DR.SZ

Neuvěřitelné vzkříšení již dávno zaniklého žánru.. varietního muzikálu. Mé oči byly po celou dobu upřené na obrazovku a buď slzely smíchem anebo přívětivě pomrkávaly v rytmu přenádherných a (doufám že věčných) melodií. Perfektně vystavěné dialogy nádherně korespondují s výpravným příběhem plným paradoxů. Odbourává tu většinové myšlení o předstírání, sexualitě a o postavení žen a mužů vůbec. Mezi Julie Andrews a Jamesem Garnerem to jenom jiskří. Tohle byl vůbec poslední její muzikál, poté bohužel ztratila hlas, ale také tu podala nejvíce tragikomický, pěvecký i taneční výkon. Dalo by se mluvit o vyvrcholení její nádherné a záviděníhodné kariéry. Ovšem i další herci se zasloužili o tuhle panoptikální podívanou stejně skvěle: ať už Robert Preston jako charismatický a zkušený homosexuál, Graham STark jako otrávený číšník anebo vůbec nejkomičtější a nejstupidnější žena historie v podání Lesley Ann Warren. Kompaktnost a přirozenost tohoto muzikálu kazí jen pocit, že není zasazen so správného prostředí. Co si budeme povídat, ale takhle to v Paříži v meziválečném období opravdu nevypadalo. Přesto se hluboce klaním Blakeovi a celému týmu a lehce tomuto zázraku nadržuji. 90%

V raných sedmdesátých letech byl žánr psychologických a sociologických dramat v USA na svém vrcholu. To dokázal i hluboký, ač jednoduchý příběh dvou mladých zamilovaných vysokoškoláků, kteří si nedokáží život bez sebe představit. Hudba Francise Laie je tu téměř okouzlujícím způsobem rozvrstvena do malých tlivých hloučků, které vždy přidávají na postupné dramatičnosti. Kdo by se po prvních pár minutách nudil, zaručuji, že o další nudnou teenagerovskou komedii nepůjde. Tady jsou postavy precizně zachyceny při jejich dospění a počátcích ve společné domácnosti. Žádné rychlé tempo, žádná drásavost, holt normální intenzivní vztah. Pár motivů se tu opakuje, zejména hlavní protagonista před bruslařským kluzištěm na začátku a na konci, což naznačuje, že pravá láska může člověka zaskočit i vícekrát. Přesto pro mě plynul příběh příliš pomalu na to, abych mu dal větší hodnocení. 83%

Fred Zinnemann nám v tomto naoko velkolepém válečném filmu již ze začátku dokázal prostředí a postavy popsat tak dokonale, že se do děje vtáhnete okamžitě bez ohledu na okolní vlivy. Ryze maskulinní snímek s dvěma ženskými femme fatale má sice tendenci občas sklouzávat do milostného melodramatu, avšak hned jej odráží sílící napětí a výborně vystavěné dialogy. Hudba zde spíše navazovala mezi jednotlivými obrazy tísnivou a nostalgickou atmosféru tehdejší doby, než že by se jednalo o nějaký velkolepý umělecký výtvor (ač havajská hudba domorodců či popěvky vojáků se určitě použily ve filmu ve správnou dobu). A ač se to nezdá, všichni herci byli přesně vybráni na role, které ztvárňovali - a to role velmi komplikované, plné otázek a neduhů. Samozřejmě vizuální parametry zvládnuty na výbornou, zejména se to potvrdilo při zachycování vojenského útoku na Pearl Harbor. Film ve výsledku dovolil bych si říct i přesněji než kniha poukázal na problém neužitečnosti vojáků v normálním životě, těžké časy jejich žen a přítelkyň a zejména zakomplexované americké důstojníky s velmi omezeným pohledem na život. Paráda. 90%

Takhle má vypadat pravý dokument o tajemství, které skutečně škube s nervy. Občasné opakování zainteresovaných se postav lze přehlédnout, neboť dokument o geniální umělkyni je mistrně zpracován i sestříhán. 88 %

100%ní odvaz... Co víc dodat?

"THERE'S NO PLACE LIKE HOME!" Fenomenální kus servíruje ve svém alegorickém podání filosofické základy života tak jemně jako krájení másla. Přesně tak! Přitom není skladba filmu jednodušší než kdejaké jiné pohádky. Ovšem díky tomuto a mnohým dalším aspektům (absolutně přirozené propojení mluveného slova a vynalézavých hudebních kousků, impozantní vyobrazení a popsání rolí a jejich altereg, hudba, výprava, kostýmy a masky, vizuální efekty a vytříbená barevnost snímání kamery) je tohle svým způsobem nadčasový snímek. Netřeba mluviti o kultovních hláškách a scénách umožněných také díky výběru jedinečné hollywoodské budoucí hvězdy Judy Garland v roli Dorotky. A jasně, i díky Margaret Hamilton v roli Zlé čarodějnice ze západu. 98%

Pravý hollywoodský biák! Barbra Streisand byla snad i fenomenálnější než Liza Minelli v Kabaretu, neboť s každé dramatické chvilky dokázala nevytříbeným způsobem udělat komický skeč. V druhé polovině se už sice začal dostávat ke slovu její manžel, a film nabral zcela jiné obrátky, ale Barbra v podání Fanny vše udržela ve své tónině tak, že jsme se spolu s ní smířili s odchodem manžela v písni My Man, naopak, že jsme vše hodili za hlavu v rychlém tempu Don't Rain on My Parade anebo jsme se prostě smáli sami sobě, tak jako ona při dokonalých výstupech na pódiu. Ve skutečnosti je tento snímek velmi inspirující a úsměvný, jelikož celou tu melodramatickou (občas patetickou) biografickou zápletku jen jedna žena s vytříbeným vkusem dokázala zvednout nahoru. 87%

Srdcová královna je jedna z nejlegračnějších záporných postav nejen v disneyovských filmech, ba i v kinematografii vůbec. Jinak: totální blázinec! 87%

Zřejmě se tento kousek stane jedním z mých nejoblíběnějších filmů a hlavně nejlepším muzikálem. Teď se ovšem nejedná o nějaká hudební čísla, ale o spojení několika aspektů muzikálu do jednoho. West Side Story se drží od Shakespeara a vůbec všech klišé klasických romantických děl co nejdál. Už od počátečního choreografického luskacího partu viselo něco ve vzduchu, co nepřipomínalo typické dobrou náladou hýřící muzikály. Vůbec celková nesnášenlivost dvou gangů byla vyjádřena alternativní taneční a hudbení cestou, díky níž by jim uvěřil snad každý. Lze ve filmu najít i návaznost na dobu dnešní i nadcházející, jelikož rasová nesnášenlivost a zkaženost odpadlých teengarů je dosud prováděna akorát s jiným obalem. Díky skvělému VEDLEJŠÍMU castingu lze odolat patetickým řečičkám zamilovaného páru dokonce tak, že se budete usmívat při písních Tonight a Somewhere. Ovšem podsvícení Tonyho v podání R. Beymera akorát přispělo k jakési distantci od jeho hrdinství. Celá nálada byla vystihnuta vášnivým řáděním obou gangů (hlavně Rita Moreno - jedinečná a energická), dynamickou symbiózou střihu, kamery a dalších technických záležitostí, barevností od studia Technicolor a hudbou. Tohle vše zajistilo nezapomenutelnou a originální podívanou s koncem, který bez doslovnosti poučí ...97%

Mistrovský počin s beznadějně chytlavými písněmi, jemuž škodí jen občasná doslovnost! 95%