Radek99

Radek99

Radek Cihla

okres Český Krumlov
čecháček a maloměšťák

homepage

821 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 6.4.2008  20:51

    O tom, že žánr western ještě naštěstí není úplně mrtvý a že jako spící vulkán jen dřímá a občas vyvrhne trochu vroucího magmatu, se divák může přesvědčit třeba právě v momentě, když nasedne na 3:10 Vlak do Yumy... Není to sice úplný vrchol žánrového ranku, ale o renesanci žánru se skutečně jedná... Všechna ta železná pravidla a zákonitosti westernu (jde o remake stejnojmeného snímku z roku 1957), charaktery hrdinů, čest, která zastiňuje vše ostatní v motivaci jednání postav a která sbližuje oba dva protipólné světy - svět desperáta Bena Wadea i charakterního rančera Dana Evanse, příznaková mizanscéna, skvěle zvládnutý casting... Za vyzdvižení stojí především čistota žánru, James Mangold se nesnaží western uchopit z pozice postmoderního tvůrce, nehraje si ani neexperimentuje s narací, nehledá nové modely vyprávění a směr, kam by daný žánr svým snímkem posunul, ale naopak zůstává na dobře známých pozicích a snaží se z nich vytěžit maximum...a nutno uznat, že se mu to daří... Uznávám, že s inkriminovaným sporným závěrem jsem měl trochu problémy i já, ale v intencích žánrového schématu a kontextu sémantiky příběhu jsem ho přijal... ano, takhle má vypadat a končit western...svět nedostižných ideálů mužského charakteru...každý nemusí být hrdina...ale zemřít musí každý muž čestně! Podobné filmy: Proposition, Nesmiřitelní, Bledý jezdec, Psanec Josey Wales, Cesta za záchranou / 3:10 to Yuma

    • 3.4.2008  00:38

    Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...)

    • 3.4.2008  00:34

    Tenhle dokument je silně poznamenán svou televizností, a to nejen ve formě zpracování, ale i ve smyslu průměrnosti... Leč mám rád Jarka...takže za něj přidávám jednu hvězdičku navrch:-) Jinak skutečně spíše průměrný dokumentární snímek... (který byl natočen dlouho předtím, než se provalila Nohavicova temná minulost a začal smutný hon na čarodějnice)

    • 1.4.2008  00:06
    Sirotčinec (2007)
    ****

    Atmosferický duchařský thriller/horor odkazující až někam k temným původním folklórním pohádkám, které byly přirozeně strašidelné a hororové. Mystérium prokletého domu chytře ohraničuje příznačné uzavřené prostředí, kde je od začátku přítomno neviditelné tajemství, které chce býti odhaleno. Za vyzdvižení stojí (s pohádkou propojující) princip hry zajímavě použitý ve struktuře příběhu, obdobně jako motiv pohádkové knihy Petera Pana, který (stejně jako postavy ve filmu) odmítá zestárnout. Šikovně jsou proti sobě postavena i paradigmata racionálního přístupu k realitě a paradigma připouštějící existenci nadpřirozena (jejich stěžejní střet předznamenává i nejsilnější scénu filmu - médium vydávající se kontaktovat druhou stranu, geniálně zaranžované v metazáběrech kamer, kdy se tým pokouší tento kontakt multimediálně dokumentovat...). Ve filmu byly použity podobné kamerové rastry, jaké bývají ve filmech Guillerma del Tora, který určitě ne náhodu tenhle snímek produkoval. Obrazovost a symbolickou hloubku jeho filmů sice El Orfanato nemá, na to mu schází del Torava mýtotvorná fantasie, ale svou funkci (tedy uchvátit divákovu pozornost a napnout ho mnohdy až k nevydržení) určitě splňuje dokonale. Mám rád španělskou a obecně hispánskou kinematografii a ani El Orfanato (Sirotčinec) mne nezklamalo...

    • 31.3.2008  01:51
    Sexy Pistols (2006)
    *

    Falešnice. Není tam ani sex, ani ty pistolnice. Jenom hořká pachuť v ústech z toho, jak málo stačí k natočení filmu...totiž nadržený divák...

    • 30.3.2008  20:50

    Geniální Coenovský thriller coby variace klasického westernu, drsných thrillerů 70. let a dramat s etickým rozměrem, příliš sofistikované a po formální stránce dokonalé dílo. Už ten příznačný začátek - postsynchron s monologem šerifa vzpomínajícího na staré dobré časy se statickými celky příznakové jižanské krajiny, které svou délkou nutí k zpozornění a akcentují vyřčené... Coenové rozehrávají svou typickou fabulační hru, tentokráte ale jakoby navážno, s hlubokým dopadem převážně podprahového sdělení - ty obrazy tichého, obyčejného zabíjení jakoby měly vyvolávat aluze na Takové normální zabijáky, Javier Bardem však dává svému přirozenému zabíjení ještě nový rozměr - rozměr zásadovosti, zvrhlého etického kontextu a jakési obskurní čestnosti (je to jeden z nejlépe zahraných psychopatů, které jsem kdy viděl...), nese v sobě navíc ještě rozměr osudovosti; Josh Brolin zase v roli vietnamského veterána a zapomenutého svářeče dává vzpomenout na hrdiny westernů, vizuálně však jakoby tento cowboy vypadl z thrillerů 70. let, jejichž drsná atmosféra se prolíná celým filmem. Opačným nosným prvkem je stárnoucí šerif Tommyho Lee Jonese, který není sto vyrovnat se s uspěchanou a stále se zdrsňující dobou a nostalgicky se uchyluje k mýtu o starých dobrých časech (který je ovšem pouze chimérou, jak zazní přímo ve filmu). Typická generační propast, o čemž by mohli své povědět všichni stárnoucí učitelé a obecně staří lidé, kteří již světu a době svých vnuků nerozumějí... V tomhle zmítání je trocha existenciálna, trocha predestinace a zacházení s náhodou, Coenové hodně zvláštně pracují s příběhovou linií, záměrně narušují kontinuální strukturu vyprávění a nechávají diváka jednak na pochybách, proč co která postava udělala (motivační provázání je mnohdy hodně nezřetelné) a někdy záměrně uhnou linii příběhu zcela nečekaným směrem (bouračka, události v motelu v El Pasu...), je to taková hra s divákem (pro bratry Coeny hodně typická). Jejich film je plný toho nejbrutálnějšího násilí, ale vyznění je vlastně zcela opačné - latentně přítomný vypravěč ústy dosluhujících mužů zákona odsuzuje zvrhlou dobu (i když je otázkou, zda dříve nebyla ještě zvrhlejší...). V dnešním filmovém světě je až neskutečné, že se tvůrci ve svém vyprávění obejdou takřka úplně bez filmové hudby... To nejlépe svědčí o síle a přesvědčivosti snímku... Snímku o současné Americe, která se neliší příliš od té pionýrské...Poklona tomu mýtickému světu a jeho mužské podstatě...která je ovšem až příliš často vykoupena krví...

    • 29.3.2008  13:52

    Na dobu svého vzniku hodně slušný detektivní film...(i když žánr detektivky byl možná jen takový aposteriorní zástupný rámec, aby se takovýhle film mohl v období normalizace vůbec natočit...a samozřejmě také individuální omezení autora předlohy Josefa Klímy) Schematický dobový pohled na romskou komunitu je vyvážen hodně slušnou úrovní práce s romským komparzem (škoda, že mezi sebou Romové mluví povětšinou vynikající češtinou...), výbornou romskou folklórní hudbou (romské texty jsou od Emila Ščuky), slušným scénářem a odvahou pustit se do choulostivého a spletitého tématu... Režisér Dušan Klein se vydal po nelehké cestě a obstál se ctí, to je nutno uznat... Ojedinělý počin... (kvůli silně zažitému stereotypu v nazírání na romskou komunitu a latentním xenofobním předsudkům díla však nemohu udělit vyšší hodnocení...) Podobné filmy: Kdo se bojí, utíká

    • 27.3.2008  20:46

    Jedna z nejhorších filmových adaptací literární předlohy, jakou jsem kdy viděl... Co z té osobité knihy Kurta Vonneguta vytvořil režisér a zároveň autor scénáře Alan Rudolph, pro to nemám jiné označení než chaos a nesmyslná prázdná postmoderní póza. Původní literární text se zajisté obtížně adaptuje - Kurt Vonnegut psal přesně v intencích postmoderny, kniha je založená na dějově navzájem se prolínajících příběhových linkách, které jsou tu jenom proto, aby se nakonec protly a daly autorovi možnost exponovat netradiční závěr, potkává se tu vysoké i nízké umění - hodnotnost i brak, stejně jako postmoderní vertikální členění textu - kniha je volně doplněna náčrtky, autorovými neumětelými ilustracemi, autor sám v knize vystupuje a vstupuje do děje, jelikož celý text je vlastně hlavně o existenciálních pochybách a základních filosofických otázkách - Proč jsem na světě? Co je smyslem života? ,,Být očima a ušima a svědomím Stvořitele vesmíru...", tahle odpověď se objeví přímo v knize. Ve filmu je však redukována pouze na nápis sprejem kdesi na zdi v zapadlé uličce, kudy prochází Kilgore Trout...a tak je to vlastně se vším...scénář sice téměř doslovně opisuje příběhové peripetie knihy, ale vyznění je nějak redukováno, ta ironická a rozverná atmosféra literárního textu odešla vniveč a zbyl jen suchý filmový Ridest Digest Výběr...bez humoru (z knihy trčela hlavně slavná ,,bobří" metafora), bez intelektuální hloubky, bez invence... Tenhle film nemá cenu sledovat bez předchozí četby knihy...a to je pro film smutné vysvědčení...

    • 27.3.2008  15:53
    Smallville (TV seriál) (2001)
    *

    Co se dělo, když byl Superman ještě mladý? Hrál v teenegerském seriálu... Hodnocení se tu bude lišit především podle věku hodnotitele...a mně už není třináct:-(

    • 26.3.2008  23:54

    Silně působící drama ryze ženského pohledu na svět, tichá výpověď o tom, jak může být někdy úděl ženy krutý a deprimující. Film hodně komorní, pomalý, se statickými záběry (symbolicky přírodní koloběh vody okolo příbytku ústřední dvojice - okap s podzimním listím, zamrzlá pumpa...) vytvářejícími předěly. Obrazy jsou hlavním nositelem významu - opisují ženské vnímání tvořené hlavně složkou pocitovou (úžasně natočený závěr plný statických záběrů sušícího se prádla, jejichž řetězení přímo evokovalo bouři pocitů uvnitř hlavní hrdinky...). Ten zvláštní milostný trojúhelník byl hodně zajímavým řešením situace, bylo interesantní ponořovat se do otevírající se bolavé ženské psychiky a duše... Dlouho jsem si říkal, co všechno ta silná ženská postava vydrží, obrácení filmové kamery (a duševního i hodnotového světa hlavní hrdinky) na konci filmu ale bylo racionálním vyústěním situace...dlouhodobé vytěsnění frustrace do oblasti podvědomí se muselo nějak projevit... Citlivý film plný těch nejběžnějších životních situací ... a přitom tak mezních a výjimečných osudů... Nádherně stylizovaný film působivých obrazů se skrytou vnitřní silou... Obraz vnitřního světa jasně vymezeného typu ženy - obětavé matky... (na mne ale především ze začátku poněkud rozvláčněný a zdlouhavý)

    • 24.3.2008  13:38

    Skvělá slovenská parodie stavící se po bok legendárních filmů pánů Brdečky a Lipského... Film beroucí si na paškál za objekt svého zesměšnění nejenom národní legendy o zbojnících, ale v podstatě i mýtus národního obrození... Pacho je klonem humoru Woodyho Allena (silně mi to připomínalo Allenovské parodie typu Láska a smrt...) s ryze osobitým slovenským ,,folklórním" pohledem - všechna ta frázovitá ,,múdra", ty ,,figury" coby úžasně komponované živé obrazy, doslova geniální stylizace, ta nádherná hudba vytváří pseudofolklorní kontext, který trefně vystihuje komunistickou propagandistickou posedlost a zaujetí národním folklórem... My Češi jsme to zkusili jinak, transponováním zbojnické legendy do folkového muzikálu (Balada pro banditu tak reflektuje spíše ryze český fenomén trampství...), Slováci však ohlasem legend o Jánošíkovi či Šuhajovi nastavili úplně novou kvalitu - Pacho, hybský zbojník paroduje přímo základní slovenské hodnoty... Sebeironie je očistná (hledání Slovenska na mapě u císařského dvora), jen tápu, jak široce je národně akceptovaná... Tenhle skvělý film by mohl mít podobné účinky jako ona bájná frndžalica... Nádherná ohlasová parodie... ,,Nasedajtě na koně!" ,,Nemáme koně." ,,Tak utěkajtéééé!"

    • 23.3.2008  21:27
    BrainStorm (TV film) (2008)
    ****

    Kdybych si měl vsadit na jistotu v české televizní tvorbě, bylo by to určitě jméno režiséra Jiřího Stracha. Když se navíc ujme scénáře talentovaného (a velmi činorodého) Marka Epsteina, je skoro jisté, že vznikne zajímavé a osobité dílo. Komorní rodinné drama BrainStorm je ukázkou moderní současné české produkce - zaostření na mezilidské vztahy, krize v partnerství, v rodině, přitom ale smířlivý tón a lidský rozměr... Výchozí mikroklima je neradostné - manželství v troskách, senilní otec, který dětem zůstává na krku a starost o něj je jen na obtíž, spíše věc než člověk...který je ovšem jen katalyzátorem zprvu spíše podprahového vývoje a změn rodinného klimatu (symbolicky zvolená lokace staré rodinné vilky v rekonstrukci symbolizující stav oné dysfunkční rodiny...) Krize má vícegenerační rozměr. Epstein se Strachem ale zajímavě fabulují a shodou náhod hlavní roli začnou hrát zázračné regenerační pilulky...nebo možná metafyzická interpretace spojená s postavou záhadného cyklistického messengera... Pochvalu zaslouží herecké obsazení - jak Radek Brzobohatý, tak Ivan Trojan předvádějí své vysoké herecké standardy, zdatně jim sekundují též herci ve vedlejších rolích (dětské nevyjímaje)... Nevím, jestli by tenhle námět unesl celovečerní filmové zpracování, proto budiž pochválena volba televizního formátu...a lze si jen přát, aby podobně vyzrálých projektů vznikalo v České televizi více...

    • 22.3.2008  23:17
    Hlas moře (2004)
    *****

    Jestliže mají zastánci zrušení trestu smrti svou ideovou oporu ve vynikajícím Parkerově opusu Život Davida Galea, pak zastánci euthanasie našli svou platformu ve filmu Hlas moře. Alejandro Amenábar se vydal podobnou cestou jako Alan Parker a celý tenhle emocionálně neobyčejně silný příběh exponuje především jako fakticky podpůrný argument k právě probíhající celoevropské (a spíše by se slušelo říci celoeuroatlantické - viz udělení ocenění americké akademie za nejlepší cizojazyčný film...) diskusi. Je to velmi bolestné téma, nelze se jednoznačně vymezit...a je paradoxem, že tenhle film přichází právě z apriori silně katolicky založené země, jako je Španělsko (ale ono se možná jen ukazuje, že tohle je pouze přežitý předsudek, to, že ve Španělsku již léta vládnou levicové strany jistě v podtextu také o něčem vypovídá...) Nelze se asi úplně vžít do osudu člověka, který je 28 let ochrnutý na většinu těla a sevřen v kazajce kataplexie...na to žádná empatie nestačí... Amenábar má však dar zdůraznit ty drobné detaily, které mají obrovskou vypovídací hodnotu...nejsilnější mi přišly právě takové momenty, jako třeba nenápadná věta hlavního hrdiny: ,,Julia: Proč se pořád usmíváš, Ramóne? Ramón: Když nemůžeš utéct...a když jsi nepřetržitě závislý na ostatních...naučíš se plakat smíchem." Tady je opsané veškeré zoufalství, které podobně postižený člověk zakouší. Zvláště když mu zbudou, ukryty hluboko v mozku, všechny propriety normálního zdravého uvažování - Ramón se cítí pořád mužem, má erotické představy a touhy...slyší volání moře... Vrcholem a středobodem celého filmu je herecký výkon Javiera Bardema. Je úžasné sledovat, co všechno se dá uhrát mimikou, když všechny ostatní složky komunikace s divákem jsou okleštěny...a Bardem má dar hereckého génia. Jeho ústa a oči sdělovaly tolik, že nebylo potřeba slov... Jen síly obrazů...k těm nejsilnějším patřily sekvence, kdy Ramón náhle bez signálu přechází do své fantazie, vstává z postele a odchází...odlétá...(létací pasáže, létací sny...jeden ze základních lidských archetypů...důvěrně je zná asi každý člověk...). Volání moře je silné, stejně jako tenhle film. Nevím, zda býti jednoznačně pro euthanasii, vím, že bych Ramónovi přál možnost volby... Podobné filmy: Skafandr a motýl, Moje levá noha, Uvnitř tančím, Život Davida Galea

    • 22.3.2008  14:34
    Zlaté rybky (1977)
    **

    Tendenční normalizační pohled na subkulturu narkomanů, zkreslený a hodně zavádějící, v podstatě propagandistická agitka... Film nefunguje ani jako detektivka, jeho pomalé plynutí a jakási hraná hloubka nekoresponduje s diváckým prožitkem. Za pozornost stojí tedy jen poměrná řemeslná zručnost tvůrců a především kvalitní herecké obsazení v čele s Radovanem Lukavským (věčná škoda, že musel brát takovéhle role a zahazoval tak svůj výjimečný dramatický talent) a skutečně dobře hrajícím Oldřichem Víznerem...

    • 21.3.2008  16:51

    Podivuhodné balkánské podobenství na pozadí právě propukávající 2. světové války... Podobné filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour, Země nikoho

    • 20.3.2008  15:05
    Pán much (1990)
    ****

    William Golding napsal jednu z nejlepších knih, kterou jsem kdy četl. Harry Hook natočil podle ní film. Zmizelo mnohé. Zůstalo hodně. Tu původní sílu a filosoficko-mysticko-rituální přesahy už to ale nemá...

    • 19.3.2008  23:03

    Americká krása dovedená do extrému. Tam, kde ve své filmové reflexi končí coby tvůrce Sam Mendes (odchod dětí z dysfunkční rodiny...), odtud začíná své podobenství vyprávět herec a režisér Sean Penn. Dvě časové roviny - aktuální a retrospektivní, které obě dvě lineárně směřují k splynutí, obsahují silný příběh člověka, který na útěku před rodiči a civilizací nachází sám sebe i prožitek skutečného života. Člověka, který porušuje onu symbolickou Kazanovskou tichou dohodu a odmítá věcmi a penězi nahrazovat pocit štěstí. Co na tomhle dokonalém filmu vyzdvihnout především? Asi režijní invenci Seana Penna. Tohle zlobivé dítě Hollywoodu přerostlo škatulku herectví a dospělo v plnohodnotného umělecky založeného tvůrce - jeho režie ani scénář nepostrádají invenci, složitě strukturované herecké i dějové celky, účelnou zkratkovitostí přebíjí rutinu, kterou se navíc Penn nebojí ozvláštnit čistě poetickými a uměleckými vložkami (detaily zvířat, plynutí mraků, prolínačky, zpomalovačky...). Často je film estetizován klipovostí, záběry, kdy nad kamerou přejíždí nákladní vlak či kamión, pasážemi podkreslenými jen hudbou...jsou to jakési milníky fázující plynutí děje a přechody mezi oběma stěžejními časovými rovinami. Určujícím znakem jsou také až divácky ohromující jízdy kamery, kdy počátek je vždy snímán z velké perspektivy k zvýraznění krajiny, uvnitř ní se skrývá bezvýznamný člověk (jízda uvnitř Coloradského kaňonu nad řekou, Aljašské záběry, především příjezd a závěr...) Penn se nebojí experimentovat, ale jeho režijní rukopis už je zažitý a dobře čitelný (místy mi některými scenériemi a záběry připomínal třeba jeho Přísahu), vkládá do něj mnoho symboliky (opasek...) a důrazu na pradávnou ritualizaci života... Nedílnou součástí působení snímku je vynikající hudba Eddieho Veddera z Pearl Jam. Jeho až folkový projev pouze s akustickou kytarou i jeho celková osobnost přesně zapadají do modelu příběhu a jeho vynikající texty mnohdy posouvají jeho vyznění dál... Casting je tradičně u Seana Penna bezchybný (vždyť je sám hercem), zvláštní uznání zaslouží ale především představitel hlavního hrdiny Emile Hirsch, který je fyzicky (alespoň podle závěrečné fotografie) podoben skutečnému Christopheru McCandlessovi. Penn skutečně neplácá do větru...natočil film, který postihuje nějaký hlubší proud v současné západní civilizaci, kde se ve své cyklicitě vývoje objevuje kdosi jako post-hippies... (v českém prostředí třeba ohlas ve Vorlově Z města cestě...) Happiness is real only if shared!

    • 19.3.2008  18:58

    Budovatelský film s Vlastou Burianem... Na budovatelský film nadstandardní (kdyby se mi to v tomhle případě nepříčilo na jazyku, řekl bych, že až skvělé...), na veselohru s Vlastou Burianem podprůměrné až smutné se svou výpovědní hodnotou o tíživé době a tragickém konci národního komika... Tak si vyberte...

    • 19.3.2008  01:16

    Strhující sociální drama reflektující posmutnělý obraz Anglie 80. let, éry thacherismu, s obrovskou nezaměstnaností, dobu ztracené generace, kdy stále ještě platilo punkové heslo let sedmdesátých No Future, ale objevila se navíc frustrace z ne úplně povedeného válečného konfliktu o (geograficky argentinské) Falklandy, stejně jako radikalizace části sociální spodiny a z ní plynoucí vlna nacionalismu, film o vlastní temné minulosti, který nám tady u nás ještě stále chybí a není na obzoru nikdo, kdo by ho natočil. Vlastní temná sebereflexe, svědectví o té strašné bezvýchodnosti doby, kterou jsme tady v éře normalizace zažívali i my... Uhrančivý příběh malého chlapce (úžasně přesvědčivý Thomas Turgoose v roli Shauna), jehož asimiluje místní subkultura a který by mohl sloužit jako dokument o historii skinheads, původním hnutí mladých anglických nezaměstnaných, navazujících v mnohém na punk...přičemž základním krédem je být apolitický a patřit do komunity. Anglie tu není prezentována jako jedna ze světových velmocí, bohatá a mocná postimperiální následovnice, je nám tu dáno spatřit Anglii s tváří zubožených dělnických periferií velkých měst, Anglii jako sociální vrak plný nezaměstnaných, Anglii platící těžké ztráty za své válečné Pyrrhovo vítězství... K vrcholům filmu patří sekvence zachycující ventilování frustrací party mladých při demolování opuštěných rodinných domků, což je jedna z mála aktivních zábav, ke kterým mají ve svém omezeném prostředí přístup...stejně jako postupná radikalizace části komunity pod vlivem recidivujícího rasisty Comba a odklon od apolitických premis do náruče extrémní pravice... Tenhle film je špinavý a hrubý, stejně jako jeho hlavní představitelé - a tomu odpovídá i formální stránka - kamera často snímaná z ruky, rychlé střihy (jen výjimečně prokládané poetickými záběry - detail pampelišky, měnící se strom...), úderná a přesně volená hudba, úžasná mizanscéna (lokace plné industriálních ruin, oprýskaných omítek, typicky anglické dělnické zástavby...) ... taková asi skutečně byla Anglie té doby...

    • 16.3.2008  19:27

    Tenhle nenápadný western o tolik předběhl svou dobu... Film, v němž nejsou Indiáni jen ti špatní, zákeřní a vhodní leda k vyhlazení a bílí pionýři na divokém západě jen ti dobří, kladní a charakterní hrdinové... Možná jeden z úplně prvních demýtizačních westernů... Ještě tedy ne ten velký, skutečný, ale přeci jenom...první vlaštovka (to on stál u kolébky takových děl jako Malý velký muž či Tanec s vlky...)...porušení nepsané premisy, že genocida Indiánů byla v zájmu společnosti a civilizace. James Stewart ztvárňuje bílého hrdinu, který stojí na pomezí dvou světů - ten, kam etnicky patří, ho téměř zlynčuje, a ten druhý je mu nakonec také osudový, ale důraz je tu kladen především na absolutní hodnoty - hrdinství, čestnost, držení slova, mír... To je hlavní hrdina v kostce - a to je také jediná slabina filmu...přílišná idealizace, trochu naivistické vhlédnutí do dob zlatokopů a Indiánské genocidy... Každopádně tenhle western si pozornost zaslouží i po té spoustě let... (třeba už jen kvůli reflektování Apachů a obecně indiánské společnosti coby přirozeně integrované součásti přírody...tedy žijící zjevně ekologicky...)

    • 14.3.2008  01:35
    Mlha (2007)
    *****

    Nemám hollywoodské blockbustery právě příliš v lásce, ale Darabontův film prostě neměl chybu. Jeho adaptace povídky jeho dvorního literáta Stephena Kinga je ve své apokalyptické vizi dokonalá... Žánrové vymezení je sporné - rozhodně to není horor, není to ani fantasy, jde spíše o čistokrevný sci-fi thriller s důrazem na mapování iracionální roviny lidského konání a jeho zkoumání v mezních situacích. Výborná psychologická drobnokresba je v Kingových knihách i Darabontových filmech standardem, nejinak je tomu i v The Mist. Možná by se dalo zjednodušeně říci, že celý film je vlastně o tom, jak se chovají lidé pod tlakem stresu a vnějších stresorů, ovlivněni vypětím situace, nedostatkem informací a jak snadno podléhají iracionálnu ve svém uvažování i jednání. Náboženská fanatička, zmanipulovaný dav, pokusy o lynchování...není to spíše variace na Peckinpahovi Strašáky? Vynikající studie toho, co z člověka udělá postupná dekonstrukce kulturních norem a potlačení zažitých vzorců chování... Darabont výborně vytváří a rozvíjí tíživou atmosféru, ze slunečného amerického dvorku se postupně přeneseme do všepohlcující mlhy, která nevěstí nic dobrého. Scénář dobře nakládá i s tím, že postavy mohou využívat jen omezené zdroje a prostředky, to ještě více posiluje psychologickou rovinu a nadřazuje ji akci. Pro katastrofické filmy je charakteristické omezená (většinou velmi malá) skupina postav a od světa odřízlé místo, tohle pravidlo se realizuje i v Darabontově snímku. Umné je zvláště dávkování napětí - divák není vystaven nijak zbytečně extrémně lekacím scénám, napětí se buduje pozvolna a houstne a houstne. Jde o to reflektovat pocit bezmoci, bezvýchodnosti a až nihilistické psychózy. Absolutní hodnocení dávám hlavně za závěr - ten mne svou depresivitou totálně odrovnal a já jen mohu říci, že TOHLE jsem nečekal... Vynikající film... Podobné filmy: Válka světů, Potomci lidí, Monstrum, Znamení

    • 12.3.2008  23:56

    Hluboce lidský film Bohdana Slámy, který se tak v kruhu vrací někam ke svému debutu Divoké včely, než že by lineárně rozvíjel poetiku a místopis svého vavříny ověnčeného Štěstí. Jde zase o vykreslení izolovaného života na české vesnici, kam se z velkého světa euroregionů a blyštivých metropolí (zde konkrétně Praha) buď utíká nebo kudy se jen projíždí... Na takovéto v civilizační evoluci stagnující místo utíká i hlavní hrdina - Učitel. Bohdan Sláma tak nechává ve svém scénáři rezonovat tisíciletou existenciální krizi evropského intelektuála, navazující u nás třeba na osudy Otokara Březiny, ve filmu nedoceněný Tycův snímek Žiletky, zaslechneme tasovský nářek Jakuba Demla (stejně jako jeho filmový odraz Zapomenuté světlo), můžeme zaslechnout i pár imaginárních tónů z varhan Jana Jakuba Ryby, taktéž venkovského učitele... K tomu ovšem rezonance zahrnuje ještě další polohy, a to nejenom jinakost intelektuální, ale i jinakost možná ještě problematičtější a hlubší - jinakost sexuální orientace... Moderní člověk má okolo sebe desítky lidí, žije mezi nimi, ale přesto se cítí sám, žije uvnitř opuštěně. Proto i ve filmu mnohokráte použitý symbol ulity. Vnímavý člověk, intelektuál, žijící v ulitě, opuštěný...není to příznačný fenomén provázející mentální vývoj lidstva skrze jeho dějiny? Útěk z města do vesnického prostředí se ale tentokráte neděje v symbolické rovině buditelů a ruralistů coby útěk před špatným a zkaženým, jde spíše o útěk před sebou samým... Bohdan Sláma tu ve své fabulaci rozehrává tolik zajímavých motivů a vdechuje život tolika překvapivým motivacím (které jsou vždy uvěřitelné a mají pokaždé nějaký racionální základ), že už se těším na jeho další film. Sláma je suverénní i na poli režisérském, je to skutečně umný a talentovaný režisér - pro něj typická pozvolná dynamika filmu plná dlouhých (úžasně komponovaných a natočených) záběrů - nejčastěji jízd, se někdy funkčně prokládá kratičkým dynamickým záběrem kamery z ruky (např. letmý pohled na rozestlanou prázdnou postel), film má tak velmi osobitou (až rozjímavou) atmosféru... Stejně tak vynikající práce s herci, dokonalý casting (vesnický život Slámovi jde), úžasný a geniální Pavel Liška v hlavní roli, civilní, přesvědčivý, herecky ukázněný, hodně mi připomínal Bolka Polívku v Zapomenutém světle. Za připomenutí stojí práce s mladými neherci, (pro Slámu typický) obraz vesnické zábavy, tancovačky (kde se odehrává vše podstatné a dochází k dějové katastrofě), vynikající mizanscéna, velmi autentické lokace vesnice (v protipólu světu dálnice, Halle a Prahy), opět poetická práce s vodou a pramičkou na ní (stejně jako ve Štěstí), velmi sugestivní použití filmové hudby, kreativně zakomponované do struktury příběhu... Samozřejmě, že by se daly nalézt i věci, které by se daly filmu vytknout - někdy naturščici neustojí tak úplně svou repliku, možná, že se dalo trochu jinak pracovat s divákovými emocemi... Ale ani v životě není všechno dokonalé...možná je to analogie... Tedy snímek, který připomíná spíše život, než film...

    • 10.3.2008  21:38
    Občan Havel (2007)
    *****

    Vpravdě unikátní dokument mapující mediální (ne)soukromí ikony českého občanství - Václava Havla. 120 hodin materiálu pořízeného v letech 1992 až 2006 skýtalo zajisté mnoho zajímavého a dalo se z něj sestřihat jistě i několik zajímavých celovečerních filmů. Dokumentarista Pavel Koutecký byl jedním z těch šťastných umělců (podobně jako třeba fotograf Bohdan Holomíček), jehož si Václav Havel pustil k tělu a dovolil mu sbírat podklady pro zamýšlené dílo, v tomto případě časosběrný dokument na ploše více než desetiletí (u nás má takový projekt jen jedinou obdobu - Manželské etudy paní Třeštíkové...svým charakterem ještě vzdáleně upomíná k unikátnímu černobílému dokumentu Karla Vachka Spřízneni volbou z roku 1968...). Tenhle formát má několik výhod - lze v něm zachytit proměnu ústřední postavy v průběhu času, možnost cíleně ostřit na požadované umělecké aspekty, rekapitulační a sumarizační efekt... Pavel Koutecký a posléze Miroslav Janek akcentovali především rovinu civilnosti a z natočeného materiálu se pokusili sestavit portrét obyčejného člověka. Nahlédnout do soukromí jedné z nejvýznamnějších postav naší historie (žijící postavy z učebnice dějepisu) je neopakovatelná příležitost a pro diváka i jistě velmi atraktivní možnost, rys civilnosti mnohé ale možná překvapí. Václav Havel je tak viděn v momentech nervozity, trémy, vzteku, trapasů, v momentech pohnutých životních chvil, překvapující je jeho silný smysl pro humor, sebeshazování, nerozhodnost, pochyby, jeho neustále se prohlubující rozčarování z české politiky... Mnohdy mi ho bylo až líto... Velmi zajímaví jsou i lidé kolem prezidenta Havla - energický kancléř Medek, kultivovaný mluvčí Špaček, obě Havlovy ženy, množství disidentů i političtí protivníci (hlavně dlouholetý premiér Václav Klaus, jehož čecháčkovství a provinčnost tenhle dokument jen podtrhuje...možná je i interpretace Ivana Medka zaznívající v jedné z diskuzí...). Jistě je sporné, jak dalece je chování Havla a ostatních stylizované a korigované přítomností kamery, zřejmý je i tvůrčí záměr modulující vyznění jednotlivých postav (už jen pouhým výběrem finálních záběrů), ale i přesto je z filmu patrná výjimečnost osoby našeho prvního svobodně zvoleného prezidenta (nadčasové myšlenky ohledně českého maloměšťáctví v kauze Chemapol-Junek, prognostické vize úskalí demokracie...) - morálně ohromující postavy, kolem níž se netvořily dějiny, neboť ona sama byla jejich tvůrcem a hybatelem... Škoda, že takových lidí je tak málo...

    • 9.3.2008  01:49

    Opravdu velmi sugestivní sci-fi s tématikou vesmírných letů a střetu s neznámem... Film s mimořádnou atmosférou, temným podprahovým sdělením a zneklidňujícím poselstvím. Škoda toho podivného konce. Ovšem takhle nějak by skutečně mohlo vypadat inferno... Podobné filmy: Pandorum, Supernova

    • 9.3.2008  00:55

    Veterán Sidney Lumet natočil vynikající soudní drama z prostředí v USA domestikované italské mafie a já musím nejprve přiznat, že mám pro tenhle typ filmů slabost. Přesto jsem se na něj právě dvakrát netěšil, jelikož Lumet do hlavní role obsadil akční ikonu Vina Diesela. Jaké bylo však mé překvapení, když se nenaplnily mé zažité předsudky a já s úžasem zjistil, že Vin Diesel taky umí i hrát! A to dokonce velmi obstojně. Lumet ho velmi ukáznil a Diesel tak ztvárňuje stárnoucího internovaného Italoameričana Jacka velmi přesvědčivě. Přesvědčivý chce být i celé tohle soudní drama, což se mu ale tak úplně nepodařilo. Lumet nezůstal objektivním a zcela nepokrytě straní jedné straně soudního procesu, což pro diváka není zase až tak na škodu... Tvůrcům se naštěstí podařilo ukočírovat patetické scény (zvláště promluvy Jacka ke svým soukmenovcům) a rétorika postav měla ten správný rozměr - od nezbytných příznakových vulgarismů až k justičnímu jazyku, jehož podstata byla zhmotněna nejlépe právě v neumělých Jackových řečech... Tenhle film není nějak převratný, je spíše sentimentální než dramatický, ale rozhodně stojí za vidění... Už kvůli Vinu Dieselovi... On skutečně charakterně hraje...

    • 8.3.2008  17:23
    Spaceballs (1987)
    **

    Jelikož už Hvězdné války považuji vlastně svého druhu za parodii, pak mne parodie parodie svým uměleckým záměrem právě příliš nepřesvědčuje. Mel Brooks se navíc doslovně drží dějově linie parodovaného originálu, čímž ještě více zdůrazňují vlastní povrchnost a průměrnost. Meritem věci je ale to, že neoriginalita parodie by měla být vyvážena smrští vtipů a gagů...kterou ale Spaceballs nenabízí...je tu příliš hluchých míst, mnohdy jsou vtipy tak lehce předvídatelné a čitelné, většina mi vůbec nepřipadala vtipná...pár dobrých gagů tu sice bylo, ale většinu filmového času jsem se nudil...a nejočividnější je, jak rychle tenhle film zestárl...analogová technika v éře budoucích ,,hvězdných válek", sbírka VHS kazet na palubě vesmírné lodi... Spaceballs skutečně nejsou nadčasová zábava...

    • 8.3.2008  12:35
    Na plovárně (TV pořad) (1998)
    *****

    O tom, že ve všem a všude je důležitý především lidský faktor, se přesvědčíte i v oblasti televizní zábavy v této osobité talk show... kde vládne etalon českého moderátorského řemesla - Marek Eben ! Je až neuvěřitelné, jak je tenhle muž kultivovaný, příjemný a přitom si drží tak svůj vysoký moderátorský standard... Gentlemanská, inteligentní a zábavná kultivace diváka, tak bych to nazval...

    • 8.3.2008  11:42

    Mel Brooks natočil mnohem lepší filmy i parodie, než je Bláznivý příběh Robina Hooda, ale i tak si tenhle snímek nese punc brookmenovsky ,,docela" kvalitní zábavy - nikdy totiž nesklouzává k trapnosti, urážkám či vulgaritám, drží si svůj standard, i když Brooksovi už v devadesátých letech zjevně mírně docházel dech...jeho nezměrná kreativita a originalita (reprezentovaná filmy jako Producenti či Silent Movie) je mnohdy nahrazována už jen (byť velmi umnou) rutinérskou řemeslností... Přesto jsou jeho parodie v rámci svého žánru stále ještě solidní nadprůměr...

    • 7.3.2008  00:35

    Nádherný a hluboce lidský film amerického režiséra a známého postexpresionistického malíře Juliana Schnabela, který pregnantně hledá a vymezuje hranice lidského - to, co nás dělá člověkem, není tělo, nýbrž naše vůle a mysl. Příběh o totálně paralyzovaném člověku (hodně podobný Amenábarově neméně vynikajícímu Hlasu moře), jehož jediným tělesným pohybem je pohyb víčka levého oka, což je také jediný komunikační kanál, který mu v komunikaci s okolním světem zbývá... Schnabel (v němž se nezapře umělecké malířské cítění) spolu s geniálním kameramanem Januszem Kaminskym (jeho kamera je snad největším kladem filmu) začínají v experimentální rovině v podobě First Person pohledu kamery, kterou k mé nemalé úlevě přeci jen po čase opouštějí a nabídnou divákovi klasický vyprávěcí postup s častými retrospektivními vstupy a vrcholně zajímavými fantazijními intermezzy, které z tohoto filmu dělají skutečně neotřelé dílo. Trochu mi vadila občasná doslovná popisnost v metaforické rovině, záběry na člověka uvězněného ve skafandru byly až příliš čitelné, v kontextu názvu filmu jsou ale pochopitelné... Několikrát mne napadlo (možná i díky té koprodukci Francie + USA), že tenhle film je vlastně sémantickým pokračováním Moorovo Sicka - jde o naplnění charitativního rozměru naší nadstandardně bohaté společnosti, která díky svým obrovským zdrojům může a musí uskutečňovat ten ,,luxus" udržovat při životě člověka již téměř klinicky mrtvého, k čemuž neváhá na plný úvazek zaměstnat tým špičkových odborníků - tahle tendence jde vlastně přesně proti premisám kapitalismu, které nejsou se široce sociálním zdravotnickým systémem právě moc kompatibilní (jak na to poukázal třeba právě Moore). Sociální ekonomické a politické modely jsou důležité...a to nejen kvůli tomu, že díky nim mohla vzniknout jak původní literární předloha, tak i tenhle nádherný a bolestně smutný film... Podobné filmy: Hlas moře, Uvnitř tančím, Moje levá noha

    • 3.3.2008  14:59
    King Kong (1933)
    ****

    Z dnešního pohledu krásný animák... No a historicky patrně nejlepší a nejpovedenější zástupce klasických hollywoodských monster filmů. Tenhle archaický velkofilm je plný krásné ruční animace a starých dobrých trikových scén (založených na zpětné projekci), bazálních kamerových stop triků, hereckých výkonů plných afektovaného přehrávání a nádherně naivních davových scén, kdy exprese je vyjádřena pohybem davu a strkanicí... Kong coby personifikované zlo je velmi ambivalentní, jelikož se ukáže, že disponuji silnými lidskými city (podobně třeba jako další zástupce klasických monster Frankenstein). Možné, že tahle variace na mýtický rozměr krásky a netvora je dnes už jen pro usmání, ale je to usmání milé a nostalgické...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace