Jakira

Těžká nuda...

O kousek horší než první film, ale i tak mi 3 hvězdy přijdou málo a 4 zase hodně...takže mezi. Taková sázka na jistotu, jede se podle stejné šablony, která se minule osvědčila, což je na jednu stranu dobře, protože zpomalovačky a podobné vychytávky pořád fungují. A pořád je to zábava ty dva hochy sledovat. Ale na druhou stranu se nepřichází s něčím novým, co by mě uchvátilo.. Potřetí už by to bylo nuda...pokud další Holmes, tak s novými nápady, jinak raději zůstat na čísle dvě:)

Namlsaná z knihy nemůžu hodnotit výš. Chvílemi jsem si říkala, jak to vůbec někdo, neznalý předlohy, může pochopit.

Stejný problém jako třeba u Equlibria. Výborný nápad, idea života v budoucnosti podle odlišných pravidel dotažený do všech detailů, ale stejně mám pocit, že tam byl mnohem větší potenciál, který nebyl využit úplně na maximum. Dal se z toho vykouzlit kulervoucí biják, který ale nakonec zůstal na půli cesty, protože byl moc opatrný. Justin byl nad očekávání dobrý a Amanda... asi mě pár lidí bude nenávidět, ale nemůžu si pomoci, s tou helmou na hlavě a vypoulenýma očima zvýrazněnýma černou linkou vypadala jak transvestita.

Téma stejné, ale kupodivu mnohem lepší než Hlavně nezávazně. A Justin mě poslední dobou čím dál víc překvapuje...jen tak dál:)

Škoda toho konce...Film je jinak velmi povedený, ale poslední půl hodina ho stahuje o třídu níž. Od okamžiku, kdy se Lisbeth zeptá "May I kill him?" to jde všechno do kopru. Copak by se knižní Lisbeth někdy někoho ptala, jestli může zabít? Copak by se vůbec ptala i když zjistila to, co zjistila? Od začátku se zdálo, že Fincher své postavy zná a pak přijde tohle a člověk znalý knižní předlohy musí říct hlasité WTF? A druhá věc...proč sakra Fincher vybalí všechny trumfy hned? Proč nechá Lisbeth prozradit nějvětší záhadu a pointu celého příběhu druhé knihy. A proč se proboha Lisbeth prozradí něco takového jenom proto, že se jí na to Mikhael zeptá? Ona, která je tajemná, která nikdy nemluví o svém životě jen tak vyslepičí co se jí vlastně stalo. Prozradí tak zásadní věc, která vedla k tomu, že je taková, jaká je. To je naprosto nelogické. No a nakonec to, že do filmu vecpal každou maličkost, ale poslední zápletku s Austrálií jaksi zjednodušil mě, jako fanouška knižní předlohy naštvalo. Konec je nanic, ale pořád se jedná o dobrý film s dobrou atmosférou.

Odpor a hnus...nemůžu jinak...

Tak křehký film, že nevím, z které strany to vzít, aby se mi nerozsypal pod rukama. Na druhou stranu ale syrový, dojemný a neskutečně silný. Až mrazí z pomyšlení jak naivní dítě dokáže shodou všech náhod zničit život tolika lidem. V malé Briony je něco tajemného a krutého, těžko uvěřit, že dětská poblázněnost dovede takové divy. Dospělá Briony už je zase úplně jiná, na pohled křehká otupělá z výčitek svědomí a nešťastná z toho, co provedla. A Vanessa Redgrave? Ve své pětiminutové roli předvedla herecký koncert, ze kterého mi běhá mráz po zádech ještě teď. Ostatně herecké výkony jsou velmi nadprůměrné, krásná kamera, vynalézavá hudba, do níž byl mistrně zakonponován zvuk psacího stroje a geniální režie. Málokdy se to stává, ale tentkrát je adaptace srovnatelná s její knižní podobou. Opravdu silný zážitek...

Jedna z největších hovadin, co jsem kdy viděla. Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jestli to tvůrci opravdu mohli myslet vážně, nebo si z nás jen dělají srandu. Jedna hvězdička za Orlanda, kterému role neskutečně sedla a opravdu si jí užíval:)

Jak mi něco takového mohlo tak dlouho unikat? Teprve deset let od premiéry jsem se dostala k tomuto skvostu, protože nikdy předtím jsem se tak nějak nemohla k němu dokopat. Snad to bylo skepsí, že něco tak barevného a kýčovitého nemůže být hezké, dojemné a zajímavé. Jaká to chyba. Ano je to kýč (ostatně tohle slovo najdete snad ve všech komntářích tady i jinde), ale pokud přistoupíte na tuhle barevnou hru čeká vás kromě gejzíru barev, třpytek a světel i gejzír emocí od radosti z nádherných pěveckých partů ke smutku a dojetí z příběhu nešťastné lásky. Pro mě osobně bylo prvních 10 minut úchvatných (sthraný Ewan píšící na stroji a začíná vyprávět příběh lásky) a další čtvrthodinka byla jak z jiného světa, takový šok, kdy jsem uvažovala, že film vypnu. Vydržela jsem a postupně jsem si na tu kýčovitou výplň příběhu zvykla. Nakonec jsem byla ráda, že mě první vlna kýče neodradila a já vydržela, protože odměnou byla opravdově křehká romantika, která stála za to. Není to asi úplně pro každého, ale je to neskutečně silný a dojemný příběh, umocněný krásnými písněmi, pro mě 5*