radektejkal

V roce 52 jsem se narodil, a Zátopek byl samozřejmě hrdina mého raného dětství; teprve později jsem se dozvěl, kdo je naším prezidentem. Od filmu jsem očekával citové naplnění právě tohoto období. Dostalo se mi ho však jen částečně - jako všeho v této době.

Vánocesilvestr je pryč, u mě už sedmdesátý a první; a tak si mohu opět pustit film dle vlastního výběru a tedy i vkusu. Tedy s tím vkusem jsem to přehnal, jelikož po týdenním konzumování cukroví (jsem suggar-addict) jsem si vybral film o hladomoru. Sice až někde v Bengálsku, ale svět je globální a globální jsou nutně i jeho dějiny. V půli 2. světové války nepadla na tuto část světa ani jedna bomba a nebyl v ní zastřelen ani jeden člověk. Přesto zde zemřelo násilnou smrtí stejný počet Indů jako Židů v koncentračních táborech - a smrtí místy velmi podobnou. "Při natáčení hladomoru" (jednoho filmu z mnohých) dochází k postupné (již od počátku vybuzené) eskalaci napětí mezi bohatým městem (filmaři) a chudým venkovem (nešetrné zasahování filmařů do jeho rodinných záležitostí). To, co slouží bohatým k vydělávání peněz a k pobavení (určování roku hladomoru podle fotografií, Bangladéš 1971 jsem už "spolu"-prožíval), je pro místní minulostí, přítomností i budoucností (citace ze stejného obrazu). Filmaři dávají na radu sympatického bráhmana, balí a jedou domů, film o hladomoru prostě nelze natočit... Viděl jsem několik filmů ve filmu; zde sice příčina nezpůsobila očekávaný důsledek, ten se může dostavit jen v hlavách diváků, potravy k tomu mají dost v jednotlivých "natočených" i "netočených" obrazech.

Vánoce končí, vnučky se rozjedou domů, já na svojí usedlost - a tím končí i Colombo a filmy noirové, a tak, pokud bude zdraví sloužit, za rok znovu. Colombo, čau!

Doba předsilvestrovská, doba jídla, pití a detektivek. Tahle mi přišla nejslabší, slabší než nejslabší Colombo. Žánrový zmatek jsem (jako obvykle) neustál.

Příběh plný nití, na kterých ale visel špek, na nějž se doktůrek chytil (obdoba rivahovy recenze). A propo, pokud jsem tomu závěru dobře rozuměl: Druhou operaci chtěl doktor šít opět vstřebatelnými nitěmi, ale když zjistil, že ho Colombo sleduje, použil nevstřebatelné nitě. U Colomba se tedy našly ty vstřebatelné. Je to tak?

Vánoční film, se ženou pod stromečkem. A to myslím vážně! Kouzla Vánoc je v něm víc než v připitomělých pohádkách, socialistických veselohrách nebo v Rybovce (Missa solemnis Festis Nativitatis), či jiných westernech. Roztrhnout partu Rockyho Sullivana a Dead End Boys je vždycky těžší než rozstřílet partu samotných mafiánů. To dokáže jen Ježíšek Jerry Connolly a jeho věrní, k nimž se nakonec přiřadil i sám Rocky - nebo ne?

Columba lze hodnotit jen v rámci Columba; tohle mi přišlo poněkud silnější; léčka perfektní, jak už tu bylo řečeno. Columbo dobře ví, kde hledat zločince: luxusní vily, vysoká postavení, nepřiměřený majetek, za tím učitě vždycky něco vězí.

Columba lze hodnotit jen v rámci Columba; tohle mi přišlo poněkud slabší.

Mix dvou povídek Vasilie Štefanika (narozný možná někde poblíž Košariské, kde se narodil Rastislav Štefanik) Kamenný kříž a Zloděj, jsem chápal následně nikoli současně. Zpracování exodu jedné rodiny, která zrovna nevypadala na nejchudší, ve zpracování Leonida Osiky, se mi jednoznačně líbilo: obrazy, které se už nikde neuvidí a filmově zpracovat se je již nikdo neodváží. Zajímalo by mě, zda Ivanova rodina byla první, která z vesnice emigrovala, a pokud ano, jak se měnil názor stálých obyvatel na emigraci; byla to spoušť, která odstartuje hromadný odchod z lokality?

Všichni staří chválí dobu, kdy byli mladí a kritizují současnou společnost, přestože byla v době jejich mládí (zřejmě, asi, pravděpodobně) horší. Mládí ve čtyřicátých a padesátých letech bylo jistě obtížnější než v sedmdesátých a osmdesátých. Verva a nadšení a entusiasmus byly nejspíš ale pořád stejné, přestože rizika byla různá. Binka Željazkova vzpomíná na dobu, kdy většina hrdinů umírala. Dnes hrdinové neumírají, protože už žádní nejsou. Zbyli jen staří, kteří nadávají na režim, mladí, kterým je všechno fuk, kterým je lhostejné minulé i budoucí, a těší se na nový den, který bude stejný jako ten včerejší, a ti v produktivním věku, kteří jsou integrováni do požadavků systému. Ale tak jak tak je revolta a odboj v akci příznakem mládí, kdežto stáří se ukájí kecy a spolu s ostatními volbami do vládních úřadů. To, že se v mládí mnohé nepovede (viz i poslání filmu) je normální, méně normální je, když se chyb dopouštějí staří volové.