bierce

Na tomhle kraťasu mě zaujala synopse, která mi okamžitě připomněla vyprávění chvástavého nakladatele z finále prostřední části Bolañových Divokých detektivů. Základ příběhu je skutečně téměř totožný, hlavní rozdíl je v zasazení vyprávění do blíže neurčené minulosti kdesi v Bretani. Zachycuje mladého pasáčka, který při pokusu o chycení kozla spadne do hluboké jámy uprostřed lesa. Jeho starý a téměř slepý děda pak vzburcuje skupinku pověrčivých vesničanů, která se uprostřed noci vydá na prokleté a negativní aurou opředené místo s cílem chlapce zachránit. Film je docela přesvědčivý v přenesení emocí, jimiž na prosté vesničany působí člověkem nezkrocená příroda a její potenciálně nadpřirozené a nebezpečné síly. Podobné příběhy rezignující na jakoukoli spojitost s tzv. moderním světem nejsou zase tak časté, natož kvalitní, a o to víc mě mrzí nezvládnutý, resp. chybějící konec. Jsem sice rád, že nedošlo k lacinému zvratu, jenž by se dal asi docela oprávněně očekávat už jen vzhledem k názvu filmu, na druhou stranu náhlé utnutí děje bez jediného vysvětlení také nebylo příliš šťastné. Což je škoda, protože potenciál zde byl poměrně silný.

Film od fanouška pro fanoušky. Pro kohokoli, kdo se nevěnuje sběratelství vinylových desek a současně neholduje hc/punk hudbě primárně 80. a 90. let, bude tohle naprostá ztráta času. Ovšem ani pro ten zbylý, minimálně v Čechách velmi úzký segment, to není žádná výhra. Režisér vyzpovídal poměrně velké množství lidí, téměř bez výjimky pouze muzikanty a sběratele desek v jednom. Vystupují tu lidé z dnes už klasických kapel jako Black Flag, Minutemen nebo Dead Kennedys, zatímco mladší generaci zastupují např. The Bronx, Big Bussiness nebo Sunn O))). Problém je, že celá koncepce je značně stereotypní a nenápaditá. Připomíná to dotazníky v punkových zinech, kdy zpovídaný dostane pár stručných otázek na které odpoví. Konkrétně v tomto případě jde o první koupenou desku, oblíbený record store z mládí a obligátních 5 desek na opuštěný ostrov. Nejvíc mě bavil klasicky ukecaný Biafra a Kira z Black Flag, protože byla v totální opozici vůči všem ostatním a protože má ráda The Argument od fugazi. Vzhledem k názvu jsem očekával větší zaměření na konkrétní desky a třeba i bližší náhled na grafickou stránku vinylu. Škoda.

Taková meditativní road movie ve starosvětsky avantgardním duchu. Má prvotní myšlenka, že si autor během výletu s přítelkyní natočil na starou šestnáctku pár minut hezkých záběrů, které posléze doplnil poetickými, významově poněkud neurčitými mezititulky a geniální pulsující hudbou Throbbing Gristle, se po přečtení rozhovoru s Ossangem stoprocentně potvrdila. Ta hesla dělící jednotlivé sekvence jsou z mého pohledu poněkud zbytečná, ale díky skvěle fungující vnitřní dynamice kamery a jejímu symbiotickému srůstu s perfektní hudbou nic nenamítám. Pohlcující film.

Indie kraťas o vědci, který propásl zásadní okamžik svého života, a sice pozvání na rande od sympatické kolegyně, a proto vyvíjí stroj času. Sedm let poté se s pomocí již fungujícího stroje vydává opakovaně zpět do minulosti, aby zvrátil své tehdejší rozhodnutí. Časové paradoxy bohužel nejsou příliš dobře promyšleny, takže i průměrný divák se zkušeností z The Butterfly Effect nebo 12 Monkeys najde řadu logických lapsů. Věrohodnost v tomto směru ale očividně nebyla tím hlavním cílem. Cesty časem zde slouží spíše jako berlička pro decentní romantickou linku, takže pro nenáročného diváka se zálibou v lehce netradičních romantických komediích to může zafungovat docela dobře.

Dracula tentokrát jako balet a navíc ve stylu expresionistických filmů let dvacátých. Předlohou tomuto filmu se kromě klasické knihy Brama Stokera stal balet zadaptovaný jakýmsi Markem Goddenem, který si příběh upravil podle svého. Abyste byli v obraze, uvedu několik příkladů...tak například Mina požaduje po svém snoubenci Harkerovi orální sex, hrabě Dracula je číňan z něhož se po zranění ruky sypou zlaťáky apod. Celý film je doprovázen hudbou Gustava Mahlera a spolu s originální kamerou tvoří velice zajímavý a neobvyklý zážitek. Na druhou stranu, vůbec by neuškodilo mírné zkrácení obvzláště tanečních scén.

Dave McKean je asi nejvíce znám coby comicsový výtvarník a především pak jako autor obálek fantaskní série Sandman. Trademarkem jeho tvorby jsou koláže kreseb, starých fotografií a různých předmětů, hojně poznamenané digitálními zásahy. Tento výtvarný, ryze osobitý a nezaměnitelný styl se pak silně promítá i do jeho filmové tvorby. Už na samém počátku McKeanovy profesionální dráhy stála spolupráce se spisovatelem Neilem Gaimanem, autorem výše zmíněného Sandmana, a ta s jistými pauzami trvá dodnes. Gaiman má coby literát podobně svébytný styl a jeho vliv je v tomto filmu silně cítit, i když v titulcích uveden není. Jednoduchý děj se odehrává v Benátkách, kterými se toulá stárnoucí muž, přemítající o svém životě. Na jednom náměstíčku však spatří přízrak nahé ženy a začne ho pravidelně sledovat. To ho dovede k činu, který mu navěky změní život. Město na laguně zde vyzařuje atmosféru smutku a pomíjivosti. Nabízí se srovnání např. s Roegovým Don''t Look Now, ale ten je spíše hrůzný, kdežto N[eon] je naopak melancholický a posmutnělý. V každém případě, mmj. i díky hudbě kapely Rachel''s, film způsobuje silnou touhu po návštěvě tohoto magického města, dříve než jej pohltí budoucí N[eon]y.

az na ty laciný lekacky,prísernou hudbu,fakt odpornou digitální príseru a málo krve je to docela dobrý.ovsem konec vypadá fakt dobre a uz se tesim na druhej díl (doufám ze ho bude tocit nekdo jinej)....jo a taky by me zajímalo proc tomu vsichni ríkaj splatter a ''fakt brutální film'' (viz Fuka) kdyz tam neni pomalu ani kapka krve

tak tohle je lepší (a divnější) než lost highway...možná mistrův nejlepší film

hnusnej cover rolling stones s jeste horsím klipem

úzasne vtipný instruktázní video k obsluze vysokozdvizných vozíku v splatterovým podání..