tatopulos

Robert Redford si udělá legraci z všemocné CIA, no to je věru věrohodná zápletka. CIA, která působí celosvětově, má prsty v těch největších a nejhorších zločinech 20. století, po takové organizaci nemůžete čekat nějaké velké špionážní zkušenosti. Takže je přirozené, že CIA může přechytračit i herec.

Nejsem Hitchcockův fanoušek, ale tohle je mistrovské dílo. Proč mám takový dojem, že všechny předchozí Hitchovy filmy byly jen epizodami nebo zárodky k jeho psychologickým vrcholům Vertigu a extrémnímu Psychu ?

Asi nejsem ten správný filmový fanoušek, točit filmy bych asi neuměl, přesto mi to celé přišlo k smíchu. Střídání romantické hudby a napínavé. Zamilovaná dívka, která bude bránit svého milého a přejde k "myšlence" - to co cítím je pravda, i kdyby můj milý byl třebas vrah Manson. Kolikrát už to tady bylo ? Při vší úctě Gregory Peckovi- jeho flasbacky a amnésie, působí jako stařecká demence - "Vzpomněl jsem si, byla to jiskra, jsem vrah, jak můžeš milovat vraha ?" Herci, za kterými jede film- šup a o "napětí" je postaráno. Jedině ta snová, surrealistická scéna s očima byla brilantní (taky to byl mistr Dálí). Jakoby nás celý film provázel učebnicový úvod do psychoanalýzy a podprahové paradigma- všichni lidé jsou pacienti.

Nechápu jak tak silný psychologický film mohl vzniknout v USA. Kdo na něj chodil ? Vydělat mohl maximálně pár tisíc dolarů, protože tohle je snímek pouze pro psychologické fajnšmekry, ctitele psychologie S. Freuda. Jednodušší Američané milující popcorn filmy jako Superman, Spiderman, Batman, herectví Ronalda Regana, béčkové horrory o zmutovaných pavoucích a zombicích se museli po tomto filmu do Sigmunda zbláznit

Naprosto mrtvý film a tak slibné téma, propojení politiky a obchodu, vláda korporací, minimalizace státu, refeudalizace společnosti, ovládnutí přírodních zdrojů ani né 1%... Nezáživné postavy, film bez dynamiky a jakéhokoli pohybu, je úplně jedno, co postavy dělají, co říkají. Dávám přednost tzv. pomalým filmům, kde musíte vnímat každý detail a zdánlivě okrajové (např. Vertigo od Hitchcocka) před Rychle a zběsile. To ale neznamená, že se film odvíjí jaksi staticky a senilní před očima- neschopnost myšlenku opustit a neschopnost si myšlenku vybavit. Čekal jsem něco jako politický thriller typu Atentát v Paříži (spiknutí mocenské elity proti společnosti) ve spojení se sociálně-kritickými dramaty jako Kapitál a Wall street. Nějak se nám tady ztratil Gordon Gekko.

Jiří Svoboda je výjimečný český režisér a tento film mě u toho jen utvrdil. (Výjimečný v tom, že do českého filmu po nové vlně 60.let vrátil problém nihilismu, sebevraždy, relativismu, smysluplnosti života, nejisté budoucnosti a místa člověka ve světě viz jeho filmy- Schůzka se stíny, Skalpel, prosím, Svět nic neví.)Film bych zařadil k psychologickému horroru. Všudypřítomná obsese, oko, psychotický pocit sledování, pronásledování. K charakteristice filmu mě napadá parafráze k Sartrovi- peklo nemusí být nutně ti druzí, horší je to, že člověk může být sám sobě peklem- svými falešnými představami, libidem a běsy. Ale jestliže je jako dům Hajnů proklet hrůzou z bytí celý svět, odkud se vzalo v Soni trauma a psychotická zběsilost ? Figuruje zde danost a nezměnitelnost stavu věcí. Zvláště mě dostaly- pohled na psychózy a autoerotické scény Soni. Čepek- ve filmu stále je, i když tam není. Hlavní nit příběhu je myšlenka- neviditelného ale všudypřítomného a sledujícího boha, jakési zvrácené transcendence, která místo pomyslného "dobra" je nositelem, strůjcem, hybatelem teleologie zla a děsu. Tento bůh trestá neposlušnost i poslušnost, neexistuje zde žádná etika, dobro, spravedlnost ani vysvobození, je to cesta totálního nihilismu.

Celý film provází motiv konce a odcházení. A snad nejkrásnější scéna filmu je pieta u postele mrtvého dědečka a ten začátek, kdy jdou hledat Terinu...

Machajda vynikající. A Brzobohatý opět nezklamal: "Život je podvod a nemá smysl, někdo má štěstí, alespoň chvíli, jiný ani to ne"

Takoví jiní "Všichni dobří rodáci"- prostoduchost, vulgarita, fetišistická láska vesničanů k penězům a věcem. Nevím, jestli tento film viděl Vojtěch Jasný. Krásná ukázka toho, že manželství bylo pojímáno jako pragmatická prostituce, oboustranně výhodný obchod. Jenom mi trochu vadily dvě věci- ta bezvadnost, velká charakternost hlavní hrdinky a to, že kromě Munzara byli všichni venkované zlí "podlidé"

Všichni mají stále plnou pusu "české nové vlny" (ve vší úctě k ní, taky ji mám rád), přitom máme i tyto kvalitní snímky, na které se zapomíná (a stojí jaksi mimo českou new wave a nejsou oslavovány jako třeba Forman ) Karel Höger, Dana Medřická- fantazie. (podobně kvalitní mimo českou vlnu- Deváté jméno od Sequense, Kde řeky mají slunce a Zde jsou lvi od Kršky, Zlatá reneta od Vávry, Žižkovská romance od Brynycha, Tam na konečné od Kadára...