jezku

Hmpf. Jsem z tohohle filmu taková rozpačitá. Asi k němu zaujímám prostě neutrální postoj. I když jsem se bavila, určitě bych přežila, kdybych o to v kině přišla, na druhou stranu, u televize bych usnula rozhodně. Začátek mi přišel poněkud nemastný neslaný, buď na mě byl moc pomalý, a nebo málo vtipný, nebo nevím, zkrátka se mi chtělo spát. Pak, když to začalo trochu bouchat a paranoidní zápletka se pořádně rozjela, mě to docela bavilo. Trošku mi to připomnělo dánský film Co nikdo neví (který sice nevybuchoval, zato z něj člověk odcházel dost v psychotickém rozpoložení). Těžko říct, proč jsem z druhého kapitána Ameriky taková zmatená. Nejspíš proto, že jsem měla velký problém se v akčních scénách vyznat, kdo je kdo a co se vlastně děje, a že megavybuchující konec odbouchnul i tu vážnější notu, kterou film nasadil zezačátku. Každopádně jako oddechovka v pohodě, v podstatě taková rutinní práce. Potěšil mě Robert Redford a taky fakt, že na sobě Kapitán zas tak moc nemá ten strašidelnej oblek.

Norové jsou blázni, to už vím dlouho... a zrovna těmhle dvěma tohle dobrodružství strašně závidím. Taky bych si chtěla postavit takovou chatičku na pobřeží, i když je trochu smutné, co všechno vlastně na té pláži našli. Moc by mě zajímalo, ve které oblasti to byli. Trochu mě překvapilo, jaké množství prošlých potravin v těch obchodech při "nákupech" vždycky objevili. Ale jinak příroda tradičně dechberoucí, záběry z paraglidu a ze surfování v zimě mě dostaly. Jako manifestace toho, co všechno člověk dokáže vybudovat z něčeho, co ostatní vyhazují, a jak se dá žít i bez všech těch civilizačních vymožeností, to funguje skvěle. A hlavně proto, že je vidět, že to tvůrce dost bavilo. A teď mě omluvte, jdu si koupit letenky někam na sever... nebo že bych to vzala stopem?

Dopředu podotýkám, že jsem byla na testovací projekci v kině Atlas. Nedokážu si ale představit nic, co by mohli udělat, aby to ten film zachránilo. Jediné, co si z projekce pamatuju, je, že jsem se chtěla strašně zabít za to, že jsem tam šla a posadila se doprostřed řady. Taky jsem litovala, že jsem si předtím nedala aspoň lahev vodky, abych se dostala na mentální úroveň naprosté většiny rozhovorů, které tam bohužel proběhly - to, že tak 80% z toho absolutně neznělo jako něco, co by živý člověk mohl v dané situaci vypustit z pusy, nechme stranou. Děj se tam za celou dobu nevytvořil - u tohohle typu filmu by jeden čekal, že ty náhodné linky se postupně třeba spojí a vytvoří NĚCO, ale tady nejenže nevytvoří nic, ony se dokonce ani nespojí a zhruba v polovině filmu i přestanou dávat smysl, ačkoli se tváří, že teď se tam zřejmě odehrává něco zásadního (=smysluplného). Měla jsem pocit, že ten film trvá nejmíň rok. Nejsem si jistá, jestli herci byli tak neschopní, nebo takoví chudáci, o nějakých charakterech ve filmu si divák může nechat jen zdát. Jestli to má být generační výpověď, tak nevím, jaké generace, protože jsem ji zřejmě zatím ještě nepotkala. Abych ale jen nenadávala - ten nápad s jedním střihem je docela zajímavý: Taky hudba scény docela hezky ozvláštňuje (jenomže je jí dost málo). o je asi tak všechno. Obávám se ale, že stejný zážitek, jaký může tenhle film zprostředkovat, se dá úplně bez problémů získat třeba tak, že člověk půjde na pivo, sedne si v hospodě k oknu a bude občas koukat ven. S tím, že to bude mít pár výhod - třeba to pivo, a taky třeba že se bude bavit s lidmi, se kterými je rád.