GAVIN17

Někteří diváci filmu se zde ptají, jestli mezi chlapci bylo kamarádství či láska. Kdo poznal to pravé klukovské přátelství, ten v tom má zcela jasno, ve věku 13-14 let je srdce chlapce schopno lásky a ta  po dlouholetém přátelském vztahu zákonitě často najde prvního naplnění, aniž by byl chlapec snad sexuálně odchylný od normálu. To je přírodní přirozenost, že první hluboké a niterné city se často obrací k druhovi stejného pohlaví. Na prahu dospělosti se většinou cit roztříští, když se chlapec zamiluje do druhého pohlaví, ale často zůstane i pak věrný po dlouhá léta, někdy i celý život, svému příteli z let chlapeckých, to dívky moc neznají, ty po zamilování se své přítelkyně většinou opouští. V dobách minulých se toto zmíněné stávalo častěji až v 17-19 letech chlapců, po dokončení gymnaziálních studií, protože bývaly školy jen chlapecké a jen dívčí a nebyla televize, internet atp. Klidnější a pomalejší doba, kdy na vše bylo dostatek času a city mohly vyzrát a uzrát, aniž by si z nich kdokoliv tropil posměšky. Koncem 19 století i na počátku století 20 bylo běžné, že se chlapci-kamarádi při setkání líbali, objímali a vodili se zavěšeni do sebe a nikdo se tomu neposmíval, bylo to bráno jako znak, že oni dva jsou si blízcí a dávají to tak světu na odiv. Je o tom mnoho dokumentů v literatuře i memoárech význačných osobností a také ve filmech a filmových dokumentech. Z mé více než třicetileté práce s chlapci jsem poznal, že podobně cítí kluci i dnes, ale své city často skrývají právě proto, že se bojí posměchu, více, než jak tomu bylo dříve, když jsou ale sami dva, třeba v přírodě, dokáží se chovat přirozeně, zrovna jako kluci před sto lety.... Film je nesmlouvavou obžalobou dnešní doby, která si neváží ušlechtilých lidských citů a manipuluje okázale na veřejnosti se špatností místo aby ukazovala a ctila krásu vnější i vnitřní lidské bytosti. Léo pro pochybné uznání zradil čistotu Rémiho přátelství a onen ten, pro něj nepochopitelný, čin nemohl přenést přes citlivé srdce. Remi byl ten typ chlapce, pro nějž přátelství je tou nejdůležitější věcí na světě a je mu potřebné jako vzduch k dýchání. Pro řeči mělkých lidí, kteří sami by takových citů a věrnosti nebyli schopní, zhasl zbytečně mladý a nadějný život. Jde to s naší současnou společností ke smutnému konci a vemlouvavěji to nemohlo být ukázáno než na tomto příběhu. Váhal jsem, chtěl jsem dát jen 4 hvězdičky, ne že by film nebyl dobrý, ale pro nekonečnou lítost nad lhostejností dnešní doby, která si neváží přátelství a krásy a je hlavním viníkem toho, co se stalo....Nakonec jsem dal 5 pro skvělé herecké výkony obou dvou hlavních hrdinů a věřím, že by mohli v budoucnu ještě hrát v dalším filmu.

Už dlouho jsem nebyl tak nadšený, jako při sledování tohoto klasického dobrodružného filmu. V té záplavě fantasmagorických filmů s neexistujícími příšerami a zloduchy bez tváře působí tento snímek jako živá voda. Krásné herecké výkony, sympatičtí hlavní hrdinové, skvělá výprava, to vše mě vedly k jednoznačnému ohodnocení 5 hvězdičkami. Je to film pro kluky od 8 do 88 let se vším všudy. Doporučuji všem, kdož mají rádi klasické dobrodružné filmy!

Příběh čtyř kamarádů a dvou dívek, kteří se po mnoha letech sejdou a vzpomínají na dobu, kdy jim bylo 13 let a chodili spolu do jedné třídy. Tehdy se na čas stala jejich spolužačkou sympatická Layla, která změnila celkem poklidný život jejich party, hlavně ale ústřední postavě filmu, často snícímu Davidovi. Živě nasnímaný film s výbornými herci. Velice zdařila taneční složka, která ze snímku dělá částečně i muzikál, plná radosti ze života a mládí. Setkání po letech leccos vyjasnilo, co tehdy před lety již nemohlo být řečeno. Velice příjemný film, který nezarmoutí a dobře pobaví, proto mu za sebe dávám plný počet bodů.

Film se zajímavým námětem, úžasnou kamerou a procítěnou atmosférou starého kláštera, kde se 4 mniši starají o asi 15 chlapců věku 10-14 let, na místě, jak se říká "zapomenutém bohem", uprostřed panenské argentinské přírody. Herecké výkony skvělé a to jak dospělých tak i všech chlapců. Poklidný život rozbije až nečekaný vetřelec - z idylického života nezbyde nic, jen krásné vzpomínky. Zákeřný svět představoval jeden pomstychtivý jedinec, který se neštítil ničeho, ani zabití nevinného dítěte, jen aby ukojil svoji touhu po pomstě. V celku vzato ve mne film zanechal hluboký dojem, uchvátil mne především rodinný způsob života celé komunity a i když bych si přál úplně jiný konec, nemohu ho ohodnotit jinak než plným počtem bodů. Je to pro mne, i přes dramatický konec nejoptimističtější film Ivána Noela, protože korespondoval s mojí touhou po svobodě, přátelství a radosti ze života, která je tak vlastní době chlapectví, která moji vlastní tvorbu vždy provázela .

Byl jsem zvědav, na toto již čtvrté zpracování mé oblíbené knížky, bohužel jsem byl notně zklamán. Odchýlení od původního děje, nesympatická Mary a vrchol všeho - Dickon je černoch. To už bylo opravdu za čáru, takhle zmršit původní půvabný román. Nejsem rasista, ale co je moc...Jediný, kdo na mne působil pozitivně byl Edan Hayhurst v roli Colina. Zahrada byla spíše dobrodružnou krajinou. Více než řii hvězdičky si film rozhodně nezaslouží.. Jo a abych nezapomněl - v odkazech zcela chybí další zpracování - https://www.csfd.cz/film/13575-the-secret-garden/komentare/ z roku 1987 s Barettem Oliverem.

Film "Chlapec a pelikán" z roku 1976 patří leta do desítky mých nejoblíbenějších filmů a tak jsem byl zvědav na toto nové zpracování poutavého příběhu Colina Thiela. Ze srovnání vychází mnohem lépe film původní, kde příběh není rušen prolínáním se současností a dá se do něj lépe vcítit a ztotožnit se s dějem. Kladem tohoto nového zpracování je výborná kamera se spoustou nádherných záběrů. Hlavní hrdina na mne působil moc uhlazeně oproti původnímu představiteli Gregovi Rowemu z prvého zpracování, který byl více srostlý s divokým prostředím, kde žil. Dávám čtyři hvězdičky, protože jako celek se dílo nevyrovná původnímu zpracování, i když celkový dojem byl dobrý.

Sedmý film od Ivana Noela, který jsem doposud viděl mne upoutal především skvělým výkonem dětských herců, hlavně ústřední dvojice - vyděděného chytrého chlapce (Ismael Floris) a jednoho z tlupy dětí, který mu vždy pomáhal a toužil být jeho přítelem. Toho ztvárnil Thiago Sampone, který již hrál v předešlém Noelově filmu "Nine meals from chaos", a jako pomocník režiséra se uplatnil v zatím posledním filmu od Noela "Cordeas de Díos". Film ukázal čistotu života v protikladu s životem dospělých, které jejich nesvornost a sobeckost zahubila. Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale jelikož jsem den před tím viděl film "Cordeas de Dios", dal jsem nakonec čtyři.

Velice dobrý film z mnoha úhlů pohledu. Dokázal navodit atmosféru a hlavně náladu a přiblížit postavy k divákovy. Podtrhl i to, že důležité je to, co člověk cítí uvnitř a ne to, co řeknou často nešťastně vyřčená slova. I když byly několikrát i kruté scény, nebyly zbytečně rozpitvány. Můj hlavní pocit po skončení filmu byla ale zlost - zlost na některé dospělé, kteří dokáží naprosto nevhodně zasáhnout do citového života dospívajících, což mnohdy vyústí doslova v tragédii. Ta byla ostatně víc než naznačena ve finále Guillaumeho příběhu, kdy procházející dozorce zastihl jeho s novým kamarádem Alexisem spokojeně spící v jednom lůžku. A já se ptám, jak může být pracovníkem s dětmi člověk, který udělá z této nevinné věci neslýchanou aféru. Alexisovi bylo 14, Guillamovi 16 - v tomto věku hlubokého citového vnímání to je věc naprosto normální, že chci být nejblíže tomu, koho mám rád - tak by to vnímala většina přítomných. Přál jsem si fakt v tu chvíli, aby Guillame toho dozorce přizabil,,, Škoda, že režisér nedotáhl tento příběh dokonce, jako ostatně ani jeden ze všech tří, a my se jen můžeme domýšlet, co bylo dále s Alexisem. Náladu pak trochu vylepšila závěrečná krátká epizodka s Felixem, pocit lehké beznaděje však zůstal. Ale zároveň i naděje, že vše může pokračovat už dobře. Dávám plné ohodnocení, na film budu dlouho vzpomínat.

Film věrný románu zachycuje poslední léto mladého Félixe Leclerca (hraje ho Justin Leyrolles-Bouchard) v rodném domě v La Tuque v jižním Quebecu, těsně předtím, než opustil domov a šel studoval do Ottawy. Několik dramatických, epických nebo i lehčích dobrodružství s jeho nejlepším kamarádem na sebe plynule navazuje. Příhody,, které Félixovi dají příležitost postupně opustit svět dětství. Odehrává se v ve 20. letech 20 století a. Leclercovi bylo tehdy 12 let. Napadla mne při tom otázka, je-li nutné za každou cenu opustit to, co máme rádi a místo, kde jsme šťastni a kde se nám líbí pro vidinu, která se nakonec stejně třeba nesplní. Příjemný a barevný film plný pohody a čistého života. Film mne potěšil dojmem i přirozeným výkonem hlavních představitelů a tak mu dávám 4 hvězdičky.

Jeden z nejemotivnějších filmů, které jsem v tomto roce shlédl. Výborný příběh, o kterém bych nevěřil, že vznikl ve Francii, o které jsem si doteď myslel, že je tolerantní a svobodomyslná, ale omezenci se zřejmě najdou všude. Dělení lidí na gaye a negaye jsem nikdy příliš neuznával, vždy je třeba rozlišovat člověka podle kvalit.Láska je vždy dobrá, protože je lidská a nelze ji rozlišovat Když mi bylo 16, jako hlavnímu hrdinovi, nevěděl jsem ani, co slovo gay znamená, byla jiná doba, kdy se něco takového nepropagovalo. Byl rok 1982. Pro mě to není vůbec film o jinakosti, ale film o skutečných citech, o pochopení, nedůvěře i odhodlání. Už dlouho jsem nezažil takový strach, jako v tu chvíli, když Louis stál na okraji střechy a chtěl skočit dolů, měl jsem sto chutí být tam a zadržet ho, naštěstí to stihl ten, který ho nikdy nepřestal milovat - Nathan. Velice mi zaimponovala i učitelka matematiky.V hodnocení otců jasně vyhrál ten Nathanův, a já byl rád - Louisův otec si tak dobrého syna nezasloužil. Vůbec jeden z nejhezčích momentů pro mne byl ten, když Nathan čekal na nádraží a Louis přijel vlakem s matkou a bratrem a oba chlapci se setkali. Film skončil moc náhle a klidně bych si dovedl představit další díl jako pokračování - mnoho bylo ještě nedořečeno. Výborná režie, skvělé výkony všech herců, dobrá kamera, takže nemohu, než dát plný počet bodů a rád se něj někdy znovu podívám.