ill

Nemůžu si pomoct, ale s Frankovými morálními žvásty mi nezbývá než souhlasit a děsit sám sebe faktem, že takhle, přesně takhle se čím dál tím víc a častěji cítím. Po formální stránce bych preferoval o něco syrovější přístup a silnější emocionální zainteresování diváka. Ale co už? Třeba se dočkáme skandinávského remaku.

Aurora borealis světové kinematografie. Unikátní a nenapodobitelná. Pure beauty.

Divide má zvláštní dar velmi dlouho rezonovat v mé mysli svou atmosférou totální temnoty, zla, hněvu a beznaděje. Xavier Gens vytvořil něco, co je pro mne svou náladotvorností unikátní a možná i nezapomenutelné.

Steve McQueen plýtvá. Trestuhodně. Mým časem, mou trpělivostí a tolerancí. Filmovým materiálem a entuziasmem všech na jeho filmech zůčastněných. Shame on a nigga.

Akční film točený artovým tempem, navíc bez akce, nemůže oslovit snad žádného diváka.

Můj hlad po emocionálním uspokojení Hlad neukojil. Snad mě alespoň Stud přiměje se zardít.

Co naplat? Američané tyhle dramátka občas umí. A jakkoli se závěr vzpírá realismu, je působivý, až jednoho zamrazí.

Sobotní megafilm. Co dodat. Snad jen citoslovce dávicího reflexu.

Vzhledem k hodnocení tohoto, ale i převážné většiny televizní produkce mě napadá, je-li vůbec nezbytné mít tento typ pořadů v databázi csfd. Nemohu se totiž ubránit pocitu, že převážná většina hodnocení je spíše afektovaným výkřikem do tmy adolescentních pseudoznalců. Rádobyfrajerů/rek neschopných vnímat formát v širším kontextu, dlouhodobějším měřítku, pouze se(trapně) vezoucích na modní antivlně kritizují to? - budu to kritizovat - argumenty? - nemám. Ano, je to vaše právo, všichni jste přece osobnosti. S vlastním názorem, který mi však přijde až podezřele replikující ostatní. A ačkoli je pojem "objektivní hodnocení" v tomto případě relativnější než kde jinde, pro mě je současné hodnocení neobjektivní ad absurdum. Je nerelevantní a pochybuji o jeho smyslu.

Zdecimovaný pracující člověk odpadne v sobotu večer k televizi, s blaženým pocitem, že s dalším vyčerpávajícím pracovním týdnem umořil další 0.1 % hypotéky. Fyzicky i finančně neschopen učasti na jakékoli kulturní události(naivně) očekává, že ho alespoň televizní obrazovka na chvíli inteligentně odpoutá od neveselé reality. Ve 20 zapíná přístroj a po nezbytné patnáctiminutové hitparádě zbytečností na něj Prima vybalí stupidní infantilní arénu národů, která je snad posledním hřebíkem do rakve divákova intelektu a Nova tohle. Megafilm vhodný tak maximálně na brzské nedělní ráno k zabavení potomstva, když si rodiče chtějí zaslouženě přispat. Tohle si zasloužíme? Třikrát fuj! říkám a dobrovoně vzdávám svůj boj s dávicím reflexem.