Tsunami_X

Docela typická lůzrovinka, která se odlišuje jen neustálým fokusem na obličeje hlavních protagonistů, od kterých si nedržíme žádný distanc za účelem posílení našich empatických schopností a hlubší inklinace ke všem místním antihrdinům. On by tenhle způsob vyprávění mohl mít něco do sebe, jen kdyby nám co chvíli nenaskakovala do hlavy myšlenka, že Paul Dano to v hlavní roli celé sám neutáhne.

Zas jedna východní socka story. Všechny tyhle záležitosti, které se soustředí na mladé krimoše vzešlé z neutěšeného prostředí paneláků, jejich setkání s jinými demografickými skupinami, postupné vršení neutěšených a bezvýchodných situací a závěrečnou katarzi spojenou s bouračkou, sebevraždou nebo jenom výstřelem mimo záběr mají něco společného. Lidé na okraji bohužel a ke smůle sobě vlastní ždímají snad všechny motivy, které znáte. Navíc dost neobratně.

Anderson je bůh. Chvílemi koukáte, co si vůbec dovolí, aby vás následně přikoval ikonickou scénou, u které si hned vnitřně přehodnotíte zdrojování a chcete si ji dát znova. Mám rád, když se mi plní filmové sny a nečekám to.

Příběh supefreaka. Solondz dává. Ze začátku hodně našlápne a namlsá, aby nás v půlce začal roztáčet snovými rovinami a vytuňěnými interiéry, do kterých jsou vymodelovaní herci jako Chris Walken. Funguje to tak napůl, protože si v některých momentech říkáte, že vlastně nejde o nic jiného, než o tresť amerického nezávislého léta a všechny tyhle vnitřní démony, popkulturní odkazy a herecké ikony už mate dávno filmově vyřešené.

Není to tam. Na Zemi bez zákona je krásně vidět, jak moc důležitý je pořádný dramaturg, který dokáže zastavit autorský chtíč. Připravte se na špatnou práci s časem, tradiční vršení pecek v hudebním podkresu, které vyznívá do ztracena a soubor herců, kteří jsou sice fajn, ale kromě hlavního lůzra nemají moc co hrát. Ve druhé půlce už jenom čekáte na to, až Guy Pearce zase někoho sejme a jestli ještě dá Oldman někomu lopatou.

Za posledních pár let jsme to viděli už několikrát a přestává to být sranda. Důraz na to, aby ve filmu bylo víc postav než členů ROH, detaily na vytuněné Italy všech generací a košil a poctivý monitoring celého případu se už trochu okoukal. Stejně jako vyprávění, které v těchto typicky chlapských tématech cpe ženy do pozadí, baví se nikdy nekončícími konverzačkami a nakonec tahá eso z rukávu tak, že nám ukáže, jak jsou ty naše vlády hrozně prohnilý. Jako televizní minisérie by to asi fungovalo líp.

Tyhle cesty lesem, kolik jich už bylo. Těch, které mají přes dvě hodiny, mluví se v nich hodně uvážlivě na pozadí válečného konfliktu a moc často se nestříhá jste už asi za svůj život pár viděli. A při konečném součtu nikdy moc nevybočují, neždímají vaše emoce a intelekt nechávají jen tak klouzat, pro jistotu na automatiku. Festivalový standard.

Průměrná pohoda, ve které si banda Italů užívá show, která dnes už nikoho nezajímá. Místo sociologické sondy a nějaké podrobné analýzy je tu řvaní na na trhu i v tlusté rodině, místo postupného propadání do spirály paranoii nějaká ta legrace se cvrčky a místo uceleného zážitku sled několika povedených skečů, které by nemohly stát samy o sobě. Než na filmovém festivalu přeběhnete do druhého sálu, budete si z toho pamatovat akorát to, že to mělo dobrou kameru.

Dnešní optikou hodně slušná hipsterovinka, která malebně kontrastním způsobem sleduje jednoho hubeného hatera s foťákem, jeho skoro holku co jí už bylo patnáct a rodiny utápějící se ve spirálách nezájmu a bolesti. Nejlepší na tom všem je ono kutání lásky z míst, do kterých bychom se normálně nedostali.

Přesně takhle si člověk někdy maluje vzestupy a pády, které jsou plné děvek, kvérů, německých drogerií a originálních Adidasek. Co na tom, že zdůraznění zdrojů, ze kterých se vychází, působí někdy lehce na sílu. Tohle je polská pecka, která si v první půlce jede hodně epickou linii růstu na potravním řetězci s kovbojským fellingem, aby se následně přehoupla v totální devadesátkový nevkus s eurodancovou muzikou a očekávatelným, zato vycizelovaným vývojem postav. Mínusové body za sem tam nevěrohodné transformování současných lokalit na průsvitně devadesátkový Reich. Kameramana budete po pár minutách milovat.