak první hodině deseti minutách a poslední akt mi přijde velmi scenáristicky a ideologicky nezvládnutý a nedotažený. Všichni ostatní lidé, kteří se pokoušejí přijít s nejlepším prdícím jokem, můžou přestat, protože ultimátnější už to nebude. Paul Dano by z fleku mohl hrát jednoho z Ewoků na lesním měsíci Endoru, je kvalifikován jak roztomilostí, tak děsivostí, a moje míněni o Danielu Radcliffovi prudce vzrostlo.

    • 13.8.2017  15:17

    (1001) "Co všechno je potřeba vědět o Adolfu Eichmannovi: Oči: průměrné - Vlasy: průměrné - Váha: průměrná - Výška: průměrná - Zvláštní rysy: žádné - Počet prstů na rukou: deset - Počet prstů na nohou: deset - Inteligence: Průměrná / Co jste čekali? Drápy? Nadměrně velké řezáky? Zelené sliny? Jasné příznaky šílenství?" -Leonard Cohen, Květiny pro Hitlera

    • 12.8.2017  21:23
    Mládí (2015)
    *

    Nevím, jaký druh krize kterého věku Sorrentino má, ale jestli rychle nenatočí něco o zombících a ženách se sekyrami, tak najisto přijde o poslední šanci navázat nějaký kontakt s "realitou". Klidně ať všechny zombíky hraje Paul Dano, ale hlavně ať tam nejsou žádní bělovlasí mužíci vzpomínající, jak asi vypadá smysl života a nahá samice.

    • 11.8.2017  11:56
    La La Land (2016)
    odpad!

    (1001) Ty brďo, kde jsou ty časy, kdy jsem si myslela, že Ryan Gosling by mohl být nejtalentovanější lídr svojí herecké generace. Inu, jsou přesně deset let a více zpátky. Možná, že by pořád mohl být, kdyby neměl úplně prapodivnou ruku při vybírání svých projektů. Z jeho projevu se úplně vytratilo spektrum a hloubka, za kteréž jsem ho milovala už od časů malých nezávisláků jako byl Svatý boj, ale i umělecky neambiciózních trháků jako Vzorec pro vraždu. Emma Stone mi zase připomněla jednu sekvenci z Lynchova Mulholland Drive. Tam je hlavní hrdinkou rovněž herečka připravující se na konkurz. Divák ji vidí, jak se připravuje u sebe v kuchyni se scénářem a legračně teatrálně svůj part přehrává a nezvládá. Potom ale přijde na konkurz a vysekne tak přesvědčivě soustředěný, vyzrálý, intimní výkon, že všem spadnou čelisti a roli okamžitě dostane. Emma Stone v mých očích během celého La La Landu nepřekročí tu fázi zkušebního přehrávání v kuchyni. Možná je to tím, že během všech svých emocionálních plot pointů musí zpívat místo skutečného hraní, ale když to tak režisér chtěl, tak měl najmout herečku, která by i v té pěvecké poloze vypadala jako ryba ve vodě a nikoliv jenom jako někdo, kdo to několik měsíců dřel. Navíc mi i přišlo, že se milenci svým hereckým pojetím poněkud míjejí, Stone se to snaží brát přes komediálnost a sebeshazovačnost, zatímco Gosling zůstává celou dobu smrtelně vážný. Jejich společné scény, i ty, kde mají být zamilovaní, mi přijdou jako nervózní rozmluva mezi lidmi, kteří se skoro neznají a mají strach o něčem začít mluvit doopravdy do hloubky, aby se před tím druhým neztrapnili. Chybí mi mezi nimi chemie a intimita, společné taneční choreografie mi přesvědčivý důkaz o lásce nedokážou nahradit. A co vůbec nechápu je poslední scéna, která jako by dokazovala, že za těch několik uplynulých let se ani jeden z nich duševně nikam neposunul a že její manželství a mateřství pro ni neznamenají vůbec nic, protože by to během vteřiny vyměnila za nějakou fantazii, o které sama tvrdila, že nemůže fungovat. A jestli někde platí ta klasická muzikálová výčitka "normálně přece lidé nezačnou jen tak tančit a zpívat", tak pro mě je to tady. Kdyby to byl alespoň unikátní způsob komunikace mezi nimi dvěma, ale film začíná tanečkem cizích lidí, co s následující love story nemá nic společného a připravuje nás tak jenom na cvičení v samoúčelnosti. Dějové věci se řeší většinou v dialozích (a to je můj nejméně oblíbený způsob řešení věcí) a zbytek složek je od nějaké funkčnosti více méně oddělen. Navíc mě mate, proč mají písně smutku a znechucení stejný drive jako písně jásání a radosti. Kdybych chtěla opravdovou aktualizaci klasického hollywoodského muzikálu, pustím si znovu Tanec v temnotách, kde se používá nostalgický obdiv a moderní pohled s formálním experimentováním k vytvoření něčeho nového a radikálního a kde hudba a tanec představují skutečnou komunikaci mezi postavami a nikoliv výplň v čase, kde se nic jiného neděje. A kdybych chtěla film, který se odehrává ve filmovém studiu a s nadhledem vzdává poctu "zlatým časům" a alespoň chápe, co všechno se mezi zlatými časy a dneškem odehrálo se světem a s kinematografií, tak si pustím Coenovic Ave, Caesar! La La Land podle mě může fungovat pro diváky, kteří po filmu nechtějí nic jiného než prostou zábavu (a kteří nemají vyhraněný hudební vkus), ale už ne pro někoho, kdo je alespoň částečně obeznámen s historií filmu a má nasledované nějaké klasiky a nějaké revize klasiků. Udělovat tomuto filmu ceny a označovat ho za milník mi přijde scestné. -"How are you gonna be a revolutionary if you're such a traditionalist?"

    • 10.8.2017  17:36
    Looper (2012)
    ****

    Film mě svým začátkem navnadil natolik, že jsem se rozhodla vypnout všechny logické obvody a sledovat emocionální uvěřitelnost a nechat se bavit a dojímat tou. A to taky proto, že režijní debut Riana Johnsona Zmizení (Brick) považuji za jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem kdy viděla. A dobrý bože, myslím, že se z něj stává jeden z mých nejoblíbenějších píšících režisérů. (A teď se už dokonce megamoc těším na SW: The Last Jedi místo mých předchozích obav, oujé). Looper mi rozhodně nepřijde po všech stránkách hotový tak, aby byl hoden bezvýhradného vzývání, ale když se podívám na témata, myšlenky a některé scény, tak mám silnou chuť tak učinit i navzdory. Lineární příčina a následek jsou využívány tak, že nemám nejmenší problém to přijmout, a ještě k tomu to Johnson použil k naprosto brutálnímu ohromení na mé straně. Ó bože, ó můj bože, když se starý Seth snaží uniknout svému osudu, tak je to snad nejsurovější a nejpůsobivější mučící scéna, jakou jsem kdy viděla. Johnson se taky snaží pracovat s komplikovanější vztahovou pavučinou mezi všemi postavami, vytváří paralely (poměřování zbraní, bezbranný přítel zalézá a vylézá z poklopu, co udělá která matka pro své dítě) a obrací perspektivu jednotlivých lidí a jednotlivých skutků. JGL je bohužel paralyzovaný tím maskováním, asi bych byla raději, kdyby nevypadal tolik jako Bruce a místo toho mohl vyjadřovat emoce obličejem. Naštěstí Paul Dano a Noah Segan by mohli brečet závodně za vlast a tak jsem si delegovala svoji představu mladé citlivé duše, s níž se můžu identifikovat, na ně. A nakonec mi záleží hlavně na tom, že Rian Johnson použil svoje superschopnosti k dobru, takže ano, bravo, děkuji. -"He... he was singing."

    • 6.8.2017  16:07

    (1001) Celou dobu jsem přemýšlela, zda si myslím, jestli je to dobrý nebo špatný film. A nemohla jsem si odpovědět, protože v mých očích je to prostě nijaký film. Teď nad ním přemýšlím, ale do zítřka, nejpozději do pozítřka už o něm nebudu vědět a vše bude dobré. Nesnesitelně dlouhý, fabulující do hloupě telenovelových detailů. Gibson v jednom rozhovoru řekl, že museli z někoho udělat klaďáka a z někoho záporáka a trochu to celé zromantizovat, aby to kamera unesla. A já říkám, že kamera unese všechno, kdyby měli odvahu neromantizovat. Ještě že v rámci filmu alespoň trošku pracují s tím, že to není pravda, že to je legenda z lidských řečí. Ale mohli by to dát nějak pořádněji najevo i o filmu samotném. Navíc se mi zdá, že film poměrně trpí tím stavěním Mela Gibsona (který vypadal vždycky až příliš fanaticky na můj vkus a zdá se být o dost starší než postava, kterou má hrát) na vyvýšený osvícený sokl, zatímco mnohem sympatičtější herci jsou odsouzeni k několika hláškám a existenci v ústraní - a přitom bych si moc přála, aby zrovna Brendan Gleeson, Tommy Flanagan a David O'Hara dostali mnohem víc prostoru. A na druhé straně barikády mezi záporáky už vůbec není nikdo, kdo by to svým charismatem táhl. Herec ztvárňující Edwarda I. je příliš starý a vetchý na to, abych mu věřila vyhazování lidí z okna a celkově zosobnění hrozby a zla. Nějaký ten potenciál ještě skrývá Angus Macfadyen, protože ten se pro brečení a morální dilemata snad narodil, ale díky přelidnění filmu tolika figurkami nemá příliš šancí vyniknout. Možná mohlo mít Statečné srdce nějakou hodnotu v době svého vzniku, já to ale nepamatuji a neposoudím. Dnes už se mi tento film zdá bezcenný a právem jeden z nejhorších, které kdy vyhrály Oscara.

    • 4.8.2017  02:20
    Whiplash (2014)
    *

    (1001) Ačkoliv to začíná jako příběh o detailech, tak se mi zdá jako vyprávěný někým s poruchou pozornosti. Nebo já nemám ten správný druh pozornosti, požadovaný tímto filmem. Velké mínus nejspíš bude, že nemám hudební sluch a nacházím potěšení i v rozladěné hudbě, jak mi kdysi kdosi vysvětlil. Už jenom tím mi velká část obsahu rovnou uniká, možná úplně všechen obsah i s přesahem. Nebo jako kdyby film o puntíčkářích nenatočil puntíčkář a mně puntíčkáře to vytáčí z míry. Nebo jako by film o puntíčkářích natočil puntíčkář zcela puntíčkářsky a já ve skutečnosti nebyla puntíčkář a postrádala tam moment opravdového překvapení a odvahy nezabývat se trivialitami a ukazovat jen to, co je skutečně k tématu. Ale že je to režisérův první velký film, tak je možné předpokládat, že ho čas naučí vyvarovat se klišé jako je cokoliv s přítelkyní, ke které může být ambiciozní necita ambiciozně necitelný, nebo bratranci fotbalisté, kteří se mu vysmívají u rodinné večeře, kde ho nikdo nechápe. Herec, kterému očividně není devatenáct, hraje devatenáctiletého kluka. Jak mám věřit ty naivní slzy při omluvnému volání holce muži, kterému je zjevně blíž ke třiceti než ke dvaceti? Někdy na věku herce nezáleží, ale zrovna tady mi to přijde důležité. A i přese všechnu mou, téměř neutuchající, lásku pro J.K. Simmonse, je v mém vesmíru role učitele buďto rovnou špatně napsaná (A to nejspíš je, ty wtf přechody mezi vyměňováním cukrblíků s malou holčičkou v západu slunce a kundováním dvě vteřiny poté v chladné místnosti s modrými podtóny jsou na sebe naražené tak nešikovně, že se tomu nemůžu ani zasmát - a když se tak nad tím zamyslím, tak smysl pro humor tomuto filmu chybí zcela esenciálně.) a nebo jenom špatně obsazená a zahraná (Což nejspíš taky je, protože J.K. má v očích stejný výraz při obou druzích scén a jeho hlas a řeč těla vypadají jenom jako naplňování něčích pokynů, nikoliv jako památný výkon hodný oslavování. Byla jsem zmatená už při prvním sledování, protože mi to občas přišlo až moc jako parodie, aby to byla jen náhoda, a nebyla jsem si jistá, co mám doopravdy cítit. Pustila jsem si některé pasáže ze zkoušek a zejména finální konfrontace znovu a beze zvuku a z jeho tváře jsem nebyla schopna poznat, co se právě děje. Podle mě to není známka dobrého výkonu, ani dobrého vedení.) V ideálním světě a při vlastnictví stroje času by ten film natočil Steve McQueen v dobách Hladu. To byl taky debut. To by film obsahoval jenom asi šest informačních scén v souvislosti s dějem a zbytek by bylo MASO. Takový film bych mohla respektovat.

    • 30.7.2017  10:50

    Dá se říct, že jsem si ten film příjemně užila, ale také se ve mně posiluje pocit, který už nějakou dobu mám, a totiž že mi Will Smith nikdy nepřišel nijak zvlášť vtipný a vlastně ani tak superhvězdný, jak o něm všichni říkají.

    • 28.7.2017  19:40
    Ghost in the Shell (2017)
    odpad!

    Film sestavený pouze z uvozujících záběrů se i ve všech ostatních ohledech nikam dál nedostal.

    • 24.7.2017  13:06
    Babel (2006)
    *

    (1001) Dala jsem filmu deset let na rozložení a stala se nevídaná věc, rozumím mu ještě míň a je pro mě ještě prázdnější, než když jsem ho viděla ve svých telecích letech. Kromě toho, že neumím pojmenovat, o čem vlastně vypráví, je mi s plynutím filmového času čím dál víc nepříjemné, jak jsou události snímány a prezentovány. Jedním příkladem za všechny je podbízivá a kýčovitá prezentace veselí na mexické svatbě. A doprovodná hudba mě celkově iritovala svým pozérstvím. Jediná scéna, která mnou opravdu pohnula, byla ta, v níž chlapeček rozmlátil tu Winchesterovku.

    • 21.7.2017  17:13

    Rovnou říkám, že nevím, jestli bych se na film chtěla kdy podívat znova, ale tohle jedno koukání jsem si užila, jak se patří. Moji milovaní krasavci Cillian a Armie nezklamali a vypadají tak fotogenicky, jak bych od nich s takovým množstvím "facial hair" ani nečekala. Ze začátku jsem se při pohledu na přehlídku umělých obleků, podezřelých účesů a nacvičených přízvuků trochu bála, co z toho vyleze, ale nakonec mi ta briskně (prý je podle Slovníku spisovné češtiny správně jenom bryskně, ale to vypadá tak strašně, že se mi nechce to "i" přepsat ani za nic) plynoucí bitka skoro až přirostla k srdíčku. Příjemný (možná až příliš optimistický soundtrack vzhledem k tónu událostí) soundtrack fungoval jako vítaný bonus.

    • 20.7.2017  23:03

    Tak jo, trvalo mi skoro deset let, než mi došlo, že to je vlastně komedie, ale tak aspoň konečně mi to došlo, že. Seth MacFarlane dělající německý přízvuk mi hází mnoho různých flashbacků na Family Guye, což filmu celkově asi může jenom přidat kredit. Bělovlasý princ je velký krasavec a Doug Jones je zřejmě bůh s mnoha očima. Kdyby nebyly všechny akční scény tak strašně dlouhé, tak bych byla snad ještě pozitivnější.

    • 20.7.2017  13:44

    Tak Psí noha může za tu moji posedlost blázny! Protože ten jeho způsob pohybu je tak hypnotický, že ho miluji na první pohled. A většího borce tam ani není, ačkoliv ústřední trio je hned těsně za ním. (A co teprve když spolu všichni čtyři laškovně dovádí v močálu!) Ale je třeba ještě prohlásit, že Zora Jandová je v této stylizaci úplně neuvěřitelně nádherná. Tato krutá romance s hudbou, zpěvem a tanci mě tříská přes hlavu melancholií jako mokrým hadrem.

    • 19.7.2017  22:05

    -"Osobo, co to děláš?" -"Kradu, ty troubo." Za mlada to byla silná guilty pleasure kvůli nádherné Mahuleně, svítícím prstům a děsivému Ohnivci, nyní, nejspíš stále ještě mladá, zejména oceňuji tu dokonale psychedelickou hudbu. A on ji má na svědomí Hapka, budiž mu země lehká, to dost vysvětluje.

    • 19.7.2017  13:39

    (1001) -"You want a dream girl? Then go to sleep and have a nightmare." Z tohohle jsem měla velmi silný pocit, že se dívám na aktualizaci Rebela bez příčiny. Oproti roku 1955 se hodně posunula hranice toho, co všechno můžou tvůrci ukázat, ale ten základní pocit, že je to všechno zaranžované a falešné, zůstává. Když například po super legrační předstíraně drsné bitce v hospodě, kde jsou všechny rány očividně jenom na oko, nikdo nikoho doopravdy nemlátí a všichni si dávají velký pozor, aby si navzájem neublížili, hrdinové odjíždějí v autě a mají na sobě krásně nalíčené tržné rány s jasně červenou krví, vypadá skoro už jako parodie. Na druhou stranu jsem vůbec nečekala, že bude charakter Travoltovy role tak zajímavý, vrstevnatý a navzdory všemu, co jsem zatím řekla, uvěřitelný. Scénář je sice dost těžkopádný, ale myslím, že Tony i já jsme nakonec byli proti svojí vůli vzděláni. A to jsem se jako hodná holka ovládla a nenechala se ovlivnit svým názorem na všechnu tu hudbu, protože a) Bee Gees v mé hlavě budou vždy jen ti zubatí chlapci, co zpívají Massachusetts a za b) když se tahle disco hudba pokouší vystihnout temnější stránky života, je to zase spíš směšné.

    • 15.7.2017  01:01
    Pod kůží (2013)
    *****

    (1001) Áááááááááááááááááááááááááááááááááá! (Jestli jsem někdy slyšela ďáblovu muziku.) ♥

    • 13.7.2017  23:01

    Tady mi přijde asi nejzásadnější zdůraznit, že tohle není "jenom" komedie. A že stádo je strašná věc, ale to film zdůrazňuje sám a dost. Můj vlastní gymplácký lyžák a rok vydání filmu od sebe dělí 26 let a nedovedu si představit, že by kdokoliv z mých spolužáků (ale tedy ani já) uměl zpaměti recitovat Oněgina. Na filmu oceňuji zejména to, jak je stručný a dokonale výmluvný. V podstatě nejvíc času se stráví představováním charakterů a jakmile už víme, s kým máme tu čest, může jít všechno od desíti k pěti bez jakéhokoliv nadbytečného okecávání.

    • 13.7.2017  16:41

    Olala, don't funk with my Wolverine. Mám nějaké výtky, jež se obecně dají zařadit do dvou kategorií: Za prvé, co je to s tím divným načasováním jednotlivých scén a jejich návazností? Jako by si už někdo chystal vrátka na prodlouženou verzi (což začíná být vážná choroba současných filmů) a/nebo si nebyl jist, co všechno do filmu ještě patří a co už se rozvíjet nebude. A ta druhá je to nešťastné kombinování čerstvého pohledu na superhrdinskou/mutantí mytologii a úmyslného rozrušování klasického dějového oblouku s největšími kýči scenáristického řemesla známými lidskému pokolení. Ale na konci jsem brečela a hudba Marca Beltramiho byla skvělá, takže radši nebudu přemýšlet, co si myslím o všech těch mrtvolách tam kolem, a budu celkem spokojená. X marks the spot.

    • 7.7.2017  18:52

    Páni, tenhle film je opravdu posedlý ukazováním analogových zdrojů cool hudby. A vůbec cool všeho cool všechno. Dokonce i mně: starého zapšklého intelektuála, u spousty záběrů napadlo, že to vypadá doopravdy sakra cool. Ale taky jsem si říkala, o kolik krásnější by svět byl, kdyby zábava, která navíc tak trošku prohlašuje, že je protiválečná, tolik nenormalizovala válku a násilí a nedělala z toho všudypřítomnou a zejména prázdnou cool záležitost. Škoda, že je tolik pěkného řemesla vypotřebováno na věc, která vypadá jako pokus zkřížit režisérské trademarky Terrence Malicka a Michaela Baye a ve výsledku je to o ničem. Protože po asi tak pátém nebo šestém záběru, kdy jenom někdo stojí a je cool (a bratru většina filmu je poskládaná jenom z takových záběrů), se to omrzí. -"This planet doesn't belong to us." Nepatří, tak se tak začněte chovat god dang it! Na druhou stranu se mi trochu líbí to pohrávání si s elementy původního příběhu a aktualizace/reflexe není nikdy špatná věc, když se udělá dobře, ale v tomto případě... No zůstaneme u toho, že se mi některé prvky trochu líbí. Aspoň že John. C. Reilly si dal toho hot doga.

    • 3.7.2017  18:31

    Z dnešního hipsterského hlediska má tento krátký film až nevídané kvality.

    • 22.6.2017  16:34
    Birdman (2014)
    ****

    (1001) Velmi nepříjemně sugestivní příběh o duševní poruše, šílený zejména z toho hlediska, že nikdo z Birdmanových blízkých si toho, zdá se, není vůbec vědom. V tom vidím hlavní zdroj nevědomosti z filmového podtitulu, ačkoliv ctnostného na ní nevidím moc, respektive skoro nic. Intenzivní šmírování hlavní postavy příliš nedovoluje pracovat na fikčním světě, ve kterém se film odehrává, a také kondenzuje mnoho osobních krizí mnoha různých lidí na jedno místo a jeden čas, což je vždycky trošku podezřelé a autorsky chtěné. Celkové tempo je nicméně tak strhující, že své výtky hned zapomínám a odpouštím a chci vidět víc, víc z toho zběsilého tance. Herci velmi září. Dokonce na mě zapůsobil i Ed Norton, kterého zejména v jeho ranějších rolích opravdu nemám ráda. V komediálních rolích mi ale v poslední době přestává vadit a tady je, jako karikatura sama sebe, dokonce výtečný. Kamera a hudební doprovod mi jdou přímo z duše, respektive možná bych měla říct do duše, kde vše cupují na spoustu malých kousků. A proto je mi líto, že mě velmi zklamal konec. Film ve svém průběhu vyvolává spoustu zdání, z nichž se většina postupně potvrdí, dokonce mám ten dojem, že vše důležité víme přímo od prvních záběrů. Na tajemství nebo falešné naděje se tu nehraje, klíčem k vyprávění je pro mě intenzita. Ta vyvrcholí závěrem na divadelních prknech. A co následuje potom, je v mých očích nedůstojné vyústění všeho toho šílenství, kterého jsem právě byla svědkem. Je to předvídatelné a je to příliš ukecané. Je to spíš nástřel, jak by poslední scéna měla vypadat, ale chtělo by to ještě pečlivě osekat a nechat tam jen opravdu ty důležité záběry a opravdu ta potřebná slova. To mávání novinami mi zkrátka ani oči Emmy Stone nedokážou vynahradit. -"A thing is a thing, not what is said of that thing."

    • 17.6.2017  14:37
    Tygr a drak (2000)
    ***

    (1001) Ach můj bože, tenhle film je pro mě tak složitý na pochopení, zvlášť když vůbec nechápu, co na tom nechápu, protože je velmi jednoduchý. Předně je třeba říct, že co se týče wu-šu filmů, tak moje srdce vždy patřilo a patří Yimou Zhangovi. Jeho filmy jsou dramaturgicky přesné jako atomové hodiny, sveřepé, přímé, nekompromisní. Ang Lee svůj příběh vypráví jinak, Tygr a drak je rozvolněný a uhýbavý a neustále balancuje na hranici nedořečeného a nevysloveného. Aspekt, který mi v hlavě dělá asi nejvíc nepořádku, je striktní oddělení konverzačních částí, kde se posouvá příběh, a bojových scén, které trochu dokreslují postavy, zároveň mi ale také připadají i notně samoúčelné. Nejsem obeznámená s knižní předlohou ani mýtem, který kolem sebe jednotlivé postavy zřejmě mají mít, ve výsledku je to ale samostatný příběh o hledání svobody a tak mi k jeho docenění žádný kontext fikčního světa nechybí. A přenádherná hudba Tana Duna je tam jako závoj na oči, abych si neuvědomila, jak intenzivně depresivní ten příběh je. -"I wish that we'll be in the desert together again."

<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace