choze

Souhlas s Karlosem, že je to docela utahané a chtělo by to víc akce a napětí. Burtonův sadistický gay gauner zní zajímavěji, než jak je ve filmu prezentován (kde jen dá svému milenci pěsťovku do břicha, začne si rozepínat kalhoty a konec), a zasloužil by si výraznějšího policejního oponenta.

Formálně snaživé až moc, příběh řekněme, ale na akci se zapomnělo.

Ayerovky miluju, ale tohle je jakási divná slepá ulička, která se tváří drsně, ale nezajímavé postavy jsou vám ukradené a příběh skončí dřív nez začne.

Jako by někdo zfilmoval můj Pinterest - zkopíroval z jednotlivých nástěnek impozantní obrázky lodí, vlaků, ponorek, mostů, měst a industriálů, chaoticky je zavěsil do vzduchu a nechal mezi nimi a skrz ně pobíhat a poskakovat postavy. Hlavně prvních pár minut je WOW a celé to volá po sledování na velkém plátně, protože vizuálně je to fakt pecka a je na tom vidět každý rubl, co do toho narvali a že jich muselo být hodně. Bohužel, první polovina je dějově nudná, jen se chodí z místa na místo a vysvětluje se, přičemž velké mínus je, že se o postavách skoro nic nedozvíme. V druhé polovině wow efekt i fajn akce odezní, ale postavy se konečně prokreslí a zazní pár zajímavých, byť neoriginálních myšlenek. Jo, je to ruská splácanina Matrixu a Inception žonglující s kómatem, vzpomínkami a sny, která by potřebovala lepší scénář, režii, herce, akční scény i hudbu, ale už kvůli vizuálu to není ztráta času a pokud máte rádi filmové útěky do virtuálních realit jako já, taky byste neměli být zklamáni.

Zápletka s dočasným získáváním superschopností měla potenciál, ale scénář - děj i postavy - je jedna velká nuda a herci ani pár efektních záběrů to nevytrhne.

Levné australské béčko, které není úplně marné, ale ani žádný zázrak. Do poloviny vězeňský film z dystopického lágru, následně legrační akčňák o honu na lidi. Olivia Hussey jako neprávem odsouzená květinka sexuálně obtěžovaná dozorcem ukáže prsa a postupně se změní z ustrašené ženy v revolucionářku.

Vedle Temného stínu nad L.A. další pozapomenutá, ale kvalitní kriminálka o zkorumpovaných poldech, co nemají problém s okrádáním a zabíjením drogových dealerů, až se jim podaří zabít jednoho, kterého zabít rozhodně neměli. A vše se začne srát, oni se to snaží lepit a ono se to sere čím dál víc. S trochou fantazie by to mohlo být pokračování Rudého horka, ukazující, jak Belushiho pochybný fízl Ridzik morálně zdegeneroval do festovního hajzla. Kouf, podepsaný pod řadou pohodových a mých oblíbených buddy movies (Tajemné zlo, Policejní dohled, Sledování) i pod pár úplně zbytečnými kousky (Křižovatka smrti, Taxi), tentokrát vsadil na temnější a realističtější notu a scénář krásně zamotavá, graduje a do jeho středu staví těžkého antihrdinu respektive svini. Dokážu si představit lepší dialogy, taky Tupacova postava byla dost zanedbaná a zjevně měla jediný účel - tvořit morální protiváhu Belushimu, ale ocenil jsem, že Belushiho hajzl byl pojatý správně obyčejně, neokázale, narozdíl například od MacAvoyova teatrálního Sviňáka (i když ten mě bavil taky). Režie je rutinní a místy mi praktiky obou poldů přišly za čárou uvěřitelnosti, viz. výslechy, při kterých házeli důkazní pistoli vyslýchaným, aby na nich nechali otisky, a taky se mi nezdá, že by jim někdo fakt sežral nastrčení toho bezďáka jako obětního beránka. Celkově mi to přišlo jako takový předchůdce Ayerovek. Mimochodem ve stejném roce měla premiéru i policejní pecka největší - L.A. Přísně tajné.

Volavku jsem viděl až po Scorseseho remaku a ten se mi líbil víc kvůli líp vykresleným postavám.

"Tahle hra... je králičí nora. Už po čtyřech tazích je k dispozici přes 3 miliardy kombinací. Her o 40 tazích je víc než hvězd v galaxii. Takže vás to snadno může dovést na hranu." Ne, že by Fischer nebyl zajímavou postavou, ale přece jen je dost nesympatický a o jeho protivníkovi se nic moc nedozvíme, stejně jako o šachovém sportu. Takže ani výživná biografie, ani napínavé sportovní drama se bohužel nekonají.

Průměrná bronsonovská kriminálka zřetelně inspirovaná (nejen) řáděním sériového vraha Bundyho a vezoucí se na Bronsonově návratu k Přání smrti rok předtím. Zároveň čtvrtá a zdaleka ne poslední spolupráce Bronsona s jeho dvorním, nijak zázračným režisérem Jakem Lee Thompsonem a první prácička pro Cannon. Vrah je fajn úchyl a dostaneme nějakou nahotu, ale jinak je to slabota. Závěrečné zúčtování s nahým vrahem působí úsměvně a Bronson se tu stává karikaturou sebe sama.