crass.48

Vždy, když se Hitchcock ve filmu nějak zaobíral politikou, bylo to prostě směšné.

Tak tady máme, přátelé, vynikající ukázku toho, jak těžké je natočit dobrý film.

Hloupější film budete těžko hledat (fakt neuvěřitelně blbý), ale jinak celkem sranda:)

stydím se, že jsem takovou blbost dokoukal.

Na tomhle filmu si cením toho, že se nesnaží příliš úpěnlivě něco sdělit (to platí dvojnásob po zhlédnutí pozdějších filmů W. Wenderse), nějakou velikou obecnou pravdu, a být příliš vážný. Obrazově překrasné vyprávění historky (sice občas nelogické), kde nenásilně vystupují zajímavé postřehy, které si člověk může dovolit klidně přejít, když na to přijde.

Mám-li seřadit iñárritovské filmy, které jsem zatím viděl, od nejlepšího, bude to takto: 1. 21 gramů, 2. Proměny, 3. Babel, 4. Amores Perros. Proměny se z nich zaměřují odděleně na člověka jako ústřední postavu jeho prostředí, křehkou individualitu s vlastním světem. Ostatní filmy jsou ve stylu všechno souvisí se vším, žánop?

Příliš sentimentu. Příjemná experimentace na začátku s nejednotou času, ale to se pak ztratilo.

Alfred měl na Němce pořádnou pifku!

Jistým pohledem nejtruffautovější Hitchcock!

Mnohovýznamový proces, cesta, hra, život, obraz, film. Úžasné dílo, snad vyvrcholení Rivettovy tvorby.