Tsunami_X

Tsunami_X

okres Praha

3034 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 7.5.2005  13:16

    Popření tradičního muzikálu geniální muzikálovou sondou do spletitosti tvůrčího procesu, lidské slabosti a marnivosti, podvědomí a zpovědi velkého muže. Nepopsatelná a krásná deprese místo pozitivistické a duhové rozjuchanosti, která je bravurně zrežírovaná a ještě lépe sestříhaná. Jízda...

    • 6.5.2005  13:34
    FleshEater (1988)
    **

    Ucházející B-Film (aka Zombie nosh) o skupině studentů, kterým se menší lenošení a popíjení v lese změní na noční můru, díky oživenému zlu v podobě Zombie. Nákaza se jako obvykle šíří geometrickou řadou a našim hrdinům nezbývá tudíž nic jiného, než varovat úřady, které by se s nastalým problémem měly dokázat vypořádat. Amatérské vzezření snímku je víceméně sympatické, stejně jako ochotnické výkony většiny „herců“, spolu s násilnými scénami, které ovšem překvapivě gradují až v samotném závěru, kde už se na ně dá dívat i bez potutelného úsměvu a vyvstává otázka, zda nebyl v průběhu natáčení nalezen nějaký mecenáš. Samotný úvod v lese, ze kterého je cítit lacinost a jakási nezaujatost vůči vytvářenému dílu, by ani při nejlepší víře nedokázal evokovat atmosféru jistého horroru, odehrávajícího se v lesní chatce, který díky podobnému prostředí a estetice filmu přijde na mysl nemálo žánrovým fanouškům. Ostatně výše jmenovaná chata je kupodivu jen další přestupní pasáží, při které jsou zbaveni života téměř všichni představitelé, se kterými jsme měli tu čest, se na začátku seznámit. O to překvapivější pak je, že se z toho schématického prostředí dostáváme bleskurychle i jinam, respektive na tenký led, protože slabá výprava se dosti výrazně snaží o častou změnu prostředí v průběhu vyprávění. Tím pádem dojde i na nějaké ty městské exteriéry, které opravdu nevyrazí dech, ale při silné vůli dokážou oživit poněkud monotématický děj, který se skládá z epizod typu „příchod-seznámení-nástup nemrtvých a eliminace živých“. Různé legrácky, jako je vyvraždění celé rodiny počínaje dcerou převlečenou za andílka, pak podtrhují absolutní tvůrčí svobodu autorů, která byla omezena pouze výší rozpočtu. Škoda jen té těžké dýchavičnosti v závěru, která ruinuje celkový dojem stejně, jako dost odporné erotické scény, s dost odporně vypadajícími ženštinami. Pokud nejste vůči B-Filmům tolerantní, v žádném případě tento snímek nevyhledávejte.

    • 6.5.2005  12:26
    Zombi 3 (1988)
    ***

    Skupina teroristů, díky své zaslepenosti a nevydařenému pokusu o loupež biologické zbraně, způsobí nákazu civilního obyvatelstva tropických ostrovů, která s postupem času přerůstá v extrémně nebezpečnou epidemii. Nemrtví se rozmnožují jako na běžícím pásu a malé skupinky nešťastníků bojují o holou existenci a to jak s nemilosrdnou a tupou armádní složkou, tak s věčně hladovými a rozpadajícími se těly, které nenašly pokoje. Konfrontace těchto tří uskupení je hlavním motivem spíše akčního trashe, který si nebere servítky s nějakou logikou, gradací či sebemenší psychologií hrdinů. Ti jsou zde bagatelizování pouze na pohybující se krmení, bez špetky představivosti a invence. Je to jenom dobře, protože režie či scénář, místo dějové ekvilibristiky, klade důraz na zběsilý boj o přežití, přičemž je velkým překvapením, že k některým postavám si lze vytvořit i jakýsi divácký vztah a se zájmem sledovat zakončení jejich osudů. Škoda jen, že Zombie chvílemi pobíhají závratnou rychlostí, aby se v zápětí vrátily ke klasické šouravé chůzi, při které je možná jejich pohodlnější eliminace. Masky nejsou nikterak dokonalé, ale v klíčových scénách nejsou ani odsouzeníhodné, tudíž si v celkovém kontextu filmu nemůžeme příliš stěžovat. Najde se i pár zajímavých scén, které stojí za zapamatování svou morbidností, které však mohlo být o něco více. Překvapením zůstává, že při veškeré horké a vlhké atmosféře, kterou prostupují klasické propriety žánru a to lehce obnažené a dle doby upravené ženštiny, prakticky nedojde k žádným erotickým scénám...

    • 5.5.2005  19:25

    Forman umí vyprávět příběhy, ale co na tom, když se neustále točí v kruhu kontroverzních osobností, které haní systém, případně proti němu silně brojí a bez jakýchkoliv výčitek bojují. Jednoduše řečeno, zůstávají důkazem odlišnosti který popuzuje všednost, průměrnost a šedivost . Bohužel se v tomto začarovaném kruhu točí i celý film o známém porno průmyslníkovi bez servítek a morálních předsudků, který se rozhodl vydělat na animálních potřebách svých spoluobčanů. Kéž by se významný a nepřehlédnutelný český emigrant oprostil od stereotypní koláže soudních pří, doplněné rádoby šokujícími scénami, jenž se dotýkají palčivých problémů na které je především křesťanská konzervativní většina silně alergická. Závěrečný monumentální patos je neodpustitelný, stejně jako podsouvané heroizování a absence jakékoliv dobové hudby, která by dokázala podkreslit střídmé reálie.

    • 5.5.2005  19:06
    Tygří klec (1988)
    **

    Jeden z mnoha porevolučních distribučních úlovků společnosti Intersonic, který sice oplývá poměrně významnou osobností na režisérském postu, ovšem kvalita výsledného a v konečném účtování dosti mdlého produktu, tomu silně neodpovídá. Triviální scénář a adekvátně vypointované dialogy jsou pochopitelně a bohužel samozřejmostí, stejně jako dobový dabing, který přebije i poslední špetku originálního zvuku a dosti tím ruinuje celkový divácký zážitek. Bohužel hlavní koření žánru, kterým bezpochyby akční pasáže jsou, je trestuhodně nevýrazné, neoslovující a průměrné. Nevýrazní hrdinové umírají jako na běžícím pásu a neustálé souhrnné retrospektivy lezou krkem stejně, jako naivní psychologie a zmatečné jednání tupých postav, s nimiž se sžít představuje nadlidský a vpravdě nesplnitelný úkol. Gratulujme tvůrcům alespoň k několika solidním a zapamatovatelným momentům, které poněkud provětrávají nezáživný a zjevně horkou jehlou šitý produkt.

    • 3.5.2005  22:15

    Trochu bláznivej, trochu špatnej. Ale co, nemilujeme my holky právě tohle?

    • 1.5.2005  11:36

    Myslím, že nezaujatí filmoví fanoušci už můžou být na jméno Stephen King poměrně vysazení, protože s minimem výjimek platí pravidlo, co film to brak a nezvládnutá adaptace /tato novelka byla navíc napsána speciálně pro internet/. Jízda na střele je dalším z řady nepovedených video /i když pro tento formát snad ani není primárně určen/ horrorů, které neví čím zaujmout či případně šokovat. Příběh se odehrává koncem šedesátých let v USA a pojednává o mladém studentovi, který se vydává 200 mil stopem za svou matkou, která právě prodělala menší mrtvici. Bohužel trvá zhruba tři čtvrtiny filmu, než pochopíme o čem by to celé jako mělo být a i přesto že se nám dostane nějakých vysvětlení, zůstane nám na patře dosti odporná pachuť. A o čem to tedy celé mělo být? Taková povídka ze záhrobí, kterou měl dramaturg rozcupovat na kusy aneb trip plný nesourodných halucinací, který svou rozbitou skladbou bere i sebemenší touhu ponořit se do děje. Horrorová road-movie s trochou brutality, trochou moralizování a velkou porcí nudy. A to je na tom to nejhorší...

    • 1.5.2005  11:15

    Jedna velká agitka OSN na používání kondomů, humánní zacházení s vězni a toleranci vůči homosexuálům potažmo transexuálům. Škoda jen, že scénář absolutně nepočítá s nějakou výraznější dějovou linkou a ukazuje sice pěkné, leč povětšinou lehce bezobsažné obrázky, které jsou sice technicky výborně zvládnuté, ale nemálo jich je opravdu zbytečných. Celé dílo se bohužel rozpadá do několika prachbídně vygradovaných epizod, jejichž zakončení se vždy nese ve stejném rytmu. Zločince dohnalo k trestnému činu prostředí a on za to vlastně nemůže. Alibistická klička, která deklamuje že vše je vlastně popsáno samotnými vězni, je nepěkným úskokem, který si hraje s divákovým vnímáním a podsouvá mu sympatie, které si dotyční s největší pravděpodobností vůbec nezaslouží...

    • 1.5.2005  11:03

    Slabomyslný a neskutečně roztahaný vězeňský kýč, u kterého člověk neví, zda se smát, blít nebo brečet. Naprosto ploché a jednotvárné charaktery, snažící se díky triviálnímu scénáři o nějakou akci vyvolávající reakci, působí stejně směšně jako morální uvědomění a jasná orientace dobro/zlo všech zúčastněných. Dlouho jsem neviděl postavy, které by mi byly méně sympatické ať stojí na jakékoliv straně barikády. Herci odvádějí podprůměrné výkony, ale žádné strachy v naprosto unylé režii se ztratíte během několika minut a jediné co vás s postupem času začne čím dál více válcovat, bude letargie. Kéž by však snímek byl jen nudný, on je spíše otravný a agresivně humanisticky pumpující což je věc, která se mi příčí nejvíce. A s tou hereckou karikaturou Williama Holdena a jeho kšeftaře z nacistického lágru běžte někam...

    • 28.4.2005  21:25
    Terminál (2004)
    **

    Sladkobolný kýč s odporně ukoktaným a špatně nalíčeným hlavním představitelem, ve kterém chce režisér rozvrhnout několik rovin, aby pak sám sobě podrazil nohy a rezignoval na něco tak neskutečně tupého, až přechází zrak. Ze sledu sitcomových a notně ubrečených scén se za jistých okolností dá poskládat celovečerní film, ovšem proč to má někdo jako Spielberg sakra zapotřebí? Další variaci na téma otec a syn bych možná ještě pochopil, bohužel přímočaré „poselství“ plné rádoby komických figurek mi uniká, stejně jako nulová a tak trochu žánrově povinná výplň většiny filmu. Vývoj psychologie postav neznámý – známý – oplakávaný a oslavovaný už raději nezmiňovat. Film, který si zaslouží smést ze stolu...

    • 28.4.2005  20:43

    Druhé pokračování deníkových záznamů s tlustou a nadrženou kuřačkou je mi mnohem sympatičtější než první část, která je v konečném účtování odporně bezkonfliktní a to hlavně díky morální jednoznačnosti a upřímné nezkaženosti hlavní hrdinky. Ve dvojce se nám z Bridget stala odporná „kráva“, která vlastně ani neví co chce (což je samozřejmě hrozně nereálné!) a tropí jednu hovadinu za druhou (jakbysmet!). Pokud se nad ní trochu zamyslíte, měla by vám být absolutně nesympatická, protože si vlastně šlape poštěstí a za celý film neudělá nic, čím by si získala váš obdiv. Díky bohu za to, už mám těch rádoby mrch, princezen a děvčat jasná hlava/srdce na správném místě až po krk! Jaké štěstí, že to celé tak obratně pracuje s kýčem, což dokumentuje zcela odporně cukrkandlová scéna ve vězení, která má stejně nereálný základ jako většina peripetií, respektive vyšlapaná cestička,jenž jim předchází. Odporně krásné a taková malá meziřádková revoluce, která je průměrně natočeným sledem epizod a přesto je v určitém úhlu pohledu bravurní mozaikou.

    • 25.4.2005  14:41

    Krásný příklad nadhodnocování kinematografické výpovědi díky zvolenému tématu, ovšem ne že bych divákům nepřál syrovou podívanou a režisérovi splněný sen. Jen bych s těmi superlativy o nejlepším počinu v dějinách filmu dost šetřil.

    • 23.4.2005  23:55

    Hysterická antikomunistická agitka plná špatně umístěných dokumentárních záběrů, fotek Stalina, patetických proslovů o vlastenectví, ubohých kulis a toporných hereckých výkonů. Armádní objednávky vám možná zajistí spokojené stáří, ale někdy byste měli myslet i na to, že za peníze byste tomu oslizlému chlapovi na rohu asi nevykouřili, zatímco před zakázkou strýčka Sama už nedočkavě rozepínáte poklopec.

    • 23.4.2005  23:25

    Velmi zajímavý dokument, který Česká televize vysílala pod názvem „Billy, jak tys to dělal“ v roce 1994. Technická stránka je poměrně diletantská (točení v protisvětle), ale veškerý důraz je zde kladen na obsah. Rozdělen do tří hodinových části, Billy Wilder popisuje, svůj odchod (emigraci) z Německa před druhou světovou válkou, návrat do své země (bývalé) k točení poválečných dokumentů (zřejmě nejsilnější pasáž výpovědi) a práci s největšími Hollywoodskými hvězdami, mezi které například Jack Lemmon či Marilyn Monroe bezpochyby patří. Dozvíme se, které režiséry uznával (Ernst Lubitsch), s kterými herci byl spokojen i přes problémy s jakými se díky nim musel potýkat (božská hádejte kdo) a hlavně věc nejzajímavější, a to popisy jeho tvůrčí práce při psaní scénářů. Zajímavé povídání během kterého slavný režisér spokojeně přeskakuje mezi angličtinou a němčinou, přičemž jednou zabrousí i do jazyka země galského kohouta, je pochopitelně velmi nekritické ale popravdě toho na mistrově práci ke kritice moc není. A navíc Billy sem tam přihodí nějaký ten klep či vtípek a to opravdu stojí za to...

    • 23.4.2005  23:13

    Film bez „drajvu“, jakéhokoliv napětí, gradace či zpětné vazby na diváka. Tupě natočené obrázky, které by nemusely, s odebráním drtivé většiny monologů, být tak ubíjející a nudné. Dle některých zde přítomných názorů, by se dalo vydedukovat, že dobrá adaptace je vlastně otrockým přepsáním literárního díla a jeho doslovného převedení na rozpohybovanou fotografii. Co se týče jiných položek snímku, tak herecké výkony jsou nevyrovnané, hudba nijaká až mdlá a kamera prachsprostě obyčejná. Tak mě napadá, že jsem měl vždy zažitou představu, že pokud se režisér není schopný rozhodnout co nechat a čeho se zbavit, nastoupí na jeho místo nekompromisní střihač, který bez přehnané citové vazby vůči dílu dokáže zjednat pořádek. Z tohoto důvodu je mi zde krajně nesympatický trend všeumělství, které není zcela určitě podrobeno racionálním úsudkům. Nic jsem nečekal, nic jsem nedostal aneb obyčejný průměr, který se mi z hlavy vykouřil během několika hodin. Billy Wilder v jednom dokumentárním filmu řekl, že monolog patří na divadlo a pokud ve filmu splňuje funkce, které jdou vyjádřit i kinematografickou řečí, je něco špatně. Lze jen souhlasit....

    • 20.4.2005  20:44
    Red Force 6 (1991)
    ***

    Šestý díl série Red Force [In the line of duty 6 : Forbidden arsenal (Při výkonu služby VI)] oplývá geniální první polovinou a podprůměrným závěrem, který je zároveň i ukončením celého bloku této výborné HK akce. K poručici Yeung (Cynthia Khan) se protentokrát přidává jeden policista z Tchajwanu a druhý z Číny. Prvně jmenovaný si libuje v oplzlých časopisech, gumových zbraních a zavítá i do klubu pro homosexuály, kde mu někteří jedinci, dle jeho slov, přímo nabíhají do rány [nezapomenutelná hláška padoucha „Dostane AIDS drsňák“]. Čínský polda je skutečně vidlák, jak ho zcela odůvodněně nazývá jeho kolega z nouze, který strká do mikrovlnné trouby celé konzervy, kupuje pandy za šedesát dolarů (přičemž si je nemůže dovolit) a rád poskakuje po okenních parapetech. Společně s hlavní představitelkou tato nesourodá trojice během první poloviny snímku rozjíždí kolotoč geniálních (!!!) vtípků, které jsou povětšinou tak přitroublé, že skutečně fungují na 200%. Bohužel ke konci je to už trochu jiná káva a skoro to vypadá jakoby režisér a scénárista s gradujícím dějem pozapomněli na nějaké to odlehčení. Zápletka se v tomto díle točí kolem nelegální distribuce zbraní či jejich samotné výrobě. Opět jsem se párkrát ztratil, ovšem některé postavy se pohybují po scéně jako neřízené střely a zaostřit je dá vcelku práci. Dabing Intersonicu je o něco solidnější, než v páté části a zvuk se dokonce ani nepředbíhá. Být celý film vyvážený, neváhal bych jít v rámci žánru do plného hodnocení.

    • 20.4.2005  10:26
    Vlkodlak (1941)
    ***

    Vcelku ucházející podívaná, která trochu ztrácí svou středometrážní délkou, a působí spíše jako krátká a lehce načrtnutá povídka bez silnějšího vyústění, než celovečerní film. Studiové natáčení a vůbec práce s mizanscénou (výtečné svícení) jsou zřejmě nejzajímavějšími záležitostmi na tomto, přes šedesát let starém, horroru. Waggnerovi se podařilo v ateliérech vykouzlit téměř Dickensovská blata, po kterých se neustále líně táhne mlha a střední vrstva se zde pouští to nebezpečného a nerovného souboje s krvelačnou bestií, která svou rozdvojeností trochu připomíná další klasické dílo a tentokráte od spisovatele Stevensona. Racionalitě a vědě je věnováno dosti málo prostoru stejně jako dobrým hereckým výkonům, což je ovšem každému po pravdě ukradeno. Hlavně že je na co se dívat a solidně to odsýpá. Dovolím si ovšem ještě konstatovat, že dvojexpozice v roce ´41 nebyla opravdu žádným trikovým milníkem a vlčí maska zobrazované zvíře vlastně ani moc nepřipomíná.

    • 20.4.2005  10:08

    Obrovské překvapení! První díl byl utahanou snůškou trapností a to nejlepší nabídl již v traileru, zatímco dvojka je se svým černějším a hrubozrnějším humorem o několik světelných let dál. Zároveň je to bezpochyby nejlepší role Roberta De Nira za poslední léta, což bych vpravdě nečekal. Jeho potutelný „CIA škleb“ při pocitu vítězství si člověk může vychutnávat znova a znova stejně jako některé vtípky, které mě spolehlivě dostaly do kolen (pejsek vs. Einstein). Rádoby intelektuálové zůstaňte doma (bohužel už jsem se s takovým zatracujícím přístupem setkal), vy ostatní se nechte nalákat na přibyvší Streisand a Hoffmana, kteří sice žádné extrémní kreace nepředvedou, ale i tak je jejich páreček věcí více než zábavnou, a výtečného Stillera (mám ty jeho komedie rád čím dál tím víc) s jeho latinskoamerickým synem.

    • 20.4.2005  09:56

    Výtvarně precizní, obsahově prázdné až primitivní a v konečném hodnocení nijaké. Bohužel vizuální zpracování protentokrát nepřebije vše ostatní a utahaná road movie po čínských lesích tak vynikne zejména dokonalým barevným sladěním (nic nového pod sluncem), velmi dobrou choreografií a zajímavými hereckými představiteli. Přehršel digitálních triků je mi nesympatický stejně jako otřesné dějové zvraty, které jakoby z oka vypadly Cimrmanům aneb „Já nejsem tvůj otec, já jsem tvůj syn“. Na pohled krásná podívaná, která je vevnitř prázdná až to zabolí a velmi krutě se tříští na pár epizodek bez tempa...

    • 20.4.2005  09:49
    Red Force 5 (1990)
    ***

    Je to zhruba již třináct let, kdy jsem s absolutním klidem v duši a žádnými starostmi sledoval videokazety slovenské společnosti Intersonic, která formovala vkus nejednoho filmového fanouška mého věku. Jednou ze sérií, které se nám díky prozíravé distribuční politice výše jmenovaného subjektu dostalo, byla i šestidílná akce pojednávající o policejní inspektorce Madame Yeung. Díky zainteresovaným známým se mi po letech ve video přehrávači objevil pátý díl tzn. Red Force 5 [Při výkonu služby V. (In the line of duty 5.)] a já si mohl otestovat, zda jsou mé vzpomínky z útlého věku alespoň trochu podloženy realitou._____Zmatený děj, který je tak jednoduchý, až se v něm ztrácíte, je nepodstatný stejně jako herecké výkony některých zúčastněných, které trochu evokují amatérské divadelní soubory. Důležitá je akce a vše kolem ní a zde mohu spokojeně konstatovat, že poměrně je na co se dívat. Střelné zbraně, bojové umění, honičky i souboje s meči (černovláska kontra blondýna) jsou solidně natočeny, herci zvládají akci mnohem lépe než emoce a hlavně se během ní nedostaneme k skoro žádným dialogům, které jsou povětšinou kamenem úrazu zejména ve spojení s otřesným dabingem typu „marihuáááána“. Bohužel zvuková stopa je tak neskutečně zmršená, že se během akčních pasáží zvuk potácí někde mezi dvěma sekundami zpoždění a jednou vteřinou náskokem. Výprava je ucházející a zajímavostí může být, že Jižní Korea vypadala v počátcích devadesátých let spíše jako KLDR, tedy jen v případě, že se tam opravdu natáčelo. Celkově jsem potěšen, nebyla to hrůza dle skeptických očekávání ani bomba díky nezakrytému a neopodstatněnému optimismu. Solidní průměr který neurazí, pobaví a některé pasáže by si člověk klidně pustil znova.

    • 15.4.2005  13:26

    Lze jen litovat, že Nicholas Ray je u nás režisérem prakticky neznámým a v širší divácké obci jeho jméno evokuje snad jen Rebela bez příčiny a přitom jsou jeho westerny vždy minimálně nadprůměrným zbožím. Cagney jako starší šerif sice moc přesvědčivý není, stejně jako chemie mezi ním a tzv. švédskou nevěstou, ovšem naštěstí pro ně se děj dělí do několika epizod, které působí spíše jako deníkové záznamy, než ucelený proud vyprávění a díky rychlým změnám prostředí a úkolů pro naše hrdiny, se skoro nemáme možnost nudit. Ray stihne postihnout všechny klasické propriety s výjimkou železnice a šerifovým pomocníkem dosti připomíná výše jmenovaný film s Jamesem Deanem. Zábavná podívaná v příjemných Technicolor barvách a dobrou výpravou, která uteče jako voda.

    • 11.4.2005  23:02

    ...Bressonův nezájem o vyklenutí dramatického napětí má svou podobu již v názvu snímku, vždyť už s jeho počátkem nám musí být jasné, že přes všechny peripetie, které bude muset hlavní hrdina překonat, dospějeme ke kladnému vyústění. Režisér sám nikdy nevysvětluje, protože se to dle něj rovná vnucování jistých výkladů, chcete-li interpretací a jejich vkládání tam, kde to zcela určitě není na místě. Touží potom, aby byla skutečnost přistižena tam, kde má sama o sobě výpovědní hodnotu a musím se přiznat, že tyto způsoby uvažování mně v jistých ohledech připomínají dalšího významného a osobitého autora, byť z úplně jiného časoprostoru, a to Dzigu Vertova. Bressonův popisný a vyprávěcí styl se rovněž vyznačuje další velmi osobitou technikou, a to elipsou. Vynechání scén a záběrů poskytuje divákovi prostor pro vlastní interpretace. Avšak na druhou stranu je možné brát tuto techniku i za samotné popření sama sebe, protože díky ní platí přísné základy selekce a režisérská ruka může prosazovat svůj úsudek, o tom co je vhodné a co ne. V samotném filmu se kamera v drtivé většině, možná už od samého začátku identifikuje s očima hlavního představitele, zaobírá se výseky z jeho prostředí a dokáže plnohodnotně přenést pocity fyzické stísněnosti a psychického trýznění, které je ovšem navíc podporováno vnitřními monology. Jakoby klíčovou dírkou, která je ve snímku i několikrát symbolicky použita, nahlížíme do života vězňů bez naděje. Do života plného stereotypnosti a automatismu. Očekávání nějakého většího konfliktu nakonec přijde vniveč, protože hlavním cílem není zobrazení konfrontace německých věznitelů, brutálních dozorců i všudypřítomných vojáků s vězni, ale zobrazení vnitřních stavů a zájem o člověka samotného. Pozornější divák si všimne, že utiskovatelé v konečném vyúčtování zůstávají v dokonalé anonymitě i díky tomu, že se kamera nezajímala o jejich obličeje, ale o běžné předměty jako jsou uniformy a zbraně, které dokreslují v rámci vyprávění jejich charakter. Minimalismus je samou podstatou snímku a stejně tak jako k smrti odsouzený, i my máme k dispozici jen zanedbatelné množství předmětů či postav, které musí být využity co nejdůsledněji, protože nic jiného prostě nezbývá. Donekonečna se opakující, do jisté míry až monotónní záběry na činnosti či předměty, dodávají filmu právě ten punc automatizace, které je typický pro Bressonovy modely samotné. Otázkou zůstává, zda v tomto díle můžeme označit vztah člověka a věci za symbiózu, která je na stejné vyprávěcí rovině. Problematickým také z mého pohledu je rovněž právě samotná metoda z důvodu práce s předměty, která je v zásadě kontraproduktivní, protože opakováním určitých věcí dochází k zdokonalení a to je u snímání tvůrčí činnosti podstatné. Zažité gesto je něco jiného než práce, kterou dotyčný vykonává zřejmě poprvé. Vnitřní monology hrdiny, chcete-li komentáře jsou dokonale rozděleny na část popisnou a pocitovou. Druhá jmenovaná vynikne zejména při jednom z dialogů se spoluvězněm kterého Fontaine podezřívá, protože si o to více uvědomujeme vnímání a myšlenky hlavního protagonisty. Zajímavým zjištěním může rovněž být, že nejhlubší emoce přicházejí jakoby v druhém sledu a na plátně je žádném případě nezastihneme. Vždyť jen díky několika výstřelům a chybějícímu spoluvězni si domyslíme, že byl zřejmě popraven. Symbolickým zvukem se tak stávají i obyčejné kroky, které zde zobrazují obavu z nepřítele a provází je strach. Závěrečná katarze je pak zahalena díky kouři a melancholické Mozartově hudbě....

    • 11.4.2005  22:36
    El Mariachi (1992)
    ***

    Velký rodinný film o tradičních mexických hodnotách, zvycích a morální síle zúčastněných aneb krásně laciná a lacině krásná zábava, která ztrácí dech pouze ve vypjatých emocionálních scénách, které jsou kamenem úrazu, ač jedna zcela bravurně paroduje kultovní rádoby horror I spit on your grave. Režie je více než zdatná, ovšem těžko říci, zda bych si to celé tak zajímavě užil bez znalosti pozdější (paradox) Rodriguezovy tvorby. Takhle jsem si alespoň vychutnal celý herecký ansábl, kterému vévodí hlavní hrdina, jenž svou vizáží připomíná mix Stanislav Gross/Steve Guttenberg. Pohodová jednohubka, po které sice nic nezůstane, ale možná dostanete chuť na další....

    • 10.4.2005  11:27

    Excelentní film, který se zpočátku tváří jako hybrid dramatu a westernu, jehož hlavním hybným prvkem bude, pro na druhém místě jmenovaný žánr trochu atypický, ženský souboj dvou černovlásek (!!!). Díky morální nejednoznačnosti a absenci kladných hrdinů se Ray trochu naváží do klasických žánrových propriet, kterým ovšem v celkovém součtu přisuzuje minimálně stejný prostor (přepadení, motiv železnice). Za zmínku stojí hlavně působivá apokalyptická jízda zfanatizovaného davu, oděného do černých pohřebních šatů. Symbolika jako hrom, hlavně při konfrontaci s Joan Crawfordovou v bílém (která ovšem není ani trochu sexy), ze které se možná v rámci její milostné obrody vyklube i padlý anděl. Gradaci jako hrom nepokazí ani diletantská zadní projekce, která bije do očí zejména nesouladem rychlostí (jízdu na koni můžete těžko snímat z rychle jedoucího automobilu).

    • 7.4.2005  12:50

    Snad po sedmi letech jsem si Nelítostný souboj zopakoval a mohu konstatovat, že neztratil nic ze své atraktivity a režisérské zdatnosti. Notně se mi zamlouvá Mannův městský styl, plný šedivosti, betonu a oceli, který díky kontrastním neonům působí až zajímavě futuristickým dojmem a ač to možná zní podivně, tak ze snímku cítím „feeling“ dobré francouzské kriminálky, který mi evokuje zejména „Belmondovky“ sedmdesátých let. Akční scény jsou zvládnuté bravurně a zejména podhledy, kterými je neskutečně šetřeno, berou dech stejně jako menší náběh na tzv. Bayův kamerový oblet /či snad jen oblet, jak chcete/ . Působivý film u nějž by měl být co možná nejkvalitnější formát podmínkou ke sledování, ale silný dojem zachová i tak...

    • 7.4.2005  12:38

    Nejprovařenější příběh na světe podaný tím nejsrozumitelnějším a nejpatetičtějším způsobem s minimální špetkou režisérské invence. Nicholas Ray výtečně zvládá sekvence, které mají demonstrovat velikost či rozmáchlost scény a notně mu v tom pomáhá výtečná výprava a skvělá architektura, jinak ovšem tempo až nepříjemně habruje. Příjemným překvapením je téměř absolutní absence „papírových“ dekorací, které známe například z Desatera přikázání či trapných miniatur z Ben Hura. Bojové scény si zaslouží pochvalu z hlediska organizace, ovšem souboje individuální jsou podané o něco hůře a v mnoha případech bych je do filmu vůbec nepustil (viditelné píchnutí mečem mimo tělo, držení se kopí). Tak trochu mi v celém snímku chybí větší hollywoodská hvězda, která by na sebe dokázala strhnout pozornost a svým charismatem zastřešila slabší a nudnější pasáže vyprávění, kterých je bohužel celá řada, kupříkladu souzení Krista je až neuvěřitelně trapné, stejně jako některé veliké pózy a špatně napsané dialogy. Herecké osazenstvo je hlavním kamenem úrazu a můžu s klidným srdcem říci, že takhle trapného Ježíše, Marii a Josefa jsem snad ještě nikde neviděl. To i svědkové Jehovovi stojící každé ráno na autobusovém nádraží dokážou strhnout více. Vznešená biblická nuda a ač mám kostýmní velkofilmy z tohoto období poměrně rád, musím se přiznat, že vydržet u snímku až do konce, vyžaduje velkou dávku trpělivosti. A Orsona Wellese ve filmu nehledejte, můžete jej maximálně slyšet....

    • 5.4.2005  23:08

    Kazan to dost hrubě přepálil s délkou a to zejména díky vlastní přemrštěné iniciativě, které se sice nelze moc divit, ovšem i tak je zde „o hodně více stopáže, než se dá ustát“ notně na škodu. Sugestivní je spíše první polovina, která svým až dokumentaristickým ztvárněním předkládá obraz života podobný Žalozpěvu stezky i když ani zdaleka nedosahuje jeho feelingu. Popravdě nechápu, zda k získání ocenění za výpravu tehdy stačilo vyjet do „vzdáleného evropského státu“ a natočit trochu panoramat. I když je v závěru racionální vystřízlivění vzhledem k předcházejícím minutám poměrně solidní, nemůže se film zbavit nánosu patosu, který se kupil po devadesát procent projekce. Mé veskrze nadprůměrné hodnocení je tak spíše za vykreslení dobových poměrů a solidní psychologii, která nemá oporu v hereckém osazenstvu, což zase na stranu druhou vzbuzuje dojem autenticity (hlavní představitel se neuvěřitelně snaží napodobovat Jamese Deana a jeho fyzická podoba mu v tom notně pomáhá). A ty emocionálně vypjaté scény snímané z křivých úhlů už mi u Kazana vážně lezou krkem.

    • 5.4.2005  22:40

    Pro rutinní filmové spotřebitele zřejmě nuda k nepřežití, pro studenty filmových věd a jiných nešvarů věc hodná analýzy a pro zbytek diváctva chytrá metafora o lidské krutosti plná symbolů.

    • 5.4.2005  21:07

    Fincher ničí systém přímo z jeho jádra a natrhává divákovi prdel tak, že to spousta lidí není ochotna stále přijmout a raději si svými alibistickými tvrzeními o myšlenkové „nepotenci“ tohoto snímku budují svou IKEA kuchyň v samém základu své osobnosti.....

    • 4.4.2005  13:10

    Experimentování s formou, kterým jakoby chtěl Kazan dokázat, že nepatří do starého železa a dokáže se vyrovnat nově nastupujícímu Hollywoodu. Díky dramatické roztříštěnosti, proměnlivým hereckým výkonům a až otravné snaze být jiný nakonec toto dílo zůstává někde na pomezí. Kvalitní scénář nezachrání unylou režii a právě výše jmenovaná snaha o něco „vyššího“ je na celém filmu tou nejotravnější proprietou.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace