Recenze (2 863)
Godzilla Minus One (2023)
Pět hvězdiček patří černobílé verzi, kterou jsem viděla prvně, aniž bych vůbec věděla, že film má být barevně. No a po tom fantastickém monochromatickém zážitku byla ta barevná verze zklamáním. Barvou film jednoznačně určitý rozměr ztratil.
The Craft: Mladé čarodějky (2020)
Ach jo, to bylo tak špatné, že se skoro stydím přiznat, že jsem na to vydržela koukat až do konce. Už když se rozkvétání jejich moci sfouklo jednou hudební montáží mi mělo být jasné, že v tomhle filmu to o nějakých hlubších prožitcích a myšlenkách nebude. Ale Legacy nemá ani ten proklatý sjednocující aristotelovský začátek, prostředek a konec. Začátek příběhu je o dívce, která se přestěhuje do domu plného mužské energie, což je něco pro ni dosud neznámého. Tenhle směr se ovšem dál neprozkoumaná a vztah s pseuodobratry k ničemu nevede. Prostředek je o čarodějnicích, co začnou objevovat širší význam slova konsent, ale jenom na chvilku, a vlastně je spíš o tom, že bi muži rovněž chodí po této zemi. Konec je jak z nejbrakovitějšího braku, kdy jen po minimální přípravě v předchozím dění spadne z nebe BBEG a hrdinky ho v jedné rychlé scéně bez potíží sejmou. Epilog je potom úplně pro smích, protože co má to cameo vlastně znamenat? Nancy byla záporačkou původního filmu, proč se třeba nehrálo s tím, že energie, kterou předala své dceři, může být pořádně temná, nevyzpytatelná a výbušná? Je to příliš chtít po tvůrčích, aby si vybrali jednu věc a tu dotáhli do konce?
Manhunt - Deadly Games (2020) (série)
Stejně jako v případě první série si říkám, proč tvůrci nešli stranou fiktivního vyprávění pouze "inspirovaného" skutečnými událostmi. Možná/určitě bych si to byla schopná užít víc, kdybych si každou chvíli neříkala "ale co je tohle zase za blbost, takhle to nebylo". Ale tvůrci se asi holt chtěli ohánět povědomými jmény a zároveň si vymyslet svoji vlastní bojůvku, aby mohlo být všechno na obrazovce akčnější, a ne jenom pět let čekání, až vyleze z lesa. Taky mě mrzelo, že nebylo víc poukázáno na to, že jak Carla Gugino, tak Renly Baratheon zpočátku jednali (alespoň v téhle verzi událostí) tak, jak jednali, kvůli nesmyslným a nenaplnitelným ultimátům a rozkazům, které jim osobně udělili jejich bossové, zatímco zahambení si potom slízli jenom sami. Ačkoliv osobní odpovědnost je samozřejmě také něco, nad čím je dobré se zahloubat, a postavy samy učinily spoustu rozhodnutí, za které si zaslouží nějaké to poplivání.
Manhunt - Unabomber (2017) (série)
Očekávala jsem něco víc metodického a pravdě podobného, ne tenhle fikcionalizovaný emocionálně manipulující bulšit.
My First Mister (2001)
Velmi jsem se bála, ale nakonec se ukázalo, že ze špatných důvodů. Název filmu ve mně vyvolával děsivé představy, které se tedy naštěstí nenaplnily. Nakonec to byla spíš... řekněme sentimentalita, co mě nejvíc zklamalo. Ani ne sentimentalita některých situací, ale celkového přístupu. Film byl nejlepší, když byl svěží.
Čarodějky (1996)
Premisa samozřejmě super, ale nelíbilo se mi, jakým směrem se příběh vydal. Co ten týpek s hady na začátku? Co ta čarodějnice z obchodu? Co Nancyina matka? Velmi zkratkovité, jako by tvůrci náhodně odstranili některé pasáže ze scénáře a nezaobírali se tím, co předcházelo a co mělo navazovat. Díky tomu všechny události působí náhodně, jako by se v každé další scéně mohlo stát prakticky cokoliv, a díky tomu je film tak trochu o ničem. I opravdové finále se stane off screen. A hlavně, pravidla stanovená hned na začátku se nedodržují. Vždyť jim všechno prošlo. Proč to zkrátka nebylo o tom, že jejich činy mají následky.
Díra (2001)
Působí to velmi "retro" a asi to slovo v tomto případě používám jako urážku. Určitě to není jeden z těch dobrých "nedůvěryhodný vypravěč se na konci potutelně usměje na svého poraženého soka, zatímco ostatní vidí v jeho tváři jenom nevinu a utrpení" filmů. Thora (nebo aspoň postava, kterou hraje), nemá to správné charisma, aby to přesvědčivě utáhla. Jednoznačně nepomáhá, že ostatní tři kolegové působí jako mnohem lepší herci, ne že by ovšem měli příliš co předvést. Je to škoda, protože mám některé podobné filmy dost ráda a často si je pouštím jako guilty pleasure, ale tady prostě jako kdyby tvůrci dělali vše možné pro to, aby byl film co nejméně napínavý nebo zajímavý.
Sok (2023)
Tím citátem na začátku to samozřejmě zkazili (spoiled it). Ani si nezajistili, aby to fungovalo na základní úrovni, a budou na nás zkoušet různé tríčky, pch. Nejvíc mě štvalo, jak nekonzistentní byla postava manželky. Asi se pokoušeli o komplexní, nepředvídatelnou ženu, ale výsledek působí prostě jenom jako nepodařený, nedotažený scénář.
Zabiják (2023)
Takové mrhání Fassbenderem by mělo být trestné. K čemu je, že mi v některých pasážích připadalo, že ještě nikdy nebyl tak hot (a že byl v minulosti prakticky neustále hot), když je celý film absolutně bezduchý, nebo lépe bez duše. Vlastně to působí, jako by scenárista strávil měsíce psaním úvodní kapitoly, vymazlil ji do nejmenších detailů, vypracoval stylizaci a pravidla jejího světa jako kdyby byla Paříž zcela fiktivní a on ji právě vynalezl, a potom upsy dupsy zjistil, že má odevzdávat za tři dny a tak beze spánku v totálním zmatku a poloutopený v kafi s redbullem naškrábal zbytek příběhu. Jednou z nejhorších věcí na filmu, you guessed it, je ten voiceover vypravěč. Některé pasáže jeho komentáře, a opět, skoro výhradně v první části, byly docela zábavné, třeba když uprostřed věty zmlkne, protože ho fyzicky někdo vyruší, ale jinak Zabijákovi jako postavě a průvodci filmem zejména házel klacky pod nohy. Film se velmi snaží z něj udělat tajemnou a hrůzu vzbuzující figuru a jeho někdy opravdu kostrbaté repliky tu mystickou aureolu rozbíjejí. A nebo jsou úplně zbytečné a film shazují až do neumětelské úrovně, jako když po rozloučení s Tildou pronese: "Nevěř nikomu." Bro, my vidíme ten nůž v její ruce, nebyla by ta scéna tisíckrát lepší, kdyby v tu chvíli prostě mlčel? A další vážný problém filmu je to, že je o ničem, respektive vede od ničeho k ničemu, respektive hrdina si během něj neprojde cestou hrdiny a nijak se nepromění. Úvodní job je od zbytku vyprávění velmi izolovaný a hrdina svoje selhání z nějakého důvodu vůbec nemusí řešit, i když to měl být ústřední hybatel děje. Nikdo z jeho protivníků pro něj nepředstavuje opravdovou hrozbu. A setkání s "finálním bossem" je totální zklamání místo napjatého vyvrcholení, které by si film zasloužil. Nehledě na to, že ta postava (a Fassbenderův projev) byla nejzajímavější během paranoidního útěku z Francie, a nikoliv v té netečnosti, do které nakonec zmorfovala. Na závěr pochválím aspoň hudbu, ale nezapomínej, že jsi mě velmi zklamal, filme. A ještě jsem vlastně chtěla dodat, že product placement byl dnes ráno obzvláště násilně naroubovaný.
Herz aus Glas (1976)
-"The sun was low. The giant was just the shadow of a dwarf."