radektejkal

radektejkal

okres Žďár nad Sázavou

9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 11 22 32 42
    • 21.6.2018  08:50
    Stopař (2002)
    ****

    Tohle není Western, není to ani náš Eastern, je to Southern ze spodní polokoule. Od dříve uvedených se ale liší jen v podrobnostech: na výpravu se veze spousta železa a koně jsou jsou svěží i bez pastvy. Pokud je tu ale nějaký významný rozdíl, pak je to pouze specifický přístup režiséra, Rolfa de Heera. Ale ani téma - hledání formule sprvedlnosti a svobody bez ohledu na rasu, bohatství a společenské postavení, nepřesahuje biblický axiom "oko za oko, zub za zub", snad ho jen pluralizuje (ale tak je tomu skoro vždycky): "oko za oči, zub za zuby." - Vrah se nevyznačuje tím, že zabije, ale tím, že zabíjí.

    • 21.6.2018  08:22

    Nikdo netočí filmy jako Urlich Seidl - rozhodně to nejsou filmy dokumentární (a nebo všechny filmy jsou dokumentární). Nejvýraznějším jeho rysem je totální distance od tématu, absence hodnocení, komentáře, vůbec jakéhokoli zprostředkovaného přiblížení k divákovi. Seidlovy filmy jsou znepokojující, znejisťující, ale také vyzývavé. Když ne Seidl, tak alespoň divák by k tomu něco rád dodal, vyjádřil se, nebo se alespoň jen zeptal. Film o Velkém Zprostředkovateli a o komunikaci s ním možná přesahuje zkušenosti běžných lidí. A nebo ne? Nebo naopak? Nemá většina lidí nějakého (velkého) zprostředkovatele? - manželku, cyklistiku, stranu, revoluci...., kterému se oddávají s podobnou intenzitou? Pozn.: V jiném komentáři je zmíněn ping-pong, spíš jako odstrašující příklad. To ano, já bych smečoval po prvním míčku. Možná tady je ten rozdíl! Hra, při níž nikdo neprohrává....

    • 19.6.2018  08:35

    Nechci polemizovat o autorovu pohledu na justiční omyly obecně (v USA se odhalují, zatímco jinde se tutlají - Saccovi a Vanzettimu to stejně nepomůže), ani o případu Josepha Majczeka a Theodora Marcinkiewicze odsouzené za vraždu dopraváka Williama D. Lundyho 9. prosince 1932, o kterém tento film krok za krokem pojednává. Spíše mě zaujalo celkové pojetí filmu (snad jako pečlivě vycizelovaná hrubá práce), a samozřejmě reálie: např. polygraph test (detektor lži), který předvádí sám vynálezce Leonarde Keeler, a tehdejší chicagské pamětihodnosti: "speakeasies", které ztratily smysl za rok po konci "prohibice", a jiné špeluňky, kde se scházely nejnižší kasty přistěhovalců, mihne se zde i Kościół Trójcy Świętej i obludný Chicago Merchandise Mart (tehdy největší budova na světě).

    • 13.6.2018  15:16

    "Na světě není nic dobrého, co by ve svém počátku neobsahovalo špatnost" (Anton Pavlovič Čechov, Pavilon č. 6). Samozřejně se to dá obrátit, (i když jazykově je to složitější). Dobro bylo i na počátku všech Pavilonů č. 6 (viz Mtchel Foucalt "Histoire de la folie à l'âge classique" a "Surveiller et punir"), míst, kam se sosustřeďovali nestandardní lidé (proto je také cílem všech rodičů vychovat standardní potomky). Doktor Andrej Jefimyč Ragin se po nástupu do nemocnice snaží mírnit utrpení svých bližních, dokud si nepoloží otázku: "...pro komu v utrpení ulevovat". Tím se ovšem dostává do bludného kruhu, který má jen jedno východisko: nechat se rozpoznat, jaký opravdu je; tedy nestandardní. Jeho jediná radost - číst knihy a filosofovat s bláznem (Ivanem Dimitričem) - to jen ozřejmí. Andrej Jefimyč zná své místo uvnitř establišmentu: "Pokud se společnost chrání před zločinci, před psychicky nemocnými a vůbec před nepohodlnými lidmi, je nepřemožitelná. A na rozdíl od Buddhy, pro něhož byla nemoc stárnutí a smrt výzvou k jejich překonání, doznává: "Věznice, blázince přestanou existovat, a pravda, jak jste se ráčil vyjádřit, zvítězí, ale podstata věci se stejně nezmění, přírodní zákony zůstanou tytéž. Lidé budou stonat, stárnout a umírat tak jako dnes." - Myslím, že už to stačí! Nicméně šlo o skvělou adaptaci, Čechovovy povídky, která je napsána sice jen na pár stránkách, ale dal by se z ní udělat celý seriál. (Samozřejmě za předpokladu, že se k ní bude přidávat, nikoli ubírat jako zde). Pozn: 1: Jak Pavilon č. 6 vůbec funguje? Blázny zde napolévaí studenou vodou, ani je neléčí elektrošoky. Jsou tu prostě jen zavřeni, aby jim bylo zabráněno dosáhnout svých bláznivých cílů: oženit se, mít děti a vést normální život (jak sami říkají). A doktor? Ten se dostal mezi blázny proto, že se neoženil, neměl děti a nevedl normální život. - Tak jaká je v tom logika!

    • 12.6.2018  18:54

    Jako film skvělé, jako literatura (příběh) nic moc, jako hudba (glam popík) fake.

    • 10.6.2018  11:28
    Špatně rozdané karty (TV film) (2006)
    **

    Při zakuřování nové dýmky jsem si chtěl pustit "Uno" a ne "Malldone". Ovšem díky praštěným českým distributorům jsem to popletl. Nedalo se ovšem už nic dělat, zakuřování (jenž bylo tak jako tak mým hlavním cílem) se nedá přerušit. Přes to všechno nebyl tento červenoknižní film (autoři se tam snažili vecpat vše, o čem si mysleli, že je jen trochu romantické) úplně na odpis. Nebo snad ano?

    • 9.6.2018  15:49

    Film k zamyšlení, a to v tolika rovinách... prostě na román. Film také plný peripetií, které se místy zdají směřovat k lepšímu, ale alternativy (včetně konce) jsou jen špatný nebo horší. Nejlépe to vypadá, když se Charlie vydá do buše, aby se staral sám o sobě, tak jak to umí a tak jak to chce. (Vize je taková, že se tam uchytí, připojí se k němu další ab-originálové a založí nezávislou komunitu.) Charlie bohužel tuto svou šanci nezvládnul, už dlouho žil ve městě, a na tohle prostě už neměl. Další šanci dostal (a v závěru na ni reflektoval) jako učitel tance (tancoval přece v roce 1973 při otevření opery v Sidney pro královnu). Obávám se však, že ani z toho nic kloudného nebude, než předvádění se před bílými turisty. Dalším - a řekl bych, že rovnocenným plánem - je porovnání reality Charlieho s realitou naší. Kdo z nás zná všechny zákony a ví, co z nich vyplývá? V tomto vztahu občas slyším příběhy, které považuji za děsivé. Sám jsem se střetl se zákonem, když jsem odmítl zaplatit za "odvoz, třídění a likvidaci odpadků" z domu, ve kterém jsem nebydlel, a odpadky se ani jedno nevyvezly, protože také žádné nebyly. Po písemném upozornění na možnost exekuce, jsem zaplatil, tři roky nazpět. Charlie by ovšem neměl z čeho!

    • 7.6.2018  20:48

    Tak to je přesně ten typ filmu, který nemám rád. Konečně chápu, co to je, když kolegové v komentářích píší, že "něco" byla hrozná nuda. Řekl jsem si, že ji protrpím jen z půle, podle mé časomíry jsem vydržej přesně jednu hodinu a jednu minutu - ani minutu déle. Dívat se na to, jak bohatý a vzdělaný dědouš opruzuje mladou akčnici (pozor, novotvar! - i když on byl taky dobrej akčník) i po smrti, to fakt nemusím. Vlastně z tohoto filmu nemusím nic: trapně romantický příběh, neprůkazné hlavní aktéry, načinčané exteriéry, sladkokyselé žánrové obrázky, nepříjemně vyváženou kompozici... - všemu chybí šťáva nebo jakákoli jiná tekutina. Pozn. 1: Vyskočilo mi okno s textem: SinglesRussian.com - Hot Russian Ladies Looking for Love) - tak to musím dát alespoň jednu hvězdu.

    • 5.6.2018  19:02
    Vidiny (1972)
    ****

    J*A*S*M *** píše, že mu tahle hororová psychodramata lezou na nervy. Aby také ne! Čeho je moc, toho je příliš! Ale čeho? Rozpolcených osobností do fantastických představ, sexuálních představ, vražedných představ. A přitom všichni hledají jednorožce (In Search of Unicorns) - pozor, jedná se o množné číslo. Na jednu Cathryn je toho opravdu moc: živí a mrtví milenci (včetně manžela), svět dětské fantazie (jedině v něm se cítí dobře) a především (a vskutku jedině) ona sama. Pozn. 1: Robert Altman prohlásil, že jeho inspirací k scénaři tohoto filmu byla Persona (1966) Ingmara Bergmana. Pozn. 2: Oceněná hudba Johna Williamse byls příliš v souladu s filmovým dějem. Přestože dobře využil zvukové efekty Stomu Yamashty, nepřišla mi vhodná.

    • 5.6.2018  15:17
    Wise Blood (1979)
    ****

    Tohle bych od Houstona nečekal; je tedy nanejvýš zřejmé, že ne vždy tvoří režisérské filmografie ucelenou řadu, v níže jeden film vyplývá z druhého (teď myslím třeba na Bergmana nebo Viscontiho). Případ Hazela Motese, autisty ponechaného sobě samému, je nutně tragický. Syn pastora může být jedině pastorem nebo antipastorem. Hazel je pastorem své vlastní sekty "Církve pravdy bez ukřižovaného Ježíše". Nezvládá však ani to, a jeho osudem je sebepoškození a sebedestrukce... Pojem a název filmu "Wise Blood" (ve fimu je dostatečně objasněn) se ale vztahuje k jeho jedinému obdivovateli, mladíkovi deprivovanému opačným způsobem... Zajímavé je porovnat názvy, pod kterými se uváděl v různých zemích: Le malin (Francie) nebo El profeta del diablo (Španělsko), které svědčí o tom, jak různě byl obsah filmu (ne)chápán.

    • 1.6.2018  17:59
    Muž v soli (TV film) (1989)
    ***

    V deseti jedenácti jsme chodili na filmy typu Mandrin a Scaramouche; občas (tedy dost zřídka) dostane člověk chuť podívat se něco podbného (nemusí to být až tak francouzského) i po šedesátce. A taky se mi to líbilo. Ale ne zas tak, abych přitom nad něčím neuvažoval (jeden z možných smyslů filmu jako takového): Tedy, označení "čarodějnice" se se v hovorové řeči téměř nepoužívá, je vyhrzeno určité historické době a tu nepřekračuje. Slovo "bosorka" už je frekventovanější i v běžném úzu. Další (románská) označení "bruja" nebo "strega" se běžně používají v současné literatuře i v hovorové mluvě. U pojmu "witch" není třeba ztrácet slov. Možným důvodem je zakořeněnost těchto pojmů v uvedených jazycích spolu s intenzitou jejich používání ve středověku. Jiným důvodem může ale také být délka slova a jeho snadná vyslovitelnost. Kdo by se namáhal říkat někomu (některé) "čarodějnice", když máme patřičnější slova na dvě slabiky. Tak jako "bruja" nebo "strega" ve španělštině a italštině; o saském ekvivalentu nemluvě. - Dalším zajímavým pojmem je "nečistá síla", ale o tom zas někd jindy.

    • 31.5.2018  18:33
    1945 (2017)
    *****

    Arizace po více než 50 letech po "Obchodu na korze" a více než 70 letech po smotném fenoménu. I zde máme obchod, i zde máme oběšence. Zatímco v "Obchodě" jde o samotný akt, zde jde o těsně poválečné důsledky. A ty jsou stejně tak fatální. A co je zde způobilo? V podstatě nic! Vozka z pomocníkem vezoucí bedny a dva neznámí židé, vykračující za vozem, protože na voze pro ně nebylo místo. Poté co neochvějně vykonali to, co měli či chtěli, odjíždějí z vesnice pryč, aby se do ní již nikdy nevrátili. Toto mávnutí kouzelným proutkem, které Ferenc Török sleduje jako autonomní děj, vyvolává v obyvatelích vesnice bouřlivé reakce (a řekli bychom, máme-li čisté svědomí, nepatřičné). Arizované majetky nakonec zůstávají v rukou arizovatelů, ale nic už není takové, jaké to bylo dřív. Majetek jako by pozbyl na ceně a prestiži, a touha po něm, jakoby ztratila smysl. Pozn.: Skladatel soudobé hudby Tibor Szemző (dobře známý i u nás) našel adekvátní hudební výraz propojující obě dějové linie.

    • 30.5.2018  18:31

    Kreutzerova sonáta (kniha) vyšla v roce 1889; tento první pokus (všechno to byly jen pokusy) o její zfilmování rok po Tolstého smrti má cenu jedině historickou: jak velký vliv musel mít Tolstoj nejen na umění, ale na myšlení obecně. Příběh (to jediné, co bylo možno zachytit - a nejspíš i bude) je banální a nepodstatný, bylo by ho možno nahradit tisíci jinými příběhy. Jak, čím, a na co, zachytit erupci Tolstého myšlenek, které nebyly vždy součástí jeho uvažování (to přiznává i v románu), ale dospěl k nim zkušeností dlouhého života? Tato sociálně kritická studie o vztahu pohlaví typu "je/má být" není svým způsobem dosud překonána. Pozn. 1: O jakých ženách Tolstoj mluví? No přece o těch s obnaženými rameny - doporučuji zkouknout perfektní provedení Kreuzerovy sonáty s Anne-Sophie Mutter (https://www.youtube.com/watch?v=COGcCBJAC6I). Pozn. 2: Ke "Kreuzerovi" se vracím každých 20 let (nyní už jen poslechem knihy v napínavém podání Ladislava Mrkvičky) - a můj názor na "věc" se postupně mění a vyvíjí... směrem afirmativním? Pozn.3: Když už jsme u Kreuzera nezapomínejme na Janáčka!

    • 30.5.2018  08:19
    Smradi (2002)
    ***

    Celé odpoledne jsem dělal na zahradě; jednotil jsem tabák, dláždil cestičku, kompostoval biomasu....; zkrátka jsem si vymýšlel spoustu zbytečných prací, abych si mohl v klidu doposlouchat román Terezy Boučkové "Rok kohouta". (Jak je to dávno, co jsme v Hostu vydali její "Indiánský běh"?). Na "Smrady" jsem se pak večer nedíval s dobrým pocitem, přitom jsem ani moc nevěděl, co mi na něm vadí. Zamyslím se na tím tedy až teď (to je přece smysl čsfd, ne?): FILM - i přes přítomnost Ivana Trojana poněkud amatérský, práce s dětmi slabší než v cizích (např. íránských či řeckých) filmech, motiv mostu a hudba Jablkoně skvělé. DĚTI A DOSPĚLÍ - Děti, tyto obzvlášť, potřebují jednoznačnou vazbu na rodiče. Nevadí jim tolik, když jsou na ně přísní a trestají je, ale musí mít jistotu, že jsou silní, a že je ochrání v krizových situacích. Často si to (nevědomky) také testují. Princip neustálého ustupování vede akorát do pekla. HUMANITA - děti měly všecho co ostatní, dodělaly školu (je zdůrazněno, že jako jediní Romové v okolí), adoptivní rodiče na ně (byť často s přemáháním) byli milí, licoměrnost však byla hlavním znakem prostředí, do něhož byly vrženy. TEREZA BOUČKOVÁ - neříkám to rád a v podstatě se za to i stydím, ale nemohl jsem se zbavit vlezlé představy, že si děti pořídila (i, možná, hlavně) proto, aby měla o čem psát.

    • 29.5.2018  17:03
    Joanna (2010)
    ****

    Válka (a v menším i revoluce), to je především drastická a rychlá změna zavedených poměrů. Zatímco mír je stavem, který sice příliš nikomu nevyhovuje, ale je stavidlem prudkých hnutí mysli, sledem klání v provazi obehnaném ringu. Pro vítěze je válka pořádkem, pro poražené chaosem, ve kterém se dospělý člověk (Joanna) jen velmi obtížně orientuje, a děcko (Róza) - jak se má v tomhle vyznat děcko. Filmy z 2. SW jsou v našem tisíciletí stále sofistikovanější, kultivovanější, ztácí se původní černobílost ve prospěch jiných barev a facet, některé jsou zašlé, jiné teprve získávají svůj lesk. V srdci dospělé a děvčete se rodí sympatie, důvěra a láska, přednost však má boj o holé přežití.

    • 27.5.2018  22:50

    Stačil by jen plazivý dotyk bource lákaného na morušový list - a místo toho jen urážky, násilí, znásilnění. Paul Gaugin někde říká, že Evropané se nejdříve zamilují a potom milují, Tahiťané naopak, o Japoncích se nezmiňuje. Podle Imamury se nejspíš nejdřív znásilňují; slovy i činy, a pak teprve milují, pokud vůbec. strougy **** to výstižně komentuje: "Sobectví a totální nedostatek empatie... " a dále - ano, Imamura se vyhýbá jakýmkoli empatiím, v podstatě mu není nic vzdálenějšího (a proto také překvapuje evropské i americké nadšení právě nad tímto filmem). Nicméně Imamurovo "zaměření" kulturního antropologa - jak ho mnozí nazývají - se tu projevuje možná v té maximální míře. A jak říkají jiní mnozí, jeho filmy jsou "rozhárané": to nejspíš proto, že popírají vizi japonského smyslu pro "pořádek, loajalitu, korektnost, lpění na tradici a úctě k předkům, ale ukazují, co tyto "hodnoty" mohou vnášet do reálného světa.

    • 25.5.2018  21:43

    Asi jsem si svoji lepší porci Hitchcocka už snědl (samozřejmě jen očima). Ale co? Líbila se mi kamera, samozřejmě až na ty dobové zadní projekce (můj první film natočený Tedem Tetzlaffem, a zároveň jeho poslední) a samozřejmě Ingrid Bergmanová (od "Leopardí ženy" mám s Cary Grantem dosud nevyřízené účty).

    • 25.5.2018  08:32

    Špionážní příběh, nejspíš určený pro chápavé děti a dospívající mládež, mírně pokročilejší stupeň "Zpívající pudřenky". Ani dvojitý agent, Paul Newman, který příští rok natočí Hombreho a Frajera Luka, filmu mnoho nepřidal. Utíkání a matení stop mu jde sice dobře, ale v podstatě není uvěřitelným profesorem, špionem a dokonce ani frajerem.

    • 24.5.2018  09:03

    Justapozice dvou příběhů, mezi nimž leží padesát let relativního míru. Rekonstrukce toho staršího (2. SV) probíhá v myslích aktérů toho současného (balkánská válka), děje obou příběhů se proplétají, minulé skutečnosti se ozřejmují, stejně tak jako jejich dopad na přítomnost.

    • 22.5.2018  21:31

    Už jsem přišel skoro o všechny druhé zuby, třetí zatím bohudík nerostou, mohly by to být jen upíří... Nebo: dva upíři, kterým právě otevřela paní domácí, varují: "Nepleťte se nám do řemesla! My dobře víme, že pijete manželovi krev. I takové upírské myšlenky se mi při Upírovi honily hlavou. Pokud se za Dreyera stávaly upíry jednotlivci, rodiny, ba i celé vesnice, dneska jsou to možná velkoměsta a celé národy. Přestože mě upírské téma příliš nezaujímá, a ani tento film ve mně zájem neprobudil, žasnu jako vždy nad Dreyerovým zpracováním, které mě svou dokonalostí mrazí víc, než stádo upírů .

    • 21.5.2018  21:53

    Na pozadí jednoduché detektivky vidíme svět, ve kterém se pohyboval Vincent van Gogh. Výsledky pátrání dle relevance: 1. Vincent se postřelil nešťastnou náhodou (doctor Mazery správně tvrdí, že se nikdo nestřelí do břicha, aby umíral několik dnů v bolestech), 2. Vincent byl zastřelen (proti oběma "podezřelým" jsou jen indicie), 3. Vincent se střelil do břicha sám, protože byl jiný (tj. divný)... Zajímavější tedy bude nejspíš výtvarná stránka filmu, která nás vtáhne do děje spolehlivěji než příběh. Proč nás Mistrovy obrazy tak fascinují (nestydím se zde použít toto nechutné sloveso)? Je to proto, že se nám jeho obrazy líbí samy o sobě (to je ovšem triviální výpověď) nebo bychom také chtěli vidět svět jeho očima? Pozn.: Na IMDb 335 čtenářů z 336 považuje za užitečnou informaci, že tohle je "The world's first fully painted animation feature". Alois Nebel je zřejmě dělaný stejnou či podobnou technikou, která je tu ale (bohužel) samoúčelná.

    • 21.5.2018  21:23

    Vývoj pojmu svobody, ktrerý se historicky váže ke "svobodě od něčeho" (třeba od otrokářství nebo od pánů), ke "svobodě k něčemu" (seberealizaci nebo nebo k autentickému činu) až ke "svobodě k ničemu" - a to jsme doma tady, v obecně neurčité totalitě, i když bližší určení není zas tak obtížné. Jde ze o církevní stát (neplést s křesťanským), o nějž církev usiluje po celou dobu svého vývoje. Často se jí to skoro podařilo, mnohdy chybělo jen málo. Pozn.: Kdyby pod filmem nebyl podepsán Volker Schlöndorff, ke kterému mám stále důvěru, asi bych jej vypustil. Nicméně režie je nemastná neslaná, příliš explicitní; nalinkovaná, omalovánková notová osnova s předkreslenými notami.

    • 19.5.2018  10:02

    Přestože mě "Tichá radost" zaujala více (před chvílí jsem musel pro odlišení zvednout její hodnocení na 5), považuji i "Soukromé životy" za velice zdařilý film. Výseč, kterou si Dušan Hanák zvolil pro popis soukromého života v "(r)evoluční" době, je pesimistická, nejen co do hradu z paneláků, omšelé nemocnice (snad jen děcká vanička byla trochu k světu) atd., ale především co do lidských aktérů - ani jedna osoba nebyla spokojená, neřku-li šťastná (ani tu holčičku zřejmě nečeká mnoho dobrého). Navíc se Hanák přichyluje k suché deskripci, nehledá žádná (pokud, tak jen virtuální) řešení, jakoby postavy režírovaly jeho a nikoli on je (možná právě tomu se říká "režisérský um"). Všechny postavy by se chtěly "darwinovsky" vyvíjet, ale jsou bez vůle (odpor je pouze kapricem), bez šťávy a jsou sexuálně apatické. - A tak jsme i já pochválil tento negativní film jen samými negacemi.

    • 17.5.2018  21:36

    Pracovní název filmu "Broken Flowers" byl "Dead Flowers", obé pak v podstatě znamená "řezané květiny", ale současně také pak, nejspíš jen alegoricky, "zlomené květiny". A Míck Jagger zpívá písničku, která má s tímto filmem také určitou spojitost (pošta a typ květin): "Send me dead flowers by the mail / Send me dead flowers to my wedding / And I won't forget to put roses on your grave (Posíláš mi řezané (nejspíš zvadlé) květiny poštou / posíláš mi řezané květiny na svatbu / a já nezapomenu ti položit (nejspíš čerstvé) růže ke hrobu)". Podle jiných znamenají "dead flowers" heroin... Ale všechno je to jakési nejisté; v úvodní pošťácké scéně jezdí auta označená jako U.S. Mail i US Mail... A samozřejmě jistý není ani (Don) Johnston, z jehož (don)chuanství zbyl jsem suchý humor anglického typu, ne k chechtání, ale k drobnému souhlasnému úsměvu. Setkávat se s "Dead Lovers" je podobně nebezpečné jako by bolo setkání s mrtvými rodiči. Taková konfrontaci nejen otřese přítomným okamžikem, ale její působení v budoucnosti je mnohdy nesnesitelně vlezlé; a navíc jsou tu ještě znepokojivé mladé dívky a ženy... A na světě se poflakují miliony kluků, kteří jsou jeho potencionálními syny... Jarmuschovská road movie opět v jiné podobě.

    • 15.5.2018  16:53
    Dancing Barefoot (TV film) (1995)
    ****

    Upřímně a poctivě natočený dokument o chlapci, který si splnil s svůj (tj. každého z nás) rokenrolový sen. Ostatně Patti Smith Group a Talking Heands byly poslední kapely, které mě skutečně zaujaly. Natočit po letech dobový dokument neni určitě snadné; nedostatky v něm jsou už jen vadou na kráse.

    • 13.5.2018  21:06
    Den hněvu (1943)
    *****

    "Dies iræ, dies illa, v tom je teda, hrozná síla", zpívají způsobně dětičky u hořící hranice (my si to můžeme zazpívat třeba a la Tony Dvořák,) a neuvědomují si, že už hoří jim samým. Pokud bych nepřešaltroval do češtiny, pak dalším veršem je "dies tribulationis et angustiæ - den soužení a úzkosti" A už jsme doma (zatím ovšem jen ten, kdo si to uvědomuje - kdo si to neuvědomuje, je na to teď líp, ale brzy na tom bude hůř)... Má "Šalamounova píseň" nějakou naději proti „Dnu hněvu“? Sotva - ani jiná krásná písnička (Captain Beefheart) "Her eyes are a blue million miles" s ním sotva co svede... Dokonalé spojení scénáře (včetně skvělých dialogů) s režií v jedné ruce.

    • 13.5.2018  09:04

    Tahle Páralova kniha měla kdysi kultovní charakter, těžko se sháněla; a můj tehdejší (ještě teenagerský) pocit: asi tak nějak to chodí, asi tak nějak se dospívá k milostným, karierním a spotřebním cílům. Asi nějak tak pronikají mladé generace do establišmentu. Film jsem si pustil jen proto, abych si tento pocit zpřítomnil, potvrdil ho či odmítnul. Možné to ovšem nebylo. Nemyslím si, že proto, že jsem se tak změnil, ale proto, že mi film tuto alternativu vůbec nenabídnul. Tuto, ani žádnou jinou!

    • 11.5.2018  21:52

    Kaneto Šindó se dožil stovky. Doufejme, že při realizaci svého scénáře byl už natolik senilní, že ji ani nevnímal.

    • 11.5.2018  21:44

    Malá Američanka, Mary Pickford, prohlašuje za celou Ameriku (slovy Cecila B. DeMilla): "I stopped being "neutral" and became a human being!" Důvodem byla všeobecná bezcitnost a kruté zacházení Němců (ve filmu mylně nazývaných Prušáky) s francouzskými civilisty, kterému se bohužel nevyhnul ani její milý Karl von Austreim. Ten však činí pokání a je spasen Kristem, který ve válečné vřavě přišel i o svůj kříž. Fuilm, který Cecil B. DeMille natočil v průběhu 1. světové války (nečekal tedy s veřejným prohlášením jako Chaplin ve 2. válce - až se věci nějak vyvinou), má spád, jasnou řeč (němou) a jednoznačné poselství.

    • 11.5.2018  08:31
    Foxtrot (2017)
    ****

    Nejen pohyb osob je třeba kontrolovat ve válčných zónách, ale také (a zde především) velbloudů.... Uznal jsem oprávněnost kritiky (Gudaulin*****): "Do divadla nebo na koncert bys do Brna zajel a kinematografie Ti za to nestojí?:-) Koukám, že v Brně si dokonce můžeš vybrat ze dvou kin. Spoj to s něčím přízemním, jako je nákup, nebo výlet po památkách a budeš mít jedinečnou možnost vidět Foxtrot na velkém plátně." a vyrazil po 40 letech do Žďáru, do kina Vysočina, v němž jsem kdysi strávil mládí, a z jehož představení (Mladý muž a bílá velryba), kterého jsem se naposled zúčastnil, hanebně zdrhnul. Kino se od té doby moc nezměnilo, jen sedadla jsou nová, pohodnější, ale je jich tam snad o polovinu méně (kdysi tohle kino praskalo ve švech). Kolo jsem dal do šatny, koupil si lístek (80 Kč) a mizernou kávu (36 Kč), a připojil se k deseti návštěvníkům, z nichž jeden pendloval dovnitř a ven... Ale abych pro kino nepřehlédnul film! Ten je důmyslně vybudován na trojúhelníkovém půdorysu, základnu (body A a B) tvoří dopad virtuální a reálné smrti vojáka na jeho otce, dílem i matku a další členy rodiny; vrcholový bod (rozhodně i vrchol celého filmu) pak vojenský život na kontrolním stanovišti "Foxtrot". Časový pohyb je A-C-B, pohyb kvality C-A-B. Pozn. 1: Přestože film je truchlivý, najde se tu i veselá scénka, samozřejmě myslím na kouření trávy, kterou si voják Jonathan zapomněl doma (už to by kuřák asi neudělal), otec Feldmann (dříve kouřil jen komerční cigarety) ubalí během několika vteřin dokonalého jointa (zřejmě jej vyrobila firma Coen & Roubicek) a s matkou jsou veselí ještě dřív, než začnou kouřit.

<< předchozí 1 2 3 4 11 22 32 42
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace