Morien

Morien

Dagmar Pokorná

okres Třebíč
Mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska

homepage
Skype: MorienHithwen
MSN: -
Yahoo: -

168 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 34 50 66
    • 18.10.2017  21:34

    (1001) Největší odvahou takto vizuálně pojatého světa by bylo, kdyby se zvířata chovala zcela jako zvířata a tedy kdyby nemluvila. (A nepřecházela spontánně do jazzových popěvků, wtf?!) Když už realismus, tak pořádný. Nejvíc působivé stejně byly ty momenty, které se obešly bez dialogu (pomoc slonům, posedlost ohněm). Žvatlavé proslovy, komické karikatury a vysvětlující rozhovory ponižují úroveň filmu, který by bez toho mohl být jako rána mezi oči v tom dobrém slova smyslu. Pamatuji si, že jako dítěti se mi ve filmech, i těch primárně zaměřených právě na mladé publikum, nejvíc líbily "strašidelné, kruté a opravdové" věci a byla jsem schopná leccos chápat a sama si vysvětlit. Takže když už vidím takhle badass příběh o zvířatech z džungle, tak div neroním slzy nad promarněnou příležitostí vyprávět opravdu o zvířatech z džungle, třeba i s tím vysvětlujícím voiceoverem, kdyby na tom studio z důvodů srozumitelnosti moc trvalo, ale aby komunikace mezi hrdiny probíhala autenticky jejich vlastní, realistickou řečí. A na závěr musím oznámit, že kvituji s povděkem myšlenkový přístup režiséra Favreaua: "In Kipling's time, nature was something to be overcome. Now nature is something to be protected."

    • 13.10.2017  12:59
    Blade Runner (1982)
    **

    (1001) Emocionální zátěž tohoto filmu je pro mě úplně nepochopitelně nepochopitelná. Když by se to všechno slovně popsalo, tak jsou to samé věci, co mám ráda: Sci-fi o konci světa (lidství), láska na nečekaných místech, místnost plná děsivých panenek, vyprázdněné vyprávění, robotická sova, brečící Rutger Hauer, spousta teoretické zábavy. Ale když se na to doopravdy dívám, tak mi nic z toho nedává smysl a vůbec nevím, jestli mě něco z toho má bavit nebo jestli mám někomu snad fandit? Deckard je hloupý znásilňovač a ostatní postavy jsou jenom děsivé panenky v obecné místnosti pozérského světa filmu, nikdo tam není opravdový a většina událostí vypadá jako nacvičená pro kameru a ne že by se doopravdy musela stát, kdyby tento systém postav někdo doopravdy vypustil do světa a nechal je, ať si žijí. Místo brečení v dešti mě tak napadají jenom otázky jako jak se dostal replikant s jednou bouchačkou z úřadu plného agentů? Proč se původ mechanických výrobků určuje psychotestem? Pokud je Země místo, kde zůstává už jenom nemocný lidský odpad, který si nemůže dovolit odletět do "statečného nového světa", proč je vůbec replikantům zakázán pohyb? Ale ne že by mě doopravdy zajímaly odpovědi na tyto otázky. Nezajímají. A finální a možná největší zklamání pro mě bylo, že mě soundtrack s tak dobrou pověstí vůbec nezaujal.

    • 11.10.2017  21:55

    Na film se budu muset někdy podívat znovu, abych zjistila, jestli se mi podaří replikovat výsledek, ale na první podívání v dobře ozvučeném kině (a bohužel i ve 3D, což mi naopak přišlo úplně zbytečné, nejsem děcko, abych nepochopila, že věci, co jsou vepředu, jsou vepředu, a ty vzadu jsou vzadu, ale to s kvalitou filmu nemá nic společného) se mi to líbilo, a to dokonce hodně, a dokonce o dost víc, než původní Blade Runner (který je pro mě definicí "meh" filmu). Perfektní kombinace inťoušského filmu a komerční zábavy. V Příchozích mi vadil naivní a předvídatelný příběh se vztahy mezi postavami, které sice hrají důležitou roli, ale není jim věnován čas, aby se přiměřeně rozehrály. Tady je příběh vyprázdněný až na půdu a času je na všechno tolik, že jsem občas zapomínala, o čem to vlastně je, ale sakra, jak mě bavilo se na to dívat a taky to poslouchat a taky, ruku na srdce, si to trošku procítit. Nejvíc mě asi štval Jared Leto, on už se prostě jenom předvádí pro kameru a vůbec se nesnaží svým postavám dávat nějakou vnitřní konzistenci. Sylvia Hoeks byla ďábelská, a vůbec tam bylo víc pořádných ženských než mužských postav, asi je to trend, ale když je smysluplně použitý, tak jsem s tím zcela v pohodě. No ale jak jsem říkala, musím se na tom podívat znova, jestli ten dobrý pocit nebyla jenom podivná kino halucinace.

    • 11.10.2017  13:04
    Zákon gangu (TV seriál) (2008)
    ****

    Jax's got 99 problems and his mom caused them all. ♥ Minimálně jedno se musí panu Kurtu Sutterovi nechat, a totiž že po scenáristické stránce předvádí velmi působivou eskalaci zla a špatné karmy. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že našim psancům prošlo leccos, že nikdy nebyli potrestáni za své špatné skutky a že na konci jako klub vycházejí obrozeni ke světlým zítřkům, tak podle mého je pravdou přesný opak. Jediné postavy, které se dočkaly "šťastného konce" jsou Wendy a Nero, a oba se toho dočkali díky tomu, že doopravdy postavili blaho a štěstí svých dětí (své rodiny, téma celého seriálu) nad svoje osobní sobecké zájmy. Mimo ně jsou jediní dva lidé, kteří kromě slepé oddanosti (kterou si Sutter velmi často plete s opravdovou láskou) projevili také svědomí, přítomnost kritické myšlenky a obecně vnitřního života a touhy po něčem "větším", byli Tara a Juice, a oba dva byli za svoje následná chybná rozhodnutí ve snaze toho "něčeho" dosáhnout potrestáni mnohonásobně víc než všichni ostatní se srovnatelnými prohřešky. Tara se tak dlouho bála, aby se na ni neobtiskla černá ruka klubu, že se raději vrhla do propasti sama a rozhodla se pletichařit na stejné úrovni jako oni, čímž v mých očích kompletně přišla o svou nevinnost a jako postava byla již nevykoupitelná. Juice rozdrtil tlak vnější hrůzy natolik, že rezignoval na myšlenku sebe sama jako samostatné jednotky a nechal se manipulovat jak Clayem, tak Jaxem do situací, které už sám nemohl ospravedlnit a tak jenom přijímal další a další tresty za činy, které nebyly z jeho hlavy a se kterými se nikdy vnitřně neztotožnil. Ve výsledku si ale myslím, že Clay se vůči němu zachoval lépe než Jax, neboť mu po přiznání viny odpustil s tím, že "každý u stolu udělal něco". Jax zaslepený pocitem, že je ten princ přinášející "spásu", takovéhle introspekce vůbec nebyl schopen a pokračoval tak v měření dvojím metrem. Ale i přes to všechno, co se na něj sneslo, se byl Juice ve svých posledních momentech schopen usebrat a odejít podle svých vlastních podmínek, čímž se pro mě stal jediným členem klubu, který si na konci seriálu zaslouží respekt a vykoupení, a jediným opravdovým beránkem božím, který si zaslouží roztahovat ruce jako Ježíš. To se rozhodně nedá říct o Jaxovi, jehož finální "oběť" v mých očích nemá vůbec žádnou hodnotu. Jeho postava je dávána do kontextu s osudem jeho matky, neboť se oba zaklínají mantrou, že činí svá rozhodnutí "pro rodinu". V případě Gemmy je poměrně brzy zřejmé, že nemá nic jako osobní morální kodex a že není ochotna potlačit svoje vlastní blaho nebo sobecké motivy ve prospěch svého syna ani vnoučat. Jax oproti tomu začíná se silnou motivací vymanit se z předurčeného zakletého kruhu, ačkoliv nevědomky přispívá k tomu, že se do něj zakořeňuje ještě víc. Problém je v tom, že postupně se to nevědomky promění velmi definitivně ve "vědomky" a zejména právě jeho chování k Juicovi a potom také neschopnost disciplinovat ostatní členy klubu (včetně sebe) kvůli sobecky motivovaným činům z něj ve výsledku dělají špatného člověka, záporného hrdinu a selhávajícího vůdce. Jeho kralování nekončí nastolením míru, nýbrž zoufalým odstraněním problémů, které sám způsobil, a zanechává klub přesně tam, kde byl na začátku, nedošlo k žádnému vývoji. Je třeba si vzpomenout, že celý příběh začal tím, že jim "někdo zvenčí" vypálil skladiště. Stačí jedna malá gangsterská crew, která si bude chtít trochu přilepšit, a veškerý shit se může roztočit nanovo. A klub, který tento shit bude řešit, je slabý a nestálý. Většina jeho finálních členů se navzájem zná jenom pár měsíců plus několik málo roků letmého setkávání, rozhodně mezi sebou nemají ono "bratrské pouto", které drželo původní Syny pohromadě. Ti nejchytřejší a nejloajálnější jsou mrtví. A nový prezident a vice-prezident na svých místech nejsou proto, že by si to zasloužili, ale jednoduše proto, že zbyli jako poslední ze "staré" generace. Chibs byl původně jednou z mých nejoblíbenějších postav (nejen proto, že Tommy Flanagan je bůh a chtěla bych ho za muže), ale vývoj jeho charakteru byl bohužel také směrem dolů a během sedmé série se prokázal už jenom jako bezcharakterní bastard neschopný udržet si v hlavě odstup a celkový pohled na problém. A Tig vůbec nikdy neprokázal, že by měl nějaké inspirativní vůdcovské schopnosti. Takže kluci, z mého pohledu vám můžu popřát hodně štěstí, ale myslím si, že hodně ho ve výsledku asi nebude. --- Tak, tohle všechno byly moje myšlenky po konci poslední, sedmé série. Zní hodně zklamaně a rozčarovaně, ovšem to je pro to, že sedmá série pro mě byla kvalitou o dva až tři stupně pod celým předchozím seriálem, který jsem si užila zatraceně hodně. Sutter byl od začátku nekompromisní a svůj, a ke konci se bohužel trochu moc zhlédl v manýrách, které si předtím stihl vybudovat. Hodně epizod mělo (dle mého zbytečně) stopáž blížící se k 70 i 80 minutám, ačkoliv děje v nich bylo podobně (nebo i méně) než v původních standardních 40 až 50 minutách. Ve zpětném zrcátku jsem měla nejraději první až třetí sérii, protože ty byly vystavěné tak, že i těm mimo zákon stojícím psancům se dalo opravdu z celého srdce fandit, a hlavně potom se už nikdy nepodařilo představit tak skvělého antagonistu, jakým byla agentka Stahlová. A s tím souvisí i to, co jsem na Synech ze začátku obdivovala snad úplně nejvíc: ačkoliv se jedná o příběh z výsostně macho světa, obsahoval i výrazně stratifikovanou řadu zajímavých a osobitých ženských postav. Tento prvek se postupně také vytratil, což je škoda. (Na druhou stranu je ale třeba přiznat, že i nové mužské postavy byly často ploché a málo prozkoumané na úkor těch několika ústředních.) V posledních řadách se z žen upírá pozornost hlavně na Gemmu, a i její motivace a vlastní problémy byly čím dál tím plošší a méně "skutečné", než věci, se kterými se potýkala ze začátku. Ale to už se začínám trošku opakovat, takže si pogratuluji, že se mi podařilo v komentáři k seriálu o motorkářích použít slova usebrat se a stratifikace, a ukončím to s tím, že kdyby to pan Sutter uťal trochu dřív, byla bych ještě šťastnější, ale i teď jsem pořád dost šťastná. (Ale ne za to, cos provedl Juicovi, ty pacholku.)

    • 6.10.2017  16:28

    (1001) Myslela jsem si, že nic nezní jako potenciálně nejlepší film v dějinách než "psychedelický dokument o příchodu velebného Davida Bowieho mezi pozemšťany a popis požehnání a kleteb, které s sebou Nejvyšší přináší". Bohužel jsem si o filmu dělala přehnané naděje. Co vypadalo v první čtvrthodině jako dechberoucí použití surrealismu ve službách existenciální sci-fi se postupně proměnilo v nesouvislé, nezajímavé a neumělé klopýtání, které by mohlo skončit v jakémkoliv místě a nebo pokračovat navždy, tzn. moje touha po smyslu a myšlenkovém přesahu zůstala neukojena. Z filmu mám podobný pocit jako z Bezstarostné jízdy, ergo zdá se mi tak přeplněn drogovým spoléháním, že "to podstatné" se vyjeví samo bez cílené snahy filmařů, a spojen s dobou vzniku, že je pro mě, střízlivou a vymaněnou z toku času, z velké části nesrozumitelný. Jako nejzásadnější zjištění jsem si tedy odnesla fakt, že už vím, odkud si Snyderovi Watchmeni vypůjčili tu brilantně opulentní místnost se stromovými tapetami (včetně suchého listí na umělém tráva koberci), tenisovým stolem a křišťálovým lustrem.

    • 6.10.2017  00:42
    Hra o smrti (2002)
    *****

    Na tenhle film jsem se dívala poprvé asi tak před sto padesáti lety při mém prvotním zamilování do Paula Bettanyho a úplně jsem stačila zapomenout, jak strašně ostrý je! Nádherná pohádka pro dospělé s plejádou démonických herců na všech správných místech, ale korunu pro toho nejdémoničtějšího tentokrát, pro mě trochu překvapivě, vyhrává Tom Hardy v roli mladého krásného herce s plnými rty a svůdnýma očima. Nikdo by nezahrál vražednou bosorku tak jak on. A speciální zmínku si zaslouží, ne už tak překvapivě, pavoukovitě kostlivcovité tělo Willema Dafoea.

    • 5.10.2017  23:43
    Anthropoid (2016)
    *

    Umělecky nijaký a neuctivě exploatační film.

    • 4.10.2017  20:01
    Baby Driver (2017)
    *

    Ačkoliv to částečně odporuje mému filmovému přesvědčení, že by si každý filmař měl moci dělat, co chce, si začínám říkat, že by každý filmař měl povinně dodržovat hodinu a půl stopáže, pokud nemá vitální obsah pro všechny ty minuty navíc, god dang it. Opravdu to vypadá jako krátký film násilně roztažený na dvě hodiny, nikoliv jako samostatný příběh, který potřeboval být přesně takto vyprávěn. Wright je tak hluboce ztracen ve svých formalistických detailních vyhrávkách, že se úplně zapomíná dívat na celý film z dálky.

    • 3.10.2017  21:36
    Temná legenda (1998)
    odpad!

    Jared Leto hraje postavu jménem Paul a nikdo ho nerozseká na kousky sekerou? (Mrk mrk Americké psycho a gratulace pro mě za spoilery dvou filmů v jedné větě.) Promrhaný potenciál a hodně, hodně nevydařený konec.

    • 2.10.2017  20:27

    -"You see, I cannot save you... for I need saving, too. I propose we save ourselves together." Krásná starosvětská adaptace, která je zároveň asi tak dva milimetry určitým směrem od toho, aby se stala ikonickým, nebo alespoň kultovním, filmem new queer cinema. Oh my, kdyby ho tak režírovala Andrea Arnold.

    • 30.9.2017  20:02

    (1001) Dokud někde nepotkám živého a nepoškozeného Clivea Owena, tak budu věřit, že vše v tomto filmu je pravda, co se skutečně stala. Film děsivý a dokonalý ve všech ohledech, a také značně věštecký. ♥♥♥ -"Ok, the Human Project gives this great, big dinner for all the scientists and sages in the world. They're tossing around theories about the ultimate mystery: why are all the women infertile? Why can't we make babies anymore? So, some say it's genetic experiments, gamma rays, pollution, same ol', same ol'. So, anyway, in the corner, this Englishman's sitting, he hasn't said a word, he's just tuckin' in his dinner. So, they decide to ask him, they say, "Well, why do you think we can't make babies anymore?" And he looks up at 'em, he's chewin' on this great big wing and he says "I haven't the faintest idea," he said, "but this stork is quite tasty isn't he?"

    • 29.9.2017  12:41

    "Včelám můžete rozbít domov, ale neuděláte jim bolest jako člověku. Začnou hned stavět nový."

    • 29.9.2017  11:33
    Hooligans (2005)
    ***

    (Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit.

    • 28.9.2017  21:19
    Poltergeist (1982)
    **

    (1001) Nevím, jestli je to proto, že se na Poltergeista dívám zcela mimo jeho dobový kontext, ale přijde mi, že v tomto filmu funguje opravdu velmi málo. V podstatě je to jen okopírovaný Vymítač ďábla, ale bez toho "něčeho", co Vymítači dodávalo nadčasový přesah, a mnohem béčkovější. Polovina dialogů zní jako neúmyslná komedie a třetina záběrů by se dala vystříhat a filmu by to jenom prospělo. Pár těch kultovních záběrů je cool, ale na to, že film má dvě hodiny (!) jich tam zase tolik není. (Můj nejoblíbenější záběr - když bagr hloubící bazén vykope krabici s pohřbeným ptáčkem.) I nadále se mi potvrzuje, že Spielbergovy filmy jdou v naprosté většině mimo mě.

    • 27.9.2017  23:27
    Brazil (1985)
    ****

    (1001) Ach, to je složité. Už víc než týden se snažím vymyslet, jak popsat, co ve mě Brazil vyvolává. Před sedmi lety jsem napsala, že je to asi nejlepší Gilliam, že chci, aby trubky v mém bytě dýchaly a naříkaly, a že patří do kategorie mých srdíčkových filmů. Dnes už neplatí ani jedno. Za nejlepšího Gilliama bych označila Dvanáct opic, v bytě mám ráda ticho, protože na šílenství není nic romantického, a i z toho důvodu už do mého srdce patří jiné věci. Ale jak tak přemýšlím nad těmi Opicemi, bylo by celkem zajímavé ty filmy porovnat. Oba jsou o neutěšené budoucnosti, do které lidstvo samo sebe nažene, oba vkládají naději na vysvobození na bedra idealizované osudové ženy a oba nakonec podtrhnou samotné ideji vykoupení stoličku pod nohama. A taky jsou oba více či méně přiznanými a více či méně věrnými adaptacemi jiných děl, která jsou ve svých kategoriích perfektní (1984 v případě Brazil a Rampa v případě Opic). Oba odbíhají od vzoru a přinášejí nové a vlastní myšlenky a posouvají význam trochu jinam. Ale zatímco Opice jsou pro mě s každým dalším sledováním pokaždé inspirativní a tím pádem nadčasové, tak Brazil zůstává při každém novém promítání stejná a tím pádem se jí myšlenkově a souzněním vzdaluji. Třeba se víc dívám na to, jak je Jill neživotná a potlačovaná postava. Ta scéna, kde je vyloženě redukovaná na dlouhé vlasy a prosvítající bradavku, je úplně šílená, ale možná jsem jenom úchyl, co to tam chce vidět. Ale zase velká spousta různých detailů je skvělá, takže opravdickou síru rozhodně nedštím. A rozhodně se mi zdá zajímavé, jak je ten film vizuálně krásný a fantazijně bohatý a zároveň úplně přesně zprostředkovává omšelost a nevalnost světa, ze kterého si Gilliam dělá husí kůži nahánějící srandu.

    • 24.9.2017  21:12

    Názor na tento film měním tak zhruba třikrát za hodinu. Na jednu stranu mi hrozně imponuje, jak je Tom Ford suverénní a sebevědomý, na druhou stranu si nejsem jistá, jak je na tom s myšlenkovou hloubkou a vyspělostí. Na jednu stranu mi přijde strašně super, že je to film o tom, jak Amy Adams čte knížku, na druhou stranu mi chvílemi vadí, že nedělá skoro nic jiného než že leží v posteli nebo sedí ve vaně nebo stojí ve sprše. Na jednu stranu miluju Aarona Taylor-Johnsona a jeho fyzické a obličejové herectví a na druhou stranu nic, protože Aaron Taylor-John nemá žádnou negativní stránku. Takže za ten jeho ksicht, když ví, že bude mít navždy navrch, u mně nakonec vůči filmu vítězí pozitivní pocity. Prozatím.

    • 23.9.2017  21:24

    Nejásala jsem tak moc, jak jsem si myslela, že budu jásat, ale pořád jsem docela dost jásala. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že Třináctka je ve skutečnosti vyšší bytost z nebes. A že Paul Dano by mohl brečet za vlast už jsem nejspíš víc než jednou zmínila. A že bych chtěla, aby mi každou laserovou mimozemskou ránu zašíval Clancy Brown, jsem myslím ještě neříkala.

    • 23.9.2017  12:29
    Opuštěná (2002)
    *

    Ze začátku to vypadalo jako jeden z dalších náhodně geniálních guilty pleasure zážitků, ale ta parádně nenucená snově bizarní atmosféra se brzy vytratila ve prospěch chtěného neumělého budování tuctového krimi hororu. Doufám, že se někde udělují ceny za počet přívlastků v souvětí, protože bych ráda nominovala první větu komentáře. A přitom by nejspíš stačilo odebrat tak 70 % procent všeho slovního vysvětlování, vystřihnout všechny scény probouzení ze spánku a přidat víc emocí přetavených v němé, ale výmluvné scény jako byla ta halucinogenní blikací párty s oknem do minulosti. Potom by to mohl být brilantní kousek do archivu filmového kultovního podsvětí.

    • 21.9.2017  23:18

    (1001) Jak moc velké rouhání by to z mojí strany bylo, kdybych prohlásila, že bych byla úplně nejraději, kdyby z filmu úplně zmizela postava Claudie Cardinale a většina děje souvisejícího s ní? Nejspíš velké a také by to dokazovalo, co si sama tajně myslím, a totiž že vlastně skoro vůbec nechápu, o čem tento film vypráví a o čem vlastně má být. Úplně a nejlépe rozumím Harmonikově lince, a ta by si krásně vystačila se stopáží o hodinu a půl kratší. Ve filmu je sice pár skvělých scén (a já mám nejraději úvodní lov křepelek na McBainově farmě a potom samozřejmě osudovou vzpomínku), ale celek mě nechává chladnou. Leonův styl dosahuje brilantního vrcholu v "Hodném, zlém a ošklivém" a tady už se skrze mou optiku pomalu, ale nevyhnutelně přelévá do opulentní samoúčelnosti. Přemíra odkazů na ostatní kinematografické počiny a zalíbení v bezobsažné "coolovosti" postav naplňuje prázdnotou ta místa, kde bych normálně přemýšlela o těžkosti lidského údělu nebo o tom, jaká je ideální teplota pro vychutnání pomsty. Tady přemýšlím nad tím, jestli bych o něco přišla, kdybych si na chvíli zdřímla, a jestli náhodou nemám morální problém s romantizováním všech těch zidealizovaných trablů daného historického období. A z čeho mě úplně nejvíc srdce je to, že se musím kriticky až negativně vyjádřit i k Morriconeho hudbě. Ta jedna harmoniková skladba je zcela fenomenální, ale žádná ostatní už se mi tolik nelíbí, také i proto, že velmi často sklouzává k sentimentalitě, kterou si neumím vyložit ve vztahu k příběhu a jeho brutalitě. A co mi už trošičku připadá i jako parodie sebe sama je to, jak má každá postava svou vlastní znělku a ta začne hrát při každém jejím zjevení na scéně - aniž by se nějak promyšleněji pracovalo s tím, jak tyto motivy na sebe navazují a jak se ovlivňují, respektive ony na sebe nenavazují vůbec, vždycky natvrdo jeden přestane a druhý začne. Dala jsem filmu několik šancí v průběhu několika let a to, co jsem si myslela po prvním shlédnutí, si myslím i teď. Považuji tedy tuto kapitolu za uzavřenou a jdu se dlouhodobě trápit jinými filmy, amen.

    • 19.9.2017  20:54

    (1001) -"Who you gonna shoot? You or me?" Jakožto osoba s vlastním traumatem z minulosti velmi oceňuji příběh o smrti rodiče, který se zcela vyhýbá většině klišé a zavedených přihlouplých schémat, v jakých se obvykle takové filmy z americké produkce odehrávají. Postava Patrika mi přišla výjimečně dobře napsaná i zahraná a jestli si někdo za tento film zasloužil Oscara, tak by to určitě byl herec Lucas Hedges. Je tak osvěžujicí vidět na plátně dospívajícího mladíka, který se chová rozumně, osobitě a uvěřitelně a svoje emoce prožívá hlavně vnitřně a nikoliv "rebelským" řvaním na svoje nejbližší. Caseyho Afflecka mám v srdíčku už od Zabití Jesseho Jamese a i nyní musím obdivovat jeho schopnost vyjadřovat nejrůznější spektrum emocí bez zřejmého pohnutí brvou. Bohužel s jeho postavou souvisí můj osobní největší problém s tímto filmem, a to je dle mého velmi nezvládnuté zprostředkování onoho konkrétního nejdůležitějšího flashbacku. Filmu se předtím i potom daří zůstávat velmi civilní (vzhledem k tomu, jakých témat se dotýká), ale prostřihy z advokátovy kanceláře od statického sedícího Afflecka do tragické minulosti podkreslené patetickou hudbou a ukazující vše vyděračsky a chce se mi říct i zbaběle citově zabarvené se velmi odlišují od stylistického pojetí zbytku filmu, a ne dobrým způsobem. Zároveň to také signalizuje soustředění autorské pozornosti více na minulost než současnost (a já bych to chtěla naopak) a upřednostňování Affleckova vztahu k jeho ženě na úkor vztahu k synovci (a já bych to chtěla naopak). Na druhou stranu mě velmi potěšil odkaz na můj oblíbený Freudův sen o hořícím dítěti, ačkoliv ten taky do realisticky pojatého příběhu příliš nezapadá. Ve výsledku na mě Místo u moře působí jako řemeslně dobře zvládnutý produkt s jistými kvalitami, který v sobě ale po troše přemýšlení a cítění neobsahuje nic, kvůli čemu bych jej chtěla kdy vidět znovu, myšlenkově se k němu vracet nebo ho obdivovat.

    • 18.9.2017  03:34
    Queer as Folk (TV seriál) (1999)
    *****

    "He's here, he's queer, I'm buying him a beer!"

    • 17.9.2017  22:09
    Zombieland (2009)
    ***

    Začátek je skvělý, ke konci to dějově drhne a ani vtipy už nejsou tak radostné a promakané, ale pořád je to celkem sranda, nicméně ve věčném souboji Briti versus Amíci u mně pořád na plné čáře vyhrává Soumrak mrtvých, zombie Billu Murraymu navzdory.

    • 17.9.2017  20:16

    Unavena umělostí a chtěností "Na vlnách podivna" jsem ani nepředpokládala, že bych se plánovala podívat Salazarovu pomstu a tak jsem si o filmu nic nezjišťovala ani nečetla. To vedlo k tomu, že když jsem tedy film prakticky omylem spatřila, byla jsem celkem překvapená a v rámci možností i pobavená. Největší trable pro mou shovívavost způsobují slizké snahy scénáře vyždímat co nejvíc "sparrowovského" humoru přeskakováním hranice do trapnosti a zpátky. Jaká depka to ale je, když v sobě film má cool věci jako piráta, kterému vlají vlasy ve vzduchu jako ve vodě, nebo Barbossovu opulentní "zlatá kostnice" loď, ale protože je to chtěný producentský výpotek za zenitem diváckého zájmu a kvůli tomu přecpaný desítkami dalších atrakcí ve snaze se přece jenom zalíbit a vydělat, tak nebude cítit svěžestí, ani kdyby se na hlavu postavil. (Nejsem si jistá, jestli ta poslední věta dává gramatický smysl, ale pokud ne, tak alespoň vystihne ten všeobjímající zmatek.)

    • 17.9.2017  19:46

    A já mám pro Prokletí Černé perly slabost. V rámci nastoleného žánru a zvolených producentských cílů dokonalý produkt. A stejným dechem je třeba dodat, že už se ho potom nikdy nepodařilo úplně zopakovat, ačkoliv se moje guilty pleasure obliba prvního dílu s mírnou podporou přelévá i do celé "původní" trilogie. Rovněž je mírně obdivuhodné, jak se podařilo mít správného herce na každém místě, přičemž mému srdci kraluje Jack Davenport (jakkoliv jsem si v době premiéry filmu byla jistá, že to bude Legolas). Zajímavé taky je, že co v roce 2003 vypadalo jako zajímavá výzva pro stoupající hvězdu Johnnyho Deppa byl vlastně počátek jeho propadu na jak herecké, (a jestli se informace z bulvárů můžou brát jako průkazné) tak i osobní dno.

    • 17.9.2017  14:23
    Jason Bourne (2016)
    **

    Z mého pohledu bylo i Ultimátum zbytečné a podmíněné jenom a pouze poptávkou po dalším Bourne filmu. Jak vést film o člověku, který nemá pro co žít? O "vnucený" smysl přišel náhodou (paměť v Minulosti) a ten, který si sám vybral a který ho měl vykoupit (Marie), mu sebrali v Mýtu. Od té doby Bourne jako postava nemá žádnou vlastní agendu a jenom jím smýkají ze strany na stranu jako figurkou řízenou z křesel filmového studia. Chtěla bych vidět opravdický pokus ponořit se do jeho psychiky, do jeho hlavy. Místo toho dostáváme jenom pár povinných a nic neříkajících záběrů, kdy sedí a čeká, až se objeví někdo s další černou složkou a dalším chlápkem v černém obleku, který samozřejmě pořád může za to staré trauma, které na něm bylo spácháno. To bohužel z Bourna dělá mnohem víc pasivní postavu, než by se při všem tom cool pobíhání mohlo zdát. Takže co se týče všech těch dějových vymýšlenek, kterými se snaží ospravedlnit těchto dalších pár hodin bez přemýšlení a jenom koukání, jsou mi srdečně volné a už mi ani nepřijdou tak dobře sestavené. Jen dobře natočené. Ačkoliv musím uznat, že nesexualizovaná ambiciozní mrcha Alicia mi udělala radost. (A taky bych ráda viděla víc Vinzenze Kiefera v mainstreamové kinematografii.)

    • 12.9.2017  22:18
    Spotlight (2015)
    ****

    (1001) "If the church had one neck, I would wring it." - Primordial, The Seed of Tyrants

    • 12.9.2017  13:59

    Mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska. ♥♥♥

    • 11.9.2017  21:37
    Dogma (1999)
    ***

    Možná, že kdybych tenhle film viděla dřív, tak nemám podvědomě o Kevinu Smithovi tak špatné mínění. A o Benu Affleckovi.

    • 11.9.2017  20:32
    To (2017)
    *

    Možná bych filmu mohla odpustit, že se rozhodl soustředit na pouhý bezvýznamový sled expozičních lekaček a děj řešit během poslední čtvrthodiny, kdyby tak strašně neoslabil a neponížil svoje dětské hrdiny. Knižní předobrazy jsou chytří, organizovaní, stateční a vyspělí hrdinové s komplikovaným zázemím a komplexními problémy. Tady je to banda zmatených řvounů bez morální síly. Bill Skarsgard je uvězněný v digitálních tricích a společně se vším tím řvaním nemá šanci předvést skoro nic. A kromě toho, že se tvůrcům nepodařilo vybudovat představu, co je Derry vlastně za místo a co dělá s lidmi a dospělými, si myslím, že posun děje z padesátek do osmdesátek nefunguje.

    • 7.9.2017  23:43

    Říkala jsem si, že když už nic, tak alespoň soundtrack Daniela Pembertona by měl být skvělý, ale i tam jsem byla zklamaná. Některé skladby měly náběh na to být boží, ale filmem byly tak utopené... Celkově jsem měla dojem, že pro mě byla Legenda o meči jen jeden velký shluk šumu. Naplněný až po okraj, ale žádný ze svých triumfů nevyužíval správně. Všechno to stálo 175 milionů dolarů (wtf už samo o sobě) a před natáčením trvala příprava šest let a stejně to vypadá tak ponuře, digitálně a odtažitě a nepropracovaně jako libovolný televizní fantasy film, kde používají meče z plastu se svítícími led diodovými runami a místo kroužkové zbroje mikiny s drátěným potiskem. Jestli takhle bude Guy Ritchie pokračovat, tak už mu brzy nikdo nedá peníze na další filmy. Ačkoliv jsem si některé z postav stihla trochu oblíbit (a většinou kvůli již existujícím sympatiím k jejich hercům), tak mi přijde, že nejvíc filmu chybí srdce. A možná nějaká trochu umírněná hlava. Nejvtipnější věc jsem se dozvěděla až po filmu, a totiž že v civilním životě je partnerkou Charlieho Hunnama žena jménem Morgana.

<< předchozí 1 2 3 4 17 34 50 66
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace