Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní
  • Krimi

Recenze (2 598)

plakát

Rocks (2019) 

(1001) Předem jsem se trochu bála, protože většina filmů s podobnou tématikou ukazuje školy dětí chudých imigrantů jako doslovné peklo na zemi. I Rocks si sáhne na dno, ale jiným způsobem, a co si budeme povídat, brečela jsem. The power of friendship. Mladé herečky byly úplně fantastické (a malý bratr samozřejmě též), spolu s režisérkou a scenáristkou se jim povedlo vytvořit něco tak přesné, citlivé a civilní, že to skoro bylo jako sledovat "opravdový život". Ode mě to bude nejspíš něco jako ultimátní pochvala, protože "sociální" žánr a filmy hrající si na realitu obvykle nevyhledávám, právě proto, že málokterý tvůrce (v mých očích) zvládá vybalancovat fakt, že to někdo navzdory všemu cíleně vyfabuloval, jistou míru amaterismu díky často nehereckému obsazení, a vybrání si pozice na cestě mezi empatií a exploitací. Tady ovšem štáb odvedl skvělou práci a ani jedna z těchto možných námitek mi během sledování nepřišla na mysl. A ne že by ty dva filmy šly stylisticky porovnávat, ale trochu mi to pocitově připomnělo Fish Tank.

plakát

Everything Everywhere All at Once (2022) 

Stejně jako u Švýcaráka je zde každý dobrý nápad vyvážen hluchým místem a chlapci opravdu neumí doklenout přesvědčivé zakončení svého oblouku. Příliš mnoho fantazie a příliš málo metody v jejich tvůrčím přístupu.

plakát

The Souvenir (2019) 

Na základě předchozí tvorby patří Joanna Hogg mezi moje nejoblíbenější tvůrce, ale The Souvenir ve mně od začátku vzbuzoval... asi ne přímo nepříjemný, ale přesto pocit, že si z jeho zhlédnutí odnesu jen negativní vjemy. Dala jsem mu ultimátum půl hodiny do mě zaseknout háček, ale nestalo se. Vím, že to je nefér, protože některé filmy teprve úplně celé dávají smysl, ale taky odmítám trpět až do konce v naději, že se něco změní, riskovala bych spíš to, že Joanna v mých očích klesne, což nechci. Možná je to tak osobní záležitost, že měla zůstat uvnitř. Tilda tam za tu dobu byla jenom v jedné krátké scéně, Honor ve mně nevzbudila žádný zájem a u Toma Burka jsem měla i problém si zapamatovat, jak vypadá, abych ho poznala v následující scéně. Takže bez dokoukání odcházím a teoreticky bych mohla říct, že se třeba někdy vrátím, ale nějak si nemyslím, že se to stane.

plakát

Kingsman: První mise (2021) 

Zhruba někde u kvazisexuální scény Oněgina s Rasputinem jsem si řekla, že můj čas na této Zemi není nekonečný a že tohle nemám zapotřebí a že bude lepší si radši pustit nějaký jiný film, ale pak mi jakýsi hlásek do ucha zašeptal: "Ale hraje tam tvůj velký oblíbenec Daniel Brühl, dokoukej to do konce." A pak tam Brühl byl asi tak dvě vteřiny, takže mě hlásek pěkně zradil, ale na druhou stranu v druhé půlce už nebylo tolik cringe momentů, takže jsem ten film ve zdraví přežila. A co bych tak pochválila, než se pustím do reptání? Djimon Hounsou byl absolutně fantastický. Taneční souboj taky, ale čím vším jsme si museli projít, než na něj došlo, pane bože. Takový ten zrychlený záběr, jak se z krajiny zeleného venkova stane peklo na zemi - ten se mi moc moc líbil. Krátký výlet do zákopů a země nikoho - atmosferický jak sviň. Šla jsem si pak číst o bitvě na Sommě a teď je mi špatně. Ale problém tohohle Kingsmana je, že to není materiál pro celovečerní film, ale spíš na seriál. Je mi skoro žinantní mluvit o "příběhu", protože je to celé takové nesouvislé, nesourodé, epizodické, roztříštěné, nesoustředěné. Motivace "hlavního hrdiny" i "hlavního záporáka" jsou příliš slabé na to, aby jejich finální souboj něco znamenal (a ani není víc cool než souboje, které mu předcházely, což je vždycky velký špatný), a ve skutečnosti je stejně hlavním antagonistou válka samotná a motivací hlavního hrdiny je celou dobu zatáhnout do války ještě víc lidí, než kolik už do ní bylo zataženo, což je pěkně pokrytecký bizár. A pak je tam taky spousta hluchých míst: neustále stejné debaty syna s otcem, melancholické čučení na fotky a obrazy, oslava narozenin ve vlaku, plácání se o zádech, když ještě nebylo ničeho dosáhnuto, spousta nových začínání v pokročilé části stopáže... Jo a hudební motiv mi až podezřele moc připomínal The Ecstasy of Gold. Ve výsledku zábava trošku, problémů víc. - A teď jsem si vzpomněla ještě na jednu věc! Když už někdo udělá tu vědomou volbu, že svůj příběh zasadí do 1910s, tak by měl alespoň přibližně pracovat s možnostmi dané doby. Na mysli mám hlavně neustálé cestování/teleportování všech postav po celé Evropě a nejspíš i za Atlantik v případě některých z nich. Ve filmech zasazených do moderní doby dává smysl, že záporák sedí někde na ostrově v džungli a se svými spojenci si skajpuje a všichni ostatní v jednom kuse lítají soukromým tryskáčem, ale jak by si zdejší záporák mohl dovolit mít sídlo na odlehlé hoře někde ve Švýcarsku a zároveň být full time undercover rat? Přijde mi to jako velmi laciné vypravěčství takhle ignorovat čas a vzdálenosti a vůbec. --- SPOILER SPOILER SPOILER A ještě jeden dodatek, protože na to nemůžu přestat myslet: Nevadilo mi, že syn zemřel (i když to byl jeden z faktorů, které z toho dělají spíš seriál, než film, ale hodně mi vadilo, jakým způsobem zemřel. Mělo se to stát kvůli tomu výbuchu, co je hodil zpátky do zákopu, a ten špion s utrženou nohou měl přežít, předat vedení krabičku s lebkou, a pak se i přidat ke kulatému stolu. Protože tak, jak se to stalo ve filmu, to úplně zrušilo význam jeho heroického běhu zpět, podkopalo jeho rozhodnutí, na které by byl taťka pyšný, tedy raději zachraňovat životy, než je ničit, a obecně to tak nějak z té smrti udělalo šok jenom kvůli šoku místo něčeho organičtějšího, provázanějšího s celkem.

plakát

Odpor (2008) 

Chm. Jsem na rozpacích, jak tento film hodnotit. Začíná silně a brutálně a nezapomíná (alespoň částečně) na perspektivu nejmladšího bratra, což vždycky cením. A Daniel Craig se doopravdy snaží nějak vyjádřit a postihnout tu hlavní myšlenku různých podob hrdinství, že to může znamenat i "pouze" přežít na místo okázalých gest, a vůbec zkrátka dává najevo, že jeho postava je živoucí a že se v její hlavě odehrává i nějaký vnitřní život. A právě proto působí tak bizarně, že zbylé části filmu a hlavně konec toto vnitřní dilema totálně znehodnocují klasickou hollywoodifikací, kdy si přimýšlejí různé blbosti, dávají tam boj s tankem, který se v reálu nikdy nestal, a postavy nechávají promlouvat v plytkých a hloupě působících dialozích, které všechno shazují o několik úrovní. Liev Schreiber, jeho postava a jeho způsob herectví tohle akční vetřelcovství dokonale zosobňuje. Je až bolestné vidět, jak je vedle Craiga slabý a plochý, a jak prostě jenom chodí před kamerou z bodu A do bodu B. On a ta finální bitva mi velmi ztěžují snahu zapamatovat si z filmu raději to dobré/slibné. A ještě - překvapilo mě, že v dost scénách (respektive ve všech, kdy kdokoliv z ústřední komunity mluvil s outsidery), a to i velmi emocionálně napjatých a důležitých (jako pomsta rodičů), se mluvilo rusky. Sama sebe jsem se v tu chvíli ptala, kdy jsem naposledy viděla nějaký velkorozpočtový film, který by domorodce nechal mezi sebou mluvit domorodsky víc než jenom nějaký pozdrav na úvod před přechodem do angličtiny s přízvukem. Ale pak jsem si zase přečetla, že běloruští kritikové si stěžovali, že film vymazává běloruskou identitu svých postav, tak vlastně nevím, co si o tom myslet, kromě toho, že je to prostě takový nevyvážený, schizofrenní pokus. Určitě filmu také neprospělo, že jsem se nedávno dívala na Idi i smotri a podvědomě tak oba výtvory srovnávala, a to pro Odpor nemohlo vůbec skončit dobře.

plakát

Uprostřed nicoty (2008) 

Škoda toho toho optimistického ladění, protože to trošku otupuje tu tíhu těch pasáží, které tnou do živého. Na druhou stranu, kdyby nebylo toho optimistického ladění, tak to bude jen další drama o ubohých trpících lidech bez východiska. Random nejsilnější obraz byl ten dům, ve kterém dealerové dál žijí, i když jim na něj spadl strom. Postava matky si zasloužila nějak víc potrestat. RIP Anton, nemůžu uvěřit, že už to bude šest let.

plakát

Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství (2022) 

No comment. Vlastně jeden comment: Jessica Williams je děsně sexy. Ale kruci, nedá mi to a dám se zase do vysvětlování svých myšlenkových pochodů. Mám totiž podezření, že jsme tady svědky na dnešní poměry docela paradoxního blockbusteru. Většina popkornových filmů, co jsem tak vypozorovala, má dneska buďto slibný námět nebo začátek a potom během přibývající stopáže se vlivem slabého scénáře nebo jiných elementů tento příslib rozpadne a všechno se to utopí ve zmatečném digitálním finále, ve kterém se všichni mlátí pěstmi nebo tak něco. Aby nedošlo k mýlce, tady je scénář a spousta dalších elementů rovněž slabých až opravdu špatných, ale ten vývoj jde naopak: první čtyři pětiny jsou fakt nesnesitelná hrůza: táhne se to, nic nedává smysl, naladění skáče od bezmozkové grotesky k "temné" revenge story, postavy (a jejich představitelé) jsou na ránu nebo nevyužití, o nikom nic nevíme a divák aby si kontext za běhu buďto dovymýšlel nebo horko těžko z paměti tahal, co se dělo v minulém filmu, ale spíš hlavně dovymýšlel... no a světe div se, pak přijde finále, které jako jediné z celého filmu má jakž takž hlavu a patu a i emocionálně se tam něco děje a neřeší se všechno jenom násilím. (Nemyslím teda ten úplný úplný konec, protože to je bunch of bullshit a nedává smysl, myslím Bhútán.) Pořád to nemůže smazat fakt, že je to fakt mizerně napsaný bezostyšný cash grab, ale za bušení srdíček a bledého Ezru v černém, který si možná po svých současných eskapádách v civilu jen tak znova nezahraje (meme: In Hawaii, you have a bigger chance to be attacked by Ezra Miller than a great white shark.), zvýším hodnocení aspoň na tu jednu hvězdičku. P.S.: Osobně jsem ráda, že tam Johnny nebyl, protože je v posledních (asi tak deseti letech) totálně herecky vyhořelý - nijak se nevyjadřuji k jeho osobnímu životu, jenom říkám, že tak od druhých Pirátů (a to byl dokonce rok 2006) už nehrál v dobrém filmu/nepodal dobrý výkon. Ale zároveň nedává smysl nahradit ho tak odlišným hercem jako je Mads a proměnit tak Grindelwalda jako postavu v někoho absolutně jiného. Protipříklad: když zemřel Heath Ledger, části jeho role v jeho posledním filmu za něj dohráli právě Johnny, Colin Farrell a Jude Law. V rámci toho filmu to dávalo smysl a pořád šlo poznat, že je to jedna a tatáž postava, jenom v jiném těle. Tady to nefunguje a naši hrdinové najednou bojují proti někomu od základů jinému. Mads Mikkelsen je fantastický herec, ale když se tady pokouší zároveň významně mlčet (v čemž je jeho síla) a zároveň pronášet ty high and mighty proslovy (které jsou za á amatérsky napsané a za bé se prostě nehodí k etosu, které postavě Grindelwalda právě on jako představitel dodává), vzniká velmi nepovedený kočkopes (nebo v tomto případě pavoukoštír, hehe) a film tak postrádá to nejdůležitější, pořádného záporáka. Kdo jiný by se mi do té role hodil, možná Jake Gyllenhaal, zkrátka někdo, kdo dokáže být systematicky vyšinutý, ale není tak oduševnělý jako Mads. Sean Harris. Nebo Billy Crudup. Ou jé, Jonny Lee Miller by mohl být zajímavý, i když ten je taky možná až moc charakterní. Prostě snad i Nicolas Cage by byl lepší než ta oficiální volba.

plakát

Seveřan (2022) 

Jeden koncert Heilung mi dá tisíckrát víc než tahle fraška.

plakát

Ptáče (2013) 

Až do prvního zvratu mi to přišlo skvělé. Lakonické a zároveň výmluvné, krásná příprava na "zážitek". Bohužel zbytek filmu už nenabídl nic, aby takto vzbuzenou pozornost udržel nebo naplnil ten počáteční příslib. V příběhu se nestane nic nad očekávání, herci nejsou nijak zvlášť zajímaví, hudba člověka ukolébává spíš k apatii... Škoda.

plakát

Zabiják proti své vůli (2019) 

Sranda. Zábavný soundtrack, Thomas Sainsbury zpívající "You Spin Me Round", Samara velmi rozkošná. Někdy nadbytečný/obyčejný/zbytečně nudný voiceover tomu sráží sebevědomí. Takovýhle film nepotřebuje vysvětlování (nebo moralizování). Kdyby to měl v rukách zkušenější režisér (a nebo se to PR specialistům podařilo lépe prodat), tak z toho mohl být kultovní bonbonek, takhle rovnou zapadlo.

Reklama

Reklama