Radek99

Radek99

Radek Cihla

okres Český Krumlov
čecháček a maloměšťák

homepage

825 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 27 52 70 71 72 73 74 75 76 78 103
    • 22.8.2008  22:17

    Snímky pro mladé jdou všechny stejnou cestou. Tahle teenagerská komedie se sice vydává po objížďce, ale stejně v ní zůstavá většina výmolů a nerovností, které drncají i na tahu hlavním. Interstate 60 se vyvarovala sice nejběžnějšího rigolu, naštěstí je totiž docela chytrá, ale dál už to s ní jede z kopce - podobenství o současné Americe plné klišé (červené BMW, město právníků, stopařka nymfomanka, droga Euphorie...), scénář průhledný a očekávaný, hlavní hrdinové a hrdinky jakoby vypadli z nějakého módního časopisu, romantická zápletka na úrovni teenage-pohádky... Jediným skutečným kladem téhle až příliš primitivně alegorické road-movie zůstává tak Gary Oldman a místy docela humorná složka. Interstate 60 je až příliš determinována svým cílovým divákem, širší cílový záběr by jí hodně pomohl, každému však, co jeho jest... (Kdybych měl ale osobně volit zdařilou teenagerskou komediální romanci, sáhl bych raději po 50x a stále poprvé...)

    • 20.8.2008  12:00

    Televizní seriál osobou režiséra a jasnou aluzí v názvu odkazující k legendárnímu českému detektivnímu seriálovému králi, přesunutí lokace z předválečné Prahy do předválečného Brna bylo ovšem katastrofou...(Brno za to ale nemůže...) Pan rada Vacátko zemřel a jeho mordparta se proměnila v prach...a žádná reinkarnace se nekoná...jen televizní lacinost, tvůrčí a umělecké trápení... Jiří Sequens jakoby spíše dostal za úkol natočit pokračování Četnických humoresek než svého seriálového opusu. Strašlivý pohled na pokračování legendy... Podobné seriály: Hříšní lidé města pražského, Panoptikum města pražského, Četnické humoresky

    • 19.8.2008  12:13

    Geniální a naprosto svérázná parodie na romány červené knihovny i na svět latinskoamerických telenovel, na krásnou literaturu s romantickým nádechem a vševědoucím ,,Vančurovským" vypravěčem, který pronáší úžasné věty typu: ,,Byl stálým členem rodiny, přes prázdniny, ráno před školou a přes většinu poobědí." Wes Anderson si modelový příběh o partnerovi, který je ,,téměř" před smrtí a vrací se po letech smířit se svou rodinou, propojil se silně synkretickými inspiračními zdroji a svým nezaměnitelným tvůrčím způsobem a ryzí osobitou poetikou staví před diváka doslova vizuální hody - všimněte si konceptů jednotlivých záběrů, té promyšlené kompozice vycentrované obvykle na střed záběru či na zlatý řez, vertikálních pohledů shora či monotónních krátkých jízd, spíše však statického obrazu, kde dynamika tvoří pozvolný střih několika stejně velkých polocelků (často se shodnou kompozicí) přímo za sebou či vsunování obrazového předělu - refrénu v podobě obálek knih (ve významové rovině symbolizující inflaci psaného slova ve světě zahlceném informacemi, kde všichni píší...). Typické je nadsazení, hyperbolizování většiny faktů i situací ( ,,Byla jsem bez muže 18 let..." ), což ale stojí v kontrastu s tím, že Wes záměrně utlumil herecký projev a hereckou akci téměř u všech zúčastněných, takže převládá výsledný dojem úsporně minimalistického a melancholického hereckého projevu (tomu se vymyká jen Gene Hackman) ... výsledkem je velmi osobitě působící statická mizanscéna. Příznačné jsou samozřejmě také bizarní postavy a zde též jistá aristokratičnost hlavního hrdiny (vyjádřená nomen omen Royal Tenenbaum, což je navíc úžasné praštěné jméno...). Samostatnou kapitolou je i excelentní hudební stránka, která je nosná i sémanticky a v druhém plánu v textech ukrývá spoustu relevantních informací... Wes Anderson je skutečný filmový génius a tenhle film je zřejmě jeho umělecký vrchol... Podobné filmy: Život pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte

    • 19.8.2008  00:41

    Ich bin heute aber wirklich sehr sentimental... und Kurt fühlt sich so experimental... Also Mühll...

    • 19.8.2008  00:33
    2/66 Cosinus Alpha (1966)
    odpad!

    Experimentální film? Ne...Kurt Kren je prase... Na tomhle filmu je normální snad jen Subjektivův komentář... :-)

    • 19.8.2008  00:27

    Experimentální film Kurta Krena...trochu do surreálna... V rámci filmografie tohoto umělce jde skutečně o snesitelnější (a vizuálně zajímavější) počin...proto tak vysoké hodnocení... :-)

    • 19.8.2008  00:20

    Wow...porno pro epileptiky...no ale proč ne...vždyť i oni si zaslouží mít možnost dát průchod svým animálním pudům... :-)

    • 18.8.2008  12:53
    Futurama: Milion a jedno chapadlo (video kompilace) (2008)
    ***

    Problémem Futuramy se začíná pomalu ale jistě stávat formát celovečerního filmu... Není to vysloveně propadák, ale tenhle původně vynikající seriál na celovečerní formát prostě nemá... Osobně se mi ale zdálo The Beast with a Billion Backs o chloupek lepší než předešlý Bender's Big Score, co to však znamená ve výsledku? Více nezáživných pasáží, než by bylo na animovaný seriál založený na principu situačního humoru zdrávo... Podobné filmy: Futurama: Bender's Big Score, Simpsonovi ve filmu, South Park: Peklo na Zemi, South Park: Imaginationland, Family Guy Presents: Stewie Griffin - The Untold Story

    • 17.8.2008  19:47

    Docela rád bych tu viděl, kdyby někdo vyplnil dotyčný formulář výše a napsal (byť třeba lapidární) obsah tohoto snímku :-) Na tomhle ,,filmu" je zajímavý snad jen rok jeho vzniku a fakt, že Kurt Kren v dynamice střihu a počtu spoře oděných až nahých ženských těl předběhl MTv o několik desítek let...

    • 17.8.2008  19:38

    Naprosto prostoduchá hollywoodská mutace klasické pohádkové fabule o Popelce. Co v něm ale dělala postava Leonarda da Vinci, to mi bylo celý film skutečnou záhadou... Nejde mi o žádnou přehnanou historickou věrnost, ale tohle je jen primitivní vršení těch nejprofláklejších ikon západní kultury... Nejhorší možná Popelka, kterou si umím představit...

    • 14.8.2008  22:40

    Islandský film. To je samo o sobě žánrové zařazení... Film ponurý, depresivní, melancholický, tichý, vylidněný, statický, pomalu plynoucí...tolik determinace prostředím. Zároveň ale film silný vnitřně, svým vnitřním pnutím, hlavní postavou - symbolický albín, který ale není zcela bez pigmentu, někdo, kdo se úplně odlišuje, myslí, jedná a vypadá jinak... Albín je ale od slova albus - bílý, což je barva ústřední a vícevýznamová - barva sněhu, přeneseně smrti, ale i čistoty, klidu... Albín Noi je zřejmě umělecká fikce (podívejte se na DVD na bonusové materiály, původně to měla být komiksová postavička...), symbolická postava, která má ale pro neislandského diváka váhu reality. Takhle vypadá život na Islandu. Co když ale ne? Třeba je to jen podobenství o se systémem nekompatibilním člověku mající univerzální platnost pro jakékoliv lidské společenství... Každopádně je to ale silný a hluboký film...

    • 13.8.2008  14:56

    Geniální umělecká a sémantická parabola - signifikantní motiv hry, kterou musí sehrát rodina i blízké okolí pro svou matku a sousedku, je užasnou analogií k reálně žité hře, kterou hrála většina občanů donucena zvrhlým totalitním režimem...ano, takový byl reálný socialismus... Sám jsem prožíval útlé dětství v 70. letech a také jsem byl obklopen hrdiny dobývání kosmu, učil jsem se povinně rusky a sledoval monotónní televizní zpravodajství plné propagandistických úspěchů budování komunismu...a nerad bych se do této doby někdy vracel jinak, než s podobnými filmy... PS: Vynikající nostalgicky laděná hudební složka Yanna Tiersena (proslavivšího se komponováním k Amélii z Montmartru) dává filmu zvláštní punc...smířlivosti?

    • 10.8.2008  10:36

    Takový nenápadný, přehlížený snímek, který na sebe upozornil jen díky několika nominacím na Českého lva (přičemž jednoho získal). Přitom tu platí ono okřídlené: Za málo peněz hodně muziky. Tenhle psychologicky laděný thriller z prostředí detoxikační terapeutické komunity na sebe váže totiž jen samé superlativy. Překvapivě konzistentní a strhující scénář s nosnou dějovou linkou skýtající hned od začátku několik vrstev - přitom klíčová je ta z minulosti, na níž odkazují efektní, syrové, expresivní černobílé flashbacky. Překvapivě suverénní režie na poli celovečerního hraného filmu debutujícího Roberta Sedláčeka, elitní herecké obsazení, kterému vévodí přesvědčivý Jiří Langmajer ve své ,,typické" roli, mne však nejvíce oslovil Jan Budař a zvláště Jaromír Dulava v pro něj zcela atypické roli recidivisty... Prostředí detoxu je velmi depresivní (zvláště kvůli nucené ahistoricitě jeho členů, jedině díky níž mohou fungovat i do budoucna) a jeho vykreslení byl možná jeden ze záměrů filmu. Celý snímek stojí především na komunikačním schématu uzavřeného kruhu lidí z komunity a na nonverbální komunikaci - hra pohledů, náznaků, mimických svalů, symbolů, vizáží... Nevěřil bych, že tohle v českém filmu někdy uvidím...a budu tomu bez výhrad veřit... Překvapivě silný a strhující (téměřdetektivní) film...

    • 10.8.2008  10:29
    Old Surehand (1965)
    *

    Německá limonáda... Mayovské umělé mýty vykostěné o kouzlo knihy...bohužel... PS: Úžasný mediální dobový kult stáří...:-)

    • 5.8.2008  01:49
    Ať žijí Beatles (TV film) (2000)
    ****

    Televizní, tedy silně konverzační snímek založený na hypotetickém fiktivním průběhu jednoho vpravdě historického setkání... Tvůrci rekonstruují jeden den v životech Paula McCartneyho a Johna Lennona, kteří se po šesti letech od rozpadu Beatles znovu v tichosti a ,,ilegalitě" skutečně setkali v New Yorku, kde Paul byl právě se svou ženou Lindou na turné (aktuálně měl také svou píseň na čele americké hitparády) a John se utápěl v běsech nicnedělání a rozhodoval se, co počít se svým životem, nad nímž se jako temný anděl vznášela Yoko Ono... Nenápadný komorní film, který má ale uvnitř skrytu neočekávanou sílu a v průběhu nekonečného rozhovoru lze skutečně zachytit cosi z chemie vztahu těchto dvou výjimečných muzikantů a lidí... Škoda jen, že nakonec nešli do té Saturday's Night Show...a třeba alespoň jen takhle fiktivně :-)

    • 3.8.2008  00:39

    Western legenda. Absolutní mýtický svět mužů, do něhož Sergio Leone vložil nostalgické připomenutí faktu, že tenhle svět už je dávno pryč (byl-li kdy vůbec)... (Civilizační pokrok bořící starý svět symbolizuje právě železnice.) Esence skutečného ,,chlapáctví", pro jehož představitele nemá ceny žena, peníze, majetek, rodina, ale jen a jen čest. Leone pracuje s archetypy. Tenhle svět tu byl před westernem a bude tu i po něm, Sergio Leone ovšem povýšil jinak v místě i čase silně fixovaný žánr do nadčasové polohy - příběh o pomstě, která determinuje celý život a která je vyšším imperativem než život... Unikátní je formální stránka filmu - jen málokterý režisér a kameraman exponuje většinu záběrů do detailů a polodetailů, navíc stále stejných míst - obličejů jednotlivých aktérů příběhu. Hra (paradoxně strnulých) mimických svalů (a zvláště očí) je doslova dechberoucí. Je to cosi jako magie. Síla magického pohledu. Leone přikládá očím zvlášť symbolickou váhu. Kapitolou samou o sobě je hudba. Každá z kvarteta ústředních postav příběhu je signalizována svým jedinečným hudebním motivem a i jako hudební celek pak funguje Moricconeho dílo fenomenálně. Stěžejní (a nejznámější) je motiv harmoniky (která dává hlavnímu hrdinovi i přezdívku), uchovávající si v sobě specifické tajemno. Harmonika jako osud, jako prokletí, jako stigma. Perfektní symbol. Zvláštní důraz je kladen také na mizanscénu, iluze amerického západu je skutečně dokonalá. Pro herce je signifikantní pot, špína, zarostlé tváře, protikladem je samozřejmě jediná žena v linii příběhu. Vjem horka a špinavosti je podán zajímavě jakoby v druhém plánu, zvlášť dobře vystoupí v kontrastu se scénami v interiérech vlaku. Sergio Leone natočil jedinečný film a uzavřel tak pomalu mrtvou kapitolu v historii filmu, kapitolu žánru zvaného western...,,Já jsem chlap." ,,Druh na vymření... Přijdou další Mortonové a vyříděj vás..."

    • 1.8.2008  13:04

    Průměrná groteska Stana a Olivera, která je založena především na motivu banánové šlupky a následného podklouznutí (víceméně do obrovského šlehačkového dortu) a klasické a příznakové variace na peripetie s klobouky, kde se dá ale spatřit i zajímavý Chaplinovský motiv problematického pojídání neposedné třešně či trocha společenské satiry zaměřené proti snobským manýrům zbohatlíků... Vrcholná groteska Laurela a Hardyho to ale v žádném případě není...

    • 1.8.2008  12:52
    Two Tars (1928)
    ****

    Nezapomenutelná (a na tehdejší dobu doslova monumentální) scéna hromadné automobilové destrukce patří k tomu nejlepšímu, co nezapomenutelná dvojice natočila. Už počáteční nápad s automatem na žvýkačky je originální a povedlo se z něj vytěžit téměř maximum, zlatým hřebem jsou ale události čekající na Laurela a Hardyho na ucpané silnici ... až jsem si říkal, jak moc to v té době muselo být nákladné, zničit takové množství aut... Vynikající groteska patřící k tomu nejlepšímu z časů éry němého filmu...

    • 1.8.2008  10:38
    Lidé, mám vás rád! (TV film) (1998)
    *****

    Demýtizace kultu jedné z největších ikon komunistického režimu Julia Fučíka soustřeďující se především na jeho kultovní knihu Reportáž psaná na oprátce. Tak jako každá doba plodí své mýty, tak vznikala i mytologie komunistická, fixovaná především na padesátá léta. Dokumentaristka Helena Třeštíková navázala na snahu literárního historika Vladimíra Macury (souběžně také autorského kolektivu kolem docenta historie Františka Janáčka), díky níž v roce 1995 v nakladatelství Torst spatřilo světlo světa kritické vydání výše zmíněné Fučíkovy knihy doplněné o dosud zcela neznámé pasáže textu, který poněkud mění její význam a v němž sám Fučík přiznává, že na Gestapu promluvil a komparatistickou metodou porovnala s dobovým propagandistickým celovečerním filmem Jaroslava Balíka Reportáž psaná na oprátce z roku 1961. Významová stavba genese a existence každého uměle vyvolaného mýtu je natolik složitá, že se neodvažuji zaujímat zásadní stanoviska, stejně je tomu i při posuzování etických rovin Fučíkova činu a možného vypovídání při výsleších na Gestapu, soudit není z dnešního pohledu možné. Helena Třeštíková vlastně provádí jakousi televizní synopsi od roku 1995 známých faktů a přidává k nim velmi zajímavé výpovědi očitých pamětníků... Bezesporu záslužný čin, ale něco převratně nového se v něm o samotném Juliu Fučíkovi nedozvíme, demaskován je spíše zvrhlý propagandistický režim...(a to dokonce slovy profesorky Janáčkové i ten dnešní...) a princip mytologizace... Největším přínosem ale jednoznačně zůstává vhled a zasvěcená literární analýza Vladimíra Macury...

    • 1.8.2008  01:07
    Go (1999)
    ****

    Velmi zvláštní mix teenagerské komedie, nezávislého filmu a variace na Tarantinovské pulp gangsterky s inspirací v ultra dynamické trip movie Terryho Gilliama Strach a hnus v Las Vegas... Tři příběhy (díky Tarantinovi tak hodně populární formální členění filmu...), které se nakonec propojí a v intencích teenagerské komedie ,,šťastně" skončí... Ten film je vlastně strašně nepůvodní a neoriginální, ale nedovoluje vydechnout, neboť režisér a kameraman Doug Liman dobře ví, jak vizuálně zaujmout (mladého) diváka. Proto mé vysoké hodnocení, obsahově je to totiž jen odvar z odvaru...byť s prvotřídní hudbou...(a s podivením se nad hodnotovým žebříčkem této generace, v němž hrají prim drogy...)

    • 31.7.2008  18:52

    Značně nevyvážená groteska, která se ovšem díky své druhé části stala nesmrtelnou. První půle (boxerský zápas) je ovšem fádní a z dnešního pohledu téměř nudná, nezasmál jsem se snad ani jednou, to ovšem jen do chvíle, kdy Oliver Hardy odhodí slupku od banánu, po níž vzápětí uklouzne poslíček s náručí dortů a jedna z nejslavnějších kaskád gagů začíná... Šlehačková bitva patřila k zaručeným proprietám úspěšné němé grotesky, ta z Battle of the Century je ovšem famózní...radost pohledět... na svou dobu normotvorná scénografická akce...volně mi to asociovalo nějaký avantgardní balet :-) Skutečná filmová Šlehačková revoluce...

    • 31.7.2008  18:16

    Evropsky se tvářící mystifikačně-historizující crazy komedie, která je rozkročena mezi dvěma (pro ni poněkud ideálními) světy - světem filmů Létajícího cirkusu Montyho Pythona ve své intelektuální tématice, parodizující tendenci, sklonům udělat z francouzské revoluce frašku nemluvě o karikování právě a jen Francouzů (snímek je navíc parodií hlavně francouzské kinematografie a jejích kostýmních velkofilmů), svém absurdním rámcovém ukotvení (vypravěč, závěrečná střelba...) a světem inspektora Clousea a jeho absurdních gagů i humoru. Filmu se dá jistě mnohé vytknout a místy je skutečně až nepřehledně šílený, přesto jde svého druhu o unikát. O chytrou komedii, která předpokládá chytrého a poučeného diváka, který má alespoň paušální přehled o evropské historii (a dějinách filmu - viz Orson Welles v roli vypravěče). S tím už většina dnešní americké mainstreamové produkce bohužel nepočítá... Podobné filmy: History of the World: Part I, Kšeft za všechny prachy, Co dál, doktore? Být či nebýt, Závrať (1978),

    • 31.7.2008  16:36

    Nesnáze dvou detektivů jsou jednou z prvních velkých úspěchů ikon němé grotesky Stana Laurela a Olivera Hardyho. Již z téhle krátké, sotva dvacetiminutové, černobílé klasiky je patrné, jak obrovským komediálním talentem tihle dva (stále ještě spíše mimové než herci) oplývali. Splňovali všechna kritéria úspěšného komika - anomální vizáž, hypertrofované mimické svalstvo (zvláště Stan při jeho typické grimase pláče...) a excelentní fyzickou přípravu, nutnou k natáčení scén plných skoků, přemetů, pádů, honiček, rvaček... (dnes si asi málokdo při sledování těch němých karambolů uvědomí, jak moc muselo jejich natáčení bolet) Dějová synopse je až primitivně prostá, plná logických kolapsů a nesmyslností (soudce schovávající se ve vypuštěné vaně je vrcholem...), ale to k němé grotesce patří, netřeba se nad tím pozastavovat. Výtečná je scéna na hřbitově, kde Stan ,,bojuje" se svým vlastním stínem, stejně jako motiv záměny klobouků. Tam už je výjimečnost naší dvojice zcela zjevná... Nesnáze dvou detektivů nejsou ještě vrcholem bohaté filmografie Stana a Olivera, později natočili spoustu lepších a humornějších filmů, ale bavit se spolehlivě budete...

    • 29.7.2008  23:04

    Z porevolučních pohádek rozhodně Jezerní královna patří k tomu lepšímu, ale to v podstatě samo o sobě není vůbec žádná chvála. Mezi slepými jednooká královnou... Brána ke vstupu do zlatého fondu československých pohádek je totiž kdesi daleko v nedohlednu...

    • 29.7.2008  09:36

    Možná nejlepší film z herecké filmografie Alaina Delona. Ozvěny atmosféry noir detektivek s retro usazením do poválečné Paříže spolu s až archetypálně rozehranou dualitou dvou nesmiřitelných, ale přesto se navzájem respektujících a něčím si rezonujících ústředních postav... Delonův inspektor Borniche, tak znaven úmornou prací byrokrata a zjevně tíhnoucí spíše k pudové práci policisty v terénu (s historií válečného výsadkáře), je velmi úspornými hereckými prostředky (příznakový strnulý výraz obličeje s povislou cigaretou v koutku úst...) pojat jako ilustrace hlubší krize městsky pracujícího člověka - úředníka. Naopak Emile Buisson (vynikající Jean-Louis Trintignant) s absencí jakýchkoliv kulturních zábran žije život Raskolnikovsky svobodného nadčlověka, kteréhož nedostihuje jeho svědomí, nýbrž jen světská spravedlnost. Jeho absolutní moc nad životy druhých mu dává téměř rys osudovosti (hodně se podobá kongeniálně stylizovanému Antonu Chigurhovi z Coenovského opusu Tahle země není pro starý, dokonce i vizuálně připomíná Javiera Bardema). Tenhle film je skutečně žánrová lahůdka a napomáhá mu i vynikající klasický český dabing (ústřední tandem Josef Abrhám - Josef Vinklář), který byl naštěstí na ČT zachován a nebyl (jak je zvykem na komerčních televizích) Nově předabován...

    • 25.7.2008  10:33

    Silný americký protiválečný, ale možná ještě specifičtěji protiarmádní film. Antimilitarismus z něho doslova sálá. Joel Schumacher použil osvědčený přístup Stanley Kubricka a první půle jeho Olověné vesty, ale šel ještě dál tím, že chce vypovídat o vietnamském syndromu, ale celý příběh se odehrává ve výcvikovém táboře a končí ve chvíli, kdy jsou vojáci převeleni přímo do Vietnamu. Vietnam je pro tuto výpověď vůbec jen zástupný symbol - Tábor tygrů hovoří spíše o Američanech samých a o absurdnosti systému založeného na přehnaném militarismu. Bozz Colina Farrella je přirozený vůdce (nomen omen boss), který má ale vnitřní etický problém přijmout svou vůdcovskou roli právě v prostředí subordinace a armádní mašinérie. Nesdílí většinové ideály amerického patriotismu a válku chápe jako selhání a příležitost pro psychopatické jedince, střet s nimiž mu je také málem osudový. Střet lidského humanismu a perverze trochu připomíná Stoneovu Četu, Schumacher nevolí ale tak expresivní dějovou synopsi. Přesto natočil velmi silný film, který do mozaiky o podstatě konfliktu mezi USA a Vietnamem přináší další zajímavý střípek.

    • 23.7.2008  12:41

    Martin Šulík se od dob magického realismu své Záhrady či Krajinky umělecky posunul k realismu skutečnému a s důrazem na sociální rozměr svého filmu natočil snímek s aluzí na známý utopistický spis Tommaso Campanelly Sluneční stát. Šulíkův název je však dokonalou negací významu filosofického spisu - sociálně spravedlivý stát ležící na rovníku je pravým opakem světa Šulíkova snímku. Film nejvíce připomíná britské sociálně laděné tragikomedie, ona již sama mediální tvář Ostravy je bližší anglickým dělnickým čtvrtím v Liverpoolu či jiném dělnickém městě než ,,typicky" českému prostředí. Šulík také originálně dynamizoval svůj snímek jakýmisi industriálními intermezzy, které podmalované neuroticky působící hudbou vyvolávají zvláštní tlak na diváka. Sluneční stát je osobitou reflexí existenční nejistoty a špatné sociální situace v Česku stále velice silné nižší třídy, kterou většina českých tvůrců okatě přehlíží. Ústředními postavami je čtveřice kamarádů, kteří zřejmě vytunelováním podniku, kde léta pracovali, přišli o veškeré sociální jistoty, které po léta (komunismu) měli. I přes rázovité charaktery je divák nucen s touto čtveřicí sympatizovat, jejich osudy modelují reálné životné peripetie velmi autenticky. Martin Šulík se nebojí rozbít ústřední dějovou linii a spíše figurkaří, množství postav tak ale přispívá k rozmanitosti příběhů... Nestává se často, že film popisuje realitu, kterou víceméně vidím kolem sebe, Šulíkův Sluneční stát to dokázal. Česko nejsou jen satelitní městečka, ale i podnájmy a vybydlené paneláky...žijeme stále v Šulíkově Slunečním státě...ten Campanellův je v nedohlednu... Podobné filmy: Odpískáno, Do naha!, Billy Elliot

    • 22.7.2008  19:12

    Velmi slibný název tohoto snímku odkazuje k silné filmové metafoře typu Ďáblova advokáta, pragmatická intuice zase k hollywoodské variaci na Popelku...co je blíže k pravdě? Asi nic, s pravdou se potkáte někde uprostřed... Meryl Streep coby šéfka je despotická a nesnesitelná, módní průmysl lakmusovým papírkem duchovního (i duševního) úpadku západní civilizace, ale leitmotiv Popelky stejně všechno převálcuje...a navrch přijde happyend :-( Škoda romantického rozmělnění zajímavé látky i celého projektu...

    • 22.7.2008  19:02
    Skeletoni (2007)
    **

    Z tohoto nadšeneckého sci-fi (variace na svět Star Wars?) snímku doslova sálá nadšení a chuť k točení filmů, tvůrci i herci se při přípravách a natáčení jistě dobře bavili, na diváky ale už asi moc nezbylo... Příště místo záplavy neologismů raději více logiky a dějové linky... Jako studentsko-amatérská performance vynikající, jako skutečný sci-fi film nepoužitelné...

    • 22.7.2008  13:20

    Účelové spojení romantické a teenagerské komedie v jeden samorostlý celek, který drží pohromadě hlavně ten docela originální nápad (i když podobnost s filmem Na Hromnice o den více je víc než okatá) se ztrátou paměti. Tam, kde převládá teenagerská složka (především ty pokleslé vtípky založené na souložení, zvracení a homosexualitě), je film na odpad, tam kde převládá vrstva romantická, film funguje dokonale. Adam Sandler je (jak šokující) sympatický a popravdě musím přiznat, že po skončení filmu mám pocit, že to bylo milé setkání právě a hlavně s ním... Příjemné a nečekané překvapení...

1 27 52 70 71 72 73 74 75 76 78 103
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace