Radek99

Radek99

Radek Cihla

okres Český Krumlov
čecháček a maloměšťák

homepage

816 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 14.3.2008  01:35
    Mlha (2007)
    *****

    Nemám hollywoodské blockbustery právě příliš v lásce, ale Darabontův film prostě neměl chybu. Jeho adaptace povídky jeho dvorního literáta Stephena Kinga je ve své apokalyptické vizi dokonalá... Žánrové vymezení je sporné - rozhodně to není horor, není to ani fantasy, jde spíše o čistokrevný sci-fi thriller s důrazem na mapování iracionální roviny lidského konání a jeho zkoumání v mezních situacích. Výborná psychologická drobnokresba je v Kingových knihách i Darabontových filmech standardem, nejinak je tomu i v The Mist. Možná by se dalo zjednodušeně říci, že celý film je vlastně o tom, jak se chovají lidé pod tlakem stresu a vnějších stresorů, ovlivněni vypětím situace, nedostatkem informací a jak snadno podléhají iracionálnu ve svém uvažování i jednání. Náboženská fanatička, zmanipulovaný dav, pokusy o lynchování...není to spíše variace na Peckinpahovi Strašáky? Vynikající studie toho, co z člověka udělá postupná dekonstrukce kulturních norem a potlačení zažitých vzorců chování... Darabont výborně vytváří a rozvíjí tíživou atmosféru, ze slunečného amerického dvorku se postupně přeneseme do všepohlcující mlhy, která nevěstí nic dobrého. Scénář dobře nakládá i s tím, že postavy mohou využívat jen omezené zdroje a prostředky, to ještě více posiluje psychologickou rovinu a nadřazuje ji akci. Pro katastrofické filmy je charakteristické omezená (většinou velmi malá) skupina postav a od světa odřízlé místo, tohle pravidlo se realizuje i v Darabontově snímku. Umné je zvláště dávkování napětí - divák není vystaven nijak zbytečně extrémně lekacím scénám, napětí se buduje pozvolna a houstne a houstne. Jde o to reflektovat pocit bezmoci, bezvýchodnosti a až nihilistické psychózy. Absolutní hodnocení dávám hlavně za závěr - ten mne svou depresivitou totálně odrovnal a já jen mohu říci, že TOHLE jsem nečekal... Vynikající film... Podobné filmy: Válka světů, Potomci lidí, Monstrum, Znamení

    • 12.3.2008  23:56

    Hluboce lidský film Bohdana Slámy, který se tak v kruhu vrací někam ke svému debutu Divoké včely, než že by lineárně rozvíjel poetiku a místopis svého vavříny ověnčeného Štěstí. Jde zase o vykreslení izolovaného života na české vesnici, kam se z velkého světa euroregionů a blyštivých metropolí (zde konkrétně Praha) buď utíká nebo kudy se jen projíždí... Na takovéto v civilizační evoluci stagnující místo utíká i hlavní hrdina - Učitel. Bohdan Sláma tak nechává ve svém scénáři rezonovat tisíciletou existenciální krizi evropského intelektuála, navazující u nás třeba na osudy Otokara Březiny, ve filmu nedoceněný Tycův snímek Žiletky, zaslechneme tasovský nářek Jakuba Demla (stejně jako jeho filmový odraz Zapomenuté světlo), můžeme zaslechnout i pár imaginárních tónů z varhan Jana Jakuba Ryby, taktéž venkovského učitele... K tomu ovšem rezonance zahrnuje ještě další polohy, a to nejenom jinakost intelektuální, ale i jinakost možná ještě problematičtější a hlubší - jinakost sexuální orientace... Moderní člověk má okolo sebe desítky lidí, žije mezi nimi, ale přesto se cítí sám, žije uvnitř opuštěně. Proto i ve filmu mnohokráte použitý symbol ulity. Vnímavý člověk, intelektuál, žijící v ulitě, opuštěný...není to příznačný fenomén provázející mentální vývoj lidstva skrze jeho dějiny? Útěk z města do vesnického prostředí se ale tentokráte neděje v symbolické rovině buditelů a ruralistů coby útěk před špatným a zkaženým, jde spíše o útěk před sebou samým... Bohdan Sláma tu ve své fabulaci rozehrává tolik zajímavých motivů a vdechuje život tolika překvapivým motivacím (které jsou vždy uvěřitelné a mají pokaždé nějaký racionální základ), že už se těším na jeho další film. Sláma je suverénní i na poli režisérském, je to skutečně umný a talentovaný režisér - pro něj typická pozvolná dynamika filmu plná dlouhých (úžasně komponovaných a natočených) záběrů - nejčastěji jízd, se někdy funkčně prokládá kratičkým dynamickým záběrem kamery z ruky (např. letmý pohled na rozestlanou prázdnou postel), film má tak velmi osobitou (až rozjímavou) atmosféru... Stejně tak vynikající práce s herci, dokonalý casting (vesnický život Slámovi jde), úžasný a geniální Pavel Liška v hlavní roli, civilní, přesvědčivý, herecky ukázněný, hodně mi připomínal Bolka Polívku v Zapomenutém světle. Za připomenutí stojí práce s mladými neherci, (pro Slámu typický) obraz vesnické zábavy, tancovačky (kde se odehrává vše podstatné a dochází k dějové katastrofě), vynikající mizanscéna, velmi autentické lokace vesnice (v protipólu světu dálnice, Halle a Prahy), opět poetická práce s vodou a pramičkou na ní (stejně jako ve Štěstí), velmi sugestivní použití filmové hudby, kreativně zakomponované do struktury příběhu... Samozřejmě, že by se daly nalézt i věci, které by se daly filmu vytknout - někdy naturščici neustojí tak úplně svou repliku, možná, že se dalo trochu jinak pracovat s divákovými emocemi... Ale ani v životě není všechno dokonalé...možná je to analogie... Tedy snímek, který připomíná spíše život, než film...

    • 10.3.2008  21:38
    Občan Havel (2007)
    *****

    Vpravdě unikátní dokument mapující mediální (ne)soukromí ikony českého občanství - Václava Havla. 120 hodin materiálu pořízeného v letech 1992 až 2006 skýtalo zajisté mnoho zajímavého a dalo se z něj sestřihat jistě i několik zajímavých celovečerních filmů. Dokumentarista Pavel Koutecký byl jedním z těch šťastných umělců (podobně jako třeba fotograf Bohdan Holomíček), jehož si Václav Havel pustil k tělu a dovolil mu sbírat podklady pro zamýšlené dílo, v tomto případě časosběrný dokument na ploše více než desetiletí (u nás má takový projekt jen jedinou obdobu - Manželské etudy paní Třeštíkové...svým charakterem ještě vzdáleně upomíná k unikátnímu černobílému dokumentu Karla Vachka Spřízneni volbou z roku 1968...). Tenhle formát má několik výhod - lze v něm zachytit proměnu ústřední postavy v průběhu času, možnost cíleně ostřit na požadované umělecké aspekty, rekapitulační a sumarizační efekt... Pavel Koutecký a posléze Miroslav Janek akcentovali především rovinu civilnosti a z natočeného materiálu se pokusili sestavit portrét obyčejného člověka. Nahlédnout do soukromí jedné z nejvýznamnějších postav naší historie (žijící postavy z učebnice dějepisu) je neopakovatelná příležitost a pro diváka i jistě velmi atraktivní možnost, rys civilnosti mnohé ale možná překvapí. Václav Havel je tak viděn v momentech nervozity, trémy, vzteku, trapasů, v momentech pohnutých životních chvil, překvapující je jeho silný smysl pro humor, sebeshazování, nerozhodnost, pochyby, jeho neustále se prohlubující rozčarování z české politiky... Mnohdy mi ho bylo až líto... Velmi zajímaví jsou i lidé kolem prezidenta Havla - energický kancléř Medek, kultivovaný mluvčí Špaček, obě Havlovy ženy, množství disidentů i političtí protivníci (hlavně dlouholetý premiér Václav Klaus, jehož čecháčkovství a provinčnost tenhle dokument jen podtrhuje...možná je i interpretace Ivana Medka zaznívající v jedné z diskuzí...). Jistě je sporné, jak dalece je chování Havla a ostatních stylizované a korigované přítomností kamery, zřejmý je i tvůrčí záměr modulující vyznění jednotlivých postav (už jen pouhým výběrem finálních záběrů), ale i přesto je z filmu patrná výjimečnost osoby našeho prvního svobodně zvoleného prezidenta (nadčasové myšlenky ohledně českého maloměšťáctví v kauze Chemapol-Junek, prognostické vize úskalí demokracie...) - morálně ohromující postavy, kolem níž se netvořily dějiny, neboť ona sama byla jejich tvůrcem a hybatelem... Škoda, že takových lidí je tak málo...

    • 9.3.2008  01:49

    Opravdu velmi sugestivní sci-fi s tématikou vesmírných letů a střetu s neznámem... Film s mimořádnou atmosférou, temným podprahovým sdělením a zneklidňujícím poselstvím. Škoda toho podivného konce. Ovšem takhle nějak by skutečně mohlo vypadat inferno... Podobné filmy: Pandorum, Supernova

    • 9.3.2008  00:55

    Veterán Sidney Lumet natočil vynikající soudní drama z prostředí v USA domestikované italské mafie a já musím nejprve přiznat, že mám pro tenhle typ filmů slabost. Přesto jsem se na něj právě dvakrát netěšil, jelikož Lumet do hlavní role obsadil akční ikonu Vina Diesela. Jaké bylo však mé překvapení, když se nenaplnily mé zažité předsudky a já s úžasem zjistil, že Vin Diesel taky umí i hrát! A to dokonce velmi obstojně. Lumet ho velmi ukáznil a Diesel tak ztvárňuje stárnoucího internovaného Italoameričana Jacka velmi přesvědčivě. Přesvědčivý chce být i celé tohle soudní drama, což se mu ale tak úplně nepodařilo. Lumet nezůstal objektivním a zcela nepokrytě straní jedné straně soudního procesu, což pro diváka není zase až tak na škodu... Tvůrcům se naštěstí podařilo ukočírovat patetické scény (zvláště promluvy Jacka ke svým soukmenovcům) a rétorika postav měla ten správný rozměr - od nezbytných příznakových vulgarismů až k justičnímu jazyku, jehož podstata byla zhmotněna nejlépe právě v neumělých Jackových řečech... Tenhle film není nějak převratný, je spíše sentimentální než dramatický, ale rozhodně stojí za vidění... Už kvůli Vinu Dieselovi... On skutečně charakterně hraje...

    • 8.3.2008  17:23
    Spaceballs (1987)
    **

    Jelikož už Hvězdné války považuji vlastně svého druhu za parodii, pak mne parodie parodie svým uměleckým záměrem právě příliš nepřesvědčuje. Mel Brooks se navíc doslovně drží dějově linie parodovaného originálu, čímž ještě více zdůrazňují vlastní povrchnost a průměrnost. Meritem věci je ale to, že neoriginalita parodie by měla být vyvážena smrští vtipů a gagů...kterou ale Spaceballs nenabízí...je tu příliš hluchých míst, mnohdy jsou vtipy tak lehce předvídatelné a čitelné, většina mi vůbec nepřipadala vtipná...pár dobrých gagů tu sice bylo, ale většinu filmového času jsem se nudil...a nejočividnější je, jak rychle tenhle film zestárl...analogová technika v éře budoucích ,,hvězdných válek", sbírka VHS kazet na palubě vesmírné lodi... Spaceballs skutečně nejsou nadčasová zábava...

    • 8.3.2008  12:35
    Na plovárně (TV pořad) (1998)
    *****

    O tom, že ve všem a všude je důležitý především lidský faktor, se přesvědčíte i v oblasti televizní zábavy v této osobité talk show... kde vládne etalon českého moderátorského řemesla - Marek Eben ! Je až neuvěřitelné, jak je tenhle muž kultivovaný, příjemný a přitom si drží tak svůj vysoký moderátorský standard... Gentlemanská, inteligentní a zábavná kultivace diváka, tak bych to nazval...

    • 8.3.2008  11:42

    Mel Brooks natočil mnohem lepší filmy i parodie, než je Bláznivý příběh Robina Hooda, ale i tak si tenhle snímek nese punc brookmenovsky ,,docela" kvalitní zábavy - nikdy totiž nesklouzává k trapnosti, urážkám či vulgaritám, drží si svůj standard, i když Brooksovi už v devadesátých letech zjevně mírně docházel dech...jeho nezměrná kreativita a originalita (reprezentovaná filmy jako Producenti či Silent Movie) je mnohdy nahrazována už jen (byť velmi umnou) rutinérskou řemeslností... Přesto jsou jeho parodie v rámci svého žánru stále ještě solidní nadprůměr...

    • 7.3.2008  00:35

    Nádherný a hluboce lidský film amerického režiséra a známého postexpresionistického malíře Juliana Schnabela, který pregnantně hledá a vymezuje hranice lidského - to, co nás dělá člověkem, není tělo, nýbrž naše vůle a mysl. Příběh o totálně paralyzovaném člověku (hodně podobný Amenábarově neméně vynikajícímu Hlasu moře), jehož jediným tělesným pohybem je pohyb víčka levého oka, což je také jediný komunikační kanál, který mu v komunikaci s okolním světem zbývá... Schnabel (v němž se nezapře umělecké malířské cítění) spolu s geniálním kameramanem Januszem Kaminskym (jeho kamera je snad největším kladem filmu) začínají v experimentální rovině v podobě First Person pohledu kamery, kterou k mé nemalé úlevě přeci jen po čase opouštějí a nabídnou divákovi klasický vyprávěcí postup s častými retrospektivními vstupy a vrcholně zajímavými fantazijními intermezzy, které z tohoto filmu dělají skutečně neotřelé dílo. Trochu mi vadila občasná doslovná popisnost v metaforické rovině, záběry na člověka uvězněného ve skafandru byly až příliš čitelné, v kontextu názvu filmu jsou ale pochopitelné... Několikrát mne napadlo (možná i díky té koprodukci Francie + USA), že tenhle film je vlastně sémantickým pokračováním Moorovo Sicka - jde o naplnění charitativního rozměru naší nadstandardně bohaté společnosti, která díky svým obrovským zdrojům může a musí uskutečňovat ten ,,luxus" udržovat při životě člověka již téměř klinicky mrtvého, k čemuž neváhá na plný úvazek zaměstnat tým špičkových odborníků - tahle tendence jde vlastně přesně proti premisám kapitalismu, které nejsou se široce sociálním zdravotnickým systémem právě moc kompatibilní (jak na to poukázal třeba právě Moore). Sociální ekonomické a politické modely jsou důležité...a to nejen kvůli tomu, že díky nim mohla vzniknout jak původní literární předloha, tak i tenhle nádherný a bolestně smutný film... Podobné filmy: Hlas moře, Uvnitř tančím, Moje levá noha

    • 3.3.2008  14:59
    King Kong (1933)
    ****

    Z dnešního pohledu krásný animák... No a historicky patrně nejlepší a nejpovedenější zástupce klasických hollywoodských monster filmů. Tenhle archaický velkofilm je plný krásné ruční animace a starých dobrých trikových scén (založených na zpětné projekci), bazálních kamerových stop triků, hereckých výkonů plných afektovaného přehrávání a nádherně naivních davových scén, kdy exprese je vyjádřena pohybem davu a strkanicí... Kong coby personifikované zlo je velmi ambivalentní, jelikož se ukáže, že disponuji silnými lidskými city (podobně třeba jako další zástupce klasických monster Frankenstein). Možné, že tahle variace na mýtický rozměr krásky a netvora je dnes už jen pro usmání, ale je to usmání milé a nostalgické...

    • 2.3.2008  11:54

    Hynek Bočan má na svém kontě řadu skvělých filmů a tohle je jeden z nich. Citlivý a posmutnělý vhled do života muže, samorostlého solitéra, jehož dostihlo stáří a samota... Už samo usazení do osamělé horské chalupy kdesi v Krkonoších je symbolické - sem člověk utíká před světem. Joska Platejz však ve své samotě štěstí a klid nenachází, latentně je u něj přítomna potřeba komunikace a vztahu coby opory. Jeho vlastní syn mu příliš jistoty a zpětných vazeb nenabízí (vynikající scéna, kdy Jozka odpovídá Heleně, že žádné děti nemá...) a ani kruh blízkých přátel a sousedů jeho vnímání životního naplnění úplně neodpovídá. Jiskru do podzimu jeho života může přinést jedině láska... Krásná smutněveselá úvaha nad pocitem a darem štěstí, nad vitalitou uprostřed rezignace opotřebení věkem a únavy z dlouhého života, nad neodvratitelností stáří... Vynikající Vlastimil Brodský (v jedné z rolí, kde hraje hodně jakoby sám ze sebe...všichni víme, z jakých důvodů a jaký způsob odchodu v životě nakonec sám zvolil... ), jakož i první liga českých herců (Kemr, Čepek, Bohdalová...), to, co Vladimír Michálek později pojmenovával ve svém Babím létě, to tu Hynek Bočan úspěšně o dekádu dříve pojmenovává také - stáří je hrozné, ale je třeba se mu postavit...

    • 2.3.2008  00:31

    Tiché komorní drama o rozpadu jednoho vztahu plné symboliky a úsporných náznaků, jehož vrcholným momentem je zřejmě autorské čtení pohádky/mýtu o chlapečkovi, který se zdráhal narodit do pokoje s dveřmi v podlaze...atavistické zosobnění strachu, věcí skrytých a ve své nekonkrétnosti vyvolávajících obavy. Irvingův román jsem nečetl, nemohu tedy posoudit, jak Tod Williams původní literární text adaptoval, mohu ale konstatovat, že natočil silný a soudržný film, který svým pomalým plynutím spěje k neodvratnému finále - otevření oněch imaginárních dveří a nahlédnutí dovnitř temné hlubiny...

    • 1.3.2008  21:57
    O život (2007)
    odpad!

    Totální devalvace uměleckého jména Milan Šteindler. To snad nemyslel ani vážně, nevěřil jsem tomu, že tohle skutečně natočil on. Absolutní odpad... Komedie zcela bez vtipu, vršení položek vzývajících estetiku trapnosti a nesourodých (a nevkusných! - viz uťatá hlava...) absurdit... Kam se poděl duch Divadla Sklep? Kam se poděl zdravý rozum a soudnost?! Jestliže existuje subžánr evropského filmu zvaný eurotrash, pak snímek O život volně rozvíjí Troškovskou a Soukupovskou linii subžánru czechtrash! A jestli můj komentář má mít nějaký význam, pak vyzývám všechny případné čtenáře - nechoďte na to do kina, tenhle film si to skutečně nezaslouží! PS: (cituji ze svého komentáře k Perníkové věži) Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech...

    • 1.3.2008  12:19
    Karcoolka (2005)
    ***

    přehnaně moderní variace na klasický pohádkový příběh o Červené Karkulce ve 3D animaci, což posunulo možnosti variability mnohdy až na extrémní hranici snesitelnosti. Po šíleném úvodu, kdy jsem byl zralý k udělení odpadu, se tenhle animák přeci jenom stočil k víceméně povedené taškařici s crazy rozměrem ponejvíce amerických komediálních parodií typu Scary Movie, kdy jde vlastně jen o řetězení gagů obvykle postavených na aluzi a parodii nějaké známé popkulturní ikony - obvykle mainstreamového filmu. Filmu hodně ubírá očividná snaha oslovit výhradně a především cílového diváka, tedy pubertálního recipienta, čímž dochází k zabsurdnění příběhových linií synkretickým mixem všeho možného, co může teenegera dnes alespoň na chvíli oslovit - dojde ke spojení seniora a extrémních sportů, východních bojových umění i zesměšnění country či věci tak absurdní, jako je jódlování:-) Povedené jsou naopak odkazy a vtipné postižení různých žánrových klišé - stylizace detektivky, propojení hlavního záporáka s ruskojazyčnou mafií, ovčí informátor s italskými kořeny, různé zpomalovačky a flashbacky, rotace kamer typická pro akční filmy, muzikálové vstupy, Schnitzelman se svou pojízdnou dodávkou atd. atd. Tím tenhle animovaný film dostává, možná nechtěně, až postmoderní tvar - podporuje ho mimo jiné i zajímavá práce s dějovými liniemi a podobně jako třeba v Lole běžící o život či jiných postmoderně experimentujících filmech se můžeme podívat na jeden příběh hned z několika úhlů vážících se k (retrospektivním) výpovědím jednotlivých postav (ilustruje se tak informační roztříštěnost našeho věku zahlceného informacemi a relativita faktů...) uvozeným vždy animací otevírající se panoramatické pohádkové knihy... (Nutno pochválit český velmi sofistikovaný dabing, který třeba díky zpívajícímu kozlovi - Matěji Rupertovi skvěle dotvářel atmosféru...) Škoda jen, že si tvůrci nevybrali širší diváckou cílovou skupinu, takhle je divák starší -nácti let dost handicapován...

    • 1.3.2008  01:16

    Další z podob Americké krásy, tentokráte nezávislá a až nezvykle rozverná, úžasně očisťující sebereflexe současné Ameriky a západního světa vyprávějící mnohé o životech, jaké ve skutečnosti žijeme - pod maskou úspěchu a zhmotňujícího se amerického snu jsou jen obyčejní smrtelníci, uvědomující si, že pocit štěstí je v jejich případě jen pouhá fikce a přetvářka... Velmi silný typizovaný příběh rodiny ztroskotanců, kde se dá jen těžko určit, kdo z nich by si odnesl cenu pro největšího losera (homosexuální vysokoškolský profesor coby intelektuál v depresích a sebevrah; otec, jehož rodina i podnikání je silně nefunkční; děda narkoman, jehož syn se nepovedl a nedává příliš důvodů k hrdosti; manželka, která s hrůzou zjistí, že žije s kreténem, pubertální synek se sklony k nihilismu řešící stěží sotva své krizové období, natož tlak disharmonické rodiny a ,,osobitého" otce) a jejímž jediným pojítkem a zprvu latentní nadějí je malá dcerka toužící stát se velkou miss. Celá tahle cesta (jde vlastně svého druhu o road-movie) až k ohromujícímu a sémanticky nosnému finále je tak svěží a uhrančivá, že ve svém existenciálním tápání a reflexi deziluze nese silné pozitivní motto - Buď sám sebou a ve své přirozenosti hledej svůj pocit štěstí! Vynikající film...

    • 27.2.2008  18:36

    Filmová adaptace románu Vladimíra Nabokova o životním, šachovém a milostném martyriu legendárního ruského šachisty Alexandra Lužina. Jako aktivnímu šachistovi jsem se v tomhle biografickém dramatu těšil hlavně na reflexi (nějakou analýzu těžko od celovečerního filmu očekávat) jeho proslavené defensivní šachové taktiky se závěrečným překvapivým tahem věží, původem holandská režisérka Marleen Gorrisová však zaměřila poučena Nabokovem svůj reflektor k jinému významu pojmu Lužinova obrana - obrana duševně nemocného člověka před světem. Typický génius/šílenec Alexandr Lužin je v pojetí Johna Turturra tak přesvědčivý, až ohromuje - Turturro jakoby ještě akcentoval onu neviditelnou hranici, která dělí bytost geniálního jedince od naprostého blázna...porucha komunikace, rozpad sociálních struktur a nefunkční socializace, život v zajetí vlastní utkvělé představy, svého vnitřního světa, těžké navazování kontaktů, neschopnost obstát v praktickém životě... Emily Watsonová už sehrává jen standardně obyčejný herecký part a dál mě snímek vlastně už vůbec ničím nepřekvapil. Víceméně předvídatelné sentimentální drama, jehož obsah je tak komorně fádní, že brzy vymizí z hlavy... Nebýt Torturrova hereckého koncertu, tenhle film by zapadl do podprůměru...

    • 25.2.2008  22:21
    Once (2007)
    ****

    Malý nezávislý folk-rockový muzikál s tou nejjednodušší dějovou zápletkou a přitom tak čistý a nezkalený nánosy obvyklých žánrových klišé...zde klišé také jsou, ale jiná, tak nějak samozřejmě naivní, až odzbrojující, taková roztomilá filmová pohádka pro dospělé. Není tu nic navíc, jen dva lidé, nádherná hudba a nostalgie tíhy života. Čistý filmový křišťál...nemusíte se děsit nánosů nepotřebných ozdobných vrstev, vůbec nevadí to, že mnozí ,,herci" neumějí hrát (hlavně česká matka děvčete...ale ani Markéta tíhu detailního záběru často neunese...), tenhle film je hlavně o tom, že pro Lásku jsou potřeba dva...ne víc... ,,Miluju tebe..."

    • 22.2.2008  01:03

    Hodně zajímavý filmový produkt na pomezí magického realismu a psychologického dramatu, trochu podobný Šulíkově Záhradě, obehraný ve svém biblickém ukotvení a aluzích ke Starému Zákonu, ale novátorský v přístupu a nakládání s odkazy k této látce a motivům, postmoderně rozmáchlý ve výběru hlavních hrdinů (typicky bizarní zrůdy a loseři - přestárlý nácek, obtloustlý pijan, arabský terorista, matka - alkoholička) a naračních peripetiích (odkazy k hororům o příchodu Satana...). Je to zajímavý filmový mix - magický realismus způsobuje, že lidé jsou tu takřka nesmrtelní a přežívají čisté průstřely hlavy a psychologické zrání postav zase dává tomuto filmu neobyčejnou hloubku... Příjemné překvapení... (povzdechy nad úrovní české kinematografie v souvislosti s tímto filmem ale nechápu...)

    • 18.2.2008  23:00
    Taxidermia (2006)
    *****

    Vytříbeně stylizované zhmotnění Freudovského ID na filmovém plátně, které je jedním z oněch filmů, jež posouvají vnitřní divácké hranice toho, co se ještě dá na plátně zobrazit a niterně morálně akceptovat. Taxidermii bych přirovnal k sémantickému zrcadlu nastavenému takovým filmům, jako je třeba Fincherovo Sedm. Tam, kde končí stylizace filmu noir jako vážně prezentované hry s divákem, začíná hra rozehraná György Pálfim. Takhle úchylný, ale široce akceptovatelný film jsem ještě neviděl. Vezměte si ty nejúchylnější scény dějin západní mainstreamové kinematografie - blinkací scénu ze Smyslu života, Boratova tlustá nahá těla v souboji muže proti muži, zvracecí sexuální scénu z Hanekeho Pianistky, výjevy z Pasoliniho Vepřince, Fincherovy oběti smrtelných hříchů atd. a sestavte je do jednoho epického filmového tvaru - vznikne vám cosi, co bude zároveň hrůzné ve své nechutnosti, ale i i směšné ve své absurdnosti. Taxidermia je jistě v intencích postmoderny míněna jako provokace (stejně jako v samém závěru snímku kritizované současné moderní výtvarné umění - právě v Rakousku mají performance, při nichž vznikají plátna z krve právě poražených dobytčat již slušnou tradici...), má však i velký satirický přesah. Osa filmového příběhu je trojgenerační, triáda je tedy ukotvena i ve významové symbolice - 1. propojení surové sexuality s rustikální fascinací zabíjačkou a syrovým masem (řetězení detailů naporcovaného masa s detaily sexuálního aktu), kdy se k pornografii vytváří analogie pornografie zabíjení živého tvora... Leitmotivem jsou tu pak dřevěné necky sloužící jako vana, kde se stýkají veškeré archetypální činnosti koloběhu lidského života (formálně brilantní cirkulující záběr necek-vany s proměňujícím se symbolickým obsahem) 2. Vyzdvižení konzumní podstaty socialismu a jeho propojení s nezřízeným obžerstvím, symbolicky vyjádřeným coby režimem preferovaná sportovní disciplína. Právě ony propriety vrcholového sportu dělají z prostřední části Taxidermie zřejmě nejsilnější úsek... Všechno to organizované blinkání, absurdní tréninky, zmínky o přehlížení této pseudodisciplíny ze strany MOV... 3. Posedlost nesmrtelností odrážející se v pradávné archaické (třeba egyptské) zálibě mumifikovat svá těla volně se přenášející k umanutí umělce stát se skrze své dílo nesmrtelným... (analogie ke Kunderově Nesmrtelnosti?) Taxidermia zkrátka nabízí mnohé - brilantní vizuální stránku, překvapivé formální postupy, úžasně dotaženou mizanscénu...a také sémantická pole, jimž vévodí ideologické podbarvení a propojení s panujícími režimy jednotlivých časových rovin, přičemž dominuje závěrečná otupělost a cynismus moderního západního člověka (způsobená právě médii - viz třeba právě fenomén brutalizace filmů...) a ochota akceptovat v rámci zábavy a povyražení ducha takřka cokoliv - třeba exponát z lidské kůže či lidské embryo v klíčence... Podobné filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak, Borat, A fost sau n-a fost?, Monty Pythonův smysl života

    • 18.2.2008  16:06

    Jedno z vrcholných filmových děl československé kinematografie z dílny nestora a kontroverzní osobnosti české režijní školy Otakara Vávry, režiséra procházejícího napříč panujícími režimy a mnohdy točícího své filmy na objednávku právě panující ideologie. Filmová adaptace historického románu Václava Kaplického (odkazující svým názvem ale přímo ke středověkému manuálu - rukověti - knize Kladivo na čarodějnice - Malleus maleficarum) pohříchu k ideologicky motivovaným filmům nepatří (i když bychom tu mohli lehce identifikovat celkem jasný politický podtext co nejvíce očernit církev) - anebo možná naopak, je to onen příslovečný politický opus magnum... Svobodná atmosféra konce 60. let, zrušení cenzury a závan naprosté tvůrčí svobody dovolily Vávrovi natočit filmovou alegorii, v níž na příběhu nábožensky motivovaných procesů z úsvitu novověku (středověk už byl dobrá dvě staletí pasé) coby typizovaných inkvizičních procesů dopodrobna vykreslil model a schematismus fungování mašinérie politických procesů, které se u nás odehrávaly v 50. letech minulého století (a které kulminovaly v evropském měřítku v sovětském Rusku v letech třicátých). Sám Vávra k tomu řekl: ,,Po procesu se Slánským jsem chtěl natočit film, kde by bylo vidět, jak je možné člověka zmanipulovat, až prosí o svou smrt." Film autentický až na samou mez snesitelnosti (nejde tu přitom o nějakou historickou přesnost, jde o autenticitu podobenství...), expresivní ve svém výrazivu (úžasně působivé prostřihy na detail hovořících úst Václava Lohniského coby fanatického mnicha - glosátora...), šťastně použitý černobílý filmový materiál ještě více zdůrazňující vyznění a podtrhující archaický (a nadčasový) rozměr filmu, skvělé herecké výkony, popisnost a až naturalistický rozměr scén zobrazujících aplikování práva útrpného, neotřelé a osobité formální prvky (detaily na obličeje, významově opisující psychické pochody hrdinů...), nádherná kamera Josefa Illíka, autentické lokace zámku ve Velkých Losinách, kde se natáčelo a kde se skutečně inscenované procesy odehrály... To všechno v sobě spojuje Vávrův strhující film, který se díky výše zmíněnému nedlouho po svém natočení stal ne přímo trezorovým (jako třeba obdobně znepokojující Kachyňovo Ucho), ale pro režim velmi nebezpečným filmem - filmem analyzujícím zhoubnost totalitní moci. Usvědčující Signum diabolicum lze totiž nalézt na komkoliv...stačí jen ukázat... Podobné filmy: Goyovy přízraky, Jméno růže

    • 18.2.2008  15:52

    Někomu možná Hitler vyfintěný v oblečku sexy pokojské nastavující svou řiť extra velkému ananasu v rukou Satana připadá vtipný, mně přišel trapný. Stejně trapný jako celý tenhle podivuhodný film... Čistý odpad...

    • 17.2.2008  00:59
    Persepolis (2007)
    *****

    Jeden z nejlepších animovaných snímků, co jsem kdy viděl, nádherná černobílá 2D záležitost, která vychází z komiksové předlohy, což je na některých políčkách filmu hodně patrné. Narozdíl od americké konkurence však Persepolis neloví ve vodách pokleslé fantazijní akčnosti, ale zůstal zakotven u břehů artového filmu. Těžko říci, čím je tenhle film především - pro někoho alternativní možností seznámit se s rychlokurzem íránských novodobých dějin, pro jiného silným emancipačním hlasem z míst, která lídři západu označují jako ,,osu zla", pro dalšího nadčasovým podobenstvím o typizovaných osudech ,,malých" lidí - obětech režimů, násilí, válek..., nebo možná vynikne tento pohled - čirá existenciální reflexe člověka ztraceného v nesrozumitelném a nepřátelském světě, film o ,,cizince ve vlastní zemi", zoufalé volání zesilované mezními situacemi těch podivných životních peripetií... Persepolis má neobyčejnou sílu a mnohokrát jsem litoval, že nebyl natočen jako hrané drama. I takhle však umí pojmenovat bolavá místa a poukázat na absurditu totalitního režimu (který se v tolika drobnostech podobá tomu našemu, až z té podobnosti mrazí...). Velmi zajímavý je ženský pohled Marjane Satrapi, autorky i stylizované hlavní hrdinky, v tolika věcech obohacující mé zkreslené představy a vyvracející možné předsudky. Emancipace je skutečně jedním z nejdůležitějších fenoménů novověku. Persepolis vyniká v mnohém, svou osobitou a čistou animací mi mnohdy připomněl animované filmy našeho nestora Karla Zemana, ale i japonské mangy, ten dvojrozměrný nostalgický retro obraz Íránu, Vídně osmdesátých let, všechny ty ikony západní kultury a odrazy její mediální podoby, Bee Gees, Iron Maiden, Punk, Michael Jackson, Derrick, Bruce Lee, adidasky a hranolky s kečupem... Všechno tak roztomilé a záměrně naivistické a pod tím rastrem pachuť mučení, zabíjení, strachu, úzkostí... Člověk sleduje pohádku (sic pro dospělé) a chvěje se hrůzou... Nádherný a čistý film... PS: Velmi trefný je komentář uživatele Iggyho...

    • 16.2.2008  17:01

    Ať už je tenhle teenegerský film inspirovaný čímkoliv, třeba Shakespearem či samotnou Biblí, je to pořád jen prázdný nudný filmový tvar plný plochých černobílých charakterů, vykonstruovaných frází a na efekt znějící muziky. Shakespeare by se v hrobě obracel a jediným světlým momentem vážícím se k jeho jménu byla scéna, kdy černošský středoškolský profesor literatury rapuje jeden z jeho sonetů... Jinak nic...jinak nic...

    • 12.2.2008  13:06

    Otto - el piloto ... Jsou věci, které jsou nepřenositelné...

    • 9.2.2008  12:55
    Yamakasi (2001)
    *

    Hodně mizerný film o celkem zajímavém fenoménu - parkouru (Le Parkour) čili typicky civilizačním městském sportu - lezení přes urbanistické překážky, v tomto případě po výškových budovách. Tenhle sport pochází z Francie, stejně jako zmiňovaný film. Jestli ovšem chlapci vynikající v umění pohybu a přemisťování se světu něco zajímavého dali, pak francouzští strýcové s kamerou si svůj vklad do globalizační pokladnice klidně mohli nechat. Možná tedy jestli vám je méně než patnáct, baví vás dívat se na to, jak nadupaní černoši vyskakují po zádech z balkónu ve třináctém patře či se spouští uvázaní za nohu výtahovou šachtou a všichni svorně velmi pateticky provozují cosi jako ,,charitu" na záchranu malého chlapce, pak budete z tohoto filmu nadšeni... Ve všech ostatních případech vám hrozí emoce na opačné straně emočního spektra... Pro ostatní zájemce o Le Parkour je tu Morelův Okrsek 13, kde městské překážky zdolává guru tohoto sportu David Belle.

    • 1.2.2008  01:21

    Výtečná dánská tragikomedie natočená v intencích manifestu Dogma 95 vypráví divákovi stěží uvěřitelný příběh, který však v rámci filmového vyprávění podivuhodně funguje a překonává zažitá klišé žánru romantických ,,svatebních" komedií. Dánská komedie je hodně crazy - ulétlá dějová kostra, ulétlí hrdinové v čele s hlavní hrdinkou, která balancuje mezi světy dvou zcela odlišných mužů v jejím životě a sama je ten poslední, kdo si je jist, ke komu se přiklonit; ústřední čtveřice (a její čtyřúhelník vztahů) je vůbec typicky ,,západně" ztracená - v životě, ve vztazích, sama v sobě... Obklopeni dostatkem a blahobytem vyrostli do světa krizí identit a to, co by v jiné kultuře vyřešila přemíra existenčních starostí, řeší ztraceni v přebytku volného času experimenty se svými životy... Režisérka Natasha Arthy natočila velmi povedený film, ozvláštněný zajímavými muzikálovými čísly (psychicky nemocné Mette se zjevuje kapela a především charismatický holohlavý zpěvák), které volně odkazují třeba k Tanci v temnotách... Romantická rovina příběhu je velmi decentní a v podstatě vytváří opozitum romantickým klišé amerických komedií... Film plný civilních hereckých výkonů a civilně plynoucího filmového tempa, velmi příjemné setkání se zástupcem skandinávské kinematografie... Podobné filmy: Italština pro začátečníky, Mifune, Pojďme si hrát, Adamova jablka

    • 29.1.2008  16:57
    Punk jako životní postoj (TV film) (2005)
    ****

    Celkem zajímavý dokument o historii punku a jím ovlivněných hudebních žánrech (nová vlna, grunge, hardcore, alternativní americký kytarový rock, noise, hip-hopové fúze...), kterému ovšem podrážejí nohy dvě věci - přílišné ukotvení na americké straně Atlantiku a taková (chtělo by se říci punková:-)) roztěkanost a roztříštěnost, kdy tvůrci sami jakoby nevěděli, pro jakou koncepci se vlastně rozhodli. Nějaká tu ale byla a dobře ji vystihuje v české distribuci zvolený název Punk jako životní postoj... Jde spíše o postihnutí jakéhosi spodního duchovního proudu západní civilizace, jejíž špičkou ledovce byl právě hudební žánr zvaný punk... (Nemožnost u DVD vypnout místy nepříjemný český dabing je už vůbec šílenost, zvláště u hudebního dokumentu! Skvělý tah, firmo Intersonic...)

    • 28.1.2008  23:44
    Firefly (TV seriál) (2002)
    ****

    Nápad propojit sci-fi a western je jistě hodně neotřelý, i když se dá registrovat už třeba ve Hvězdných válkách. Tady jdou ale tvůrci ještě mnohem dál a do převážně sci-fi seriálu implementovali třeba i country hudbu, která mne zpočátku hodně iritovala a trvalo pár dílů, než jsem si na ni zvykl. Na co jsem si však nemohl zvyknout vůbec, byla zjevná snaha cílit seriál na potencionálního cílového diváka - mladého teenagera. To, co bylo v pitomoučké Buffy explicitní, je tady naštěstí dosti potlačeno, ale přeci jen mi dá práci identifikovat se s tak černobílými a modelovými charaktery (fešný kapitán - vzor dokonalé zásadovosti a dokonalý hrdina, starší duchovní mistr, mladá technicky až neuvěřitelně zdatná strojnice atd.). Nakonec ale musím uznat, že seriál má mnohé do sebe a jelikož mám sci-fi i westerny rád, dal jsem ****, úplně bez chyb to ale není...

    • 28.1.2008  22:33

    Velká a hodně dlouhá válečná nuda... Co na tom může změnit hvězdné herecké obsazení? Zhola nic...

    • 23.1.2008  23:14

    První z velkých filmů Martina Scorseseho a zároveň také první z řady jeho filmů věnovaných jeho životnímu tématu - v Americe domestikované italské mafii... Zajímavé je porovnat, jak velký kus cesty Scorsese urazil od svého rok starého předešlého filmu Bertha z dobytčáku - jsou to doslova dva různé filmové světy. Špinavé ulice se věrny dobovým intencím zaměřují na realistické postižení fenoménu fungování světa nelegálního obchodu, zločinu a mafie, je to však docela netypický gangsterský film. Třeba vůbec tu není zastoupen prvek strážců zákona - policisté se vyskytují pouze u scény rvačky v kulečníkovém baru, aby dokumentovali jednu ze základních Scorsesovských zákonitostí - město jako místo absolutní korupce, zločinu, násilí, metafora džungle. Všichni jsou tu poznamenaní životem v něm, všichni mají jedinou touhu - vyšplhat po sociálním žebříčku co nejvýše a dostat se z bahna , z ulice... Ulice jsou symbolem zákonů animality, práva silnějšího, místa, kde přežije jen ten nejodolnější, nejcyničtější, nejzkorumpovanější... Netypický je i milostný vztah mezi hlavní postavou Charliem a jeho sestrou Theresou, která trpí epileptickými záchvaty a které příznačně dokreslují její jinakost. Hodně zvláštní postavu tu ztvárnil Robert De Niro - sociopat a doslova magor, který má problémy nejen se svými dluhy, ale i s autoritami, sebekázní a byť jen sebeprimitivnějšími kulturními normami a jejich akceptováním. Martin Scorsese se snažil svůj film ozvláštnit i po formální stránce, velmi zajímavá práce s kamerou, hodně progresivní záběry, počátky tak charakteristického Mistrova režijního rukopisu. Tady začal být Scorsese Scorsesem...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace