Morien

(1001) Kruci, to jsem nevěděla, že Vincent Price hrával za mlada vysoké hloupé mužně slabošské krasavce, a ani by mě nenapadlo, že se na to bude tak skvěle hodit. Hodně příjemný film, je velmi lehké prostě poslouchat charismatické a přesné herce, jít s nimi, kamkoliv se pohnou a zapomenout, kolik času už doopravdy uplynulo. Jako největší klad vidím hlavně to, že jsou všichni krásně civilní, nepřehrávají, nesnaží se vytvářet drámo, díky tomu je můj výsledný dojem hodně "moderní" a nadčasový. Konkrétně třeba Clifton Webb je úplně skvělý, jeho perfektně odstupňovaná, nenápadná a vlastně jenom vnitřní proměna je pastvou pro oči, ale to platí o všech pěti hlavních hercích, moc dobrý koncert. Judith Anderson je tam například jenom chvíli, ale i tak je báječná. K mé dokonalé spokojenosti chybí jenom to, aby se Mark McPherson na konci do bytu vrátil o minutu později, ale to už by byl takový trochu rozmazlený požadavek. Ale panečku, to by bylo něco.

Blockbustery byly vlastně vždycky stupidní, tak nemám důvod se tolik divit, že ty současné jsou taky. Nejvíc mi asi vadila ta hudba, působila rušivě a nepodporovala akci, spíš jako by šla manicky proti srsti, plus se až příliš snažila být cool a vybudovat si svůj signature riff jako u Wonder Woman, z mého pohledu a poslechu neúspěšně, protože si zpětně nevybavím jedinou notu, jenom jak mě to štvalo. P. S.: Amber Heard ať se smaží v pekle.

(1001) Okej, tak já to řeknu: tomuhle filmu k Olověné vestě (můj osobní piedestal) chybí jenom Surfin' Bird a Vincent D'Onofrio. (A padesát sedm let filmařského vývoje, ale to považuji za detail.) Zákopová válka je tady tak reálná a hmatatelná, až z toho mrazí. A jak je v mých očích často problémem (zvlášť starších) literárních adaptací, že autoři neumí funkčně převést literární dějový oblouk do filmového, tak tady ta uhýbavá epizodičnost se slepými rameny a zacentrovaná na postavy funguje brilantně. Boty jako jeden příklad za všechny, ale jinak jsem stoprocentní fanda.

(1001) "OTEC: Správně bych to měl přišroubovat, ale to by znamenalo spoustu problémů. MATKA: Jak to? OTEC: Za prvé – nemám šrouby. Za druhé – nemám šroubovák. A za třetí – nikdy nevím, na kterou stranu se šroubuje." -Boris Vian, Budovatelé říše

Jistě, že se tento film na míle vzdálil svěží novotě jedničky a emocionálně-mechanické dokonalosti dvojky, ale stejně ho mám poměrně ráda, už jen (možná asi jen) kvůli konci, to je prostě maso a hotovo. Myslím si, že hlavní důvod všeobecně špatné pověsti T-trojky (kromě milionu dalších detailních stížností teda) je nenaplnění žánrových očekávání. Tohle totiž není akční sci-fi thriller, na který se všichni těšili, nýbrž komediální road movie o smyslu a důležitosti rodiny, které se tedy shodou náhod účastní několik zabijáckých robotů (pardon, ne robotů, ale kyborgů) a americká armáda. Neříkám, že si to kvůli tomu zaslouží méně přísné oko nebo prominutí některých těch pitomostí, ale občas není na škodu se zamyslet, na co se to vlastně člověk dívá (i když je to film z kategorie vypnu-mozek-a-bavím-se). -"Desire is irrelevant. I am a machine."

Sice poněkud předvídatelná, ale pořád zábava.

(1001) Lidem, jako je Bradley Cooper, pokud tedy lze soudit podle této jeho prvotiny, by se mělo zákonem přikázat, abych jejich filmy délkou nepřesahovaly tak hodinu čtyřicet. Potom by neměl čas strkat tam všechen ten nesnesitelný balast a možná by i prokoukl nějaký ten obsah. Vím, že tam nějaký je, ale v tomhle podání je ho opravdu nemožné zahlédnout. A potom by si lidé jako Bradley Cooper mohli také třeba čas od času připustit, že jejich herecký rejstřík na nuancované předvedení charakterového oblouku takhle komplexní postavy prostě nestačí. To je sice pěkné, že se rok učil ve sklepě se synem Willieho Nelsona hrát na kytaru, ale když se jeho projev nezmění za dvě a kurňa čtvrt hodiny filmu, tak je to prostě na nic. Plus mi z těch hudebních a tanečních čísel začaly krvácet uši i oči: možná proto, že s tímto druhem hudby obvykle vůbec nepřicházím do kontaktu, možná proto, že si opravdu dali záležet, aby Allyina hudba byla tak plytká a povrchní, jak je to jenom možné. Písnička začínající slovy "Proč vypadáš tak dobře v těch džínách?" Wtf, to té postavě má být devatenáct? Nebo kdyby to aspoň tematizovali, že dělá škvár, aby vydržela dál být slavná, ale ne, on jí raději vyčte, že je hnusná.

(1001) Sakra, kluci se s tím nepářou. Žádné osobní detaily, žádné emocionální bláboly. Asi začnu milovat Roye Scheidera. Fernando Rey byl skvělý. A William Friedkin ještě žije. Co si asi myslí o dnešních filmech.

Rasismus je špatný, áno. Navzdory všemu, co se ve filmu "děje", mi celek připadal absolutně uneventful, pojmenovávám takto pro nemožnost najít adekvátní české slovo. Celý film plyne v jedné úrovni, nikde jsem se nedojala, nikde jsem se nezhrozila, nikde jsem nezadržela dech, nikde jsem nebyla ohromena silou hudby a vždycky jsem dokázala odhadnout, co se stane v další scéně a jak to všechno dopadne. Asi třikrát jsem se mírně zasmála, ale to je tak všechno. Jako příklad toho, jak strašně nemoderní, neosobitý a zbytečný mi film přišel bych uvedla scénku s pojídáním hot dogů. Jakože ano, teoreticky chápu, proč tam je, má pomoci představit a načrtnout Tonyho charakter a nastolit lehce zábavný tón filmu, ale je to natočeno nudně a bezkrevně a žádná další scéna ve zbytku filmu se k tomu neodkazuje. Kdyby tam nebyla, film bude úplně stejný, a reálně je tam nejspíš jenom proto, že Nick Vallelonga ji tam se zatlačením slzy přidal jako jednu ze svých vzpomínek na tátu. A kdybych si tady v profilu filmu nepřečetla, že se jedná o komedii, tak bych to sama asi nepoznala. (Viggovo pitvoření mě nechalo chladnou, Mahershala mi přišel zajímavější.)

Chvílemi jsem nerozuměla některým momentům žánrového ladění, ale tomu, co neříkali, jsem myslím rozuměla. Nicméně myslím, že ti lidé, co pro film vymýšleli promo, mu nerozuměli vůbec. Už jen kdybych se měla věnovat tomu hloupému českému názvu: film se k žádné přílišné vášnivosti neuchyluje, naopak zůstává poměrně věcný a chce být prostě vyslyšen.