hammerhead

Prozatím slabší hodnocení po zhlédnutí dvou dílů. Pořadu bych vytkl příliš kusé informace, navíc je pojetí prezentováno jako dosti jednostranné, chybí mi polemika, a tedy účast i jiných osobností, než jsou např. S. Groff či M. Calábek. Tématem jsem se zabýval i z profesního hlediska a tedy jsem i trochu alergický na slovní obrat "moderní věda". Věda či vědecké poznání stojí na předpokladu vyvratitelnosti a hypotéza univerzálního vědomí hrajícího na klávesy neuronů je nevyvratitelná, a proto také nevědecká. Silnou stránkou dokumentu jsou naopak velmi pěkné dokumentární záběry posvátných míst.

Do vlastního hodnocení jste napsal jen jedno slovo: realista :-)

Film, který se podařilo zhlédnout na 49. KVIFF, mně byl blízký tématikou. Střet akademického světa (vědeckého způsobu myšlení a přístupu k realitě) a duchovního života je sice mírně omšelá záležitost, co si budeme namlouvat, ale film dokázal v řadě aspektů zajímavě překvapit, a to se cení. Fenomén synchronicity je sice málokdy (nikdy) takhle přehnaný, ale zajímám se o něj už dlouho a buďto má pravdu kamarád matematik, anebo na něm bude něco podivného. Nu, proč ne, fakt, že veškerý viditelný svět pochází ze hmoty menší než atom, či že napříč prostorem se nám synchronně vrtí spiny jsou také dost divné, ale asi pravdivé věci, takže pokud je Ph.D. v oboru žížalího oka připomene, jeden se v dusnu nafukovacího kina spokojeně zavrtí. Slušné herecké výkony + trocha té reinkarnační útěchy = poutavý film.

Poměrně nadějná myšlenka se postupně měnila v rozvláčnou, málo uvěřitelnou a až vyděračskou záležitost, která na mě nefungovala. Ex post ještě přemýšlím, co mě na filmu iritovalo a myslím, že mj. představa, že vztah jsou slova, že se lze k lásce prožvanit, pronaslouchat. Nepopírám samo vztah bez možnosti fyzické přítomnosti, ale zde se prostě šlape na plyn, co to dá a zaplať za alespoň příležitostné humorné odlehčení. Komunikační modla pak vzhledem k celistvosti vztahu připomíná umělý strom ve výtahu výškové budovy.

Nejistý a věru ne moc vtipný moderátor v úloze, která měla údajně zjišťovat sociální inteligenci, prohlásí o (právem vyděšené) figurantce, že je zázrakem plastické chirurgie. Jakožto člověk, který tu inteligenci testuje, mohu konstatovat, že nedostatek sociální inteligence se projevuje třeba takhle.

Pejsek s kočičkou vařili dort, dali tam spoustu dobrého, pak něco, co tam nepatřilo, něco z toho asi uplácali, nebo to přeteklo, vzpomínám si jenom, jak po té nekonečné době šly pejskovi od huby mýdlové bubliny... Ten důvěrný vjem štípajících očí, odkud ho znám?

K podobným kouskům přistupuji s větší či menší dávkou velkorysosti, ale byl jsem překvapen. Jsou zde samo jisté nedůslednosti ohledně hranic (a právem byl za ně terapeut potrestán), interpretace jsou taky dost hrr, ale je to, zejména stran hlavního protagonisty, po čertech kvalitně zahrané. Po celé řadě seriálových bíd dávám palec nahoru. P.s. Ještě taková drobnost: Za supervizi se taky platí a obvykle ji neprovádí kamarádka :-)

Dokument na český způsob, který je svou odpudivou formou nekoukatelný. Divadelní představení na úvod, kdy se před zraky diváků odehrává dramatická scéna, která má z dotyčné vyrazit afekt tím, že je zalehnuta a vyslýchána na zemi. (Cítil bych se asi podobně, jako když mě kdysi dávno starší bratři zavírali do skříně, pak jsem se vyžaloval a neměl alergie). Dívat se na holé nohy v lékařských sandálích za znělky ze Sanitky byl už vrchol. Chápu, že nejsme BBC, ale takhle fakt ne.

Slušný atmosférický film. Líbil se mi i hudební motiv, jen jsem měl pocit jakéhosi dejavu, až jsem si pustil Chinatown.

Asi už budu patřit k těm staromódním prudérním lidem, kterým ostatní namítají, že každá generace nadávala na tu právě nastupující. Prima: Takže od docela elegantních dam a pánů uvádějících vědomostní soutěže, kteří většinou neměli problém s elementární etiketou, taky máme cool hustýho borce, kterej vytahuje kilo z kapsy nebo ho válí po zemi v obejváku a během odpovědí soutěžících je schopen dělat takové ksichty, popř. se opakovaně šťourat v nose, že by mu snad člověk tu stovku vrátil a vzpomínal na dobu, kdy po AZ kvízu bylo Cvičme v rytme.