hriada

Zejména vizuální báseň, snůška pocitů, která se perfektní doplňuje s jednoduchým motivem existenciální vyprázdněnosti, spojené s Jepovým uvědomělým a neustálým hledáním krásy v prostých věcech a okamžicích všedního dne. V zásadě velmi jednoduchý film. Samotné vizuální vyprávění si nic jiného než prostředí římské smetánky nezasloužilo, rozhodně však není rysem jen ni. Ono pro pseudointelektuální debaty, ohrnování nosu nad nízkou kulturou a šermování s Proustem stačí zajet na Letnou do kterékoliv kavárny.

Smutná filmová paráda. Rozhodně nemusí být jen odkazem na dobu natáčení. Postavení figur k moci a problemům i definitvně absurdní situace, které se dějí bez povšimnutí, lze registrovat i dnes, a to například na pracovišti, v politice, ale treba jen i rodině, jen ty důsledky se, díky bohu, liší. Díky za ty, kteří se nesklonili a neskloní.

Po nástupu TV jsme začali žít v ještě více snové realitě. Čím více do ní vstupujeme, tím více nám připadá jako sama realita, ve které žijeme. Žijeme v realitě, která se již stala (protože v podstatě je jen reprezentací reality), takže to, co prožíváme, je proniknuté mrtvolností, která tu zůstala po dokonalém zločinu na realitě. Za mě film postavený na důležitém, snad trochu komplikovanějším základu s krásným svěrákovským rukopisem.