Radek99

Radek99

Radek Cihla

okres Český Krumlov
čecháček a maloměšťák

homepage

808 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 2.1.2008  01:39

    Jako učitel mateřského jazyka jen tiše závidím svému filmovému kolegovi Mr. Keatingovi jeho invenci a metody získávání svých studentů pro krásy jazyka, poesie a svobodného ducha... Je mi jasné, že je to pohled filmově idealizovaný, ale tohle je ta cesta, kudy by se měl správný pedagog a učitel čehokoliv vydat. Tenhle nádherný film navíc vypráví o podstatě konzervativní a prudérní Ameriky relativně nedávné minulosti víc, než mnohá syrová dramata, kde je vše pojmenováváno přímo... Australský režisér Peter Weir šel podobnou cestou jako jeho předchůdce Miloš Forman v Taking Off a vyslovil se coby nezaujatý emigrant svou značně bolestnou sondou k pokřivené podstatě maloměšťácké konformní americké společnosti... Jedna z erbovních rolí Robina Williamse, který obdobné charaktery dostává poměrně často (Dobrý Will Hunting, Svět podle Garpa...) a skutečně strhující a emocionální finále... symbolické gesto potlačené revolty mládí...Carpe diem! Podobné filmy: Klub vyvolených, Opus pana Hollanda, Vůně ženy

    • 1.1.2008  23:11
    Pelíšky (1999)
    *****

    Vrchol Hřebejkovy (ale i obecně porevoluční české kinematografické) snahy o vyrovnání se s vlastní problematickou národní minulostí (samozřejmě do doby, než vznikly Špačkovy Pouta, která se snaží k tématu přistupovat ale z úplně opačné strany). Už sám symbolický název, metaforicky odkazující k snaze vytěsnit existenciální úzkost a tlak normalizační reality útěkem do hájemství svých bytů, zmizet před tíživým tlakem režimu a izolovat se od něj v rodinném soukromí, ve svém pelíšku... Achillovou patou a kontroverzním místem filmu je přílišná snaha bagatelizovat nemorální a ve své podstatě zločinné chování některých postav a navodit uměle nostalgický a smířlivý tón filmu, který by jinak pojmenováním bolestných míst národ nutně rozdělil na oběti a viníky. Ideový záměr tvůrcům bezezbytku vyšel, vznikl film krásný ve svém konejšivém ohlédnutí zpět a v optice nostalgického vzpomínání bylo špatné povětšinou zapomenuto a torzo hříchů odpuštěno. Leč jak pravým jménem pojmenovat charaktery těch několika kontroverzních postav - nebyl lampasák (a ve své omezenosti až okouzlující furiant) Šebek (excelující Miroslav Donutil) spíš vlastizrádce a jeden z hlavních strůjců? A ředitel školy Saša (životní role Jaroslava Duška) spíš bezcharakterní a bezpáteřní s režimem kolaborující sviňák? A nakonec třeba bodrý příslušník Veřejné bezpečnosti (Miroslav Kaman) ve skutečnosti sprostý vrah? Je jasné, že tvůrci zamýšleli svět obou ústředních rodin (Šebkovi x Krausovi) jakožto kontrapunkt, jejich symbolická dualita je prvoplánově zjevná, ale záměrně byla setřena bipolární ukotvenost této dvojice a v podstatě se nedá určit, kdo z nich je vlastně ona pozitivní část. Jistě, primárně Krausovi, rodina válečného veterána, masarykovce a účastníka nekomunistického odboje, jenže coby neurotický pedant Jiří Kodet ve své roli smazává onen pozitivní podtext. Všichni jsou tu vlastně ,,blázni" a jediný normální (a příběhově fixní bod je postava rebela, budoucího emigranta, tedy skutečné české elity - Eliena, jehož neukotvenost ve společnosti z něho dělá morálně nerelativizovaný charakter). Hřebejk divákovi představuje postavy záměrně v komických situacích (velmi přesně odpozorovaných), a tak se mnohá lidsky odpudivá vlastnost promění v úsměvnou (duševní ,,lampasáctví" majora Šebka...). Většina scén je ovšem mimořádně přesvědčivá a před divákem tak pozvolna krystalizuje cosi z typické české povahy. Očividné zaměření na detail, ona fragmentární dějová drobnokresba (proti níž stojí po formální stránce např. celkový záběr na prostranství před školou, k němuž se film cyklicky vrací) dává tušit, že uměleckým záměrem bylo toto symbolické zobrazení naší každodennosti povýšit na nadčasové dílo vypovídající o identitě národa, dostat se obrazně pod povrch věcí, vyslovit se k zásadnímu údobí našich dějin... Vyrovnat se s těžkým dědictvím doby se Hřebejkově snímku sice nepodařilo, vznikl ale výjimečný a silný film, jeden z nejlepších novodobé (svobodné) éry... A to není málo...

    • 1.1.2008  23:03

    O trochu méně povedená adaptace povídky z Nerudova cyklu Povídek malostranských než tomu bylo v případě Doktora Kazisvěta, volně sdruženého v televizní minisérii inscenací na motivy Nerudovy povídkové knihy, režírovaných Pavlem Hášou...

    • 1.1.2008  19:38

    Výborné televizní inscenování Nerudovy povídky Doktor Kazisvět. Ty typické Nerudovské ,,figurky", s nimiž později pracovali i kupříkladu Jaroslav Hašek či Bohumil Hrabal, kteří je ale zapojovali do konotací spíše humorných a úsměvných, vidí Jan Neruda především v tom tragickém rozměru jejich existence a pohled humorný je zatlačen trochu stranou. Nejinak je tomu i v Hášově televizní adaptaci. Doktor Kazisvět je přesný obraz duševně silného jedince - solitéra, jenž pronikl díky vzdělání k pravé podstatě věcí a spíše než o materiální prospěch a dostatek mu jde o duchovní hloubku, což mu ale jeho maloměšťácké okolí zákonitě nemůže odpustit a tak se v kauzalitě běhu věcí a lidských pomluv stává Doktorem Kazisvětem... Ona hranice mezi slávou (a životem celebrity) a vyobcováním z komunity je tak tenká...

    • 1.1.2008  17:53

    Takové Burianovsky svojské rozvinutí Švejkovského motivu hostinského Palivce, Haškem jen marginálně zmíněné. Vlasta Burian mu ovšem přidává symbolické prvorepublikové vyznění (odsouzení reálií C&K monarchie) a navrch kopu osobitého (povětšině verbálně-situačního) humoru, svých typických komických kreací a především hlášek... "Liguééére ! A mně se chce něco říct...":-)

    • 30.12.2007  16:53
    Lizzie (1957)
    ****

    Docela slušné rozehrané psychologické drama stavějící na dobovém boomu psychoanalýzy v zámoří a oblibě mysteriózních thrillerů, jejichž králem byl nepochybně Alfred Hitchcock. Hugo Haas po své emigraci ve svém hollywoodském působišti reflektoval v Lizzie Freudovské teorie o lidském nevědomí a o tom, že mnohý psychický blok vznikl jako odraz frustrujících zážitků z dětství, jenž chce mozek ve své obranné reakci vytěsnit z vědomí... Profesor Cyril Höschl by se asi při jeho sledování pousmál, ale laikovi se obraz schizofrenické pacientky může zamlouvat. Žánrově příznačná je i krize vztahů, v podstatě každý z hrdinů i hrdinek je solitérem, žijícím osaměle, bez rodinného či partnerského zázemí, což možná náhodou odráží Freudovo tezi o tom, že sexuálno je traumatické. Hugo Haas, který si ve filmu i zahrál postavu souseda - spisovatele (emigranta?) Waltera Brennera, tímhle snímkem rozhodně v Americe ostudu neudělal, ba naopak prokázal, že je schopným režisérem...

    • 30.12.2007  01:28
    Bod zlomu (1991)
    ****

    Výborný americký thriller z prostředí surfařské komunity v Californii se skutečně vynikající atmosférou a napínavým dějem. Klasické schéma infiltrace agenta do struktury nějaké proti systému stojící organizace se v tomhle případě režisérce Kathryn Bigelow podařilo naroubovat na příběh oslavující surfing a životní styl i hodnoty s ním spojené a vznikl překvapivě nosný dramatický oblouk. Film navíc překvapivě nezestárl a působí i po letech velice nadčasově, což u podobných snímků nebývá zvykem. Režisérka se zjevně v surfařské komunitě vyzná, ve filmu se objevují odkazy ke kultovním surfařským snímkům (Nekonečné léto...), surfing je tu prezentován jako alternativní životní styl kritizující hodnoty konzumní společnosti (a některé myšlenky předpovídají slavný Klub rváčů), též socializace mladého agenta probíhá věrohodně a uvěřitelně. Kathryn Bigelow se velice povedl casting - sázka na zatím celkem neokoukaného Keanu Reevese vyšla bezezbytku a odvaha svěřit roli charismatického záporáka profláklé tváři hvězdy romantických filmů Patricku Swayzemu taktéž (mimochodem, je to jeho jednoznačně nejlepší role). Bod zlomu je skutečně vydařený akční thriller a jeden z nejlepších komerčních hollywoodských snímků o surfingu... Podobné filmy: Osudové léto, V zajetí vln, Bra Boys, Nekonečné léto, Nekonečné léto 2, Billabong Odyssey, Riding Giants

    • 29.12.2007  17:00
    Experti (2006)
    *

    Za postavu profesora Petra Čtvrtníčka nedávám odpad... Pokud svým názvem ale tenhle film odkazuje k snímkům Karla Janáka, pak milí tvůrci vězte, že on alespoň solidně ovládá filmařské řemeslo a jeho filmy jsou funkční a dynamické... Kdežto tohle je tak trošku filmové cóma...

    • 29.12.2007  13:16

    Tak tyhle peripetie právnického stavu z období normalizace se nikdy nezařadí do zlatého fondu československých filmů...a to i přesto, že tu po roce 1989 máme onu problematickou kontinuitu právního řádu... a dokonce ani kvůli faktu, že tohle točil v normalizační éře právě Jaromil Jireš, tvůrce takových skvostů Nové vlny, jako byl Žert či Valerie a týden divů...jedině charisma Miloše Kopeckého tuhle ,,komedii" drží nad vodou...

    • 27.12.2007  21:55
    Postřižiny (1980)
    *****

    Postřižiny - prastarý předkřesťanský slovanský rituál, při němž se jako symbolické zdůraznění iniciace vstupu pomezi dospělé mladému jinochovi ostřihali vlasy. Bohumil Hrabal však ve svém textu dává význam postřižin ještě do jiných konotací - jde přeneseně o myšlenku zkracování vzdáleností, které evokuje příchod nového vynálezu - rádia. Spojení éterem zkrátí podle očekávání vzdálenosti a zmenší tak svět. Tahle předzvěst dnešního globálního světa a jeho skutečného subjektivního zmenšení (zajisté také s příchodem filmu, televize, Internetu atd.) resonuje hlavní významovou rovinou Hrabalova textu. Myšlenka zkracování se stylizované literární postavě autorovy matky zalíbí natolik, že se rozhodne zkrátit také sukni (od kotníků ke kolenům), ocásek svému psovi, spolu s Pepinem zkrátí i nohy židle a stolu a nakonec i vlasy podle vzoru černošské fenomenální tanečnice Josefiny Bakerové. Bohumil Hrabal ve svém úchvatném románu chtěl hlavně vykreslit a idealizovat svůj dětský svět a postavy v něm se pohybující. Stvořil tak literární stylizované postavy svých rodičů, Maryšky a Francina, a také svého strýce - velkého pábitele Pepina. Zřejmý je dualita světů a postav obou bratrů - zatímco Francin je střízlivý, pragmatický a dá se říci přízemní a opatrný člověk, ukřičený Pepin je jeho pravý opak - ztělesnění živelnosti, touhy po dobrodružství a vitální radosti ze života (Jiří Menzel pak zjevně akcentoval ještě charakterové vyznění do jakési obdoby Haškova Švejka, ono švejkovství je transparentní, ale ve filmu se nedá jednoznačně definovat, zda je Pepin skutečný pábitel či prostoduchý blázen - schází tu Hrabalovský literární narační tok spojený s touto postavou, tady jsou jen torza Pepinových příběhů). Taková je i Hrabalova stylizovaná maminka, která je zidealizovaným obrazem zemitého zdraví a životní síly (důraz na pojídání masa a pití piva), ale i přirozené krásy a elegance, patetické oslavy ženství. Idealizovaný svět rodičů a ,,zlaté časy" dětství se pro Hrabala staly centrem příběhu. Jiří Menzel používá coby analogii tohoto autorského přístupu stylizaci k poetice amerických němých grotesek (zatmívačky, roztmívačky, v některých scénách zrychlený obraz akcentující situační komiku a odpovídající groteskovou hudbu, řetězení gagů bez potřeby replik...), zalidňuje svůj film obrovským množstvím figurek (nedá se říci, že by šlo přímo o charaktery postav, jak je normálně zvykem), které slouží jen k pronášení bonmotů či jsou zapojeni v situační komice, vytvářející jakési volné filmové pásmo, mozaiku napletenou na volnou příběhovou linii, poetiky adorace přelomu století (né nepodobné filmům o českém géniovi Cimrmanovi) či zapojení různých metatextů (dobových reklamních sloganů...). Ta záměrná idyličnost ve vykreslení rodičů i pohody domova z Hrabalova textu se přenáší i do Menzelova filmu - a to dokonce hypertrofovaně až v jakési poetice idyličnosti - Menzel tak vytváří analogii k biedermeierskému vidění světa (což je možná typické i pro jeho další filmové adaptace). Ztrácí se naopak určitá expresivnost a hlavně komplikovaná stavba textu a ono pábitelství, které je v podání strýce Pepina jen slabou ozvěnou jeho literárního předobrazu. Přesto jsou Postřižiny vynikající a takřka dokonalý film, plný laskavého humoru i vidění světa, bezpočtu legendárních hlášek, ale především poctou a pomníkem onomu budoucímu spisovateli, kterého Maryška nosí pod srdcem pro svého Francina...

    • 27.12.2007  19:51
    Ed Wood (1994)
    *****

    Proslulý biografický film Tima Burtona o Edwardu D. Woodovi Jr., jenž získal (zcela právem) přídomek ,,nejhorší režisér všech dob", je směsí Burtonovy režijní geniality, kongeniálních hereckých výkonů (zvláště Martin Landau jako Maďar Bela Lugosi či Bill Murray coby transvestit Bunny...) a neuvěřitelné Burtonovy empatie - ta ,,mezi řádky" naznačovaná duševní propojenost mezi Burtonem a Woodem, ta nepokrytá Burtonova posedlost Woodovou režijní posedlostí, doslova obsese jeho naturelem, ty nezměrné sympatie k tomuto pochybnému (a dnes již polozapomenutému) režisérovi, ta celková adorace jeho osoby a osobnosti, to vše jistě vedlo k tomu, že dnes se na filmy, jako je Plan 9 from Outer Space, Bride of the Monster či Glen or Glenda, jejichž geneze je zobrazena i v tomhle biografickém filmu, vůbec někdo dívá a dokonce je bere vážně - přeceňovaný nadšený diletant Edward D. Wood Jr. točil své paskvily, které dnes právě kvůli Burtonově strhujícímu snímku někteří intelektuálové nekriticky adorují a opěvují... Burton v Ed Woodovi použil velmi šťastně stylizaci Ed Woodových pokleslých děl, celý snímek se nese na této vlně (nepřímo tak ukázal, jak by Ed Woodovské filmy vypadaly, kdyby měl tenhle režisér skutečně talent a nadání) a v rámcové kompozici boří hranici mezi oběma světy - postavy z filmů Ed Wooda jsou nejenom postavami filmu Tima Burtona, ale jedna z nich také celý životopisný film uvozuje... Stylizace k béčkovým filmům, sci-fi a hororům je dotažena k dokonalosti (titulky jakoby převzaty z filmu Plan 9 from Outer Space), skvěle funguje i herecká živelnost Johnnyho Deppa, která dobře kontrastuje s expresivními originálními výkony ,,herců" v Ed Woodovských béčkách. Mizanscéna je opět dokonalá, to je ovšem u Tima Burtona jaksi samozřejmé a při pohledu na dokonalost práce Burtonova štábu ještě více vystupují na povrch směšné Ed Woodovské realizační kiksy, na které Burton dokonce ještě zvlášť upozorňuje (baptističtí mecenáši hrozící se praktik samozvaného režiséra ignorujícího zřítivší se náhrobek, Loba uvízlého v kryptě...). Tenhle film je prostě radost sledovat - jde o oslavu fenoménu zvaného film a oslavu kinematografie obecně, paradoxně na symbolickém příkladu filmového diletanta ... Ed Wood je zřejmě nejlepší filmové dílo režijního génia Tima Burtona a jedno z nejlepších děl vůbec... (pokud ovšem přistoupíte na Burtonova pravidla hry...) a stvoření neobvykle silného biografického mýtu...

    • 27.12.2007  19:13
    Tchán (1980)
    ***

    Průměrná lidová normalizační komedie, chvíli zábava, chvíli moralitka o tom, že Naši furianti na vesnici ještě tak úplně nevymřeli a že život si stejně najde své cestičky navzdory předpřipravenému betonovému korytu absolutistické rodičovské výchovy... Potěší vydařený casting a plejáda známých českých herců (zvláště prostořeký děda Vlastimila Brodského), celkem vtipné a trefné dialogy, méně už propagandisticky idealizovaná dokonalost kolektivizované vesnice a okresní přebory v orbě...

    • 27.12.2007  15:45

    Kongeniální filmová adaptace coby jakási koláž z románu Julese Verna z tvůrčí dílny génia československého filmu Karla Zemana. Válečné běsnění, které katalyzovalo paradoxně vědecký a technický vývoj a přineslo do té doby jen těžko představitelné věci, jako je atomová puma, vytvořilo dobovou atmosféru, která v mnohém připomínala období osvícenství s jeho okouzlením technikou a párou či technické nadšení z období fururismu, tedy počátku 20. století, kdy byla však technika a pokrok chápány v pozitivním smyslu jako všespásná entita. Karel Zeman, jakož i scénárista František Hrubín, vytvořili tedy dobovou antitezi s primárně vyjádřenými ideami pacifismu a obav z dalšího válečného konfliktu (což korespondovalo i s oficiální režimní propagandou), nezbavili se však okouzlení a aluzí k dobám pokrok a techniku adorujícím. Úžasnou kombinací hraného a animovaného filmu dosáhl Karel Zeman neuvěřitelně silného expresivního vyznění - celý ten potemnělý obraz pirátského ostrova připomínající hutní periferie báňských center. Doslova geniální a šťastná byla myšlenka použít původní osobitou stylizaci originálních dobově romantizujících ilustrací knih Julese Verna (výborně ji podtrhuje i černobílý filmový materiál). Tu Karel Zeman doplnil naivistickými odkazy k estetice náčrtků prvních utopistických vynálezů právě z doby osvícenské a sahající až kamsi do renesance k ilustracím Leonarda da Vinciho a jeho létajících strojů a jiných vynálezů. Podmořský svět si vypůjčil z ilustrovaných přírodopisných atlasů a každá ryba tak vypadá jako blízká příbuzná Latimérie podivné. Zjevné je také doslova okouzlení fenoménem páry - ta pohání téměř každý stroj či dopravní prostředek a její nerozlučný symptom, evokující její přítomnost - černý uhelný kouř, se line doslova odevšad, dokonce i z odkrytého horního poklopu ponorky:-) Zeman dovedl svou stylizaci k dokonalosti, jelikož mizanscénu doplnil kreslenými kulisami, dobovými kostýmy atd., vše v nostalgickém záměrně archaizujícím retro stylu (formálně postavený na použití linky, respektive různých druhů linek, které dotváří téměř všechny kulisy i kostýmy), a vytvořil tak jeden z nejosobitějších výtvarných počinů v dějinách nejen našeho filmu. V době (u nás nejenom pro filmový průmysl tak pohnuté), kdy přeceňovaný Edward D. Wood Jr. točil v zámoří své paskvily, které dnes někteří intelektuálové nepochopitelně adorují a opěvují, stvořil tak skutečný génius filmové režie to, co je skutečným projevem filmové geniality - nadčasové utopistické výtvarně velmi osobité sci-fi ... Umělecké dílo, které už nikdo nikdy bohužel nenapodobí...

    • 27.12.2007  15:35

    Takový malý filmový důkaz o tom, že ani v období české Nové vlny se netočily jen samé filmové skvosty a že kvalitní herecké obsazení ještě nutně nemusí znamenat kvalitní film. Zdeněk Podskalský zfilmoval námět manželské herecké dvojice Vlastimil Brodský a Jana Brejchová, které do své komedie také obsadil...a bohužel jen potvrdil, že to byl takový Zdeněk Troška své doby...(který točil především ,,pro diváky"). Místy hodně laciné, místy bez humoru, on ani sám scénář není bůhvíjak nosný a silný - připomíná mnohdy ozvěny dobově populární české crazy komedie a spoléhá především na obsazení osvědčených tváří, které zřejmě všechno zachrání... Mnohé se jim ale zachránit nepodařilo... Zdeněk Podskalský však někdy dal vzpomenout i na to, že natočil i geniální filmy (Světáci, Bílá paní...) - aluze na modrpartu rady Vacátka (pánové z ,,pětky", Mrázek a Bouše, se osobně ve filmu také objevili), reflexe politických procesů padesátých let (,,dostanete provaz, ale než vás rehabilitují, budete již dávno z kriminálu zpátky...") či hudební stránka filmu s několika ,,živými" písněmi Václava Neckáře. Ďábelské líbánky zkrátka nejsou až tak úplně ďábelské, jak by se podle doby vzniku a hereckého obsazení dalo čekat...

    • 25.12.2007  23:53
    Kafka to taky neměl lehký (TV film) (1992)
    *****

    Televizní adaptace zásadní povídky Vlasty Třešňáka Minimax - jedna ze stěžejních reflexí vnitřního uzrávání tak zásadního životního rozhodnutí, jako je opuštění domova, tedy emigrace (a Třešňákova obecně patří k nejsilnějším)... Dušan Klein obsadil do autobiografické postavy alternativně smýšlejícího a žijícího mladíka Ondřeje Vetchého a jeho hereckým protihráčem se stal Vlastimil Brodský coby starý židovský šámes, jehož režim nutí pracovat v obchodě s koberci, který mu před tím ukradl a zestátnil... Ústřední dějová zápletka se točí okolo snahy jakéhosi odboru umístit do nově konstituovaného státního skladu koberců hasící přístroj - minimax, a to tak nešetrně, že má být fixován právě v místě ,,aron hakodeš", kde se ukládá tóra.. Vypukne malá soukromá válka s úřady a státní mocí... ,,Co by na to asi řekl ,,rabín Naftalín"?"

    • 25.12.2007  21:45

    Český pokus o velkou historickou kostýmní velkoprodukci vyzněl velmi nepodařeně a místy až trapně... Jestli má tohle být česká odpověď na Angelicu a jestli je Jiří Pomeje charakterní herec, pak je možná dobře, že tenhle film měl obrovské finanční problémy, které bych jinak nikomu nepřál. Ale udržovat Jiřího Pomeje v zajetí iluze, že je hercem, je skoro trestným činem... Připsat-li ho na konto Zdeňku Troškovi, toť otázka, neboť ten zašel poté ve své umělecké pouti ještě mnohem, mnohem dál...až k branám samotného pekla kinematografie...a tam už se trestné činy neřeší...

    • 25.12.2007  20:01

    Pohádkový filmový důkaz z dob, kdy byl Zdeněk Troška ještě talentovaný a progresivní nadějný mladý režisér. Dříve, než úplně přičichl k pitvořící stylizaci a estetice pastelových barev (Princezna ze mlejna...), točil svébytné a osobité pohádky, jako je právě tato - O princezně Jasněnce a létajícím ševci... Krásný příběh, nezkalené herectví (i když pitvořící se čarodějnice už naznačují prognózu o neveselých uměleckých časech budoucích), lyrické pasáže a progresivní práce s leteckými záběry a zajímavými střihovými přechody (oko na klíčové dírce - několikrát na sebe nastřihaný záběr v rozsahu od celku po detail...). Jan Potměšil je ,,vesnicky" vitální a Michaela Kuklová ještě není parodií na sebe samu (jako třeba v pseudoromantické Andělské tváři)... Zdeněk Troška zkrátka točit uměl, škoda, že se jeho umělecký tvůrčí způsob utopil v preferování pouze hlediska masové sledovanosti a s ním souvisejícího komerčního úspěchu...

    • 25.12.2007  13:58

    Komorní televizní film v mnohém odkazující k Michálkově (ne už tak Demlově) Zapomenutému světlu. Mladý farář tentokrát ale nebojuje proti politickému aparátu a ideologicky nepřátelské státní moci, ale proti typicky českému světu spořádaného materiálního maloměsta. Společná ale zůstává krize a pochyby nad činy a pevnosti víry u sebe sama. Mladý farář Prokop je prototypem člověka nekompatabilního se systémem a množství dominujících styčných ploch je lakmusovým papírkem zdraví společnosti. Jeho nechuť uspořádat Půlnoční mši pak jakousi osobní revoltou a snahou na status quo upozornit a snahy měnit. Ukazatelem zdraví tohoto televizního filmu jsou pak herecké výkony - a ty ,,zdravím" přímo kypí... Vynikající matka Daniely Kolářové, bodrý (a zručně manipulativní) kostelník Rudolfa Hrušínského ml. a zvláště farář Prokop v podání mého oblíbeného Vladimíra Javorského - postava uvěřitelná a ve svém umírněném a skeptickém přístupu k realitě světa skutečná...

    • 25.12.2007  13:55

    Nadprůměrně příjemný vánoční moderně autorský pohádkový příběh vymykající se svým pojetím a použitím formálních prostředků (střihu, použitým barevným clonám, kostýmové stylizaci do časů první republiky...) typické televizní pohádkové inscenaci České televize. A to tedy díkybohu za to...

    • 24.12.2007  15:07

    Překrásný dětský film postavený na silně poetizovaném a idealizovaném vidění světa a doby přelomu století, trochu podobný idealizaci Divadla Járy Cimrmana. Tady se ovšem počítá s tím, že cílovým divákem je dítě, pročež královna československého dětského filmu režisérka Plívová-Šimková drží své filmové vyprávění výhradně v intencích narace dětského světa. Svět plný pohádek, mýtů o králi hor Krakonošovi zhmotněném v nepolapitelném pašírovi, svět dětských radostí a her, hojnosti sněhu i dobrodružství, do něhož přicházejí první magická dřeva - ski... Ten krásný sentiment idealizovaného pohledu na první české lyžaře (a co takový obraz idealizované české školy s buditelským učitelem...) je kouzelný a nezapomenutelný, navíc podpořený krásnou hudbou pana Hapky. Jako dítě jsem chtěl právě tohle prožít. To nádherné klukovské dobrodružství. Žít ve světě, kterému vládne nepolapitelný pašír, jemuž jsou financové leda tak pro smích... ,,...že, mistře Vichře?"

    • 24.12.2007  01:02

    Zapomeňte na Babel, film silný a vynikající, jelikož tam, kde Alejandro González Ińárritu ve svém synkretickém podobenství končí, tam někde začíná svůj příběh vyprávět Bahman Ghobadi. Optikou Evropana jen stěží uvěřitelný příběh malých kurdských dětí živících se tím, že sbírají nastražené miny. Děti bez nohou, bez paží, s torzy končetin, děti bez dětství, bez minulosti a hlavně bez budoucnosti. Toužebně čekající na Američany, kteří se symbolicky jen proženou v militárním konvoji kolem... Íránsko-irácký film nefunguje jako složitá metafora či alegorie, vyprávění je sice místy baladické a zvolenou hudbou a mizanscénou mnohdy skutečně připomene Babel, ale v Ghobadiho snímku hovoří především síla obrazu. Syrový, minimálně stylizovaný, rámovaný typickou scenérií blízkovýchodní krajiny. Velkým omylem je chápat tenhle film jako příběh z Iráku. Tohle je totiž příběh z Kurdistánu, příběh národa, který nikam nepatří, příběh národa násilně rozděleného hned do několika států (především ale do Turecka a Íráku) a v mnohém připomínající historické osudy Židů. Saddám Husajn páchal v kurdských vesnicích genocidu, Turci se na své straně hranice nechovali (a nechovají) o nic lépe a Kurdové jsou pomalu ale jistě bídačeni a vybíjeni. Hlavní postava filmu, přirozený vůdce přezdívaný Satelit, je doslova esencí lidskosti a kdybych takovýhle charakter viděl v americkém filmu, asi bych mu neuvěřil. V kontextu absurdního světa válkou a genocidou zbídačeného kurdského světa mi ale vyvstává ve své celistvosti. To je skutečný příběh skutečných lidí, tak jak ho západní média odmítají zachytit. Ve své bolestivosti a syrovosti je totiž mediálně neprodejný. Z tohoto pohledu totiž tahle válka bolí... (jedinou analogií zůstávají dokumenty válečné zpravodajky Petry Procházkové a Jaroslava Štětiny z Čečenska, v domácích médiích však dobře tabuizované...) Podobné filmy: Takhté siah, Lovec draků, Město bohů, Babel

    • 23.12.2007  19:21

    Velmi jímavá hollywoodská klasika z tvůrčí dílny velikána americké režie Johna Forda. Typický obraz malebného koutu welšské přírody s potomky nepůvodních evropských přistěhovalců, kteří pozvolna svou (protestantsky) obětavou dřinou a životní vitalitou přeměňují ráz krajiny i tamního světa (a vytlačili původní předindoevropské obyvatelstvo). John Ford pracuje se silnou sociální kritikou spojenou s drsným životem horníků, proti tomuto sociálně negativnímu vlivu staví soudržnost rodiny (rodina je v jeho chápání mnohem širší pojem než dnes) a harmonii jejího vnitřního světa. Dalším pomocníkem ve snaze unést břemeno života je pro welšské venkovany pilíř křesťanské víry, která je však vystavována těžkým zkouškám spojeným s pokrytectvím křesťanské obce. Ford do filmu zanáší i typická dobová morální dilemata (zapovězený vztah duchovního a Morganovic dcery Angharad) a dobově hodně používané dějové zkratky (např. hodně naivistickou proměnu malého školáka Huwa v obratného boxera). Důraz na víru a slovo Bible, který je z amerického hlediska typický jak pro první pionýry, tak i pozdější přistěhovalce a jejich potomky (většinou šlo o protestantské uprchlíky z Evropy, dodnes jsou Spojené státy silně věřící zemí, kde převahu mají právě protestantské církve), stejně jako důraz na rodinné hodnoty a pospolitost obce (která je tu vystavena těžké zkoušce a celí ji paradoxně hlavně důlní neštěstí) či na tvrdou fyzickou práci (malý Huw si dobrovolně vybírá raději dřinu v dole než další studium...) koreluje s dobově reflektovanými hodnotami obecně. To všechno, spolu s opravdu silným příběhem, dělají z Fordova černobílého snímku opravdu dobrý, byť značně sentimentální film... (To, že je dnes polozapomenut, ovšem jasně ukazuje na tendenčnost při udělování Oscarů, při němž tenhle film porazil nadčasového Občana Kanea)

    • 22.12.2007  20:54
    Sestřičky (1983)
    *****

    Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film...

    • 22.12.2007  20:35

    Televizní miniatura coby adaptace povídek ruského klasika Antona Pavloviče Čechova, která dala vzpomenout na to nejlepší z klasické československé televizní školy... Inscenace, která v sobě kloubí humor, nadsázku, ale i hlubokou životní zkušenost a práci s uměním vypointovat... Tohle není tristní převod ruské klasiky, zvláště když jednu z rolí hraje Leoš Suchařípa, známý milovník a překladatel velké ruské literatury. Povedená intelektuální humoreska:-) Mimořádná nadměrná televizní maličkost...

    • 22.12.2007  00:27

    Nádherný ručně animovaný plastelínový snímek o jednom polsko-australském životním příběhu... Tak smutný příběh plný skutečně odpozorovaného života o človíčkovi, který místo geniality obdržel jako svůj osobnostní dar od života do vínku výbavu imbecility, ale i přesto prožil plnohodnotný život... Je to povznášející sledovat ty jeho tristní eskapády, které jsou divákovi předkládány s podobně vitálním nadhledem jako v obdobném celovečerním příběhu jiného retardovaného hrdiny - Forresta Gumpa. Narozdíl od Forresta ale Harvie Krumpetovi scénáristé (tedy Bůh) nepřáli - ničím se nestal, historii nikterak nepoznamenal, jen žil svým osobitým způsobem, vychoval dceru a svou přítomností ovlivnil mikrosvět komunity svých blízkých, rodiny, sousedů... Tak jako každý z nás... Harvie Krumpet - plastelínový člověk... Podobné filmy: Mary a Max

    • 21.12.2007  20:45

    Tomuhle filmu hodně uškodil novácký dabing, myslím... Není to sice žádné objevné dílo, ale fakt, že hlavní hrdina i jeho okolí jsou černošští vězni, trochu pootáčí rastr vnímání zobrazované skutečnosti... Schémata obdobných vězeňských filmů dobře čitelná, hlavní hrdina hájící svoji nevinu, trocha toho nezbytného hollywoodského klišé, ale přesto docela obstojná podívaná... Pro jednou, bez vyšších ambicí, nenudí, nenadchne... Ale neotráví... (a nebýt toho dabingu, kdo ví...)

    • 21.12.2007  20:32
    Tequila a Bonetti v Římě (TV seriál) (2000)
    odpad!

    Šílenost, kde se na půl cestě k filmovému dílu potkává italská telenovela, vykastrované krimi, romantický slaďák a mluvící pes... Megahu!

    • 21.12.2007  20:01
    Záhada hlavolamu (TV seriál) (1969)
    ****

    Výborný seriál podle knížek Jaroslava Foglara, takže v našich zemích vysoce kultovní záležitost a až legendární text o životech světců:-) Tedy Mirka Dušína, Jarka Metelky, Červenáčka, Jindry Hojera a Rychlonožky...Rychlé šípy... Klasickému seriálu Hynka Bočana velmi prospěl černobílý filmový materiál a především výběr lokace, stará křivolaká Praha je přímo geniem loci Stínadel, tajemné čtvrti, kam se Rychlé šípy tak rádi vydávají za dobrodružstvím... Příběh Ježka v kleci, legendárního hlavolamu, je příběhem kolektivním, který si prožil nejspíš každý český kluk v dětství. Trochu mi vadil výběr později televizně zprofanovaných známých tváří (proč musel znesvářené vůdce vontovských klanů hrát právě téměř dospělý Krampol se Štěpánkem, to nechápu, o Jaroslavu Satoranském coby Vojtěchu Vontovi nemluvě...mezi těmi zástupy komparzu v dětském věku se vyjímali dosti nepatřičně...) a dost krátká stopáž jednotlivých dílů (25 minut skutečně ulétne jak voda)... Jinak je Záhada hlavolamu důstojnou adaptací Foglarových krásných knížek...

    • 20.12.2007  01:58

    Smutný dokument o tom, proč nebyl natočen nejlepší celovečerní film všech dob...

    • 19.12.2007  23:10
    Oko (2002)
    ***

    Průměrný duchařský horor pro náctileté, při jehož sledování člověk pochopí, jak skvělý byl tvůrčí a režijní počin M. Night Shyamalana, který se tímto hororem nechal volně inspirovat při natáčení svého Šestého smyslu - to posunutí významových rovin v struktuře vyprávění ze vztahu partner - partnerka do roviny dospělý - dítě, vznikající vztah - rozpadající se vztah, levná duchařská zápletka - psychologický ponor hlavních postav atd. se při srovnání s inspiračním zdrojem ukazuje jako geniální tvůrčí tah. Oko vyznívá totiž levně - nefunguje ani jako horor (tu trochu strachu, co zažijete v první polovině filmu, spolehlivě přebije nudná romantika druhé poloviny), ani jako psychologický snímek (i když se mnohé věci přímo nabízí...). Navíc to neúnosné množství ,,náhod", které svědčí o špatné práci scénáristů a o vykonstruovanosti scénáře - mladá žena je operovaná a její rekonvalescenční lékař je,,náhodou" mladý pohledný model, který se do ní brzy zamiluje, tenhle hongkongský doktor se svou pacientkou přijedou do Thajska a první lékař v nemocnici tam hned ,,náhodou" mluví nejen anglicky, ale i mandarínsky, mandarínsky mluví ,,náhodou" rovněž i žena, za kterou jedou, ta je nechá bez jakýchkoliv námitek přespat přímo v pokoji její mrtvé dcery atd. atd. Navíc mi silně vadila ta romantická poloha, režisér jakoby chvílemi nevěděl, co chce vlastně točit. Nebo to možná věděl - romantický fantasy tedy duchařský horor pro náctileté, kde většina věcí je tak lehce předvídatelných...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace