Previt

Děláš velkou chybu, Jaromíre. To se ti vymstí.

Díky ČT za nový dokument, natočený francouzským týmem. Většinu míst z dokumentu dobře znám, jen lituji, že snímek nebyl delší. On by se totiž o každém z měst a vesnček dal udělat samostatný padesátiminutový díl. Ale to už by bylo asi jen pro znalce, nehledě na to, kolik by to stálo. Azurové pobřeží má svou nezaměnitelnou atmosféru, ať už je to světlem, podnebím, členitostí (hory nad mořem), nebo duchem umělců, kteří zde žili a tvořili. Kdybych si mohl vybrat, kde strávit zbytek života, bylo by to někde tady, třeba kousek nad Nice. A proč to píšu sem? Protože ten dokument ve mě tu atmosféru probudil. A to jsem autorům (nebo překladateli?) odpustil, že filmy o četníkovi ze Saint-Tropez umístili do padesátých, místo do sedmdesátých let. Nicméně je pravda, že film toto město v padesátých letech zviditelnil, ale byl to "A Bůh stvořil ženu" Rogera Vadima s jeho tehtejší manželkou Brigitte Bardotovou.

Jestliže Sinister z roku 2012 tak nějak přirozeně plyne k nevyhnutelnému konci a dokáže přitom udržet pozornost i bez nečekaných zvratů, Sinister 2 je stojatou vodou s příliš natahovanými záběry. Mnoho nového se oproti předchozímu dílu nedozvíte, pouze čekáte na nějaký zásadní obrat. Nic překvapivého se ovšem nestane, jen vyvstane malý otazník na konci, což nevěstí nic dobrého. Je totiž možné, že bude další pokračování. Ale nebojte se – nikdo vás nebude nutit, jako malého Dylana, abyste se dívali…

Vždy, když mám sklon usnout v kině, říkám si, že to přece nejde, vždyť mi muselo něco uniknout, když přestávám dávat pozor. Asi jsem už starý a nestíhám sledovat zápletku, přece takový úžasný film (aspoň podle distributora) musí dávat smysl a musí být něčím zajímavý! Pak si přečtu pár recenzí a to mě uklidní. Existuje pár dalších lidí, stejně nechápajících, jako já. Díky. Podle mě je to promarněná příležitost, nuda, nepodařená napodobenina hororu. Jediná pěkná lekačka byla ta první - s autem. Ostatní byly očekávané a o to hlasitější.

Slibný začátek, pak se vše rozplizne do nekonečných a nudných dialogů. Ani té podívané není mnoho. Nakonec ani nevíte, o co vlastně šlo. Druhý den už pomalu nevíte vůbec nic. Hezká myšlenka o dvou vlcích - o pohledu na svět. Jedna hvězdička za začátek a druhá za podobenství o dvou vlcích.

Kdo očekává standardní thriller, dočká se ho. Kdo četl Poeovu povídku, nedočká se jí. Já povídku před projekcí nečetl, tak jsem nebyl zklamán a ty necelé dvě hodiny jsem se nenudil. Hlavně jsem si užíval Bena Kingsleyho, u kterého stačil jediný jeho pohled a už jste věděli. Jako zajímavost bych ještě zmínil, že na okamžik se na plátně objevil také Kingsleyho syn Edmund v roli Elizina manžela.

V tomto filmu je nejdůležitější atmosféra, podporovaná skvělou hudbou. Tu obstaral holandský hudebník Jozef van Wissem askupina SQÜRL, ve které hraje Jim Jarmusch. Vše se odehrává potmě (jak jinak – upíři) a jak už jsem napsal – velice, velice pomalu. Hlavní hrdinové nejsou krvelačné bestie, ale velice kulturní, humánní a vzdělané bytosti (ano, měli na to na rozdíl od nás tisíc let…), což posouvá film rozhodně do jiných kategorií, než je horor, jak u něj bývá často uváděno. Kdo čeká akci, krev a děj, bude se nudit, ostatní se mohou v klidu ponořit do temnoty.

Bohužel Jupiter je ještě méně zajímavý film, než třetí Matrix Revolutions a to je docela škoda. Téma se zdálo slibné. Občas se objeví nějaký ten vtípek, ale "u Stalinových koulí" považuji víc za americký způsob nadávky, i když ho ve filmu použije Ruska. Moje reakce byla spíš WTF?, než smích. O něco humornější byla sekvence s vesmírnými úředníky, připomínající atmosféru filmu Brazil (dokonce se zde mihnul i Terry Gilliam, což jsem zjistil až později), ale ta v celkové šedi zapadla. Mnoho efektů a akčních scén časem už trochu uspávalo, některé nebyly až tak kvalitní - vybavuji si vzdušný souboj ve městě, kácející se mrakodrapy a při bližším pohledu bylo město liduprázdné. Až po boji se objevil provoz v ulicích. Výkony herců mě nepřesvědčily, o nějakém souznění s postavami nemohla být řeč. Nenapadá mě, co vlastně ve filmu doopravdy fungovalo. Možná catering...

On se ten jejich vztah začal hroutit už před onou tragédií (máme-li věřit časové posloupnosti filmu), tak se nebylo co divit, že k rozchodu došlo. V tomto pohledu vlastně chvíli ani nevíme, co se vlastně stalo. Dozvídáme se to až v nepřímé řeči od třetí osoby. Conor je zaměřený jen na snahu o obnovení vztahu, v čemž vyniká velkou bezradností. Chybí zde jakákoli snaha o pozornost k osobnosti Eleanor, slyšíme jen řeči. Bezradný je ale i v jiných oblastech svého života, které se mu začínají hroutit také. Shrnul bych to slovem nedospělost. Film mě nijak nestrhl, nezpůsobil emoce, ani vizuálně neoslnil. Ruční až příliš roztřesená kamera při sledování Ele na mne působila rušivě. Jinam jsem zvědavý, jak doplní prázdná místa druhý film - Ona.

Do konce první třetiny docela vtipný. I když nahlas jsem se teda nezasmál. Pak to nabralo obrátky, čím víc a rychleji mluvili, prali se, pili a prchali, tím to bylo nudnější. Ta sci-fi složka mi tam nějak nepasovala, vadila mě a nudila. Připadalo mi, že nakonec zešíleli všichni, včetně režiséra. Pro mě ztracená část večera.