bierce

moje hodnocení berte s trochou nadsázky...ten film je tak blbej az je dobrej

Převážně nostalgicky podaný portrét zašlé slávy egyptské Alexandrie, známé dříve jako Malá Paříž. Na tamější belle epoque vzpomínají poslední pamětníci oněch časů, z velké části letité dámy evropského původu, které skrze popisy honosných bálů a recepcí s účastí vznešených aristokracií z celého světa poskytují divákovi letmý náhled do zmizelých časů kontinentální suverenity. Jak je však vidět z poslední scény, nastupující generace místních obyvatel mají na slavnou epochu svého města trochu jiný názor.

Poměrně vkusně natočený ale trochu nezáživný erotický film od známého Joea D'Amata. Film popisuje vztah vdovce a mladé dívky, která se z nedostatku zájmu o svoji osobu stává prostitutkou. Současně s tím se vdovci vrací vzpomínky na svoji nevěrnou manželku.

Výsostně politická levicová dystopie zasazená buď do nepříliš vzdálené budoucnosti nebo alternativní současnosti, v níž jednou z mála možností odporu vůči buržoazní společnosti je účast v moderní verzi gladiátorských zápasů, provozovaných na mezinárodní, ale přesto ilegální úrovni. Film se soustředí na Ettorea, jednoho z nepřizpůsobivých, z něhož se díky postavení šampiona stává celebrita tohoto undergroundového světa, což mu zároveň umožňuje projevit své revoluční tendence. To ale nevyhovuje jeho agentovi, který má díky němu problémy se státním aparátem. Jak to dopadne je poměrně zřejmé... revoluce je jako černá díra a mívá ve zvyku požírat své děti a vše v blízkém okolí. Tahle stručná synopse vypadá docela prostě, nicméně film samotný až tak přístupný není. Ossang je očividně experimentátor a solitér a ač bych film určitě necharakterizoval jako experimentální, jisté prvky tohoto přístupu jsou viditelně zřetelné, ať už v samotném řazení scén, nervním střihu nebo vynalézavé kameře, volící často netypické úhly. Změny barevného ladění obrazu s občasnými mezititulky upomenou na období němého filmu, zároveň mi to však díky silné punkové stylizaci evokovalo japonský cyberpunk. Tomu dále napomáhá použitá hudba, jež je výhradně industriálního a punkového směru. Ossang ostatně z takového hnutí vyšel, takže zde krom skladeb Tuxedomoon, Lucrate Milk, Cabaret Voltaire nebo Throbbing Gristle zazní i jeho vlastní kapela M.K.B. Fraction Provisoire. Do toho sází odkazy na RAF, filozofii a literaturu minoritních autorů, takže proč z toho nejsem nadšen tak, jak jsem očekával? Zřejmě proto že mi to přišlo až moc nesrozumitelné, a ve srovnání s pozdějším Docteur Chance ne tak vyzrálé. I přesto na 150% doporučeníhodné a případný nosič zařadit na poličku hned vedle rané tvorby Sogo Ishiiho a Shinya Tsukamoty.

ted hodnotim jenom tu povídku The Mission od Spielberga

Rád bych ještě doplnil POMOův komentář. Tenhle film existuje ve dvou verzích: softcore a hardcore. Tušim že to byl záměr už při samotné realizaci filmu. Každopádně verze, která běžela v naší televizi a kterou jsem já viděl byla bohužel soft. Takže si odmyslete ten Cannibal Holocaust a všechno bude jasný: DĚS!!!!

napul remake a napul pokracování starsího filmu...kazdopádne je to strasný a nezachrání to ani shrbenej Lee Marvin

jeden z posledních filmu studia Hammer se bohuzel moc nepovedl...

sice levný, ale poměrně kvalitní postkatastrofický béčko o lidech kteří se snaží přežít ve světě zamořeným mutanty

Dokumentární esej o Bejrútu, městu zdevastovaném válečným konfliktem s Izraelem. Film otevře samotná režisérka, která provede diváka svým domem, toho času už pouhou skořápkou a ruinou, zničenou během obléhání. Pozornost se dále soustředí převážně na snahu obyvatel žít i nadále v rámci možností normální život. Krásná je v tomto ohledu např. scéna zobrazující starého muže zalévajícího záhony na rohu dvou ulic za ohlušujícího rachotu dělostřeleckého ostřelování. Kamera se nevyhýbá ani velmi explicitním a brutálním záběrům následků války na civilním obyvatelstvu, přičemž převažujícím pocitem vyvěrajícím z jeho tváří jakožto i z poetizujícího mluveného komentáře je zoufalost hraničící místy až s nihilismem. Jelikož film vznikal z větší části během probíhajícího konfliktu, zobrazuje tak onu dobu velmi čerstvě, což spolu s několika osobními a tragickými vzpomínkami autorky ještě zvyšuje jeho emocionální dopad. Krásná ukázka toho, jaká je válka svinstvo a jak to vždycky nejvíc odnesou ti nejkřehčí.