Radek99

Radek99

Radek Cihla

okres Český Krumlov
čecháček a maloměšťák

homepage

805 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 24.12.2007  15:07

    Překrásný dětský film postavený na silně poetizovaném a idealizovaném vidění světa a doby přelomu století, trochu podobný idealizaci Divadla Járy Cimrmana. Tady se ovšem počítá s tím, že cílovým divákem je dítě, pročež královna československého dětského filmu režisérka Plívová-Šimková drží své filmové vyprávění výhradně v intencích narace dětského světa. Svět plný pohádek, mýtů o králi hor Krakonošovi zhmotněném v nepolapitelném pašírovi, svět dětských radostí a her, hojnosti sněhu i dobrodružství, do něhož přicházejí první magická dřeva - ski... Ten krásný sentiment idealizovaného pohledu na první české lyžaře (a co takový obraz idealizované české školy s buditelským učitelem...) je kouzelný a nezapomenutelný, navíc podpořený krásnou hudbou pana Hapky. Jako dítě jsem chtěl právě tohle prožít. To nádherné klukovské dobrodružství. Žít ve světě, kterému vládne nepolapitelný pašír, jemuž jsou financové leda tak pro smích... ,,...že, mistře Vichře?"

    • 24.12.2007  01:02

    Zapomeňte na Babel, film silný a vynikající, jelikož tam, kde Alejandro González Ińárritu ve svém synkretickém podobenství končí, tam někde začíná svůj příběh vyprávět Bahman Ghobadi. Optikou Evropana jen stěží uvěřitelný příběh malých kurdských dětí živících se tím, že sbírají nastražené miny. Děti bez nohou, bez paží, s torzy končetin, děti bez dětství, bez minulosti a hlavně bez budoucnosti. Toužebně čekající na Američany, kteří se symbolicky jen proženou v militárním konvoji kolem... Íránsko-irácký film nefunguje jako složitá metafora či alegorie, vyprávění je sice místy baladické a zvolenou hudbou a mizanscénou mnohdy skutečně připomene Babel, ale v Ghobadiho snímku hovoří především síla obrazu. Syrový, minimálně stylizovaný, rámovaný typickou scenérií blízkovýchodní krajiny. Velkým omylem je chápat tenhle film jako příběh z Iráku. Tohle je totiž příběh z Kurdistánu, příběh národa, který nikam nepatří, příběh národa násilně rozděleného hned do několika států (především ale do Turecka a Íráku) a v mnohém připomínající historické osudy Židů. Saddám Husajn páchal v kurdských vesnicích genocidu, Turci se na své straně hranice nechovali (a nechovají) o nic lépe a Kurdové jsou pomalu ale jistě bídačeni a vybíjeni. Hlavní postava filmu, přirozený vůdce přezdívaný Satelit, je doslova esencí lidskosti a kdybych takovýhle charakter viděl v americkém filmu, asi bych mu neuvěřil. V kontextu absurdního světa válkou a genocidou zbídačeného kurdského světa mi ale vyvstává ve své celistvosti. To je skutečný příběh skutečných lidí, tak jak ho západní média odmítají zachytit. Ve své bolestivosti a syrovosti je totiž mediálně neprodejný. Z tohoto pohledu totiž tahle válka bolí... (jedinou analogií zůstávají dokumenty válečné zpravodajky Petry Procházkové a Jaroslava Štětiny z Čečenska, v domácích médiích však dobře tabuizované...) Podobné filmy: Takhté siah, Lovec draků, Město bohů, Babel

    • 23.12.2007  19:21

    Velmi jímavá hollywoodská klasika z tvůrčí dílny velikána americké režie Johna Forda. Typický obraz malebného koutu welšské přírody s potomky nepůvodních evropských přistěhovalců, kteří pozvolna svou (protestantsky) obětavou dřinou a životní vitalitou přeměňují ráz krajiny i tamního světa (a vytlačili původní předindoevropské obyvatelstvo). John Ford pracuje se silnou sociální kritikou spojenou s drsným životem horníků, proti tomuto sociálně negativnímu vlivu staví soudržnost rodiny (rodina je v jeho chápání mnohem širší pojem než dnes) a harmonii jejího vnitřního světa. Dalším pomocníkem ve snaze unést břemeno života je pro welšské venkovany pilíř křesťanské víry, která je však vystavována těžkým zkouškám spojeným s pokrytectvím křesťanské obce. Ford do filmu zanáší i typická dobová morální dilemata (zapovězený vztah duchovního a Morganovic dcery Angharad) a dobově hodně používané dějové zkratky (např. hodně naivistickou proměnu malého školáka Huwa v obratného boxera). Důraz na víru a slovo Bible, který je z amerického hlediska typický jak pro první pionýry, tak i pozdější přistěhovalce a jejich potomky (většinou šlo o protestantské uprchlíky z Evropy, dodnes jsou Spojené státy silně věřící zemí, kde převahu mají právě protestantské církve), stejně jako důraz na rodinné hodnoty a pospolitost obce (která je tu vystavena těžké zkoušce a celí ji paradoxně hlavně důlní neštěstí) či na tvrdou fyzickou práci (malý Huw si dobrovolně vybírá raději dřinu v dole než další studium...) koreluje s dobově reflektovanými hodnotami obecně. To všechno, spolu s opravdu silným příběhem, dělají z Fordova černobílého snímku opravdu dobrý, byť značně sentimentální film... (To, že je dnes polozapomenut, ovšem jasně ukazuje na tendenčnost při udělování Oscarů, při němž tenhle film porazil nadčasového Občana Kanea)

    • 22.12.2007  20:54
    Sestřičky (1983)
    *****

    Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film...

    • 22.12.2007  20:35

    Televizní miniatura coby adaptace povídek ruského klasika Antona Pavloviče Čechova, která dala vzpomenout na to nejlepší z klasické československé televizní školy... Inscenace, která v sobě kloubí humor, nadsázku, ale i hlubokou životní zkušenost a práci s uměním vypointovat... Tohle není tristní převod ruské klasiky, zvláště když jednu z rolí hraje Leoš Suchařípa, známý milovník a překladatel velké ruské literatury. Povedená intelektuální humoreska:-) Mimořádná nadměrná televizní maličkost...

    • 22.12.2007  00:27

    Nádherný ručně animovaný plastelínový snímek o jednom polsko-australském životním příběhu... Tak smutný příběh plný skutečně odpozorovaného života o človíčkovi, který místo geniality obdržel jako svůj osobnostní dar od života do vínku výbavu imbecility, ale i přesto prožil plnohodnotný život... Je to povznášející sledovat ty jeho tristní eskapády, které jsou divákovi předkládány s podobně vitálním nadhledem jako v obdobném celovečerním příběhu jiného retardovaného hrdiny - Forresta Gumpa. Narozdíl od Forresta ale Harvie Krumpetovi scénáristé (tedy Bůh) nepřáli - ničím se nestal, historii nikterak nepoznamenal, jen žil svým osobitým způsobem, vychoval dceru a svou přítomností ovlivnil mikrosvět komunity svých blízkých, rodiny, sousedů... Tak jako každý z nás... Harvie Krumpet - plastelínový člověk... Podobné filmy: Mary a Max

    • 21.12.2007  20:45

    Tomuhle filmu hodně uškodil novácký dabing, myslím... Není to sice žádné objevné dílo, ale fakt, že hlavní hrdina i jeho okolí jsou černošští vězni, trochu pootáčí rastr vnímání zobrazované skutečnosti... Schémata obdobných vězeňských filmů dobře čitelná, hlavní hrdina hájící svoji nevinu, trocha toho nezbytného hollywoodského klišé, ale přesto docela obstojná podívaná... Pro jednou, bez vyšších ambicí, nenudí, nenadchne... Ale neotráví... (a nebýt toho dabingu, kdo ví...)

    • 21.12.2007  20:32
    Tequila a Bonetti v Římě (TV seriál) (2000)
    odpad!

    Šílenost, kde se na půl cestě k filmovému dílu potkává italská telenovela, vykastrované krimi, romantický slaďák a mluvící pes... Megahu!

    • 21.12.2007  20:01
    Záhada hlavolamu (TV seriál) (1969)
    ****

    Výborný seriál podle knížek Jaroslava Foglara, takže v našich zemích vysoce kultovní záležitost a až legendární text o životech světců:-) Tedy Mirka Dušína, Jarka Metelky, Červenáčka, Jindry Hojera a Rychlonožky...Rychlé šípy... Klasickému seriálu Hynka Bočana velmi prospěl černobílý filmový materiál a především výběr lokace, stará křivolaká Praha je přímo geniem loci Stínadel, tajemné čtvrti, kam se Rychlé šípy tak rádi vydávají za dobrodružstvím... Příběh Ježka v kleci, legendárního hlavolamu, je příběhem kolektivním, který si prožil nejspíš každý český kluk v dětství. Trochu mi vadil výběr později televizně zprofanovaných známých tváří (proč musel znesvářené vůdce vontovských klanů hrát právě téměř dospělý Krampol se Štěpánkem, to nechápu, o Jaroslavu Satoranském coby Vojtěchu Vontovi nemluvě...mezi těmi zástupy komparzu v dětském věku se vyjímali dosti nepatřičně...) a dost krátká stopáž jednotlivých dílů (25 minut skutečně ulétne jak voda)... Jinak je Záhada hlavolamu důstojnou adaptací Foglarových krásných knížek...

    • 20.12.2007  01:58

    Smutný dokument o tom, proč nebyl natočen nejlepší celovečerní film všech dob...

    • 19.12.2007  23:10
    Oko (2002)
    ***

    Průměrný duchařský horor pro náctileté, při jehož sledování člověk pochopí, jak skvělý byl tvůrčí a režijní počin M. Night Shyamalana, který se tímto hororem nechal volně inspirovat při natáčení svého Šestého smyslu - to posunutí významových rovin v struktuře vyprávění ze vztahu partner - partnerka do roviny dospělý - dítě, vznikající vztah - rozpadající se vztah, levná duchařská zápletka - psychologický ponor hlavních postav atd. se při srovnání s inspiračním zdrojem ukazuje jako geniální tvůrčí tah. Oko vyznívá totiž levně - nefunguje ani jako horor (tu trochu strachu, co zažijete v první polovině filmu, spolehlivě přebije nudná romantika druhé poloviny), ani jako psychologický snímek (i když se mnohé věci přímo nabízí...). Navíc to neúnosné množství ,,náhod", které svědčí o špatné práci scénáristů a o vykonstruovanosti scénáře - mladá žena je operovaná a její rekonvalescenční lékař je,,náhodou" mladý pohledný model, který se do ní brzy zamiluje, tenhle hongkongský doktor se svou pacientkou přijedou do Thajska a první lékař v nemocnici tam hned ,,náhodou" mluví nejen anglicky, ale i mandarínsky, mandarínsky mluví ,,náhodou" rovněž i žena, za kterou jedou, ta je nechá bez jakýchkoliv námitek přespat přímo v pokoji její mrtvé dcery atd. atd. Navíc mi silně vadila ta romantická poloha, režisér jakoby chvílemi nevěděl, co chce vlastně točit. Nebo to možná věděl - romantický fantasy tedy duchařský horor pro náctileté, kde většina věcí je tak lehce předvídatelných...

    • 19.12.2007  00:36
    Bobby (2006)
    *****

    Geniální ,,biografický" film, jehož slovenský distribuční název je překvapivě výstižnější než titul originální - nejde o to, že v kolektivním podvědomí nás Čechů a Slováků jméno Bobby nespouští žádnou asociaci, ale že se dlouho zdá, že tenhle film je biografií spíše onoho hotelu, na jehož půdorysu se celý rafinovaně konstruovaný tvar příběhů odehrává, než životopisem známého amerického senátora. Ten scénář a celý umělecký koncept se Emilio Estevezovi povedl tak nadmíru, že budu hovořit o Bobbym jen v superlativech. Struktura několika paralelně rozvíjených, zpočátku zdánlivě nesouvisejících příběhů, které spojuje jen jednota místa - Hotel Ambassador v Los Angeles a několik hlavních postav již byla použita v dějinách filmu nespočetně krát (např. Magnolia...), zajímavé je však exponování a výběr charakterů - postavy tu jsou obyčejně v párech a jejich zakotvení se odhaluje před divákem jen velmi obezřetně, lichá je jen neodbytná korespondentka z Rudého Práva Janáčková (píše se rok 1968), která má však významového protihráče v tiskovém mluvčím Kennedyho štábu. Jednotlivé roviny se v pravidelném cyklu střídají a vytvářejí zprvu odtažitý rámec od vlastních životopisných dat JFK. A to se mi vlastně při zpětné reflexi líbilo nejvíc... Film je doslova nabitý hvězdami, je neskutečné, jaký potenciál tvůrce Estevez zaktivoval. Zřejmě jsou události zásadního a na obou stranách bipolárního světa přelomového roku 1968 pro mnohé ještě dnes citlivé téma. Snímek Bobby se jistě nevyhne srovnání s JFK Olivera Nixona. Ale Emilio Estevez jde naštěstí úplně jinou cestou. Tam kde Stone fabuluje a domýšlí si vlastní podoby událostí, tam kde se přiklání a upřednostňuje pouze jednu z možných verzí, tam Estevez nechává prázdná místa a vydává se k meritu věcí oklikami. Oliver Stone vytvořil monumentální filmové dílo, Emilio Estevez vytvořil dílo hluboce lidské... Staví do pozadí autentické projevy a myšlenky RFK, myšlenky plné humanity, lidskosti, smíření, sociální empatie... Ideje, které v Americe šedesátých let byly mnohdy jen na papíře, zaneseny sice staletí v Ústavě, ale o jejich reálném naplňování si miliony černochů, hispánců, nezaměstnaných, žen, sociálně slabých atd. mohly nechat jen zdát... V zemi, kde ještě nedávno platil apartheid. I za to zaplatili životem doktor King, John F. Kennedy a nakonec i jeho bratr Bobby... Podobné filmy: JFK

    • 18.12.2007  00:55

    Úžasně syrový francouzský historický velkofilm odehrávající se na pozadí vyvraždění hugenotů (kalvinistů) v historickém mezníku Bartolomějské noci. Tenhle filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího má (stejně jako drtivá většina jeho románů) silně autentickou dobovou atmosféru - ten filmový obraz plný násilí, vražd, otrav, smilstva, incestů, narušených a pokřivených vztahů, intrik a zrad, blazeovanosti, dekadentního úpadku... Až se sama nabízí dnes tak často slýchávaná fráze ,,obraz jako ze středověku", napsat tohle by byl však těžký omyl... (Středověk coby historické období končí někdy koncem 15. století v době velkých objevných cest do Indie a za oceán, rok 1572, kdy k osudným událostem došlo, přináleží již k novověku.) Je to symptomatické, ponurá doba nebyla tak daleko obdobným mezním časům v dějinách naší civilizace daleko mladšího data (osobně mi to připomíná mafiánské ságy z Ameriky 20. a 30. let, celý ten systém pokrevních pout a rituální smývání jejich pošpinění krví). Filmový obraz mladé královny Margot, ženy cílevědomé a jak se později ukáže, věrné až za hrob (a to hned několika mužům) nabývá jasné kontury skrze umně rozpracované zdroje motivace, psychologické hloubce postavy (a jejímu vývoji od ,,coury" v morálně etablovanou lidskou bytost) a v neposlední řadě i hereckému výkonu Isabelle Adjani (to platí obecně o celém snímku a většině rolí). Struktura vztahů a postav je mimořádně složitá, platí však, že divák se postupem času dokáže dobře zorientovat, košatý scénář je ke konci až překvapivě střízlivý. Autenticky a efektně vypadá celá mizanscéna, výbornou práci odvedli kostyméři, velmi efektivně fungoval kompars a zalidnění scény vždy vytvářelo hutný a homogenní dojem... Díky nádhernému a silnému filmu Patrice Chéreauho dospěje divák k poznání, že Bartolomějská noc nebyla jen šíleným masakrem protestantů v hradbách Paříže (a později i jinde), ale i osobní tragédie mnoha z účastněných hráčů partie, jež nakonec smetla i je...

    • 16.12.2007  22:13
    Hypermarket (TV film) (2007)
    ***

    Takový nepodařený televizní experiment... Sice velmi zajímavé ,,angažované" sociologické téma, solidní psychologický ponor, ale forma televizního zpracování byla tak zmatená, že rušila percepci a odváděla pozornost k nepodstatným detailům... Příznačná je absolutní hodnotová negace - všechny postavy mají silné problémy a jejich meze normality jsou poposunuty, všem chybí silný hodnotový žebříček, lidé v rastru tohoto filmu nahradily víru konzumem a chrám hypermarketem, jistě tenhle fenomén ve společnosti cítit je, ale takováhle plošná paušalizace je až příliš jednoznačná. Silný je příběh bývalého příslušníka Stb, jeho závěrečná konfrontace s dcerou neakceptovatelná... Experiment se tvůrcům sice tak úplně nepovedl, přesto díky za něj. Alespoň měl snahu na něco poukázat a cosi odkrýt a pojmenovat...

    • 16.12.2007  00:30
    Interview (2007)
    ***

    Americký remake filmu Interview podle van Gogha, to nezní jak úplné terno. Mám ale rád Stevea Buscemiho a tak jsem se na jeho film těšil. Divadelní půdorys, jednota místa, času a děje, klasické konverzační drama, spíše divadelní než filmový zážitek... Jenže některé scénaristické finesy jsou tak předvídatelné, odchody Pierra z bytu Katjy nedůvěryhodné, erotické dusno až neuvěřitelné... Pierre je prototyp životem unaveného intelektuála a jeho přetahovaná s Katjou docela zajímavá, v závěru nečekaná, ale není skoro až zbytečná? Je to takové deja vu... Hra kočky s myší, přičemž dlouho se zdá, že myš je kočka a kočka zas myš. Mám konverzační dramata rád, ale na klasiku (Kočka na rozpálené plechové střeše třeba, když jsme u těch koček...) to ani zdaleka nemá... Steve Buscemi tentokrát s divákem uhrál jen plichtu... Ale to je podivný výsledek, vždyť už přímo ve filmu zazní: ,,Vždy je jen vítěz a poražený..."

    • 15.12.2007  15:07
    Němý film (1976)
    ****

    Silent Movie... Natočit v druhé polovině 20. století němý film, to je už sám o sobě experiment, běžní diváci už na takovouhle formu narace dnes nejsou zvyklí. Sice se do něj dá schovat plno podpůrných berliček, stejně jako to udělal režisér Mel Brooks - natočit novodobý němý film jako poctu klasickému němému filmu (se všemi těmi odkazy, citacemi, aluzemi, výběrem typologie postav atd.), vypomoci si scénářem a to tak, že se natočí film o natáčení filmu, do něhož se obsadí dobové hollywoodské hvězdy... V takovém filmu se samozřejmě musí objevit lavina neotřelých a lehce absurdních gagů na úkor příběhových linií (stejně jako to bylo v dobách němých grotesek), děj se fragmentuje a dynamiku film získává volným navazováním jednotlivých prvků situační komiky. Důležitá je mimická a proxemická výbava jednotlivých herců a především jejich anomální, výrazná fyziognomie - to je asi nejslabší místo celého díla - jediným skutečně nosným a divácky vděčným objektem zájmu je Marty Feldman a jeho podivuhodně špičatá tvář s vypoulenýma očima, jehož stylizace nešiky s motocyklovou kuklou na hlavě nemá chybu... Ostatní jsou jen průměrní a ženská část hereckého obsazení, alespoň v mých očích, vysloveně selhává... Famme fatale si skutečně představuji (a to i na základě percepce hollywoodských děl ze 70. let) jinak... Za zmínku stojí kongeniální český překlad Dany Hábové, jež počeštila hlavního hrdinu, který se jmenuje Mel Funn, kouzelným překladem Mel LeGrace, což se mi zdá lepší než sám originál... Tedy celkem dost podařená novodobá groteska, ale třeba Vorlův Skřítek mi fungoval líp...

    • 15.12.2007  01:14
    Kousek nebe (2005)
    *****

    Nádherný komorní (téměř televizní) snímek z období vězeňského pekla 50. let, svou atmosférou velmi připomínající seriál Přítelkyně z domu smutku (za předlohou stojí význačný představitel spisovatelů - bývalých politických vězňů Jiří Stránský). To, že je především snímkem místy až lyricky milostným, je v tomhle případě ku prospěchu věci - zrůdnost komunistické zlovůle a mezní ukotvení doby vystoupí až jakoby z druhého plánu filmu, leč s o to větší silou... Prvé záběry sice exponují lokaci Pankrácké věznice a opakované vertikální švenky končící záběrem na pěticípou hvězdu sice asociují spíše silné dobové drama, ale jak se později ukáže, jsou spíše připomenutím dominující politické situace a expozicí samou o sobě. Brutalita a naturalistické scény se nekonají, vyprávění režiséra Petra Nikolaeva vévodí spíše zaostření na jednotlivé detaily a figurky muklovského světa, velmi osobitá drobnokresba prostředí a charakterů (zmiňovaná právě v seriálu Hynka Bočana), často i rozměr humorných stránek zobrazované dobové absurdity a především rozměr romantický. Celý film je postaven vlastně jen na těch několika okamžicích letmého setkání, několika pohledů, slov, motáků ústřední milenecké dvojice. Analogičtí Romeo, Julie a tma, milenci v tak mezní situaci a prostředí, že láska vlastně ani není možná... Je tu však onen symbolický kousek nebe (vertikální směr režisér Nikolaev cituje často - práce na střeše, ženy sídlí v horních patrech věznice, čím má Luboš lepší postavení, tím stoupá věznicí vzhůru...), nejenom symbol posmrtné naděje, ale i kousek otevřeného prostoru nad věznicí a v muklovské hlavě... Velmi silně pak působí a ve svém vyznění vystupuje z pozadí příběhu těch pár scén zobrazující skutečný stav věcí - scéna pozorování tajné popravy, scéna se psem... Milostná romance z padesátých let, je to až jakýsi oxymorón, ale ukazuje dobu z pohledu normálních lidí. Ta stylizovaná všednost a výrazová skromnost (pro Petra Nikolaeva v jeho režisérské práci zcela typická - vyjma Báječných let...) je možná stěžejní. Až překvapivě civilní herecké projevy, i okoukané herecké tváře zapadají do výrazu filmové řeči (narozdíl třeba od Bumerangu), nutno pochválit kameru a hudební složku. Filmy jako je Kousek nebe je zkrátka potřeba točit, slouží nám k národnímu sebeuvědomění a očištění od temných stránek minulosti. Ty stíny nevyženeme z kolektivní paměti jen tak, bude potřeba ještě mnoho podobných filmových a obecně uměleckých reflexí...

    • 14.12.2007  20:24
    Bylo nás pět (TV seriál) (1994)
    *****

    Velmi povedená seriálová adaptace jazykově hravé knihy Karla Poláčka. Jazykovou složku, která humoristickému románu vévodí, se dokonce podařilo obstojně přenést do televizního zpracování, navíc ten hřejivý milý duch knihy je také zachován, Karla Smyczeka skutečně osvítila šťastná hvězda... Jeho ruku vedla i při výběru a práci s dětskými herci, na kterých úspěch televizní adaptace stojí (zvláště představitele Petra Bajzy, který tu šťastně alternuje i Poláčkova nepřekonatelného glosujícího vypravěče) i herců dospělých (především impulsivní herecký výkon Oldřicha Navrátila v roli cholerického otce Bajzy, ale i jiní...). Pokud bych měl k něčemu výhrady, pak leda k zvolené scénické hudbě Petra Hapky, použitý dominující saxofon mi k duchu Poláčkovy předlohy příliš nesedí, ústřední (hvízdací) melodie je ale vícenež povedená a celkový dojem vyvažuje... Bylo nás pět zkrátka navazuje na to nejlepší z československé seriálové školy reprezentované takovými jmény, jako byli František Filip, Václav Vorlíček či Jindřich Polák. A nyní k nim patří tedy i Karel Smyczek... ,,My hoši, co spolu chodíme, ..."

    • 12.12.2007  19:13

    Legenda!

    • 12.12.2007  15:41

    Těžko se k tomuhle něco píše, toto je v pravém smyslu slova kontroverzní film, jen tedy poddotek pro diváky, co tomuhle dílu dali odpad a dívají se na něj jen v rovině konkrétního vjemu, jistě, jako významově mnohovrstevnaté dílo může být Saló jen řetězec kontroverzních a nechutných obrazů. Už názvem je zjevná inspirace (ne přímo adaptace) pornograficky pokleslým literárním textem markýze de Sade. Součástí onoho názvu je ale i slovo Saló... Měli jste někdy tu snahu zjistit si, co ono tajemné slovo znamená? Jasně nás odkazuje k tomu, že jde o uměleckou alegorii, tedy o skrytí skutečného významu a vytvoření jakéhosi podobenství. Saló je totiž jméno pomístní - název italského městečka, kde sídlila Mussoliniho vláda Italské sociální republiky, jež vznikla po obsazení Itálie vojsky Wehrmachtu a SS v roce 1943. Tahle loutková vláda dosazená na příkaz samého Hitlera měla za cíl zastřít skutečný stav věcí ve fašistické Itálii - Němci obsadili Itálii, popravili kliku vládnoucí v období po Duceho svrhnutí a nastolili v zemi krutý teror, na jehož základě mučili, týrali, popravovali i brutálně zabíjeli nejen partyzány, ale i nevinné lidi z řad široké masy civilního obyvatelstva... Právě kvůli tomu se zohavená těla Duceho i jeho milenky později houpala na traverze jedné milánské benzínové stanice... Stále ještě vám alegorický význam tohoto snímku uniká? (Každopádně i pro mne tenhle snímek jde za hranice toho, co jsem v umění ještě schopen akceptovat...) Podobné filmy: Vepřinec

    • 10.12.2007  23:01

    Jsou lidé, kteří věří, že to, co bylo odvysíláno v televizi, je pravda, jelikož to bylo v televizi. A jsou také lidé, kteří ví, co znamená umělecká licence a stylizace. Nebudu tedy marnit čas analýzou toho, zda tenhle film vypráví cosi o SKUTEČNÉM Peteru Sellersovi (zdravím kolegu Oskara:-)), jako poučený divák o tom vím své (mám totiž povědomí o existenci biografického mýtu), zaměřím se spíše na film samý - strhující studie člověka, který díky výchově a úspěchu v životě rozmělní svou osobnost ve svých filmových rolích, ke kterým utíká sám před sebou i ve svém soukromí (moment, kdy se má Peter vypořádat s rostoucí krizí svého manželství a vztahu a řeší ho útěkem do skříně a hereckou etudou na téma malý bezbranný chlapec - pidičlovíček). Tahle krize vlastní identity vrcholí ve chvíli, kdy se má postavit tváří v tvář komplexu byvším v životě s dominantní matkou - komunikuje s ní prostřednictvím své filmové postavy, jeho já zůstává skryto někde hluboko uvnitř daleko od bolestivé reality. Studie geniálního člověka, který je sám a zaplňuje svou samotu a prázdnotu náplastmi matérie, věcmi... A jako věci chápe i živé lidi včetně svých nejbližších... Jak řekla Peterovi přímo jedna z postav filmu: ,,Ten, kdo je osamělý, nemůže být nikdy šťastný..." (kapitola sama o sobě je doslova herecký koncert Geoffreyho Rushe, v některých momentech byl snad lepší než sám originál...) Strhující ,,autobiografický" film...

    • 10.12.2007  18:09
    Čtyři z tanku a pes (TV seriál) (1966)
    **

    Je jistě fascinující sledovat, co všechno přejede tank - bez problémů přejede vzrostlý strom, německý kanón, projede skrz zeď, přebrodí řeku... Tank fakticky jezdí skvěle... Tak mne napadá, že tenhle seriál je určen výhradně klukům, kdo jiný by se díval na to, jak pěkně jezdí tank... Pro ty odrostlejší kluky je do seriálu implantováno trochu erotického jiskření navázaného vždy na blonďatého tankistu a jeho kontakty se zrzavou příslušnicí Rudé armády či polskou radiografistkou. A pro veškeré diváctvo je tu trochu východní propagandy, trocha humoru, trocha nepřesvědčivé akce (frontový souboj muže proti muži mi vystačil téměř na pět minut smíchu...), poznání, že válka byla vlastně legrace a v neposlední řadě také ten pes... Šarik se jmenuje... Inu, není toho věru málo. Tak hoši, do tanku... (místní nadhodnocení dobře ukazuje, jak nás ovlivňuje pokřivený rastr nostalgie...)

    • 10.12.2007  00:23

    Formálně dokonalá strhující postmoderní variace na film noir, která odkazuje k mnoha jiným snímkům s obdobnou tématikou (základní dějovou kostrou k mafiánskému Krycímu jménu Donnie Brasco, významovou rovinou ke Scorseseho opusům reflektující svět západního velkoměsta jako naprostou džungli, kde existuje jen zlo realizované zločinem, drogami a prostitucí, jak je to vidět v Taxikáři či třeba v Počítání mrtvých, atmosférou se dotýká režijní práce jiného velikána Davida Finchera, co se týče akce, tak přebíjí téměř všechno...). Postmoderní filmové postupy ovlivnily film do té míry, že místy sledujeme nejen formální exhibici (dokonalé střihové přechody, zpomalované či zrychlované scény, práce s kamerou, geniálně připravená mizanscéna...), ale kaskáda novátorských filmových propriet je místy až samoúčelná, pro diváka jsou to ovšem doslova sekvence hojnosti... Duch filmu noir se tu realizuje výhradně v mužském světě a trochu jako v Peckinpahových Strašácích se tu analyzuje hlavně ona benevolence k hranici, kterou každý člověk ve svém vlastním vědomí odděluje akceptování násilí a jeho odmítání. Kde ji má hlavní hrdina, je velmi sporné, a pakliže přistoupíme na to, že jeho jednání je v boji se zločinem normální, otřese se v základech naše vnímání normality obecné. Jestli tenhle snímek má hledat a klást nám etické otázky, pak raději nechci slyšet odpovědi... Za zmínku rozhodně stojí herecké výkony, Karel Roden tu opět hraje jednu z hlavních rolí a jako již poněkolikáté, opět ruskojazyčného mafiána, a jde mu to o poznání lépe než třeba v 15 minutách. Paul Walker je strhující, role byla nejen fyzicky náročná, ale jeho postavu jsem mu bezvýhradně věřil. Zběsilý útěk je skutečně silný film, bere si to nejlepší ze současné mainstreamové kinematografie (a to dokonce i její klišé) a nebojí se to formálním experimentem přetransformovat v nějakou novou kvalitu, používá k tomu zvláštního druhu humoru (do scény popravy zakomponovaná aluze na globálně rozšířenou reklamu na kreditní karty) především vizuální prostředky. Jako dotvrzení kvalit doporučuji vytrvat do závěrečných titulků - jejich estetické ztvárnění je nevídané a utvrdilo mne v pocitu, že jsem viděl cosi neobvyklého...

    • 9.12.2007  18:46

    Jedna z nejlepších adaptací světového filmu...

    • 9.12.2007  11:31
    Druhý tah pěšcem (1984)
    odpad!

    Neskutečně ubohý pokus nasadit socialistické kontrarozvědce lidskou a přátelskou tvář. Ano, Karel Heřmánek se snaží a v jeho podání před divákem vyvstává obraz téměř sympatického uvědomělého pracovníka tajných služeb (i když charakterově pokulhává - eticky sporná už je třeba jen nevěra s kolegyní na pracovišti, navíc s družkou svého kamaráda), dokonce hraje šachy... Příměr šachů je ale návodový - v téhleté simultánce s občany režim jedním mocným máchnutím před začátkem hry smetl všechny figury z občanských šachovnic... S tím ani Vít Olmer nic nenadělá...

    • 9.12.2007  01:32
    Strašáci (1971)
    *****

    Peckinpahova filmová studie temných stránek duše. Tenhle režisér je jako člověk ve své podstatě asi velmi skeptická a pochmurná bytost. Jeho analýza násilí a násilné podstaty je ponurá a zraňuje. Peckinpah téměř vždy exponuje příběh ve výlučně mužském světě, patriarchální podstatu má i rámec Strašáků. Příběh je od počátku postaven na dualitě - americký cizinec, nepraktický matematik s principy a ideály ukotvenými v akademickém světě, v němž je formována jeho apoteóza humanismu a proti němu rurální svět anglických venkovanů se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a primitivního zákona síly, k jehož prosazení nejlépe slouží láhev tvrdého alkoholu. Tyto světy jsou od začátku v přímé opozici a to, co je na počátku skryto, postupně vyplouvá na povrch. Jako styčná plocha těchto dvou světů funguje mladá matematikova manželka, jejíž silný sexuální pud a jeho úplné neuspokojení v manželském životě a celková nudu a stereotyp vztahu vede k frivolnímu a koketnímu jednání směrem k místním plebejcům. Dlouho se zdá, že tyto dva světy spolu nebudou korelovat a že vlastně spolu nemají nic společného. Jaké je však divákovo překvapení, když v přímé konfrontaci násilí světa prvého spouští rozbušku hluboko skrytou v lidském podvědomí, o jejíž existenci dosud ani sám nositel neměl nejmenšího tušení. Peckinpah vlastně neanalyzuje násilí zjevně motivované, ale to, o kterém člověk sám v sobě vlastně ani neví a pranic netuší o jeho existenci. Volně tak předjímá o mnoho let později realizované pokusy amerických sociologů, kteří na náhodně vybraném vzorku dobrovolníků, jimž nahodile rozdali role vězňů a jejich věznitelů, demonstrovali fakt, že malého fašistu si nese hluboko ve svém podvědomí každý z nás...

    • 8.12.2007  10:54
    Pomoc! (1965)
    ***

    Tahle místy až dadaistická, ale spíše jen dobově ztřeštěná hudební komedie staví svůj úspěch především na dvou faktorech - 1. na beatlemánii (tenhle film je její marketingový důsledek), čili nesmírné oblibě ústřední čtveřice nejen v Anglii zbožňovaných muzikantů (a na tom, že stačí obsadit hochy z Liverpoolu a kasovní úspěch je zajištěn) 2. na dobové oblibě podobně ztřeštěných špionských komedií, jejímiž asi erbovními představiteli jsou komedie o Růžovém panterovi s fenomenálním Peterem Sellersem, a v meritu věci vlastně také navazují na sérii o britském agentu Jamesu Bondovi, jehož mnohé peripetie s nepřátelskými agenty jakoby z oka vypadly peripetiím, které mají The Beatles. Když budeme hledat styčné plochy humoru, s nímž operují tvůrci filmu Help, jisté stopové množství humoru kupříkladu takových Monty Pythonů a tedy specificky britského vidění reality jakožto projevu dobové britské nadvlády a evolučního triumfu (reflektované v mnoha projektech BBC) bychom tu také jistě našli (viz Všeobecně známý palác atd.)... Help se jistě nevyrovná fenomenální Žluté ponorce a nebýt hudební složky, šlo by v podstatě o praštěnou, ale nudnou a omšelou komedii, každopádně The Beatles jsou fenoménem, který na sebe nabalil a dokázal unést ledacos... Z odstupu více než 40 let hodnotím mírně nostalgicky jako slušný nadstandard, kdybych ale byl současníkem tohoto snímku, nevím, nevím, jestli by mi nesymbolizoval úpadkovost středního proudu. Prostě nebýt to Brouci...

    • 7.12.2007  00:23

    Rvačka mezi muži - už sám název napovídá, že se tu bude odehrávat cosi patriarchálně zemitého, podvědomě násilného a archaicky opravdového... Ten zvláštní podtón násilí, ta do příběhu vepsaná osudovost, ty ostře řezané rysy ve tvářích hrdinů, především toho hlavního...film noir. Přes expresionisticky stylizovaný filmový plakát se divák dostává do výlučného světa mužů - tedy apriori světa násilí, zločinu, peněz, tedy i moci, žen a majetku. Hlavní hrdina příznačně hned v expozici přichází z vězení, což v rámci žánru predestinuje jeho budoucí cestu. Ve světě pařížských šamstrů nelze žít bez peněz. Zločin determinuje nejenom osud hrdinů, ale i všech jejich blízkých - žen, přítelkyň, dětí... Exprese černobílého obrazu, exprese nasvíceného obličeje hrdinova, jeho ostře řezaných rysů a chladného pohledu, exprese šedavého pohasínajícího velkoměsta... Svět zločinu. Zvítězí-li tu někdo, pak je to vždy Pyrrhovo vítěství, draze zaplacené a vykoupené tou nejvyšší cenou... Všehoschopných mužů je v Paříži dost a argumenty mají vždy pádné. Černobílý film zdobí nejen precizně nasnímaná kamera, ale i do posledního detailu promyšlená mizanscéna (hlavně vozový park tu hraje důležitou roli), kvalitní práce s herci, dokonale promyšlený scénář. Formálním vrcholem snímku je pak více než dvacetiminutová scéna bez potřeby byť jen jediného slova, kdy gang vniká předem secvičeným způsobem do klenotnictví. Jednotlivé úkony do sebe logicky zapadají a divák tak bez dechu sleduje doslova balet či výrazový tanec lupičů... Celá ta kasařská choreografie má hlubší rámec v struktuře příběhu i filmu. Tato ,,estetizace" překročení zákona je jakýmsi významovým předělem mezi kauzálním rozehráním a jeho nutnými neodvratnými dopady. Osudovost je vůbec vepsána do samotné struktury příběhu. Narace se děje přesně v šabloně zákonitostí žánru noir. Nechybí nezbytné propriety - osudová famme fatale, osudový sok, ukotvení v oblasti tragédie. Tahle gangsterka má prostě hluboký záběr a mimořádné filmové kvality...

    • 4.12.2007  20:15
    Sandra, princezna rebelka (TV seriál) (1995)
    odpad!

    Znáte ty staré pohádky o tom, jak prostá děvečka z pastoušky stala se princeznou a ke štěstí přišla? Ohóóó, tak ty už jsou passé... Sandra je totiž rebelka:-)

    • 3.12.2007  01:33
    Futurama: Benderovo parádní terno (video kompilace) (2007)
    ***

    Ach jo... Smutněl jsem v případě celovečerních Simpsonů, ale to jsem ještě ani ve snu netušil, že se připravuje i celovečerní Futurama...a po jejím zhlédnutí smutním ještě o řád více... Jedná se prý o součást připravované šesté řady seriálu, ale už to skoro vypadá, že je jí téměř zbytečné točit. Formát celovečerního filmu rozmělnil dříve tak silně dávkovaný humor, z Bendera (stejně jako v případě Homera Simpsona) udělali tvůrci karikaturu sebe sama a film vycpali nečekaným množstvím animované vaty... Dokonce i aluze omšely a tak divák vidí deja vu - stokrát viděné parafráze Terminátora či Hvězdných válek, dříve v seriálu realizované v jediném vypointovaném gagu, nyní v předlouhé opakující se sekvenci. Občas se ve filmu mihne neuctivá narážka na mateřskou televizi Fox, občas probleskne i docela dobrý a vtipný nápad (tajemství receptu KFC, předávání Nobelovy ceny za...), ale ,,koule" původních pěti řad seriálu to nemá... Matt Groening, Futurama ani Bender tentokrát příliš nezaskórovali...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace