Morien

Morien

Dagmar Pokorná

okres Třebíč
Mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska

homepage
Skype: MorienHithwen

171 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 18 34 51 67
    • 17.12.2017  02:49

    Film jako sama Amerika: patetický, zbožný, manipulativní, morálně pochybný.

    • 10.12.2017  02:17
    Důkaz (2005)
    ****

    Ne často je film o ženském šílenství zároveň tak bonbónový, ale i povědomý natolik, že se mi chce někam na měsíc zavřít a s nikým nemluvit.

    • 6.12.2017  23:23
    Kingsman: Zlatý kruh (2017)
    odpad!

    Na jednu stranu to je jednička jak přes kopírák, na druhou stranu mě některé pokusy o humor bavily skoro víc jako jednička, na třetí stranu je tam záběr na prst pronikající do vagíny, asi jsem na tyhle věci už stará.

    • 4.12.2017  02:31
    Bůh masakru (2011)
    ****

    Já to říkám pořád, jednou bych chtěla vidět dvouhodinovou stupňující se hádku mezi objektivně dobrými lidmi, kteří nedělají nic špatně a nechovají se špatně. Tohle se báječně pozoruje, ale mě by fakt zajímalo, jak by šikovný dramatik sestavil konfrontaci dvou párů, jejichž manželství nejsou jenom pár chvil od totálního krachu.

    • 1.12.2017  23:04
    Mariňák (2005)
    *****

    -"I never shot my riffle." Možná že ten kůň pokrytý ropou klopýtající noční tmou je v rámci filmové "poetizace realističnosti" možná už trochu přes nos. Každopádně se dívám, že je to mých prvních a jediných pět hvězdiček pro Sama Mendese (asi proto, že je ze všech nejcyničtější), s tím, že mi ještě zbývá ta Cesta do zatracení, ale tam hraje hlavní roli Hanks, k tomu se budu muset dlouho přemlouvat. (A ještě zjišťuji, že se mi líbí Kanyeho Jesus Walks, no čeho jsme se to dožili.)

    • 1.12.2017  19:39
    Kundun (1997)
    *****

    (1001) Jak jsem byla na Scorseseho celkem namíchnutá, tak tohle je ten nejlepší možný způsob, jak se mohl v mých očích vykoupit. Nechce se mi film a zážitek, který mi přivodil, příliš opisovat slovy, jenom prostě musím zmínit, jak Melissa Mathison velmi smysluplně používá vyprávěcí postup začínání v dětství a následného skákání v čase. Spousta filmů to dělá a zůstane to zbytečné či nevyužité, nikoliv ovšem tady. -"They have taken away our silence."

    • 29.11.2017  23:04

    (1001) Snažím si představit, že jsem americký teenager, který vyrostl s Princeznou Nevěstou jako kultovní srdcovkou, a vidím poprvé nějakou českou pohádku. Byly by mé pocity podobné, jako když jsem český (ex)teenager, který vyrostl s českými pohádkami jako se srdcovými kultovkami, a vidím poprvé Princeznu Nevěstu? Protože mé pocity z Princezny Nevěsty jsou tak trochu "bože, osmdesátky musely být strašná doba" a "dost toho násilí je zároveň neškodné a samoúčelné" a nejvíce "všichni ti lidé na internetu, jejichž nebetyčnou chválu na Princeznu nevěstu jsem všude možně slyšela, ve mě vytvořili nesplnitelné očekávání"? Nebo jsou možná moje národnost a ostatní filmy vcelku irelevantní, ale je důležité, že už nejsem ani dítě, ani puberťák, a tak se zasměji několika povedeným vtipům, položím si filosofickou otázku, jestli mi přijde atraktivnější Robin Wright nebo Cary Elwes, protože jsou oba fakt až neuvěřitelně krásní, ale jinak zůstávám vůči magii tohoto filmu zcela imunní?

    • 29.11.2017  03:29

    (1001) Jeden z takových těch filmů, na které se koukám a něco mi tam nějak nesedne, a já si říkám jak to, protože něco se mi zase líbí hodně, a potom si někde na internetech přečtu, že zájem o režii měl i Gus van Sant, opravdický gay s opravdickými zkušenostmi s filmy o lidech, kteří chodí přírodou a mlčí a/nebo si mručí sami pro sebe, a já si hned představím, jak by příroda a lidé a mlčení a mluvení a nepopsatelné pocity asi vypadaly v jeho pojetí, a v tu ránu je mi jasné, co mi na Zkrocené hoře nesedělo, byl to Ang Lee a jeho nevýrazný styl. -"Friend, that's more words than you've spoke in the past two weeks." -"Hell, that's the most I've spoke in a year."

    • 27.11.2017  21:45
    Taxikář (1976)
    **

    (1001) Já mám takové podezření, že mi téměř všechny zásadní filmy Nového Hollywoodu nic neříkají, a Taxikář je jenom další hřebíček do rakve, který to potvrzuje. Sice mám o tom filmu nastudované první poslední a všechno jsem četla, přelomové tohle, syrové tamto, kariéru definující všechno, ale když se na něj dívám, tak prostě a jednoduše nechápu, o čem to je a co se tam děje. O hlavním hrdinovi nevím vůbec nic a on celým filmem projde kompletně nezměněný: nezmoudří, nezesílí, nevyléčí se, nenajde spojení se světem, nezblázní se, neumře. Nic. Postava Jodie Foster (i Cybill Shepherd, když jsme u toho) je tam tak málo, že velmi špatně rozumím tomu, proč je tak často dávána do souvislosti s reputací filmu. Je to sice ona, jejíž život kvůli filmu projde největší změnou, ale tadá, je to mimo plátno a někdo to odříká v nespolehlivě emocionálně neprůhledném dopise. Nechápu tento film.

    • 25.11.2017  23:48
    VALL-I (2008)
    ****

    (1001) -"I don't wanna survive. I wanna live!" Při zpětném pohledu oceňuji velmi přesně a čistě vybudovanou kombinaci toho nejcyničtějšího a nejnaivnějšího, co si američtí tvůrci nejspíš mohou (mohli) dovolit ukázat ve filmu "pro děti". WALL-E sice trpí syndromem tak moc kladného hlavního hrdiny, až je chvílemi skoro nezajímavý, ale potom se mi zase začne líbit, když inspiruje jak lidskou, tak robotickou osádku lodě k sebeuvědomění, a hned si domyslím, že WALL-E sám není až tak důležitý jako postava, ale spíš jako zosobnění myšlenek, se kterými si film pohrává. Na konci jsem i chvilku zainvestovaně slzela, nejvíc tedy samozřejmě při Also Sprach Zarathustra.

    • 25.11.2017  22:08
    Osm hrozných (2015)
    odpad!

    Pane bože, někdo zastavte Tarantina před tím, než splní své výhrůžky a natočí ten svůj devátý a desátý film. Očividně kompletně zapomněl, co dělá dobrý film dobrým filmem, a co je ještě víc zásadní, zcela zapomněl, co dělalo jeho vlastní první filmy dobrými. Protože to docela určitě nebyly tři hodiny předhánění se v podělaných přízvucích, god dang it!

    • 22.11.2017  23:31

    (1001) Když se dnes podívám do zrcadla, tak je jasné, že se mi podařilo překonat čistou neředěnou nenávist ke "klasickým" muzikálům (ačkoliv z těch vzniklých před rokem 2000 mám pořád doopravdy ráda jenom Jesus Christ Superstar). Nevím tedy, jestli je to osobnostní vývoj hodný poplácání po rameni, ale vzhledem k tomu, jak jsem si užila nový nezaujatý pohled na West Side Story, tak asi ano. Jedním z definitivních plusů je to, že film používá tanec a potažmo zpěv jako vyjadřovací prvek se smyslem a účelem (a ne jenom proto, že chce nebo může, viz například můj nedávný vzteklý hejt vůči samoúčelnosti v La La Land). Hudba a tanec pomáhá pouličním chuligánům kočkovat se beze slov, ale s jasným významem a univerzální srozumitelností, a není to vlastně to, co od filmů obecně chceme? Já ano. Taky jsem extrémně spokojená s převládající barevnou paletou (fialová, karmínová, oranžová a tyrkysová forever), protože se mi často zdá, že filmy, o kterých se říká, že jsou vizuálně krásné, používají takové barvy, ze kterých se mi buďto rovnou obrací žaludek, a nebo se mi prostě jen zdají přeplácané a nelogické (moderní desaturovaná modrošedá šeď, jakou používá třeba Wan v těch svých hororech, a nebo naopak kolotočářsky svítivé primární modré, červené, zelené, žluté ala Avatar, z té ohavné barevnosti jsem se nevzpamatovala dodnes). Kvůli West Side Story jsem objevila malíře Roberta Vickeryho a jeho úchvatné obrazy plné světla a stínů, takže za to taky díky, filme. Bez čeho bych se vlastně nejvíc obešla je ústřední milenecká linka, jakkoliv to může být kacířský názor, když má být celý příběh aluzí na Romea a Julii. Jenže co nadělám, jejich společná unylá chemie i hudba pro mě obstarává nejnudnější pasáže filmu a jako by ani nebyla úplně potřebná pro finální pointu. Nejspokojenější jsem byla, když to bylo temperamentní drámo o tom, že v Americe jsou si všichni imigranti rovni, ale někteří jsou si rovnější.

    • 21.11.2017  17:57

    Svatá pravda, peklo jsou ti druzí. -"If everyone jumped off a bridge, would you?" -"Probably."

    • 20.11.2017  23:29

    Vybavím si několik filmů, které mi Půlnoční míle svou povahou připomíná. Deprese, kam se podíváš, a tak komorní, že je to už jenom krůček k tomu, aby to jednoduše byla "pouze" divadelní hra, a k tomu herecký souboj mezi veterány a slibnými bývalými dětskými herci. Půlnoční míle naštěstí nepatří k těm příspěvkům tohoto žánru, které se přehnaně fixují na předhánění v tom, kdo bude nejvíc-škálově-emocionální a nejvíc-od-šepotu-ke-řvaní-smutný, ačkoliv některé monology od Hoffmana a Sarandon k tomu mírně směřují, ale jenom mírně. A hlavně, hlavně se mi líbí, jak Silberling chytře dávkuje informace, aby v poměrně staticky vybudované premise stejně vytvořil pohyb a změnu pro nás pro diváky a hmatatelný osobnostní vývoj pro své hrdiny. Není to film, který by v základech otřásal mými pocity ohledně lidského truchlení, ale oceňuji, že je ve své skromnosti udělaný pořádně. (P.S.: Ellen Pompeo je tu absolutně překrásná.)

    • 20.11.2017  22:49
    Co by kdyby (2014)
    **

    Sice se z těch quirky komedií o krizi středního věku bílého privilegovaného duševně neprobuzeného Američana stává poměrně rozpoznatelné klišé, ale tahle konkrétní byla aspoň vcelku zábavná, respektive poměrně zábavně obsazená, respektive Adam Driver je bůh a taky začínám mít trochu slabost pro Coreyho Stolla.

    • 20.11.2017  13:54

    Film se mi zase zdá docela dost naivní vzhledem k tématům, o kterých se rozhodl po jednávat. (Ponejvíce scéna s trenérem hned na začátku, ale ta jakoby nezasvěcená neobratnost je roztroušená po celém filmu, ale co já vím, jak to mezi sexistickými šerify a uprchlými zločinci chodí. Jako kdyby režisér spolu s herci nebyl schopen odhadnout správnou intenzitu emocí, jakou si jednotlivé scény vyžadují.) Na druhou stranu ale zjišťuji, že i naivní filmy se mi v poslední době hodně trefují do nálady, pokud je v nich dost sněhu, lesa, indiánských náčelníků a flitrových minišatů. Flitrové minišaty nejsou podmínka, ale Olivia Wilde v nich je vážně k sežrání.

    • 17.11.2017  21:28
    Den poté (2004)
    *

    Moje třináctileté já by se nejspíš bilo tyčí do hlavy, kdyby vědělo, že jednou budu nostalgicky vzpomínat na časy, kdy tohle byl nejhloupější spektákl, jaký jsem si dovedla představit.

    • 17.11.2017  20:23
    Život (2017)
    ****

    (Budu spoilerovat pro tento film i pro Boylovo Sunshine.) Cítím silné Sunshine vibrace, většina postav má i podobné charakterové oblouky. Jake je Cillian, Ryan je Chris Evans, Rebecca je Rose Byrne, Ariyon Bakare je ten týpek, co v Sunshine spáchal sebevraždu, Hirojuki Sanada je ten týpek, co v Sunshine nepřežil přeskok mezi loděmi a kapitánka Olga je Hirojuki Sanada, když hrál v Sunshine kapitána. Rozjezd Života se mi líbil hodně moc, střed pořád stačil mým očekáváním, konec mě bohužel neuspokojil, nejspíš kvůli kombinaci nezkušeného režiséra i scénáristů. Jde vidět, o co se snažili, ale provedení té vizi v pozadí trochu nestačí. Nepřekvapivá hudba to taky držela spíš v průměru, než že by film pozvedla na něco výjimečnějšího. Abych pokračovala v Sunshine paralelách, tak mi přijde zajímavé, že Sunshine skončil happy-endem a k titulkům začala hrát ta nejdepresivnější písnička na světě ("Avenue of Hope" je taky od té doby navždy v mém srdci), kdežto Život naopak skončil špatně a do titulků se rozjel optimistickým popěvkem. Nicméně je potřeba říct, že všechny moje výtky se vyrojily až po skončení filmu. Během sledování jsem nedokázala odtrhnout oči od obrazovky, seděla jsem doslova na okraji sedačky, a přestože byl dějový vývoj poměrně snadno odhadnutelný, jsem se i trochu bála strachy pohnout. Takže ve výsledku jsem spokojená a přála bych si víc takovýhle filmů a míň Ridley Scottů snažících se být stále relevantní vytvářením stupidních úzkoprsých mytologií.

    • 16.11.2017  19:05
    Zodiac (2007)
    ***

    Mám úplné dilema, protože Fincherovy věci jdou většinou mimo mě (a na první shlédnutí před mnoha lety mě ani Zodiac nezaujal). Nicméně když už jsem se k filmu znovu dostala, tak jsem si řekla, že mu dám bez předsudků novou šanci, a teď horko těžko musím přiznat, že některé části mě celkem pohltily. Úplně všechny ale ne. Největší zubolam je samozřejmě to obrovské množství dat a událostí, které se Fincher rozhodl obsáhnout, ale budiž, celková délka výjimečně není to, co bych filmu tohoto typu vyčítala. Těžkému a obsedantnímu pátrání naopak dlouhá stopáž sluší, neboť pomáhá v divákovi navodit, co se děje filmovému hrdinovi. Jediné, nad čím bych se zamyslela, jestli bylo ve filmu úplně potřeba, bylo paradoxně prominentní postavení pro postavu Roberta Downeyho Juniora, protože mi ve výsledku přišlo, že tam zase tolik neudělal a v půlce se stejně vypařil, protože si scénář uvědomil, o čem chce vlastně vyprávět, a ožralý sebestředný novinář to nebyl. Co mi ovšem vadilo víc, že mnoha zobrazovaným událostem chyběla osobitost, stylovost či zkrátka ono působivé "něco", co bych si pamatovala i dlouho po shlédnutí a co by film a jeho zacházení se sdělováním informací povýšilo na mistrovský kousek. Nabízí se srovnání s mnou milovanými Vzpomínkami na vraždu (alias česky Pečeť vraha) od Joon-ho Bonga, který onoho hypnotického nezapomenutelného pocitu sebevědomě dosahuje v každé scéně. Oproti němu působí Zodiac pořád dost neobratně a nehotově a proto nepůjdu s hodnocením výš než tři hvězdičky, které podle mě představují více či méně neinvenční standard. Ale za takové ty roztomilé věci jako boží setkání u plakátu a sklepa a obecně náladu vyvolanou kombinací takového tématu s Donovanovým Hurdy Gurdy Manem si ode mě film nějaký ten respekt vysloužil.

    • 16.11.2017  18:20
    The Ledge (2011)
    *

    To byl ale divný film. Zejména mne utvrdil v přesvědčení, že Patricka Wilsona sestavil ze součástek někdo, kdo sice má vágní představu o tom, jak funguje lidské tělo a jeho mimika, ale doopravdy tomu nerozumí, takže výsledný produkt sice tak nějak vypadá jako člověk, ale když to pozorovatel vidí v pohybu, tak přece jenom cítí, že to doopravdy není člověk. Ale vážně, je to snad jediný herec, u kterého mám takový pocit konzistentně u každého filmu, kde se objeví. Je jedno, jestli je to superhrdinský film nebo pošahaný horor nebo něco realističtějšího, pořád vypadá, jako by měl veškerou kůži na těle potaženou tenkou vrstvou plastu a nebo jako by jeho obličej někdo v real-timu pořád fotoshopoval. Děsivý chlap. Jenomže takhle děsivý chlap sám o sobě k zážitku nestačí, scénář by se musel taky snažit. A v tomto směru se Matthew Chapman moc nepochlapil. I proto mě překvapilo, že film měl po světe prý úžasnou odezvu mezi bojovníky proti spojení církevní a světské moci. Nemohli by si atheisté vybrat talentovanějšího filmaře jako svého vyslance?

    • 15.11.2017  01:21

    Tyjo, přece nemůže film jen tak skončit globálním vyhlazením zbohatlických elit (a pravděpodobně i většiny vlád minimálně západní civilizace) a odbýt mě pouze informací, že náš hrdina si vrzl s nějakou severskou princeznou! Co se komediální stránky týče, přijde mi, že se film snaží až moc. Skoro pokaždé, když se stane něco cool, tak nějaká postava má potřebu okomentovat, že se právě stalo něco cool. A přitom jediné, co mi připadalo opravdu cool, byla Sofia Boutella s šavlovýma nohama, zbytek byl taková kombinace okoukaného a nuceného. Ještě hudba celkem stála za zmínku, ale jinak mám dojem, že Kingsman svého náběhu na kultovní status dosáhl zejména díky nedostatku dobrých filmů, nikoliv že by sám opravdu vykazoval nějaké kvality.

    • 15.11.2017  01:02

    Uvidíme, jestli se mi to třeba ještě nerozleží k lepšímu dojmu, ale spíš o tom pochybuji. Zatím se mi Zdrojový kód zdá strašně naivní, a navzdory tomu, jak zajímavé atributy schovává v rukávu, hrozně rychle zapomenutelný film. Nevím, co přesně bych označila za nejzásadnější chybu, asi to ale přece jenom bude to, že za takto omezených časových a prostorových podmínek je velmi těžké vytvořit postavu, kteréž emocionální momenty by mě opravdu dojaly, a tady se to nepovedlo. Film má sice k dispozici nejvíce štěněcí oči ve vesmíru, totiž oči Jaka Gyllenhaala, chování jeho postavy je ale natolik generické a odcizené, že to nakonec vyjde vniveč. Srovnala bych to s Hranici žívota (Stay). Ta pracuje s podobným jevem, nový svět/život v hlavě umírajícího člověka, a během svého runtime (jenom o deset minut víc než Zdrojový kód) dokáže vytvořit zcela samostatný svět, ve kterém brečím u každé druhé scény, protože mi k tomu film podložeností a zpracováním svých událostí dává důvod. U Zdrojového kódu nastal takový moment jenom jednou, a to ještě částečně. Například souznění s osudovou ženou je zcela papírové a film to nikdy nepodloží jejich opravdovým "setkáním" před diváckými zraky. Pokud je tvoje pointa, že jsou to opravdoví lidé, nezacházej s nimi jako s loutkami, filme!

    • 11.11.2017  21:46
    Avatar (2009)
    odpad!

    (1001) Původně jsem měla připravené poznámky pro velmi dlouhý a podrobný seznam všeho, co mě na filmu štvalo, ale potom jsem si pustila VALL-I-ho, pobrečela si, uvědomila si, že jsou to vlastně stejné filmy a že tam, kde Andrew Stanton udělal všechno dobře, udělal James Cameron všechno špatně, a že já, jakožto divák, samozvaný kritik a trochu i člověk bych neměla věnovat takovou péči nenávistným věcem a raději si spokojeně brečet u toho, co za to stojí. Takže se omezím na tu nejzákladnější Cameronovu chybu, a tou je samozřejmě scénář. Protože špatný scénář je jediná odpověď na otázku, jak se mi může nelíbit film o dvou mých oblíbených tématech: 1. "People, what a bunch of bastards." a 2. "Naše civilizace je odsouzena k zániku." Kdyby byl Cameron schopen sestavit funkční dramatický a emocionální oblouk, tak by se dalo všechno špatné nebo povrchní opominout nebo odpustit. Jenomže Jakův příběh není poctivě vystavěn a autor se spoléhá na nejhorší berličky typu "trénovací montáž" (jediná trénovací montáž, kterou uznávám, je "relax, zabij malajského ministra" ze Zoolandera, jinak je to vždycky známka tvůrčí bezradnosti) nebo vysvětlovací voice-over. A proto je místo zapomínání a odpouštění špatného i to něco dobré na tomto filmu spíš ponížené a bezradné. Takže sbohem a šáteček a zatímco Cameron vykašle čtyři další filmy (was?!), tak já se znovu sedmkrát podívám na Divokou planetu a Princeznu Mononoke.

    • 10.11.2017  23:36

    Když už někdo chce dělat filmy o pasivním hrdinovi, tak přesně tohle je ten způsob, jak to má vypadat!

    • 10.11.2017  00:41

    Nejspíš ani neznám tolik sprostých slov a přídavných jmen, abych přesně vyjádřila svůj údiv nad tímto filmem. Úvodní titulková sekvence byla super, ale potom... Cože?

    • 9.11.2017  13:20
    Nebe (2002)
    *****

    Kieslowského rukopis je tam cítit strašně moc. Teď jsem zvědavá, jak v jeho pojetí vypadá Peklo.

    • 9.11.2017  10:41

    Tak tohle byl zážitek, na který mě ten podivně dobrodružný název rozhodně nestihl připravit. (Protože jsem o filmu a pravém Fawcettovi předem nevěděla skoro nic, jenom že to byl objevitel a že ho hraje Hunnam.) Grayovo odhodlání obsáhnout skutečně široké spektrum událostí formujících život a úděl svého fikcionalizovaného hrdiny je obdivuhodné, ale na druhou stranu si myslím, že právě to mu možná u širokého diváctva podrazilo nohy. Sama jsem byla dost překvapená, když první výprava do džungle najednou skončila. Sice se mi povětšinou líbilo, jakým směrem se film vydal dál, ale řekla bych, že obvyklý divák v něčem, co velmi silně vypadá jako blockbuster, není zvyklý na takto neobvyklý a rozvolněný dějový oblouk. Protože tohle není blockbuster, ale velmi drahé artové zamyšlení nad tím, v který moment se motivované odhodlání přeměňuje na nezdravou posedlost. Ale ani tohle téma se filmu nedaří zpracovat úplně bezchybně a srozumitelně. Takže divácký požitek ve výsledku nejvíc závisí na tom, jak moc je člověk ochoten být shovívavý a hledat si tam zrovna to, co by sám nejraději chtěl vidět.

    • 8.11.2017  23:28
    Adelheid (1969)
    ****

    Tady na mě Vláčilovo kouzlo mírně přestává působit. Nemůžu ani říct, co by se mi zdálo špatně nebo co bych ráda viděla jinak, jen mi srdce tentokrát nekrvácí. A možná za to doopravdy může ta hudba, byla bych raději za ticho.

    • 8.11.2017  15:40

    Na jednu stranu je na tomhle filmu vidět, proč se říká, že Němci nemají smysl pro humor, na druhou stranu se chce divákovi brečet, protože naše civilizace se vskutku řítí ke zkáze.

    • 7.11.2017  01:57
    Wind River (2017)
    ****

    Když si vzpomenu, jaký je Taylor Sheridan jako herec, tak se mi pořád trochu nechce věřit, že je to ten samý Taylor Sheridan tvůrce. Ale to je rozhodně chyba na mé straně. Na Sheridanově práci je vidět, že o ní přemýšlí, respektive že má vše promyšlené a naplánované. Možná se to zdá jako samozřejmost, ale hafu nových filmů, na které jsem se teď tak koukala, tento aspekt zcela chybí. Další věc, které si vysoce cením, je to, že kromě hlavy používá do velké míry i srdce a píše věci, které slouží dobru, i když jsou třeba poskládané jenom ze známých prvků. Až se naučí základy, a tak vnímám Wind River, bude se moct pustit do divočejších věcí. Jsem zvědavá, co nám ukáže příště.

<< předchozí 1 2 3 4 18 34 51 67
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace