oje

Nečekaně fungující drama ze světa virtuální reality, nápadité, rozmanité a strhující tak, že čas při sledování letí jako o závod. Po dlouhé době jde o film, který má všechno. Hrdinský epos a boj s dobra se zlem za rytmu 80's s hlubokou myšlenkou jako třešničkou nakonec a řadou dalších ingrediencí filmového hitu, díky kterým nemusíte být gamer, aby vám zaplesalo srdce a dokázali jste si zase jednou vzpomenout, proč máte rádi filmy, stejně jako já, který dlouho film zbytečně přehlížel, protože svět her je mi už na hony vzdálený. Spielberg to má holt stále v paži.

Filmový příběh o mladých klucích z nižších vrstev amerických maloměst a jejich snahou vyrovnat se s postraumatickými stavy a stresy je hlavně dramatem s drobnou přidanou hodnotou představující upozornění na společenskou nesnáz začleňovaní veteránů strýčka Sama. Jako drama ale film nefunguje zvlášť silně, emotivní momenty nejsou a situace z války tvoří jen tenký rámeček vztahovým těžkostem hlavních hrdinů. Ryze americké téma českému publiku nenabízí možnost ztotožnění nebo pochopení. Bez zvučného jména Tellera v hlavní roli by se mohlo hodnocení pohybovat i výrazně níže, protože příběh sám mnoho nenabízí.

Skvělý pořad. Konfrontace informací o zajímavých tématech nebo historických momentech s jejich ověřitelností je originální formát. Detailní analýza zdrojů umožňuje třídit fakta od neověřených tvrzení a ve výsledku k tématům vytváří maximálně relevantní a objektivní obsah bez skepse nebo snahy o senzaci. Za každou epizodou musí být strašně práce², vždy ale stojí za to, protože k diskutovaným tématům jsou Fakta ta nejhodnotnější tvorba nejen na YouTube. Keep going!

Příjemné a zajímavé podcasty převážně z pole vědy od sympatické dvojky ostřílených bojovníků za pravdu, kteří vědí, jak pracovat s informacemi a zdroji. Přátelské dialogy s nadhledem vytváří uvolněnou atmosféru, nadsázka o občasné odbočování podtrhují přirozený charakter rozhovorů. Právě autenticita, zajímavá témata a inteligentní zmoderátoři jsou hlavními rysy, díky kterým můžeme mít pořad rádi a který jej také odlišuje od jiných. Kluci zaslouží uznání už za koncept boje proti dezinformacím a oblbování národa, stejně jako za úctyhodný objem a frekvenci tvorby, jen tak dál!

Film jde od prvních minut přímou cestou za svým cílem děsit a polekat. Přes autorovo zařazení mezi thrillery je tak film čistokrevným horrorem, který v průběhu používá všechny osvědčené nástroje k paralýze diváka. Lekačky, necivilizované postavy a ponurý dojem konce světa v podobě ukrajinské vesnice podtržený podzimním počasím úspěšně tvoří patřičnou nepříjemnou atmosféru a v součtu společně s mnou protěžovaným POV stylem solidní fungující celek. Ghoul se tak může klidně zařadit i v celosvětovém měřítku mezi ty zdařilé horrory roku 2015 (umírněně řečený obrovský superlativ pro Petra Jákla). Objektivní dojem slušného nadprůměrného horroru se bije s nadšením, které vyvolává v českém divákovi, protože v rámci dosavadní snahy naší kinematografie o horror je snímek jako lamborghiny zaparkované mezi koloběžkami.

S postupem času po shlédnutí se maže rozdíl mezi hodnocením filmu a jeho řazením mezi nejzajímavější filmy v historii celého filmového průmyslu, stejně jako mizí do ztracena už tak tenká linie mezi sledováním filmového dramatu a skutečného životního příběhu. Velmi citlivá režie vykrývá místy zploštělý děj, nápad k nezaplacení a zvláštní pocit a energie po zhlédnutí tvoří výjimečné dílo, svým způsobem podobné dalším režisérovým titulům. Film je perfektním společníkem na večer nebo noc, kdy se budete mít náladu nechat se unášet baladou o hořkostech i radostech života a ztvárněním dospívání, které už nikdy nebude autentičtější.

Velmi komorní sonda do života barmana dělnické čtvrti, do které patří vraždy a mafie stejně jako brokovnice pod pult. Plochý scénář bez vyhrocených okamžiků a povrchní rozkreslení postav budí dojem, že se celý námět mohl pohodlně vměstnat do 25minutové povídky filmu o gangsterech, na druhou stranu nelze příběh ani vývoj jednoduše zařadit mezi tucet dalších, a tak se divák za přispění solidního obsazení nechá pohodlně unést bez předsudků dalšího děje vývojem příběhu až k závěru. Dvousečnost filmu má pak nevyhnutelně za následek rozporuplné hodnocení a divák si tak musí k Drop sedat s tím správným rozpoložením a očekáváním.

Filmová látka o zrodu megakorporace, která vznikala kdesi v garáži na stole mezi letními a zimními pneumatikami, navíc vedená excentrickým magorem, mohla svými vzestupy a pády nabídnout mnoho. Nakonec ale nebylo řečeno nic konkrétního a zásadního o jejím tvůrci, přestože by se na choleriku Jobsovi něco určitě našlo, a fascinující vzestup firmy od garáže na mezinárodní kolos byl vyřešen jedním střihem. Promrhaný pokus mě svou neschopností čímkoliv upoutat a ohromit ve výsledku přímo naštval, a ať byl filmový Zuckerberg s FB vtipný nebo dramatický, byl lepší.

Přesvědčivá rekonstrukce vojenské akce v podobě přestřelky na hřebenech afghánských hor, perfektní obsazení a pár milých momentů. Je ale třeba přistoupit na princip celkového pojetí filmu s příběhem striktně ohraničeným na úsek v řádu desítek hodin, což mu ubírá na pestrosti a zabraňuje možnosti sblížení se s postavami, rozvoji jejich vztahů či náhled do jiných atraktivních míst, např. základny či výcvikových center. Vyšší filmové ambice a hlubší prožitek tak chybí a film působí sice dobře, ale jen jako jedna kapitola z pamětí mariňáka, která nenabídne tolik, co ucelená kniha.

Už svým námětem souboje Optima Primea s Godzillou film od první minuty jasně ukazuje, že půjde o nadsazený popcornový blockbuster, kde šly ambice stranou na úkor zábavy. Laciné karikaturistické vykreslení postav filmu a skrz na skrz průhledná zápletka nezabrání vychutnat si scifi flákotu se vším, co máme na žánru rádi - svět je v kuriózní situaci, dopad událostí na celou populaci a boj s něčím komplet neznámým. Útok na skrytou dětskou dušičku a testosteron vyšel dobře. Dokázat mozek vypnout ještě víc, byly by to čisté 4 hvězdy.