k212

Dlouho jsem uvažovala, proč to Besson natočil černobíle. A navíc ještě perfekcionalisticky, neboť ve filmu je skutečně pár velmi povedených záběrů, které zákonitě musí nadchnout (hold kameramanovi). Snad měl snahu ukázal krásu Paříže trochu jinak, snad, já nevím... Jistě děj je ohraný, ale má lehkost a vtip, který z něj nedělá dojičku na slzy a-lá Město andělů, tedy pominu-li ten příšerný konec. A herecké duo, nesourodé proporcemi i myšlením, není také špatné. Přesto mi v Angel-A "něco" chybí, cítím v něm tísnivou prázdnotu, absenci čehosi víc...

Světe div se --- ve trojce před námi stojí Ethan Hunt z masa a kostí, a to i přes všechny ty precizně sehrané špiónské scénky z jedničky a navzdory supermanským letům z dvojky. Ano, jsem nadšena. Jsem však hlavně nadšena, že se této látky chopil někdo jako J.J. Abrams. Pominu-li veškerou tu televizní podobnost s Aliasem a Ztracenými, je MI-III hodně originální akční film, který ovšem chvílemi selhává na výše uvedeném. Paradox, jistě. Nicméně tuto rychlostřižnou a syrovou palbu, která vás nenechá chvíli v klidu, ale zárověn působí svěže realisticky, zažijete jen málokdy. A ač je chvílemi chaoticky lacinná, je vám to jedno. Není to ladný balet a-lá John Woo, není to akademicky chladná preciznost Briana de Palmy. Jen vás možná trošku zamrzí prkenný Tom uprostřed dění, i přestože s těmi nepěstěnými fousky mu to skutečně sluší. Nicméně má kolem sebe mnohem zajímavější suitu a hlavně skutečně odporného protivníka. Jsem překvapena a vlastně i spokojena.

Další kult mého gympláckého mládí...., kdo tehdy neviděl nemůže chápat, jak moc tento film byl ve své době důležitý. Inu dnes už není.

Naprosto rozpoznatelný televizní rukopis, asi jako jeden delší díl StarTreku. Dialogy 00-nic, lehké náznaky čehosi "hlubšího" ničí klišoidní věty, kulisy a výprava jako z domácího kumbálku s haraburdím, fyzikální zákony hybnosti ve vesmíru a jejich aplikace je k popukání i pro zkušenějšího laika jako jsem já. Nu dobrá, toto dílečko patří přesně tam, kde jsem ho shlédla, do nočních hodin a deseti repríz na kabelové televizi.

Celá tíha úspěchu a zábavnosti seriálu stojí na hlavní hrdnice a logicky s ní i padá. Nová šéfka vyšetřovacího týmu je naprostý "freak" , je totálně roztěkaná, pracuje, kdy se jí zachce, neuklízí, bloudí po městě autem, cpe se sladkostmi, telefonuje se svými rodiči, ale mezi tím vším bezprostřední manipulací řeší zapeklité případy. Proč manipulací, protože svým konáním obvykle podezřelé a svědky došoupne do nějakého závěru. Jo a nikdo jí samozřejmě nemá rád, protože je to semetrika, takže ji klacky pod nohy hází občas i její vlastní tým. Closer je docela vtipné dílko, jenže druh takových seriálů by měl nejspíš skončit po první sérii, jejich originalita bývá zpočátku velmi sympatická, ale po 20-ti dílech se může proměnit v nezábavnou rutinu. Má však jednu výhodu, každý díl je o něčem jiném, tudíž ho může ocenit občasný až náhodný divák, třeba se při tom i zasměje (teda já se smála).

Jistě technická kvalita tohoto televizního seriálu je snad hodna obdivu, nicméně já nedám dopustit na původní von Trierovo Království. Tohle je jen děsuplný seriál, hezky natočený, ale v podstatě bez poslání, který staví na originální atmosféře své velmi-velmi vzdálené předlohy, a který víceméně adaptoval Stephen King. No a ten prostě řadu aspektů uchopil naprosto odlišně. Přiznám se, že kdyby nebylo původního Království, dala bych snad i vyšší hodnocení. Takhle ve mě jen přetrvává pocit, že Královská nemocnice je průměrnou předělávkou kultovního díla pro širší televizní divactvo. **1/2

Úchyl z garáží, tak to tu ještě nebylo .... Hustoňka od policie nařkne z vraždy kdekoho, aby nakonec ten pravý úchyl seděl v budce na parkovišti, ach jo. Už delší dobu přemýšlím, že založím fanklub německých úchylných detektivko-thrillerů, kterými nás spolehlivě zásobují dvě komerční české televize, jenže to bych měla ohromné nutkání zřídit rovněž top-ten nejhorších německých akčních seriálů a pak jistojistě německých romantických slaďáků a-lá Rosamunde Pilcher. A to bych v podstatě nedělala nic jiného, než se rozčilovala, ne vlastně bych se nejspíš usmála k smrti. Tyto spatlaniny všeho možného, kdehočeho atd, sází na kvantitu obrazového rádoby naturalismu (hodně krve, hodně akčních sekvencí), na kvantitu dějového materiálu, který však absentuje na jakoukoliv logiku nedejbože myšlenku, atmosféru samozřejmě tyto filmy nemají. Co však většinou hraje k onomu jedinému plus, je o třídu vyšší technické zpracování než třeba televizní filmy domácí provenience.

Od čtvrté série za 5 a proč ... inu Kes střídá 7z9 a tím přichází na scénu výrazná Borgská dějová linie. Opakuji se, ale bez Borgů to byla vždycky nuda, bez socializace borgského vojáka rovněž. Ono totiž hlášky typu "irelevantní" a "neefektivní" v kontextu lidské komunikace zůstavají v hlavě pěkně dlouho. Prostě a jednoduše: nejlepší díly Voyageru, jsou ty, které pojednávají o interpersonální komunikaci posádky, o zaláskovaných a jiných citových peripetiích, ale top jsou samozřejmě ty s PZH Doktorem a Sedmou. Voyager je prostě space-opera se vším všudy. A pokud se divák nesrovná s tím, že hrdinové seríálu vypouštějí z huby ultra-technické a rádoby vědecké hovadiny a bere to na těžkou váhu, nikdy nepochopí krásu a nadsázku Star Treku, protože i přes všechna ta vesmírná hejblata a spleť druhů 8xyz je to prostě a jednoduše alegorie či metafora dnešní společnosti. Tedy, já to tak vnímám a proto na Voyager a Novou generaci nedám dopustit. 85%.

Půl hvězdičky za mého oblíbeného jazzmana Harry Connicka Jr, který však v tomto dílku předvádí, že jest pouze průměrným hercem. A půl hvězdička za snaživého Foresta Whitakera, který se z naprosto příšerného scénáře snaží alespoň něco vyždímat po stránce režisérské, leč se nedaří...

Tomuto filmu musí divák otevřít doširoka své srdce, musí také rezignovat na přesnou historickou věrohodnost a hlavně potlačit svá očekávání po epičnosti. Nový svět totiž reprezentuje díla, kde ona "velká" historická událost slouží spíš jako pozadí pro intimní příběh několika lidí. V tomto filmu se mluví jen málo a když se mluví, deklamují mimo obraz hlavní hrdinové své postřehy a pocity, což není zrovna obvyklý prvek. A tím jsem se samozřejmě dostala k hlavnímu hrdinovi na režisérské stoličce. Pověst Terrence Malicka jako výjimečného režiséra se mi donesla před shlédnutím Nového světa (a přiznávám, že je to moje první filmové setkání s ním) a já jsem při sledování jen uznale až nevěřícně kývala hlavou. Kamera a střih jsou pod taktovkou režiséra precizní, chvílemi velmi originální, vše je podřízeno hypnotické kráse krajiny, nicméně i detailu lidských hrdinů. A hudba -pominu-li Mozarta a Wagnera- je velmi povedená. No a samozřejmě jsou tu precizně obsazení herci (Colin mě opět překvapil a Christian bohužel lehce zamrzel), které však o třídu převyšuje přirozený projev mladinké Q v hlavní roli.