Morien

Morien

Dagmar Pokorná

okres Třebíč
Mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska

homepage
Skype: MorienHithwen
MSN: -
Yahoo: -

170 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
    • 25.5.2017  00:23
    Hacker (2015)
    *

    Chris Hemsworth je špatnou volbou pro hlavní roli v takovémhle filmu. A nebo jsem nepochopila, o čem to mělo být.

    • 20.5.2017  22:09

    Představuji si, že kdyby se banda kamarádů v libovolném sociálně-lubrikujícím prostředí bavila o tom, jak by mohl pokračovat Prometheus, tak by jim v hlavách probleskovalo to, jak ve výsledku vypadá Covenant. Některé vize jsou ostré a super, spousta detailů a funkčních věcí je v mlze a postavy jenom jako loutky chodí od jedné cool scény k druhé. A Fassbender oplodní, co mu pod ruku přijde. Ale jako kdyby to vůbec nepřišlo do kontaktu s profesionálními filmaři, kterým někdo platí za to, aby vyrobili nejlepší možný výsledek. -"Don't let the bed bugs bite."

    • 9.5.2017  23:22

    "Controlled madness." ♥♥♥

    • 7.5.2017  00:50
    Jupiter vychází (2015)
    odpad!

    Zajímalo by mě, jestli si během produkce kdokoliv ze štábu položil otázku: "Co to vlastně děláme?", protože odpověď musela být úplně pokaždé: "Nevim."

    • 5.5.2017  17:21
    Frida (2002)
    ***

    Když jsem viděla Fridu poprvé, zdálo se mi, že vidím velmi krásný film a vůbec mě nenapadlo se ptát, jestli je to také dobrý film. Z dnešního pohledu si myslím, že ne. Funguje jako ilustrace, trošku, ale z Fridina díla (duše) nevystihuje skoro nic. Od důležitých momentů hrozně rychle odbíhá a věnuje se víc jejich spojování, ach jo. Navíc si myslím, že filmařky velmi rychle stárne. Těžké věřit, že to je dílo stejné Julie Taymor, která natočila nekompromisního Tita, ale možná mám i ten film rozmazaný nostalgií.

    • 5.5.2017  17:07
    Vice (2015)
    odpad!

    Kdyby se z tohohle filmu odebralo všechno nesmyslné střílení všemi nesmyslnými zbraněmi, nezbude v něm ani třetina takzvaného děje. Další z řady ultimátních důkazů o tom, že lidský mozek lze pomalu, ale jistě vymýt filmem, a že i lidé s filmem vymytými mozky budou natáčet další takové vymývací filmy.

    • 2.5.2017  15:33

    (1001) Komedie, u které jsem se nesmála. Možná je to tím, že jsem film poprvé viděla až v pozdějším věku, kdy už jsem měla osobní parametry pro humor nastavené úplně jinak a kolektivní nostalgie nemohla ovlivnit moje vidění. Místo toho se tak u Krotitelů vždycky všemu divím a nechápu, co se na tom všem líbí a proč to má tak kultovní status. Předně mi přijde, že se v tom filmu nic neděje a tak se místo zábavy mám čas divit nad tím, že ten svět jako takový má velmi nevyjasněná pravidla. Ti titulní duchové jsou duchové zemřelých? Démoni z pekla? Bohové paralelních realit? Divné zelené bloby s chutí na hot dog? Všechno dohromady? Co to je za guláš? (A protože se později hodlám věnovat srovnání s filmem z roku 2016, tak tady rovnou musím říct, že ten nový film tento nesmyslný mišmaš přebírá a taky to tam nechápu.) Další věc, kterou nechápu, a zajímalo by mě, jestli je podmíněná dobou vzniku, protože možná trochu je, že scénář se velmi málo, nebo skoro vůbec, nevěnuje postavám a zobrazování vztahu mezi nimi. Ačkoliv sem tam padnou hlášky typu "sbírám spóry" nebo "musel jsem ti zabránit, aby sis vyvrtal díru do lebky", tak o jejich postavách skoro nic nevíme, nemají žádné vlastní identity a i jejich přátelství je značně fiktivní, předpokládá se, ale vlastně ve filmu není vidět. Místo dostaneme takové flákačky jako bezobsažné montáže generických záběrů podbarvených vlezlou hudbou, které jsou skoro vždycky průser, protože jenom vyplňují čas, během kterého by se mohlo dít něco doopravdy se vztahujícího k zápletce nebo k posílení fikčního světa. Například postava Ernieho Hudsona je tam připsána z nevysvětlených důvodů s neexistující kvalifikací a doopravdy by tam být nemusela, protože tam chudák celou dobu jenom je a nic nedělá, pokud se nepočítá hraní druhých houslí. A postava Billa Murrayho, které se dostává nejvíce nějakého vykreslení, je bohužel totální úchyl a sexuální loudil hraničící s porušováním nějakého zákona, takže jakkoliv mě může bavit hercova stoická tvář, jeho postava je prasák a prasáci mě nebaví. Největší sympatie si tak z mé strany vysloužil démon s dobrým vkusem na strážce brány a klíčníky, který se jenom chtěl dostat do zkaženého světa a celý ho zničit, to je vlastně pochopitelné. Celé je to takové divně sexuální, včetně té chlípně zpívané písničky, jako puberťácký film, kde omylem hrají úplně dospělí lidé. A když říkám, že se tam nic neděje, tak myslím ta místa, kde to není záměrně. Je super, když hrdinové na své cestě za vítězstvím narazí na nečekaného protivníka a tím je schodiště do dvacátého druhého patra, které musí vyjít pěšky, ale co ta sekvence, která k tomu předchází? Krotitelé přichází k domu, nad kterým je podle všeho otevřená díra do pekla nebo ještě hůř, kolem domu stojí davy lidí a reportéři a ti všichni skandují jejich jména a chtějí si s nimi potřást rukou a získat rozhovor, zatímco oni se klaní a přijímají gratulace. Se vším profesionálním respektem mě k tomu napadá jediný komentář a to totiž: WTF? A potom praskne silnice, naše čtyřka spadne do díry, chvilka napětí, vylezou ven a dostanou další dávku potlesku a obdivu a teprve po tom se vydávají něco dělat... wtf? Jako kdyby film neměl dramaturga, který by komikům zakazoval dělat si, co se jim zachce, a hladit si ego na místě, kde by měl být propracovaný zábavný produkt. V podstatě pro mě platí, že nejvíce zábavná věc, která se týká tohoto filmu, je epizoda Epic Rap Battles Of History, která proti Ghosbusterům nasadila Mythbustery a je to skutečně epické. A teď přijde ta opravdu rouhačská část. Když jsem se teď na film dívala znovu, abych mohla napsat o filmu víc než první větu tohoto komentáře, tak už jsem věděla, že existuje onen ženský reboot z roku 2016. A říkala jsem si: "Ou jé, nebaví mě originál, to by mě nemusel bavit ani reboot, podívám se na oba filmy po sobě a potom napíšu, proč mě to obojí nebavilo, a doporučím internetovým trollům, aby film nenáviděli z opravdových důvodů a nikoliv jen proto, že jsou v hlavní roli ženy." No a co se nestalo, navzdory všem předpokladům mě ten nový film bavil! Protože on není tomu roku 1984 zas tak moc podobný. Má své vlastní chyby (má hlavní výtka asi je, že by hlavní hrdinky nemusely být tolik hlasité - Melissa McCarthy nemá snad jedinou repliku pronesenou klidným hlasem), ale přináší i spoustu původních (a vtipných!) nápadů. Nabízí propracovanější a funkčnější fikční svět, představí nám všechny svoje protagonisty, ukáže v praxi jejich schopnosti a zabývá se sílou jejich vzájemného přátelství, ach, už brečím dojetím. A hlavně, hlavně žádné z nich žádný duch neolizuje klitoris, což se o původním filmu bohužel říct nedá.

    • 30.4.2017  01:23

    No ty kráso, nevěřím vlastním očím, ale ze všech lidí zrovna mě a ze všech filmů zrovna tenhle film se mi líbí. A to jsem byla tak připravená ho nenávidět, protože původní film je podle mě přeceněný a hlavně nevtipný blábol. Tenhle taky není bez chyby, ale upřímně jsem si jeho sledování užila a možná bych jich přežila i dalších pár. Má hlavní výtka asi je, že by hlavní hrdinky nemusely být tolik hlasité - Melissa McCarthy nemá snad jedinou repliku pronesenou klidným hlasem), ale přináší i spoustu původních (a vtipných!) nápadů. Ano. Občas mám tendenci trochu víc přehánět svou reakci, když mám dojem, že jde většina diváků nespravedlivým směrem, možná se to trochu děje i teď, ale god dang it, chytání draka na metalovém koncertě, posedlá figurína, vzpomínání na Patricka Swayzeho nebo debata o vracení kočky do pytle jsou super. Dívala jsem se na oba filmy po sobě a u původního jsem si říkala: "Ou jé, to by bylo tak nechutné, kdyby kupříkladu zjizvená ošuntělá ženská seriózně přemýšlela nad posedlým sexy chlapem, jestli má řešit to posednutí nebo jestli si to má radši rozdat s hostitelem. A potom jsem v traileru toho nového filmu viděla, že tam bude posedlý Chris Hemsworth, a začala jsem se bát. A potom jsem se podívala na celý ten nový film a oddechla jsem si, protože ten reboot tomu starému díky bohu není zas tak podobný. Nabízí propracovanější a funčnější fikční svět, představí nám všechny svoje protagonistky, ukáže v praxi jejich schopnosti a zabývá se sílou jejich vzájemného přátelství, ach, už brečím dojetím. A hlavně, hlavně žádné z nich žádný duch neolizuje klitoris, což se o původním filmu bohužel říct nedá. -"Never compare me to the mayor in Jaws! Never!"

    • 29.4.2017  14:00
    Ucho (1970)
    *****

    (1001) Ucho je skutečně děsuplný film, ale možná ještě děsivější možná bylo, když jsme na něm blahého roku 2006 byli výchovně v kině se střední školou a moji spolužáci si mysleli, že je to komedie, protože to v sobě má Jiřinu Bohdalovou mluvící pitvořivým hlasem. Pamatuji si, že jsem si říkala "Panebože, a takoví lidé chodí všude mezi námi!" a adresovala to filmu i spolužákům, ale já jsem na střední taky byla pěkný idiot a ráda bych věřila, že lidé se můžou změnit (k lepšímu). Čím jsem starší, tím víc zbožňuji formální stránku Ucha. Ta tíseň je opravdu hmatatelná a je to tím, na co se kamera dívá a jak se na to dívá. Pro srovnání: Dnes je zřejmě velmi cool ukazovat určité scény ve slow motion, například hořící oheň nebo rozbíjení skla a oken. (A mám na mysli současné (české) filmy, které chtějí být umělecké, nikoliv akční filmy a podobně, na které platí úplně jiná pravidla.) V rámci příběhu ty scény ale nemají žádný hlubší smysl a jejich povyšování skrz vizuální odlišení od zbytku filmu ve výsledku působí extrémně směšně. Když v Uchu Jiřina Bohdalová rozbije okno a my vidíme v samostatném dlouhém záběru pomalu padat střepy k zemi, tak je k tomu panečku důvodů. Scéna se tím zřetelně odlišuje od ostatního filmu, byť díky konzistentnímu používání stylizovaných subjektivních pohledů je pořád stylisticky na místě a nepůsobí cizorodě. Sama o sobě je to banální věc, někdo rozbil okno a střepy padají na zem, akce a reakce, jenomže kontext a provedení z toho dělají (alespoň v mých očích) jeden z nejdůležitějších a nejkrásnějších záběrů v celém filmu. A jako malou doušku na závěr si dovolím otázku, jestli by tento konkrétní druh filmu (mám na mysli asi jenom Ucho a Kdo se bojí Virginie Woolfové?) šel natočit, kdyby jeho protagonisty byl standardnější pár, který se například doopravdy miluje (bez tajné zášti) a nebo snad ani nemá šokující kostlivce ve skříni, které by na sebe v momentu největší deprese mohl začít vrhat? Ve Virginii Woolfové by to bez toho asi nešlo, protože ten kostlivec dává všechny věci do pohybu, ale v Uchu je prvotní hybatel externí, spouští to právě Ucho, které za manželi leze dovnitř. Možná bych ještě raději sledovala, jak to semele dva lidi, kteří jsou doopravdy čistí jako lilie. ♥♥♥

    • 29.4.2017  00:54

    Film nejvíc funguje jako němá groteska, takže ideálně odstranit všechny mluvící pasáže a potom se jenom bavit štěněcím pohledem Jeta Liho. Kdyby slečnu hrála opravdová charismatická herečka, možná by se dalo o tom mluvení smlouvat, ale takhle zatím ne. A zbožňuji ten finální souboj se zabijáckými dvojčaty.

    • 28.4.2017  14:23
    Ex Machina (2014)
    *

    Alex Garland napsal dva z mých nejmilejších filmových scénářů (28 dní poté a Sunshine), takže jsem se proklatě těšila, až pod jeho taktovkou uvidím Domhnalla Gleesona a možná i Oscara Isaaca brečet. Nakonec jsem to byla já, kdo brečel, a byly to hořké slzy. Některé jeho charakteristické postupy tam vidím, například vím, že mu není cizí podvratné zavádění určitého žánru jako by naoko, aby se ve výsledku film zvrtl v něco jiného (a je to můj jeho oblíbený postup), ale tady se děj rozvolňuje natolik, že celý film přestává fungovat a jeho emocionální dopad na mě je nula nula nic. Dál mi tam extrémně chybí hudba Johna Murphyho (který skládal soundtrack k oběma prve zmíněným filmům), nebo alespoň trochu podvratnější práce se stávajícím hudebním doprovodem, protože její současné využití je strašně moc předvídatelné na film, který se snaží být celou dobu jeden krok před divákem. Všechno nakonec leží na postavách a ty jsou tak NEŽIVÉ, že jediné vzrušení vyvolá, když se na plátně na chvíli objeví zelený les nebo krásný vodopád.

    • 27.4.2017  23:06
    Osvícení (1980)
    *****

    (1001) -„All day work and no play makes Jack a dull boy.“ Pokaždé, když přijde řeč na tento film, začne můj taťka o tom, že super super, Nicholson maniakální k zbláznění (muhaha), ale že si určitě musím přečíst ještě tu knížku, protože tam se teprve dozvím, proč a jak se to všechno děje, a že se tam King mnohem víc věnuje historii hotelu a bývalým mafiánským majitelům a vůbec. A já si pro sebe říkám, že právě to by pro mě byl možná problém, protože King často neví, kdy přestat, a nahlas se snažím vysvětlit, že o to Kubrickovi nejde, že on překládá slova vysvětlení do pocitů a pocity do obrazů a ve výsledném filmu tak nechybí nic, co člověk potřebuje, aby byl proti vlastní vůli vzdělán (rozuměj vystrašen k smrti). Vždycky, když si vzpomenu na "redrum", tak se bojím jít v noci potmě na záchod. Jinými slovy, film, u kterého se leknu, i když se objeví pouze titulek "úterý". Líbí se mi, jak Kubrick v jenom rozhovoru zmiňuje Kafku, když popisuje svoje rozhodnutí být civilní a realistický při adaptování výchozího materiálu: „Jeho (Kafkovy) povídky jsou fantastické a alegorické, ale jeho styl psaní je jednoduchý a přímý, skoro žurnalistický. Většina lidí, co se ho pokouší adaptovat, to úplně ignoruje a snaží se udělat všechno co nejvíc divné a snové.“ Ten rozhovor jsem si přečetla teprve poté, co jsem narazila na nějakou příšerně dlouhou a extrémně podrobnou fanouškovskou analýzu filmového Osvícení (analýza má dvacet jedna kapitol a k tomu několik dalších souborů s poznámkami a rešeršemi a několik hodin doprovodných videí). Namátkou: Autor v ní rozebírá třeba význam štaflí stojících na začátku filmu v chodbě (padne i přirovnání k pyramidě na americké jednodolarovce) nebo to, že Jack Torrance symbolizuje amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, protože dva lidé na závěrečné fotografii z večírku roku 1921 jsou v obličeji mírně podobní Wilsonovi a jeho ženě Edith a že žena na fotografii má na šatech brož ve tvaru srdce zkříženého s holubicí a že skutečná Edith Wilson dostala od Francouzů diamantovou brož Holubice míru. Náhoda? Nemyslím si! Obvykle rozhovory s režiséry nevyhledávám, protože si myslím, že všechno podstatné už by mělo být ve filmu samotném. Po přečtení této analýzy jsem potřebovala trochu uklidnit a Kubrickův styl přemýšlení mě rozhodně uklidnil a dovolil mi nedbat na holubice a pyramidy. Zpátky k mé vlastní recenzi. Realistický, ale svým způsobem velmi podvratný přístup k filmu ústí v to, že největší děsivá síla filmu tkví v sérii nenápadných detailů. Například už od prvního zhlédnutí před mnoha a mnoha lety jsem si říkala, že vidím největší problém v tom, že Nicholson vypadá jako blázen ještě předtím, než se oficiálně zblázní. A teprve poměrně nedávno mě dostihlo plíživé uvědomění, že ona to je pravda. Jack se s příchodem do hotelu nijak nezměnil, všechno zlo si už přinesl uvnitř sebe a hotel mu jenom poradil, jakým způsobem svou zlost soustředěně ventilovat. To je kruté. To je zlé. Jen si poslechněte, co v jednu chvíli řekne barmanovi: "Just a little problem with the old sperm bank upstairs." Jéžišku, on je tak odporný člověk, že mávání sekerou skoro vypadá jako projev jeho něžnější stránky. A je to zvlášť působivé, protože Wendy v podání Shelley Duvall je jedna z mých nejoblíbenějších filmových matek a Danny v podání Dannyho Lloyda je jeden z mých nejoblíbenějších filmových synů. Při scéně, kdy spolu tito dva bloudí zeleným bludištěm, Dagmar pravidelně brečí prostým dojetím z toho, jak krásný vztah spolu ti dva mají. Jak on je vedle ní malý a jak se drží za ruce. Kdyby ti dva neměli ani sebe, bylo by to absolutně nelidské. A speciálně miluji, že chlapec je svým rodičům rovnocenný partner, chová se velmi chytře a je aktivním účastníkem probíhajících událostí, tzn. že netrpí klasickými neduhy malých dětí v (amerických) filmech. A jako myšlenkové cvičení si odnáším představu, jaké to je vidět úryvky minulosti a budoucnosti, ale nevědět, co je co, co se už stalo a co se teprve stane.

    • 24.4.2017  15:40

    Kdyby film vypadal tak, že Eddie Redmayne dvě hodiny chodí po kufříku a krmí zvířata, byla bych šťastná jako blecha. Kdyby film vypadal tak, že Ezra Miller sedí dvě hodiny v koutě a brečí, pobrečela bych si s ním. Ale takhle nejsem ani šťastná, ani nebrečím.

    • 22.4.2017  15:56

    Škoda, že už to není ten pravověrný živelný rokec (ach, ty trubky a křoví zpěvačky to tak zpomalují a rozvolňují), ale pořád si sem tam pokývnu palcem u nohy do rytmu a usměji se.

    • 21.4.2017  01:40

    (1001) Když mělo "Společenstvo" premiéru, bylo mi deset a rodiče mi příběhy Pána prstenů četli před spaním tak od pěti nebo šesti. Lze tedy bezpečně říci, že jsem velmi nedočkavě toužila spatřit všechny mé oblíbené postavy ožít na plátně a prožít ultimátní příběh záchrany světa a osobního rozvoje. Možná (nejspíš; určitě) může právě neustálé zírání na tento film, znovu a znovu a znovu a ještě jednou dokola, za to, že jsem si vypěstovala vášeň k filmu. Naučila jsem se "Společenstvo" obdivovat úplně celé a neuplatňovat na něm příliš mnoho kritického myšlení. A to pořád platí, moje láska pro tento film je věčná. Ale když teď už vím, jakým směrem se bude ubírat režijní kariéra Petera Jacksona, začínám si myslet, že on sám osobně nemá skoro žádný tvůrčí styl (umělecké hodnoty). "Společenstvo" je skvělé kvůli báječnému zdrojovému materiálu stvořeném panem Tolkienem a protože Jackson doslova posadil tisíce lidí na zadek a nechal je všechno vyrobit vlastníma rukama (a srdcem). Ale kamera se pořád mele jako šílená a mnoho těch nájezdů a švenků a zoomů působí povrchně a nemotivovaně. A obraz není vždycky tak fotogenický jak by jeden doufal, když je to celé zaplněné elfy a magií. Takto se neochotně pokouším kritizovat formální stránku "Společenstva". Ale fiktivní svět, který skrz ni nahlíží, je dokonalý. ♥♥♥

    • 18.4.2017  17:07

    Já nevím, jak vy, ale já jsem už tak od půlky brečela štěstím, jak moc se mi to líbí.

    • 14.4.2017  23:31

    Nastal jeden z těch vzácných momentů, kdy ke mne skrze prozření došla myšlenka, že nejlepší písničkou v dějinách nejlepších písniček je Burn In Hell od Twisted Sister. Tenhle koncert mi k tomu mírně dopomohl. Je z něj totiž velmi zjevně patrné, že Dee Snider je moudrá čarodějnice obývající pozemské heavy metalové tělo. Já mám ráda čarodějnice. -"Take a good look in your heart, tell me what do you see. It's black and it's dark, now is that how you want it to be? It's up to you, what you do will decide your own fate. Make your choice now for tomorrow may be far too late. And then you'll burn in hell."

    • 14.4.2017  23:08
    Rammstein in Amerika (koncert) (2015)
    *****

    Já jsem to vždycky podvědomě věděla, že toužím po blyštivém obleku posetém kamínky, a teď to vím jistě. U tohoto koncertu jsme také se sestrou zabředly do snahy zodpovědět otázku, která píseň Rammsteinů je naše nejoblíbenější. Jsou to všechny. U písničky Pussy taťka poznamenal, že lituje lidí v prvních řadách, ale já říkám, že ti budou ještě svým vnoučatům vyprávět, jak je Till Lindemann postříkal.

    • 14.4.2017  00:07

    Mercedes Ruehl je bohyně. Jeff Bridges je ďábel. Červený rytíř hoří ve svém nitru a Dagmar (tedy já) je v lásce. Ale ten poslední akt je k předchozím tak podivně přišroubován, jako by přicválal z jiného filmu.

    • 13.4.2017  22:21

    Moje dřívější já se nejspíš někde drží za hlavu a tiše kleje, ale dnes už si říkám, že život je příliš krátký na to, abych se nějak podrobněji zabývala takhle negativní věcí. I když je úplně přímočará a seběvědomá a naštvaná.

    • 11.4.2017  02:26

    V magické době filmů, kterým se skoro vždy podaří mě něčím rozčílit, přichází tento osvěžující film, který mne jenom nebavil a přišel mi prostě nijaký. Už o knize jsem si myslela, že vypadá jako pěkný nápad proměněný v nepříliš dobrý příběh, a film tento dojem jenom posiluje. A nejsmutnější ze všeho mi asi připadá, jak neinspirovaný se Tim Burton zdá. Psychedeličtí kostlivci ano, děkuji pěkně, ale ve zbytku filmu jako by on i jeho štáb zapomněli na své řemeslo. Dostala jsem dvě hodiny, ve kterých se pocitově skoro nic nestalo, a když už se něco dělo, však víte: láska, nenávist, přátelství, fascinace, strach o přežití, tak to nedostalo patřičný čas, aby to mohlo zasáhnout srdce.

    • 8.4.2017  01:58

    (1001) Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení. Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává. Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem.

    • 6.4.2017  21:50

    Čekala jsem čtyři roky, abych se na tenhle film podívala, protože jsem se bála, že mu nebudu rozumět. Nyní si myslím, že možná budu muset počkat dalších dvacet čtyři let.

    • 6.4.2017  18:43

    Kdyby byl Warhol ještě naživu, požadovala bych po něm, aby natočil dvouhodinový nájezd z celku do extrémního detailu s konečnou polohou na brečícím obličeji Tchéky Karya.

    • 5.4.2017  18:12
    Paisa (1946)
    ****

    (1001) Z pohledu moderního diváka bych řekla, že k větší nadčasovosti (zda-li vůbec lze slovo nadčasovost stupňovat) by prospěla jiná práce se zvukem a hudebním doprovodem. To by byla ještě větší pecka do čela, než je to teď. Co se týče italských válečných filmů, tak u mě i nadále vede Monicelliho Velká válka. Je to trochu jiný žánr, manipulovaný a komponovaný s velkým odstupem. Bezprostřednost v tomhle ohledu dělá z Paisy něco výjimečného, ale vedení dějové linky ji velmi jasně odděluje od dokumentární tvorby. Možná i proto se trochu zdráhám použít při popisu slovo syrovost. Ačkoliv nesmírně působivá, pořád je Paisa důkaz o tom, že realita/pravda je kamerou nepostižitelná.

    • 5.4.2017  13:47
    Parchanti (2010)
    ***

    Tak jednohubková jednohubka, že víc jednohubkovatější už to snad ani nejde, ale jak se mi u toho dobře skákalo přes švihadlo! Navíc trocha toho pravého mužského přátelství nemůže nikdy uškodit. Óscar Jaenada je tajný bůh všehomíra a Chrisi Evansovi vážně sluší růžová trička.

    • 4.4.2017  00:02

    Bavilo mě to, užívala jsem si sledování, asi jsem zamilovaná do Madse Mikkelsena (zase) a místy se mi obraz zdál krásný, což se mi u marvelovského filmu stalo poprvé. Protože jakkoliv mám pro dobrodružství Avengers a přidružených kamarádů slabost, tak po obrazové stránce, z čistě estetického hlediska, mi ty filmy vždycky připadaly šedivě průměrné až digitálně ohavné. Například z barevné palety většiny MCU filmů se mi dělá nevolno, třeba Strážci Galaxie jsou toho dokonalým příkladem. Oproti tomu Doctor Strange zavádí alespoň nějaké ty pastelové odstíny (ačkoliv barevnost Stephenova kostýmu už mě zase tříská do očí) a jeho působivé scenérie na mě opravdu působí. A i po takové pokloně musím říct, že ve výsledném dojmu se film zdá jenom jako další sterilní dílek do skládačky. Zdá se hnán hlavně povinností. Benedict platí za jednoho z nejtalentovanějších a nejcharismatičtějších herců současnosti a já si troufnu tvrdit, že z tohoto filmu by to nezasvěcenec nepoznal. Viděla jsem film, kde hrál jenom manžela, který se bojí, a jeho postava tam byla určitě alespoň dvakrát šťavnatější než ten bojovník tady. V Pokání mu stačí krátká věta ("You have to bite it."), aby z toho udělal jeden z nejzářivějších momentů filmu, který vlastně vůbec není o něm, a přitom ona věta nemá ani žádný přímý dopad na dějovou linku, jenom je v jeho podání prostě skvostná. Doctor Strange jeho magický herecký potenciál pohřbívá pod digitálně vyrobené zbraně a nejzákladnější schémata scenáristických příruček. Od přehnané počáteční arogance přes zrychlené prozření po smrt mentora a nutnost zachránit svět před údajně všemocnou a nezastavitelnou hrozbou. Žádná vášeň, žádné překvapení, žádná osobitost. Jen ten občasný jednoduchý humor. Nejsilnější moment je pro mě spojen s monologem "Není to pan Strange, není to mistr Strange, je to doktor Strange, složil jsem přísahu zachraňovat životy a právě jsem zabil člověka."

    • 3.4.2017  18:30

    Z té novodobé trilogie pro mě rozhodně nejzábavnější příspěvek. A z velké míry je to určitě tím, že je tady hodně oslabená pozice kapitána Kirka jako hlavního hrdiny a oproti němu jsou posíleni všichni ostatní. Je super konečně posádku vidět spolupracovat jako tým. Plus simonpeggovské vtipy a klasická hudba, samozřejmě.

    • 2.4.2017  21:39
    Pan Nikdo (2009)
    odpad!

    Bylo pointou tohoto filmu, že vše je bezvýznamné? Protože mi vcelku přijde, že pointou tohoto filmu bylo, že je vše bezvýznamné. -"Miluješ mě?" -"Nemohl bych bez tebe žít." Některé moje oblíbené filmy jsou hodně přehuštěné, tak přemýšlím jak moc je ode mě nespravedlivé, když o Panu Nikom prohlásím, že mi přijde jako perfektní film pro někoho s poruchou udržování pozornosti. Já ráda udržuji pozornost, ale tenhle film mi v tom tak vytrvale, vytrvale brání... Když pominu všechen ten vizuální chaos, tak hudební podkres je tady dokonalým spouštěčem migrény. Když v prvních dvaceti minutách slyším tři různé ikonické písně použité ke třem různým scénám prohlašujícím je za zásadní scény... a na to navazuje další píseň s další montáží... A nejhorší snad je, že jsou to nejprvoplánovitější slavné písně, které díky nadužívání v milionu jiných filmů a televizních reklam mají spíš negativní přidanou hodnotu. (Příklad Everyday Buddyho Hollyho - tu písničku samu o sobě zbožňuji, ale když je ve filmu použitá jako tady, absolutně po srsti, je to největší tvůrčí lenost. Správný příklad použití: Podvratně jako v Musíme si promluvit o Kevinovi.) Potřebuji si vydechnout. Naštěstí tam takové kousky jsou, když se právě třeba rozprostře ticho a hrdinova ruka v detailním záběru vytahuje z misky rozklepnutých vajíček zapomenutý kousek skořápky. Přemýšlím, jak moc velká ironie je, že se film vysmívá intenzivně prázdným praktikám televizních pořadů "budoucnosti" a potom na nás sám vytahuje z rukávů podobné triky. No, každopádně jsem přesvědčená, že ve skutečném roce 2092 bude skutečný Jared Leto pořád vypadat jako těsně po třicítce, pořád si ale nebudu jistá, jestli se mi líbí jeho herecké schopnosti a nebo jestli se mi jenom líbí, jak je divný.

    • 1.4.2017  02:02

    (1001) „Tak tedy ano,“ pravil divoch vzdorně, „požaduji právo být nešťastný.“ -Aldous Huxley, Konec civilizace

<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace