MurielRezek

Knihu Patrika Bangy jsem přečetla jedním dechem. Je to obdivuhodný a strhující autobiografický příběh napsaný s nadhledem a humorem. Ze zvědavosti jsem se proto po dlouhé době dívala na 13. komnatu a zdá se mi, že úroveň pořadu poněkud klesla, jestli to mohu hodnotit jen podle tohoto dílu. Zato si určitě nenechám ujít vyhlášení cen Magnesia Litera (DILIA Litera za debut roku) na ČT art 17.4., protože knížka Patrika Bangy "Skutečná cesta ven" je mezi nominovanými.

Nejirštější z irských filmů, které jsem kdy viděla. Colin Farrel a Brendan Gleeson zase spolu. V Bruggách 2, tentokrát někde na konci světa. Bláznivé, šílené, černé, místy až zvrácené. Svíravá atmosféra a dramatičnost se rozhodně snímku upřít nedá. Mile mě nakonec překvapilo, když se na podiu při předávání Oscarů objevila oslice Jenny -  "herečka" a kamarádka Pádraica v podání Colina Farella. Naštěstí byla ušetřena stupidních interview, prostě je ignorovala .

Šílená freska šílené doby? Moc jsem se nesmála, převažoval ve mně spíš hodně mrazivý pocit. Film o temných zákoutích naší duše, o kterých nechceme nic slyšet. Jsme sobci, kteří lžou a manipulují - a když se k tomu přidá pocit vyjímečnosti a nadřazenosti, opájíme se mocí ( penězi) nad druhými.  Sociální studie o zkaženosti lidského charakteru nás všech. Nepatřím mezi životní skeptiky, snažím se věřit spíš v to dobré v nás. Asi proto mě zasáhla scéna s ubitou oslicí, jako symbolem mírnosti a pokory. Ovšem nevím, jestli to pan režisér vůbec takhle myslel. Moc mě nebavila úvodní část ani ta závěrečná, nikdo mi tam nebyl sympatický, hodně protivný mi byl i ten mladý gender pár.  Zasmála jsem se jen pár situacím na jachtě. "Socialismus funguje jen na dvou místech: nebe, kde to nepotřebují, a peklo, kde už to mají.“ Úsměv na tváři mi vyloudilo herecké duo Zlatko Burić & Woody Harrelson. Ale to je tak vše. Třetí hvězdu dávám za soundtrack. P.S. Nepatřím k těm, kteří si myslí, že úspěšní a bohatí jsou jen banda pablbů.

Po více jak dvaceti letech jsem viděla film podruhé. Zvyšuji hodnocení na plný počet. Pelíšky jsou esencí empatie, laskavosti i hořkosti humoru, a bohužel i aktuálního přesahu. "Když si myslíš, že už nemůže být hůř, Rusák Ti vysvětlí, že může." Koho by to tenkrát vůbec napadlo.. Skvělá hudba Ivana Krále + Ivana Hlase a výborné herecké výkony celý film korunují.

Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do života jednoho z největších britských umělců 20.století, o kterém jsem nikdy předtím neslyšela. Je to smutný příběh o děsivém emocionálním zneužívání. Lowry byl osamělý outsider, kterého zcela ovládala jeho snobská, zahořklá a krutá matka. Izolovala ho od lidí, od žen, takže se nikdy neoženil a žil jenom pro ni a pro své malování. Ona jeho malování nenáviděla, stále ho jen dehonestovala a on se jí pořád zoufale snažil vyjít vstříc, vytvořit něco - ať už to byla večeře nebo obraz - co by ji udělalo šťastnou. Vše co si přál, bylo jen matčino uznání a její podpora. Rád pozoroval lidi, ale nikdy se nestal jejich součástí. V jeho osobě je spousta smutku, osamělosti a izolace, ale i laskavosti a nenápadného humoru, což se promítlo i do jeho tvorby. Intimní a křehký film s dobrým hereckým obsazením a padnoucím klavírním soundtrackem, přesto bych ho už asi podruhé vidět nemusela. P.S. Dočetla jsem se, že L.S. Lowry trpěl Aspergerovým syndromem.

Je to nádherný příběh nasáklý láskou a úžasně zpracovaný. Vzpomínka na zesnulé v mystické tradici a v rytmu Mexika. Na Coco mě přivedla naše pětiletá vnučka, která nám nedávno zpívala krásnou písničku, jen pro mě, díky španělštině, s nesrozumitelným textem:-). Z písně La Llorona s chraplavým hlasem Alanny Ubach, který je nabitý emocemi až k prasknutí, mi běhá mráz po zádech. Pro mě je to nejlepší písnička z celého filmu. Úžasný konec, skvělé písničky.. všechno jak má být!

Strhující a podmanivý dokument, který i přes sílu námětu, předčil moje očekávání. V kině Pilotů mi bylo s našimi "nebeskými jezdci" skutečně moc hezky! (Jak příznačné:-), už v polovině 30.let byl provozovatelem vršovického kina někdejší Svaz československých pilotů.) Moje vysoké hodnocení není dáno jen mojí celoživotní slabostí pro piloty a hrdiny RAF, film je - díky všem jeho tvůrcům -  ve všech směrech opravdu unikátní.

Jsem ráda, že jsem  - úplnou náhodou - narazila na tenhle film. Neměla jsem vůbec ponětí o existenci tak mimořádného muzikanta, jakým byl Luca Flores. "Slova nás klamou svým významem, zatímco hudba je volná, může létat do nebe, sestupovat do pekla nebo se vznášet v limbu a já miluji ty hudebníky, kteří zpívají, píší a hrají každou notu, jako by byla poslední." Je to příběh o nezměrné bolesti a utrpení, které vynikajícího jazzového pianistu provázely téměř celý jeho krátký život. Příběh, ve kterém hudba vyjadřuje vše bez nutnosti slov, ve kterém se emoce sdělují pohledem, očima, výrazem tváře...Film je plný klasické hudby, jazzu, intimních melodií, drásavých a silných citů. Není v něm příliš dialogů, moc se tam toho nenamluví. Vzdát se své hudby, svého umění, opustit své nejdražší, jak bolestné takové rozhodnutí musí být...přesto, že HOW FAR CAN YOU FLY? Vyborný Kim Rossi Stuart v hlavní roli.

Rok 1918 a rok 2022? To je až k neuvěření jak dokázal Charlie Chaplin natočit tak nadčasový film! Miluji tyhle dva tuláky, kteří se jen tak nevzdávají svých snů a nadějí. Chaplinův výrok "Život je pes, ale žít je psina" se datuje právě z doby přípravy této skvělé němé grotesky. (Mojí absolutní TOPkou ovšem stále zůstává Kid, první celovečerní film Ch.Ch. )

Velmi dobře namíchaná směs čtyř hvězdných es - přímo oscarových -  v jednom filmu! Trochu mi v té partičce chyběl už jenom Jack Nicholson. Je to velmi jednoduchý oddechový film, pitomoučká romanťárna plná klišé, téměř bez příběhu. Přesto mi, jak mávnutím kouzelného proutku, zlepšil náladu. Někteří z nás v sobě pěstují pocit ublíženectví, rádi se staví do role oběti, věčně si na něco stěžují, brblají a nadávají, časem bývají nepřátelsky naladěni vůči všemu a všem. Pak jsou zase takoví, kteří předstírají jak moc jsou happy a v pohodě, ale ve skutečnosti jsou jen uzlíček nervů a se svým sebevědomím na huntě. S moudrým stářím se to prý nezlepšuje, ba naopak. A rezignace, to už je úplný konec! Proto mě tihle kumpáni svým smyslem pro humor, jiskrou v oku, smíchem a postupnou proměnou svého vidění světa starochů moc bavili! Na film mě opakovaně lákal manžel, který ho už viděl -  sám už přesně cílová skupina:-). Hodně jsme se nasmáli, vlastně i sami sobě. Není to koukání pro každého. Kdo špatně snáší nekorektnosti ohledně chorob a stáří, nechť se tomuhle snímku obloukem vyhne.